Kořist co dala zabrat 19 – Bude bitka?

Kořist co dala zabrat 19 – Bude bitka?

Kyosukeho probudil zvonek. Ne budík, ale zvonek. Ve tři ráno! Kyosuke se pokoušel zvonek ignorovat, ale dotyčná osoba se o zvonek zřejmě opřela a nevypadalo to, že by chtěla přestat. Kyosuke se s největším sebezapřením vyhrabal zpod teplé peřiny, pod kterou si představoval Seijiho a pomaličku se sunul ke dveřím. Ani se neobtěžoval rozsvěcet, svůj byt znal i potmě. Když se přiblížil ke vchodovým dveřím, slyšel z chodby funění. Zkusmo nakoukl kukátkem, ale na chodbě bylo zhasnuto a tak neviděl, kdo se k němu dobývá. Potichu odemkl dveře, ale zahákl řetízek. Otevřel dveře přesně na tu vzdálenost, co řetízek dovolil.
„Co je.“ Zabručel do tmavé chodby, stejně jako by bručel medvěd, kdybyste ho vzbudili uprostřed zimního spánku.
„Chci s tebou to..no...mluvit!“ Ozval se za dveřmi známý hlas s rozkazovačným tónem.
„Ale já s tebou ne. Ne, když si vožralej jak doga! Vypadni, Madarame a nech mě spát!“ A zabouchl Madaramemu dveře. Tomu nezbylo nic jiného, než se nějakým záhadným způsobem dostat na stanoviště taxíků a nechat se odvézt domů.

„Kde si sakra byl?!“ První pomyslný hřebíček do rakvičky.
„ Podívej se na sebe, jak vypadáš!“ Druhý pomyslný hřebíček do rakvičky.
„To ti neni blbý se takhle zlejt, ty dobytku?!“ Třetí pomyslný hřebíček do rakvičky.
Madarame nehodlal zjišťovat, kolik má rakvička celkem hřebíčků.
„Drž zobák, Mezami! Nejsem zvědavej na tvoje výlevy nálad! Přesně proto máme ložnice na opačných stranách baráku! Táhni do tý svojí a dej mi pokoj, vůbec mi nelez do života! Jé, pardon, já zapomněl, ty už ses vecpala!“ Bouchnul Madarame.
Mezami se urazila a s hlasitým frknutím zmizela ve směru své ložnice.
Madarame se mezitím začal kymácet do té své, ale v obýváku svojí cestu vzdal a rozplácl se na obří pohovku, kde to zachrupnul ne moc klidným spánkem.

* * *

Seiji se začal po Kyosukeho rozmazlování sladkostmi zotavovat rychleji, než mohl doktor doufat. Měl strávit v nemocnici poslední týden. Domů se ale netěšil, když tam nebyl Cupid. Navíc po celém pokoji měl Madarameho plakáty. Ale den propuštění z nemocnice se nezadržitelně blížil. Kyosuke se už nikdy o nic nepokusil a zůstal pouze u líbání. Seiji byl za to rád, nechtěl dávat svému bývalému profesorovi marné naděje, i když tedy nemohl říct, že se mu to nelíbilo. Jen v tom prostě nechtěl zatím pokračovat, stále měl plnou hlavu Madarameho.

V den propuštění nedostala jeho matka z práce volno a tak se už den předtím dohodla s Kyosukem, že Seijiho vyzvedne on. Nebylo na tom nic zvláštního, jednak si Kyosukeho pamatovala jako Seijiho matikáře a jednak se s ním v nemocnici potkávala až moc často. Zato Madarame se od doby, kdy se objevil u Seijiho v nemocnici a u Kyosukeho doma neozval. Jen jeho fotky chodily dál.
„Seiji, naskoč do toho auta, je zima, prochladneš.“ Popoháněl Kyosuke Seijiho, aby zrychlil tempo přesunu do auta. Seiji ale stál jak zkamenělý a zíral na roh nemocnice. Kyosuke tam obrátil pohled taky a zalapal po dechu. O roh nemocnice stál opřený Madarame. Aniž by kdokoli stihl cokoli říct, vydal se Madarame směrem k Seijimu.
Ten pomalu začínal v duchu panikařit, ale navenek nasadil výraz typu Naprostý nezájem. Madarame přišel až těsně před Seijiho a rozhlédl se. Věděl to, v některém z těch křovisek je určitě schovaný nějaký paparazzi.
Než stihl Kyosuke k Seijimu doběhnout a Madarameho zablokovat, chytil Madarame Seijiho okolo pasu a políbil ho. Dal si na polibku záležet, aby si ho Seiji pamatoval. Seijimu se jen podlomily nohy a málem se Madaramemu sesypal do náruče. Tomu ale zabránil Kyosuke.
Drapnul Seijiho za mikinu a prudce s ním trhl dozadu. Seiji trochu zavrávoral, ale poddal se tomu pohybu a skončil v Kyosukeho náručí. Ten s ním pospíchal do auta a hlavně co nejdál od Madarameho.
Ten se bez jakéhokoli projevu otočil a odcházel.
Seiji seděl v autě a ztěžka dýchal.
„Odvez mě odtud, Kyosuke-san. Pokud možno rychle, prosím.“ Zaprosil zničeně Seiji. Nemusel Kyosukeho dvakrát pobízet. Seijimu začaly po tváři stékat slzy.
„Vydrž, Seiji, za chvíli jsme doma.“ Snažil se ho utěšit Kyosuke, víc dělat nemohl, protože řízení vyžadovalo jeho plnou pozornost. Naštěstí to k Seijimu domů nebylo daleko.

Kyosuke pomohl Seijimu s taškami do bytu, Seiji budil stále dojem hodně křehké větvičky a váha tašek by ho podle Kyosukeho mohla zlomit. V okamžiku, kdy se za nimi zabouchly dveře bytu a Kyosuke položil tašky, vrhl se Seiji na Kyosukeho rty.
„Kyosuke-san.“ Vzdychl do polibku.
Kyosukeho to vzrušilo, bylo to poprvé, co Seiji takhle převzal iniciativu.
Aniž by se ohlížel napravo nebo nalevo, nechal se odvézt Seijim do jeho pokoje. Jen co vstoupil, zarazily ho plakáty všude po stěnách. Všude byl Madarame. Na každém milimetru zdi byl Madarame. Seiji se ohlédl po Kyosukem, přistoupil k nejbližšímu plakátu a začal je jeden po druhém strhávat. Po tom, co většinu strhal nebo alespoň roztrhal, se vrátil ke Kyosukeho rtům. Chvíli se jen vášnivě líbali a hráli malou bitku jazyky, ale pak najednou Seiji chytil Kyosukeho za paži a prudce s ním trhnul tak, že Kyosuke přepadl na obrovskou Seijiho postel. Aniž by se stihl vzpamatovat z naprostého šoku, Seiji už klečel nad ním, jedno koleno měl natlačené na Kyosukeho rozkrok, ruce zabořené pod Kyosukeho tričkem a rty byl přisátý na jeho krk.
„Kyosuke-san.“ Ze Seijiho hlasu byla cítit touha i bolest zároveň. Kyosuke se rozhodoval co v takové situaci dělat. Ovšem v okamžiku, kdy se mu Seiji přisál na rty a rukou zabloudil do jeho kalhot, o veškeré myšlenky přišel. Trochu ho udivovalo, že Seiji je takový dravec.
Ovšem na přemýšlení o tom, jak moc je Seiji dravý nebyl čas, protože Seiji se prsty začal dobývat do jeho těla.
„Seiji, co to děláš?!“ Vyhrknul Kyosuke.
„Připravuju si tě, Kyosuke-san. Nebo snad na tuhle pozici nejsi zvyklý? Myslím, že to zvládneš, nadrženost ti kouká z očí a navíc ti dlužím za to v tom špitále.“
Než mohl Kyosuke cokoli namítnout, měl v sobě už dva Seijiho prsty. Trochu ho to bolelo, protože Seiji jemností zrovna neoplýval, ale tak nebylo to jeho poprvé, byl zvyklý být na obou stranách a pokud chtěl být Seiji nahoře, proč ne.
Místo třetího prstu však Seiji do Kyosukeho zarazil rovnou svůj úd. Kyosukemu z toho vyhrkly trochu slzy, ale poddal se té rozkoši, kterou Seiji nabízel. Bylo to na něj až moc rychlé, ale zamiloval se do Seijiho takovým způsobem, že chtěl, aby byl jeho. A jak se zdálo, Seiji byl ochotný mu oplácet.
Než se Kyosuke nadál, Seiji do něj vyvrcholil. Kyosuke se po Seijim zklamaně podíval. Ten s ním však jen prudce trhnul tak, že Kyosuke skončil na čtyřech. Hlavu mu Seiji zabořil do postele, aby měl lepší výhled a pak pokračoval. Kyosukeho udivovalo, kolik má Seiji sil, ale v téhle poloze dováděl Seiji Kyosukeho rychle k vrcholu. První vyvrcholil Kyosuke, ale Seiji se nezdál, že by ještě chtěl končit. Jen co z Kyosukeho vystříkla poslední kapka, sedl si Seiji doprostřed postele a posadil si Kyosukeho na klín. Začal s ním vysedávat a tím se uspokojoval. V závěru jejich společného sexu vyvrcholili oba současně.
Seiji nebyl na takovou zátěž ještě zcela fit a tak se během chviličky odebral do říše snů. Kyosuke si mezitím odběhl do sprchy, aby ho Seijiho matka nenašla spát nahého v posteli svého syna, navíc celého od spermatu.
Seijiho matka přišla večer, poděkovala Kyosukemu, mrkla očkem do synova pokoje a pak se též odebrala do své ložnice.
Seiji před svojí matkou dělal, že spí, ale jakmile odešla, dál kropil polštář slanými slzami.

* * *

Druhý den bylo bulvárové pozdvižení. Titulky hlásaly:

Fotomodel Hayo Madarame nachytaný s jiným mužem! Podvádí svou snoubenku?

* * *
„Vysvětli mi to!!“ Mrskla naštvaně Mezami po Madaramem časopis.
„Není co, vidíš sama!“ Odpověděl jí stejným tónem Madarame.
„To si ze mě děláš legraci? Odkdy si buzna? Pokud vim, tvojí ložnicí prošla fůra ženskejch, ale chlap ani jeden! Navíc si máš na necelý měsíc vzít mě!!“ Prskala jako kočka po důkladné koupeli ve vaně.
„A co víc, Madarame, máš vůči mě závazky!“
Madarame prudce vstal, v obličeji rudý naštváním.
„Tak podívej, holčičko. Nemusel bych oznamovat zasnoubení, kdybys mi tenkrát večer nehodila něco do pití, nesvedla mě a pak neběžela za svym super bohatym a vlivnym tatíčkem a nezačala mu brečet, že jsi těhotná!! Já tě odmítl dost jasně, pokud si pamatuju! Navíc, kdoví, jestli je to dítě vůbec moje! Nebo jestli vůbec těhotná jsi!“
„Co si to dovoluješ?!“ Zalapala Mezami po dechu.
„Spíš, co si ještě dovolim! Půjdeš na DNA testy!!“ Vybouchl Madarame.