Kořist co dala zabrat 8 - Nepij!

8. Nepij!

V době, kdy se Seiji utápěl v šatně s celosvětově největší depkou, sbíral barman Madarameho ze země.
"Moc se omlouvám, je mi to líto." Klonil se před Madaramem, držíc ručník k osušení. Madarame ho vděčně přijal a začal ze sebe stírat ten napěněný zlatavý mok, který měl radši v sobě než na sobě.
"V pořádku, nic se nestalo, já jsem taky nekoukal." Omlouval číšníka, znal svoje štěstí při takových střetech. Kyosuke jen strnule zíral a přemýšlel – ty culíky, ty culíky...
Usadili se ke stolu a objednali si pivko. Jako náhradu za Madarame zlité oblečení to měli dnešní večer na účet podniku. Zezačátku je obsluhoval jeden nevýrazný mladík, ale toho si pak ke stolu posadili nějací zákazníci a tak se jich ujal právě ten culíkatý číšník, který předtím odporoučel Madarameho k zemi. Seiji z toho byl celý vyklepaný aby ho nepoznali, avšak nezdálo se, že by si ho spojovali se studentem. Navíc Kyosuke měl víc než výmluvný pohled. Poznal v něm toho mladíka z minula. Seijimu z jeho pohledu naskakovala husí kůže (nebo z nedostatku látky na uniformě?). Každopádně ani jeden z profesorů nekrotil svojí slinu a za chvíli už byli značně ovínění. Seiji je s trochou strachu pozoroval, přeci jen profesor Hanabi s profesorem Hayo, nelíbilo se mu to. Kyosuke stíhal sledovat jeho i Madarameho a on měl oči jen pro Madarameho, který byl totálně mimo realitu a nepohrdnul by nějakou tou sukní. V baru se sice nějaké sukně vyskytovaly, ale to co bylo pod nima nebylo to, co Madarame potřeboval. Akorát když se profesoři chystali zvednout, končila Seijimu směna. Rozloučil se s nimi zdvořilým úklonem, ale Kyosuke byl jiného názoru na rozloučení. Madarame jen zabručel a začal se kolíbat k východu, takže Kyosuke využil situace a číšníka si za pas přítáhl. Než mohl Seiji zkusit protestovat, už mu Kyosuke kontroloval mandle a hnětl svítivě bílou zadnici, až mu zůstávaly rudé fleky po štípancích. Snažil se bránit, ale matikář měl nečekanou sílu. Po očku se rozhlédl po baru, jestli ho někdo nesleduje a pak s co největší razancí dupnul Kyosukemu na nohu. Matikář se v záchvatu bolesti zkroutil na zem a v tu samou chvíli se po něm otočil od východu Madarame. Když viděl na zemi Kyosukeho, svíjejícího se jako vykopanou žížalu, šel ho zvednout. Ovšem i on s alkoholem přebral a tak se na té podlaze vyválel zase. Když se po chvilce oba zvedli a tvářili se náramně nenápadně, dali se na odchod. Jakmile opustili podnik, dostali oba kyslíkovou facku a jelikož to bylo ke Kyosukemu blíž, dohodli se, že u něj Madarame přespí. V tu chvíli se v šatně převlékal Seiji a otevřeným okénkem slyšel jejich domluvu. Píchlo ho z toho u srdce.

* * *

U Kyosukeho doma už nebyl Madarame skoro schopný pohybu, jen se s hlasitým žuchnutím svalit na pohovku. Kyosuke by ani nestihl lusknout prsty – tak rychle se Madarame odebral do říše snů. Chvíli ho spícího pozoroval, Madarame vypadal tak uvolněně. Až to Kyosukeho lákalo. Posadil se vedle Madarameho na pohovku a pozoroval jeho tvář, byla tak uvolněná. Celkový dojem jen kazil pramínek vlasů, který mu spadl do tváře. Miloval ty jeho vlasy barvy medu, možná i proto, že měl rád sladké, možná i proto, že Madarame tak i voněl. Neodolal a neposedný pramen mu z tváře odstranil, aby měl dokonalý výhled na jeho spící tvář. Klečel u gauče, hlavou přitulený co nejblíže Madaramemu. Tak také usnul.
Ráno se Kyosuke probudil mírně přidušený, protože Madarame ho povýšil na svojí milovanou peřinu, kterou tak rád mačkal. Bylo pro Kyosukeho dost těžké se z toho železného stisku vymanit, ale po hodně dlouhém kroucení se mu to podařilo. Trochu si oddechl, ještě chvíli v Madarameho stisku a byl by modrý jako šmoula. Podíval se na hodiny a zjistil, že je skoro čas, kdy by Madaramemu zvonil budík a i když byl víkend, Madarame si zapomínal budík vypínat. Opatrně mu tedy Kyosuke vydoloval z kapsy mobil a budík vypnul. Přeci jen ten mobil byl nový a nemusel ho hned Madarame testovat o zeď. Znovu se podíval na spícího Madarameho, byl hluboko v říši snů a nevzbudila by ho ani rána z kanónu. Kyosuke se rozhodl že půjde udělat snídani, protože jakmile se Madarame vzbudí, bude hledat kus žvance. Za tu dobu, co se o něj staral, když měl zlomenou nohu dost poznal jeho zvyky. A platilo pár základních pravidel.
Madarame musel mít vždy svojí peřinku.
Madaramemu se nesměl dostat do ruky mobil v rozespalém stavu.
Hladový Madarame rovná se dost protivný Madarame.
A pár dalších. Doufal, že až se Madarame vzbudí a nají, že by mohli strávit víkendový den společně, ale tušil, že Madarame při nejbližší příležitosti práskne do koní a zmizne jako pára nad hrncem. Opravdu bylo podle Kyosukeho jednodušší nabírat vodu cedníkem než pozvat Madarameho na rande. A pak tu taky byl ten culíkatej klučina s baru s bílým zadkem. A pevným! No, Kyosuke měl dilema, ale přeci Madarame ležel na jeho pohovce, zatímco culík běhal bůhví kde. Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Snídani měl už Kyosuke skoro hotovou, když se Madarame probudil (nebo ho probudila vůně snídaně?) Vstal a začal kolem Kyosukeho kroužit jako sup kolem mršiny. Až to bylo Kyosukemu nepříjemné a proto slintajícího Madarameho odeslal přímým rozkazem do sprchy. Samozřejmě mu připomenul aby nezapomněl na oblečení. Madarame poučený z minula pouze kývnul a šel se cachtat pod teplou sprchu. Vzhledem k alkoholovému oparu předešlého večera jí opravdu potřeboval, smrděl jako putyka. Když se v koupelně vysvlékal, zjistil, že v kapse nemá mobil. Celý panický vběhnul do kuchyně a na celé kolo křičel, že ztratil ten super drahej telefon, kterej si koupil den předtím. Kyosuke se na Madarameho otočil od plotny a zkameněl. Pak i Madarame si uvědomil svojí chybu. Opravdu asi nebylo ideální pobíhat po bytě kamaráda gaye jen a pouze v košili, která svou délkou kryla opravdu jen a jen to nejnutnější. Pokud by v tu chvíli byl Madarame rajče, byl by již hodně přezrálý podle černevě v obličeji. Kyosuke pouze nasucho polkl a oznámil Madaramemu, že jeho mobil zachránil tím, že vypnul budík a mobil že leží na stole. Oba v tu chvíli nevěděli kam s očima, až se Madarame rychle otočil a utíkal do koupelny. Kyosuke jen pozoroval ten holý zadek, který se vzdaloval. Až v tu chvíli si trochu uslintnul. Chtěl ho.
Madarame se mezitím klepal ve sprše, ačkoli na něj tekla teplá voda.
"Já sem taky kus vola, takhle tam vletět, bože.!" Nadával si. A měl za co, Kyosukeho fantazie dostala na nějaký čas zase nějaký materiál.

* * *

Seiji spal skoro do poledne. Byl z té uniformy celý rozlámaný a vidina, že musí do práce zase, ho dost nelákala. Uniformy mu připadaly čím dál menší, úspornější, odhalující, nedostačující ke slovu oblečení. Upřímně se děsil, co za uniformu vyfasuje tentokrát. Celý den chodil jako tělo bez duše a počítal penízky. Za ty dva večery na tom byl více než slušně. No ale co on s takovou hotovostí, bez přátel, nějakých extra koníčků a drahých zálib? Podíval se na Cupida, který se ten den tvářil vrcholně uraženě a ještě více zuboženě než jindy. Zuboženě se totiž tvářil vždy, když měl na něco chuť nebo se chtěl mazlit. Musel přeci světu ukázat, jaký je to chudáček, když ho nikdo nepohladí, nenakrmí... A na Seijiho to platilo.
"Ale notak, nebooj, něco ti dojdu koupit, kamaráde." Podrbal Cupida za ušima, koucour jen nasadil ještě přesvědčivější výraz zuboženosti. Seiji se radši s hlasitým vzdychnutím zvednul a šel ven, jeho kroky vedly do zverimexu, kde Cupidovi vybral to největší a nejlepší škrabadlo, jaké tam měli.
Když ho pyšně donesl domů a složil, Cupid ho použe očichal a se zvednutým ocasem odešel drápat matčino oblíbené křeslo.
"Tak tohle se nepovedlo." Konstatoval Seiji a šel odehnat kocoura od toho zdrápaného kusu nábytku, který jistě pamatoval lepší časy, než nadvládu kočičích drápů denodenně.

* * *

Madarame vylezl ze sprchy.
"Sakra, to sem to ale kus hovězího, hlavně, že mě upozorňoval a já stejně zapomněl!" Nadával si Madarame, protože ač ho Kyosuke upozorňoval, Madarame si samozřejmě do koupelny nevzal čisté převlečení, které mu Kyosuke půjčil a musel si pro něj dojít do obýváku, omotaný pouze v ručníku. Kyosuke už seděl přichystaný u stolu se snídaní.
"Madarame, cos tam tak dlouho..." Nedořekl, jen mu spadla brada při pohledu na polonahého tělocvikáře, omotaného pouze v ručníku.
"Madarame, já jsem tě prosil.." Dál se nedostal, protože Madarameho ručník kapituloval a odporoučel se k zemi. Oba ztichli a zbledli. Madarame ale obratem nahodil červenou. To ale byla jediná reakce, že by si třeba zakryl klín rukama ho opravdu nenapadlo, jen tam hrdě stál uprostřed místnosti celý obnažený a Kyosuke než aby ho na tu skutečnost upozornil, jen vychutnával ten výhled. Nastala docela dlouhá chvíle ticha, kdy Madarame zíral na Kyosukeho a Kyosuke zíral Madaramemu do klína. Po hodně dlouhé chvíli i Kyosuke zvedl oči a střetnul se s uhlově černým pohledem Madarameho.