SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Kořist co dala zabrat 18 – Madarame šlape vedle

Kořist co dala zabrat 18 – Madarame šlape vedle

Kyosuke mail poslal spíš natruc než aby tím něco sledoval, ale s Madaramem to rozhodně hnulo. Ne přímo ten mail jako takový, ale ta část o nemocnici. Seiji se o špitále ani slůvkem nezmínil. Madarame si lámal hlavu jak dlouho tam Seiji mohl být. Moc dlouho určitě ne, určitě by mu to totiž napsal. Alespoň si tím Madarame chtěl být jistý. Unaveně si promnul kořen nosu a otočil se na svoji snoubenku.
„Promiň, Mezami-chan, ale musím odjet, zabavit se umíš sama, viď.“
„Madarame, a co pusu?!“ Zakřičela herečka líně z lenošky v Madarameho obýváku. Madarame jen protočil oči a vrátil se jí líbnout na tvář.
„Řekla sem pusu! Ne školáckej pozdrav!“
Madarame to přešel bez komentáře a vyžadovaného polibku, sebral z broušené misky na konferenčním stolku klíčky od auta a vydal se do jedné z podzemních garáží. Ta ženská mu lezla krkem čím dál víc. Kdyby...
(V této fázi se do příběhu teleportovala ryumi a začala si brousit nože - omlouvám se čtenářům, ale po komentu ryumi u kap. 17 jsem neodolala napsat tuto poznamku)

* * *

´Promiň, Seiji, dneska nemůžu dorazit, i když jsem to slíbil, mám nějaké těžkosti v práci. Kyosuke.´

Seiji zklamaně četl mail. Tolik se na dnešní Kyosukeho návštěvu těšil. Zvyknul si s ním trávit svůj čas, měli spoustu společných témat k probírání a alespoň při jeho návštěvách nemyslel na Madarameho a tu bolest, co se mu usídlila v hrudníku. S hlasitým povzdechem odložil telefon na noční stolek vedle malé kytičky od Kyosukeho a otočil se k oknu. Od včerejšího dne mohl chodit po nemocničních chodbách. Sice sebou ještě musel tahat kapačku na kolečkách, ale většinu těch otravných hadiček už z něj vytahali. Rozhodl se, že po dlouhé době v posteli by si mohl udělat procházku na konec chodby a zpět. Když už v tom špitále leží, tak ať taky ví, jak to vypadá mimo postel. Pomaličku se zvedl a hlemýždím tempem se vydal průzkumničit.

„Dobrý den, jdu na návštěvu za panem Yamamotem Seijim.“
„Jděte na pokoj 203, budova A, poschodí 2“ Mile se usmála recepční.
„Děkuji.“ Zavolal Madarame na recepční ve spěchu.
Utíkal nekonečně dlouhou chodbou a sledoval malou červenou šipečku na zemi, značící cestu do budovy A. Když doběhl k výtahům, byly samozřejmě všechny obsazené. Snad nikdy se nepodařilo Madaramemu chytit výtah tak, aby v hale nemusel čekat polovinu života. Holt na tohle měl smůlu. Čas si trávil pročítáním mapky. Když očima došel ke druhému patru, zhrozil se. Do té doby totiž neměl tušení, kam vlastně jde.
Cinknul výtah a Madarame se do něj natlačil jako velká voda. Zdálo se, že ho někteří poznali a jen obdivně vydechli, ale Madarame měl imaginární klapky na očích a imaginární špunty v uších. Neviděl, neslyšel. Ve druhém patře se vytlačil ven z výtahu a rozhlédl se po spleti chodeb. Netušil, kterou se má dát.
„Promiňte, kterou chodbou je pokoj 203?“ Zeptal se procházející sestřičky. Ta k němu nejdřív nevrle otočila oči, ale když ho poznala, projevila se hlasitým Kyaaa. Pak se odporoučela k zemi. Madarame jen protočil oči, zvednul sestřičku ze země a položil ji na lavici. Odpověď, kterou chtěl, ale nedostal. Chvíli bezradně stál na rozcestí chodeb, než se rozhodl zkusit tu vlevo. Prošel skoro půlku druhého poschodí, ale co hledal, nenašel. Nasupeně se vrátil na výchozí bod a tentokrát zkusil pravou chodbu. Pomalu zaregistroval pokoje číslo 195, 196 a výš. Přidal do kroku, téměř běžel. Do zatáčky musel trochu přibrzdit, ale díky číslům na dveřích pokojů věděl, že už je blízko, 203 byla hned za rohem.
Ostře vybral zatáčku a ozvala se hlasitá rána doprovázená sesutím kapačky na kolečkách.
„Ježíš, strašně se vám omlouvám, to jsem nechtěl, je to moje chyba.“ Začal se hned omlouvat a mnul si čelo, které si narazil o držák kapačky.
Pod ním bylo ticho, otevřel tedy oči.
A koukal do očí Seijimu.
„Seiji-kun, našel jsem tě!“ Zašveholil vesele Madarame a sbíral na nohy sebe i Seijiho. Teda chtěl sebrat Seijiho, ale ten jeho pomocnou ruku odmítl a vytáhl se na nohy o zeď.
Teprve až když stál, mohl si ho Madarame prohlédnout úplně. Tolik se změnil. A ta kapačka, co měl sebou...
„Seiji-kun, copak se stalo? Co tu děláš?!“ Rozeřval se Madarame. Cítil z pohledu na Seijiho ukrutné pálení na prsou.
„Dělám tu přesně to, co vidíš. Potřebuješ něco? Jinak děkuji za ty fotografie, už je ale nemusíš posílat. Nechci, aby to pak dělalo zle mezi tebou a tvou snoubenkou.“ Seiji se otočil k Madaramemu zády.
„Seiji, co to..“ Madarame se lekl. Seiji vypadal hrozně, jeho hlas byl zastřený a jeho nezájem o fotografie Madarameho zarazil. Až po chvíli mu došel zbytek věty se snoubenkou.
„Seiji-kun, tak to není, ona...“
„Nezajímá mě jak to je! Nezajímá! Vypadněte!“ Zařval Seiji. Celý se klepal. Sbírání ze země bylo samo o sobě pro něj namáhavé a do toho Madarameho návštěva, rozhodně mu to nepomohlo.
Měl slzy na krajíčku a přál si, aby se Madarame dál nevyptával. Cítil, jak za ním Madarame stojí a váhá. Pak se rozhodl, otočil se a pomalým krokem odešel. Jakmile Seiji slyšel vzdalující se kroky, vrátil se do svého pokoje.

´Dneska tu byl Madarame. Je mi z něj zle. Stavíš se zítra? Nudím se. Seiji´

Kyosukeho nejdřív e-mail vyděsil, ale podle toho, jak to Seiji napsal, asi to nebyl přátelský pokec. Měl z toho trochu škodolibou radost. Zrovna ten den koupil v obchodě s nádobím maličkou pánvičku na poloviční palačinky. Věděl, že toho Seiji do sebe moc nenacpe a celou palačinku rozhodně ne, tak zvolil tuhle pánev, aby Seijimu nebylo trapné, že nedojedl.
Druhý den se za Seijim stavil a překvapil ho miniaturní palačinkou. Seiji měl radost, protože to byla porce přesně pro něj. Už po ní natahoval ruku, když ho Kyosuke zastavil. Pak sáhl do svačinového boxu, uchopil palačinku a podíval se na Seijiho. Ten pochopil a otevřel pusu. Nechal se od Kyosukeho nakrmit, i když už se před ním nestyděl a byl schopný se najíst sám. Kyosuke mu vždycky přinesl nějakou drobnost. I částečně díky němu Seiji tak dobře přibíral, doktor byl s jeho léčbou spokojený.
Když Seiji dojedl palačinku, byl z toho výkonu úplně hotový, ale chutnalo mu.
„Jak jsi udělal tak maličkou palačinku?“ Byl zvědavý Seiji. Kyosuke se jen ďábelsky usmál.
„Jelikož bys normální porci asi nesnědl, koupil jsem pánev na porci akorát pro tebe. Je to tvoje VIP pánev.“ Culil se Kyosuke. Seijiho to potěšilo.
„V-I-P“ Usmál se smutně.
„Seiji, děje se něco?“ Zeptal se starostlivě Kyosuke, když viděl Seijiho výraz.
„Ale nic.“ Pokusil se ho Seiji uklidnit a natáhl se pro mobil na nočním stolku. Otevřel paměť karty a vymazal všechny Madarameho fotografie. Tak byl na něj naštvaný.
Kyosuke ho jen tiše sledoval.
„Seiji..“ Ozval se po chvíli Kyosuke. Seiji k němu zvedl oči.
„Dostanu tě z toho, Seiji.“ Pronesl pouze Kyosuke před tím, než se zvedl a políbil Seijiho. Jen lehce na rty. Seiji ale zvednul ruku, snažíc se nezamotat do hadiček a chytil Kyosukeho za vlasy a přitiskl ho víc do polibku, který prohloubil. Kyosukeho ta změna zaskočila, ale neucukl. Naopak i on se do polibku položil. Zkusmo přejel jazykem po Seijiho dolním rtu, pak ho něžně skousl. Seiji jen vzdychl a pohladil Kyosukeho po krku.
Aniž by Kyosuke přemýšlel, co dělá, zabloudil rukou pod Seijiho peřinu a pohladil ho přes látku trenek.
Seiji se proti němu vypnul pánví a nasměroval svůj roztoužený klín do dlaně Kyosukemu. Ten neváhal a stojící výzvy se ujal. Pomalu přejížděl dlaní po látce, ale to mu po chvíli přestalo stačit a tak zkusmo zabloudil prstem pod okraj trenek.
Seiji byl tak horký a vlhký.
A nebránil se.
Uchopil ho tedy po celé jeho délce a začal rukou pohybovat nahoru a dolů. Ve stejném rytmu mu Seiji vzdychal do polibků. Kyosuke cítil, že i on má v kalhotách problém, ale nechtěl to Seijimu nijak naznačit, přeci jen byli v nemocnici...
„Kyosuke-san..“ Vzdychl Seiji. Blížil se ke konci. Od doby, co byl v nemocnici si do kalhot nesáhl a tak jeho klín volal po uvolnění. A zdálo se, že Kyosukemu nevadilo pomoct Seijimu.
Kyosukemu po zašeptání jeho jména přeběhl mráz po zádech. Jeho polibky se staly tvrdší a i ruka dole se začala hýbat rychleji a Seijiho víc tiskla.
Seiji rozpojil polibek a zaklonil hlavu. Užíval si Kyosukeho péči.
Kyosuke, aniž by přemýšlel, odkryl Seijiho a napůl mu stáhl trenky. V téhle fázi už nebyl Seiji schopný obrany. Bylo to poprvé, kdy se někdo takhle dotýkal jeho a bylo to fantastické!
Kyosuke si vzal Seijiho do úst, což téměř donutilo Seijiho vyvrcholit.
Chvíli klouzal svými rty po celé jeho délce, ale pak zapojil jazyk. To byla pro Seijiho konečná.
Cítili oba, jak se v Seijim stáhly všechny svaly a Seiji mohutně vyvrcholil Kyosukemu do úst.
Bez mrknutí oka to Kyosuke všechno spolkl a zvedl k Seijimu oči. Olízl se.
„Ehm, Kyosuke-san, omlouvám se, já...“ Dál se Seiji nedostal, protože ho Kyosuke znovu políbil na rty.
Seiji zavřel oči a nechal se unášet tím ospalým pocitem. Mezitím Kyosuke Seijiho přikryl a posadil se na postel, hladíc Seijiho ve vlasech. Seiji se tomu teplému dotyku poddal a usnul. Kyosuke ho pozoroval. Byl tak kouzelný, když spal. Doufal, že se mu nezdá o Madaramem. Bylo téměř před koncem návštěvních hodin, když opouštěl Seijiho pokoj. Ve dveřích se minul s jeho matkou. Kývli si pouze na pozdrav a pokračovali každý svou cestou.
„Seiji, miláčku, spíš?“ Oslovila paní Yamamoto svého syna.
Kyosuke s bručením otevřel oči a zjistil, že Kyosukeho nahradila jeho matka.
„Co chceš, mami.“
„Mám pro tebe zlou zprávu, Seiji.“ Seiji se zvedl na posteli do polosedu.
„Co se děje, mami. A proč brečíš?“ Opravdu Seijiho matce tekly slzy po tvářích.
„Cupid už byl starý kocour a dneska už jeho srdíčko nevydrželo tu zátěž, je mi to líto, Seiji.“ Rozplakala se víc. Seijimu se sesypal svět. Nejdřív Madarame, pak Cupid..co dál?!

Kolem půlnoci mu přišel mail.

´Seiji-kun, až mě budeš chtít vyslechnout, rád bych ti vysvětlil spoustu věcí. Mrzí mě to, ale neni to tak, jak to vypadá. Madarame´

Dodatek autora:: 

háá *plácá se po rameni* Slíbila jsem na pondělí, že vám sem hodím další dílek, tak jsem výjimečně dodržela slovo a je tu! Madarame nám začíná tápat tam, kde tápat nemá a Kyosuke bere příležitost za pačesy. A chudák Seiji ani neví, co se s ním děje. Jak tohle dopadne?? Evil

4.826085
Průměr: 4.8 (23 hlasy)