SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Kořist co dala zabrat 14 – Co bude dál?

Kořist co dala zabrat 14 – Co bude dál?

Madarame ležel ve svém bytě a v ruce žmoulal telefon. Stále se rozhodoval, jestli zavolat nebo ne. Trochu se bál. Přeci jen, to číslo dostal před třemi lety a neozval se.
Třeba ten člověk už to telefonní číslo nemá.
Třeba už jeho nabídka neplatí.
Ovšem neměl jinou možnost. Musel zavolat. Potřeboval plat, potřeboval stálý příjem. A tady by ho měl určitě lehce.
Po dlouhém rozhodování nakonec telefonní číslo vytočil.
"Halooo??" Ozvalo se na druhém konci. Madarameho to překvapilo, jak neprofesionální.
"Ehm, dobrý den, tady Hayo Madarame, nevím jestli si mě pamatujete, ale před třemi roky jste mi dal své číslo, když jsme se venku.." Koktal ze sebe pomalu.
"Ááá, pan Hayo, jistě, že si na Vás pamatuji, nešlo zapomenout. Už jste zvážil mou nabídku?" Štěbetal vesele hlásek, evidentně potěšený.
"Ano, rozmyslel a rád bych Vaši nabídku přijal."
"Jupííí, to jsem velice rád, pane Hayo. Dáme si schůzku? Máte čas ve tři?"
"Mám." Pípnul překvapeně Madarameh.
"Super, ve tři v kavárně na rohu náměstí. Víte, kterou myslím? Tu s těma super dortama."
"Jistě, vím která to je."
"Budu Vás čekat, pane Hayo, nashledanou."
"Nashledanou." Madarame šokovaně položil telefon.
"Tak to bylo rychlé." Mluvil si sám pro sebe.

* * *

Kyosuke seděl ve svém kabinetu a zíral na prázdný stůl, kde ještě včera seděl Madarame. Už ho neuvidí. A může si za to sám. Taky viděl tu fotku, co visela na nástěnce. Zuřil. Navíc ho stresovalo, že si ho ještě nezavolala ředitelka. Přeci ten dopis musela číst.
"Profesor Hanabi, okamžitě do ředitelny, opakuji, profesor Hanabi, okamžitě do ředitelny." Skřípala do školního rozhlasu ředitelka. Její hlas zněl rozrušeně.
Kyosuke se pousmál. To jí trvalo den, než si přečetla jeho dopis? Asi jí nepotěšil. Zvedl se a se sklopenou hlavou odpochodoval do ředitelny.
Zaklepal.
"Vstupte!" Kvílela ředitelka, až jí rozčilením přeskakoval hlas.
"Dobrý den, paní ředitelko, vyvolávala jste mě?" Ptal se Kyosuke, aniž by zmínil dopis.
"Jistě, volala, nemyslím si, že by šel školní rozhlas přeslechnout!"
"To jistě nejde, když jste ho hned po instalaci nechala nastavit na maximum." Ušeptl Kyosuke.
"Prosím?!" Otočila se na něj ředitelka.
"Ale nic, jen jsem si říkal, že Váš hlas, vznášející se školníma chodbama opravdu nejde přeslechnout." Brblal Kyosuke.
Ředitelka pouze pokývala hlavou a vzala do ruky Kyosukeho dopis.
"A víte, proč jsem Vás zavolala?" Podívala se na Kyosukeho krz obroučky brýlý, pamatujících snad ještě první světovou.
"Mám určité tušení." Podíval se jí Kyosuke vzpříma do očí.
"Tak mi tento dopis vysvětlete!" Hodila ho na stůl před sebe.
"Není co vysvětlovat. Je to prostě řádně vyplněná výpověď." Upevnil Kyosuke svůj pohled.
"Proč chcete končit?!" Obořila se na něj.
"Osobní důvody."
"Na osobní důvody Vám kašlu. Jste výborný matikář a já Vás nepustím." Začala ředitelka mírně vrčet a koulet očima. To by jí tak ještě scházelo, když včera vyhodila tělocvikáře, za kterého teď musí suplovat osobně, aby jí ještě odešel matikář, kterým se chlubí na všech srazech ředitelů.
"Je mi líto, už mám vyklizený stůl a čekám jen na Váš podpis." Nedal se odbýt Kyosuke.
Ředitelka nesouhlasně mlaskla.
"Ne! Nepustím Vás."
"Dobrá, v tom případě co musím udělat, abyste mě propustila sama?" Kyosuke se nehodlal vzdát.
Ředitelka zapadla do svého obřího křesla a promnula si kořen nosu. Tohle opravdu nebyla dobrá situace. Za pár týdnů budou maturity a ona by měla být bez tělocvikáře a matikáře? Podívala se na Kyosukeho. Ten jí pevný pohled oplatil. Podívala se na jeho výpověď.
"Dobrá, máte, co jste chtěl!" Hodila po něm papíry k podepsání.
Kyosuke je s lehkostí podepsal a rozloučil se.

* * *

Seiji se připravoval na další hodinu matematiky s příchutí žluče na jazyku. Byl na matikáře přímo alergický.
Rozletěly se dveře a vešla ředitelka. Všechny to překvapilo.
"Ode dneška na dobu neurčitou máte na matematiku mě. Veškeré učivo už máte probrané a pouze opakujete na maturitu, ne?!" Sjela celou třídu pohledem.
Všichni přikývli.
"Tak hezky studujte, já vám tu budu suplovat, pan profesor Hanabi dal výpověď." Oznámila stroze.
Všichni se na sebe podívali. Včera odešel Hayo-sensei, dneska Hanabi-sensei...
Začala šeptanda. O profesorovi Hanabi se šuškalo, že pro něj ženy asi nebudou, ale o Hayo-sensei nevěděl nikdo nic. Tedy někdo ano a ten někdo by to rozhodně neřekl jediné živé duši.
Ale i tak začala po škole šuškanda, že profesoři odešli spolu.

* * *

"Vidíš, mami, já ti to říkal, jaký Hayo Madarame je. Vyhodilas ho a on sebou strhnul i tvého nejlepšího matikáře. Proč si myslíš, že ho vyhodil náš ředitel. Prý se ho pokusil svést. No chápeš to? Jak si mohl profesor dovolit dělat takové návrhy svému zaměstnavateli? Pekný kvítko, ten Madarame." Brblal klučina a upravoval si uniformu školy Midoriaki.
"Ale notak, broučku, už jsem toho hnusáka přihřátého vyrazila." Lísala se ředitelka ke svému synovi. Ten se jen usmíval. Dokázal to, Madarame vyletěl. Přeci jen, ředitel byl jeho. Byl po odmítnutí Madaramem tak zlomený, že ani nevnímal pozornost od studenta. Ale on ho dostal, dostal toho, koho chtěl a už jen zbývalo zničit Madaramemu život. A to se mu, prostřednictvím nic netušící maminky, celkem dařilo.

* * *

Madarame seděl v kavárně, bylo 14:45, ještě měl čtvrt hodinky. On tam byl brzy, byl nervózní jako panic před sexem. Nevěděl, co si pod tou nabídkou představit, ale sumička byla lákavá. Nervózně si třel ruce.
"Ale notak, to s rukama nedělejte, budete je mít červené a to je nežádoucí." Ozvalo se za ním.
S cuknutím nadskočil na židli, až zaskřípala. Příchozí se usmál a posadil naproti Madaramemu.
"Dobrý den." Pípnul Madarame a začervenal se. Ten muž byl velice sympatický.
"Dobrej. Tak jak se dohodneme, chcete nastoupit, nebo nechcete?" Šel rovnou na věc.
Madarame se začal na židli kroutit jako červíček.
"No, víte, myslíte, že byste mi to mohl trochu ještě vysvětlit? Ale potřebuji teď práci opravdu nutně."
Příchozí se pousmál.
"Ale milerád, je to jednoduché. Od podpisu smlouvy bude fotoaparát Váš nejlepší kamarád a chlebodárce. Je to jednoduché. Uděláme pár fotografií do začátku a pak si Vaši tvář a Vaše tělo bude moci kdokoli pronajmout pro svou reklamu. Fotomodel, pokud vám to pomůže lépe pochopit vaši pracovní náplň."
"Jistě, chápu. Kde to mám podepsat?"

Dodatek autora:: 

No, tak se nám trochu vyjasní proč Madarame vyletěl tak, jak vyletěl. Ač Akie-chan nechce, budeme pomaličku (opravdu pomaličku) finišovat. Dnešní dílek je trochu odpočinkový, ale rozhodně ne nudný. Madarame musí chytit svůj život pevně, zatímco Kyosukemu začal provaz života docela silně prokluzovat. Užijte si kapitolku Smile a jinak..od dob osmé třídy základní školy jsem vzala do ruky voskovky a nakreslila jsem Madarameho Laughing out loud můžete se na něj podívat Tady, ale prosím o trochu nadhledu, opravdu jsem uz dobrých 9 let nekreslila Tongue

5
Průměr: 5 (23 hlasy)