SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Kořist co dala zabrat 16 – Když nevíš co, schovej se za e-mail

Kořist co dala zabrat 16 – Když nevíš co, schovej se za e-mail

Seiji už třetí den ležel v nemocnici na kapačkách na speciálním oddělení. Byla mu diagnostikována těžká podvýživa. Doktoři se nestyděli říct ani slovo anorexie. Seiji nevěděl nic z dění okolo sebe, neustále spal. A nechával si zdát o Madaramem. Po více než týdnu mu dovolili na pokoj mobil. Okamžitě se přihlásil k e-mailové schránce.

´Seiji-kun! Nesmíš utrácet peníze na jídlo za moje fotky. Pokud chceš, budu ti posílat fotografie z focení přímo já sám osobně, ale musíš mi slíbit, že budeš pořádně jíst! Slibuješ?´

Usmál se sám pro sebe. Teď už musel určitě jíst, když byl pod dohledem. Ani nevěděl, jak se jeho matka sesypala, když našla svého syna v takovém stavu. Vůbec netušila, co její syn skrývá pod volným oblečením. Tak, jako skončil Seiji na JIPce, tak skočila jeho mama na oddělení psychiatrie. Naštěstí jen ambulantně, takže se o Seijiho mohla starat hned, jak ho pustili na normální pokoj.

´Nemějte starost, sensei. Myslím, že teď nevynechám jediné jídlo.´

Napsal Seiji do e-mailu, ale pak zprávu radši smazal, nechtěl, aby se ho Madarame jakkoli vyptával. Radši se dal do čtení dalších zpráv. Byla tam spousta zpráv od Madarameho, kde se ptal co s ním je a jestli souhlasí s jeho fotografiemi výměnou za to, že bude pravidelně jíst. Měl radost z jeho starostlivosti. Nakonec odepsal stručnou zprávu o tom, že se má dobře a že ho jen skolil nějaký bacil, aby neměl Madarame starost.
Po odeslání e-mailu se natáhl na stolek pro ovladač a zapnul televizi. Zrovna běžely zprávy ze života slavných.
„Známý fotomodel svedl nejlépe placenou herečku v zemi, rýsuje se nám na scéně nový páreček??“ Hlásala nadšeně moderátorka a jako sůl do rány ukázala fotku Madarameho s Yuiko Mezami, nejlepší herečkou v zemi. Se Seijim se zatočil svět. Madarame na té fotografii vypadal, že se baví. Seijimu z toho bylo akorát nevolno a tak tak našel mističku na zvracení.
„Ale, ale, jestli to takhle půjde dál, poležíte si u nás o něco déle, Yamamoto-kun.“ Zdravil ho ode dveří doktor. Seiji se na něj jen mdle podíval a klesl do peřin. Chtělo se mu strašně spát...

* * *

Nebyl jediná osoba, která koukala na ten pořad s pocity zvracení. I Kyosuke ve svém bytě cítil v krku žluč. Nikdy nezapomněl na city, které k Madaramemu choval. Od doby, co ho poznal co Madarame odešel, choval se Kyosuke snad víc promiskuitně, než samotný Madarame. Akorát o jeho aférkách na jednu noc se nepsalo v novinách a v jeho posteli nebyly ženy. Nakonec bar, který navštěvoval s Madaramem posloužil jako to nejlepší loviště. Zároveň tam chodil i kvůli vzpomínkám. Vrtalo mu hlavou, proč není Madarame se Seijim, vždyť přeci proto on svoje útoky vzdal. A teď? Nikdo z toho neměl nic.
Poškrabal se za uchem a vzal do ruky svůj telefon. Začal projíždět seznam kontaktů. Jistě tam ještě někde musel mít Seijiho číslo z dob, kdy ho doučoval. Našel co hledal a zkusmo mu napsal e-mail.

´Dobrý den, Yamamoto-kun, nerad ruším po tak dlouhé době, jen jsem si uvědomil, že je před maturitou. Zvládáte matematiku dobře? Hanabi-sensei´

Víc napsat nemohl. Už tohle mu bylo trapné. Chtěl si se Seijim o všem v klidu promluvit, ale nevěděl jak.

Seijiho probudilo oznámení o přijatém e-mailu. Malátně otevřel oči a nahmatal telefon. Neznámé číslo. Očima přelétl řádky a na konci zprávy byl bělejší než stěna, u které měl postel. Nechápal, co tak najednou se Kyosuke stará. Ovšem slušnost je odepsat a Seiji odepsal.

´Vede se mi celkem dobře, jen maturitu budu dělat až v opravném termínu, ale to není kvůli matematice, abyste si nemyslel. Jak se daří vám, sensei? Učíte?´

Zprávu odeslal se smíšenými pocity. Než se stihl zpět uvelebit do polštářů, přišla odpověď.

´Neučím, po odchodu z Mistuhashi jsem pověsil učitelování na hřebík. Proč budeš dělat maturitu v opravném termínu, Yamamoto-kun? Možná bysme si někdy mohli dát kávu, přeci jen co bylo, to bylo, nemyslíš? Hanabi-sensei´

Seiji byl plný rozporuplných pocitů. Přeci jen Kyosukeho neměl rád, motal se mezi něj a Madarameho. Vlastně kdyby nebylo Kyosukeho, možná už mohl být Madarame jeho. Ale to bylo samé možná, kdyby a jiné.

´Asi se jen tak nedostanu ven, kdybyste si opravdu někdy chtěl promluvit, jsem v Central hospital. A ještě nějaký čas tu budu. A nemusíte mě oslovovat Yamamoto-kun, stačí Seiji.´

Odpověď přišla ještě rychleji, než ta předchozí.

´Co se stalo, že jsi v nemocnici, Seiji? Stavím se za tebou zítra. Pokud ti tedy mám říkat jménem, oslovuj mě Kyosuke, přeci jen už nejsem tvůj profesor. Odkdy máš zítra návštěvní hodiny?´

Seiji se zamyslel. Už zítra? Proč ne...

´Od 9 do 18.´

Odeslal odpověď a šel spát. Během chvíle se měl přiřítit doktor s další dávkou jídla. Nutili ho jíst 6-8x denně malé porce. Na Seijiho to bylo moc jídla, nebyl na to zvyklý. Chtěl návštěvu doktora prospat, ale lékař byl nekompromisní.
„Vstávej, Yamamoto-kun, máš tu dlabanec, koukej baštit.“ Culil se jako měsíček na hnoji a cpal Seijimu pod nos tu divnou kaši ze zrní, ochucenou medem. Seiji se na něj podíval pohledem mučeného kotěte, které doufá v lepší zacházení.
„No nekoukej tak na mě, Yamamoto-kun, nic lepšího ti dát nemůžu.“ Pokrčil doktor rameny.
Seiji si jen povzdech a vzal do ruky lžíci. Pomaličku, sousto po soustu do sebe začal soukat tu kaši. Nechutnala mu a doktor to na jeho výrazu mohl velmi dobře poznat. Když byl v polovině porce, zazvonil Seijimu telefon. Aniž by se ptal doktora na svolení, vtěsnal mu zbytek kaše i s miskou do těch obřích rukou a vrhnul se po telefonu. Záchrana!

´Ahoj, Seiji-kun. Dlouho ses neozval. Nestíháš ve škole? Jak se máš? Rád bych tě zase někdy viděl, ovšem bez zástupů fanoušků, co by se ti tlačili na záda. Madarame.´

Seiji se hořce usmál.

´Čas mám kdykoli, stačí se stavit. Ale pokud bych mohl poprosit, tak bez té vaší herecké krasotinky, dost na ní žárlím.´

Aniž by si to uvědomil, jak zpráva vyzněla, odeslal ji. Odpověď nepřišla.
„Což, asi se nám pan fotomodel urazil.“ Zavrčel Seiji do ticha nemocničního pokoje.
Odpověď nepřišla ani druhý den, ani třetí. Seiji chápal, že to asi zvoral, ale nechtěl si dělal marné naděje.
Ovšem hned druhý den se ve dveřích objevil bledý Kyosuke.
„Seiji, co se ti sakra stalo?!“

Dodatek autora:: 

tak nakonec Seijiho láska k Madaramemu byla tak hluboká, že stála Seiji velký kus zdraví. I když všechno zlé je k něčemu dobré. Každopádně Madarame se ve svém životě boháče docela zamotává tam, kam by neměl. Uvidim, jestli ho z toho vymotám Tongue Užijte si kapitolku Smile

4.966665
Průměr: 5 (30 hlasů)