SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




KS: Krvácím, neumírám (5.část)

Kluk
Satoshi Umiya

Po pár mírných přírazech, které ještě naznačovaly mou roly napraveného kluka Satoshiho s d***ařskou minulostí, jsem zapomněl na celé divadlo. Najednou jsem byl Sasuke Uchiha. Proto jsem začal být po pár minutách hrubší. Například jsem dával jasně najevo, kdo je tu šev a párkrát jsem mu svůj penis zarazil až na doraz. Narutovi to ale podle všeho nevadilo, měl v očích stejný výraz, co já. Skoro se zdálo, že přesně tohle ode mě chtěl. Jeho rudý obličej jsem si nedokázal neprohlížet. Jeho ruce, které mi každou chvíli drtily jinou část těla, jen aby nějak uvolnil svoje vzrušení. Cítil jsem, jak se mi párkrát nehty zařezal do zad. Jen jsem sykl, ale hned jsem dostal omluvný polibek…
Proč jen si takový? Proč jen mám pocit, že tohle mi jednou stačit nebude?
Usmál se na mě a já pokračoval v milostných přírazech. Ani nevím, proč jsem dělal, co jsem dělal. Tohle se mi ještě s nikým nestalo. Většinou jsem si každou osobu jen hrubě vzal a pak jí nechal plavat. Jen sex a sex, nic víc jsem od toho nikdy nechtěl…
Znovu se sám zmocnil mých úst, když jsem se k němu víc sklonil. Dlaněmi si mě přitáhl víc na dosah a střídavě na mě dýchal teplý a vzrušený vzduch a přitom se mi sem tam otíral ústy o ty má. Musel vědět, jak moc mě to vzrušuje…koneckonců studoval každý milimetr mojí kůže stejně, jako jsem to dělal já jemu…
Miluju tě…a to je největší průser v celým mým životě.
Ještě po posledním přírazu, kdy jsme se oba udělali, jsem z něj nedokázal slézt. Pak jsem si všiml, že on taky zrovna netouží, abych se od něj moc vzdálil. A tak jsme se na sebe pousmáli a já se posadil. Naruto na nic nečekal a sedl si mi do klína. Obtočil své ruce kolem mého krku a políbil mě. Já mu polibek oplácel a obtočil ty své ruce klem jeho boků. Jen tak jsem si opřel hlavu o jeho čelo a zavřel oči. Naše první společná noc ještě nebyla u konce, ale já se cítil skvěle.
„Chceš ještě?“ zeptal se Naruto šeptem.
„Já bych toho chtěl.“ řekl jsem a otevřel oči. Pohlédl jsem do jeho modrých očí a usmál se.
„Například?“
„Tebe…“ řekl jsem a políbil ho na čelo. „A tebe…“ pak na nos... „Znovu tebe.“ a nakonec na ústa.
„Nenápadně mi naznačuješ, že to chceš ještě třikrát?“ řekl, ale nepřestával to říkat šeptem.
„Když to vydržíš.“
„Abys to vydržel ty.“ škádlil a vlepil mi pusu na tvář.
„Copak jsem ti neříkal, že mám velkou výdrž jenom na dvě věci?“ řekl jsem a ušklíbl se.
„Strašně moc si toho nakecal, když si mě balil.“ oplatil mi stejně.
„A seš si jistej?“ řekl jsem, chytil ho za nohy a nasadil ho na svého kamaráda v pozoru. Takhle mě provokovat a ještě si myslet, že nezvládnu víc, jak dvě kola. Naruto jen táhle vzdychl, než se zeptal.
„Čím?“ zašeptal a já ho jemně políbil.
„Že to nezvládnu.“ šeptal jsem taky a chtěl si ho opět začít brát. Přesto jsem počkal na tu odpověď.
„Ne.“ zašeptal Naruto a usmál se. Pak se mi ještě chvíli díval do očí, než mě políbil znovu. Nezůstal jsem pozadu a zařadil na čtyřku.

Ráno jsem se vzbudil příjemně rozlámaný. Naruto byl schoulený na mé hrudi a ještě spokojeně spal. Musel jsem se pousmát a hlavně dělat všechno proto, abych ho nevzbudil. Opatrně jsem tedy vstal, osprchoval se a šel nám udělat snídani. Když jsem se vrátil, už se na mě usmívalo moje slunce. Protáhl se a naschvál přikryl jen to nejdůležitější. Přisedl jsem si a položil si tác na svoje stehna. Schválně jsem hodil vážný výraz a čekal.
„Co se děje?“
„Mám pro tebe dobrou a špatnou zprávu.“
„Nejdřív tu dobrou.“ řekl a jeho modrý pohled směřoval do mého černého.
„Tohle, je celé pro tebe.“ řekl jsem a podal mu tác se snídaní. Usmál se a políbil mě. Pak si ode mě vzal tác a začal se cpát rohlíkem.
„A ta špatná?“
„Hmm…“ řekl jsem a naklonil se co nejblíže k němu. „Už nejsi panna.“ dodal jsem a kryl se.

Svědek
Naruto Uzumaki

Tohle jsem opravdu nečekal, že řekne. Rychle jsem dal tác na stranu a praštil jsem ho polštářem!
„Blbče!“ pak jsem se jen zachumlal do peřin, aby z ní nekoukalo vůbec nic.
„No tak, Naruto. Vylez.“ slyšel jsem tlumenou prosbu a cítil, jak se nade mnou Satoshi naklání.
„Na to zapomeň! Jak ty to dokážeš?!“
„Dokážu co?“ optal se Satoshi. Odkryl jsem se a posadil. Přitom jsem se pořád tvářil naštvaně.
„V jedný větě mě potěšit i naštvat!“
„Musíš uznat, že to byla dobrá poznámka.“ pousmál se na mě a snažil se mě políbit.
„Ne nebyla! A teď uhni, jdu do sprchy!“ řekl jsem a štrádoval si to i s peřinou kolem sebe do sprchového koutu. Satoshi mě chvíli sledoval, než si vymyslel novou poznámku.
„Myslím, že po včerejšku je zbytečný se přede mnou stydět.“
„To je snad moje věc.“ řekl jsem a zavřel za sebou dveře, za kterými jsem odhodil peřinu do kouta a vlezl pod teplou tekoucí vodu. Přitom si každým kouskem těla připomínal, jaký to byl skvělý pocit, když se mně dotýkal. Moje tvář zrudla a já se chtě nechtě musel pousmát.

Po snídani a všem tom ranním humbuku, jsem Satoshimu odpustil a dovolil mu, aby mě líbal. Opět jsem se musel převléknout do té holčičí parády a dělat…no, že jsem…, teď už žena. A kvůli čemu? Kvůli tomu druhému nadrženému blbci.
„Zdravím, Natsumi-chan.“ řekl Ichiro, když vstoupil a posadil se vedle mě ke stolu.
„Ichiro-san? Co ty tady?“ řekl jsem a dával dost najevo, jak mi to vadí.
„Nerad ruším líbánky…, i když vlastně jo.“ řekl a ušklíbl se na mě. Pak mě něco z jeho věty napadlo. Otočil jsem se naštvaně na Satoshiho.
„Ty jsi mu něco řekl?“
„Ne.“ řekl Satoshi a dělal přitom posunky na svého bratra.
„Lže. Každých pět minut s tebou mi popisuje v SMSkách a zabíhá do nejrůznějších detailů.“ řekl Ichiro a pousmál se na mě. Já ho za to snad zabiju!
„Sklapni!“ řekl jsem jen a čekal další hloupou narážku.
„Ale Natsumi.“ zkusil to i Satoshi.
„Ty taky sklapni!“
„Už se jí asi nelíbíš, bratříčku.“ řekl Ichiro a pousmál se na Satoshiho.
...
Zastavilo se mi srdce, když mi došlo, co vlastně řekl a jak to řekl! Můj pohled dostal nebezpečně vystrašený nádech a já nevěděl pár minut, jestli dýchám nebo ne! Srdce mi z ničeho nic začalo být, jako kdybych právě teď prožíval poslední sekundy v cílové rovince!
Tohle přece…není možné, to…!
Hlavou mi proletěly všechny vzpomínky, všechny fakta, co neměla sedět a seděla! Můj dech se zrychlil a já hleděl jen před sebe do mořského výjevu nějakého obrazu!
Celou dobu…!Sat…ten kluk…!
Ten kluk se mě dotknul na rameni a tvářil se starostlivě! Ne takovou tou přehnaně sladkou ale…prostě…on…
„Co se děje?“ řekl a zkoumal moje oči.
Spal jsem s ním. Dal jsem mu své srdce a…Sakra! Bolí to!
Musel jsem se uklidnit! Sice to šlo ztuha ale…dýchat. Musím dýchat!
„Nic.“ zalhal jsem a pokusil se o úsměv, který určitě prokoukne! Vždyť je to on…pozná to! Vyčkával jsem a s hrůzou si představoval, co by teď mohli udělat! Ten kluk to ale nechal být! K mému upřímnému překvapení.
„No tak mi půjdeme nahoru. Toho provokování už bylo dost.“ řekl a vzal mě za ruku. Nesměl jsem nijak dát najevo, že jsem na něco přišel. Jako, že přišel! Ten sen a ten mladej vrah, kterej v něm bez váhání zastřelil tu dívku Cho, mě teď táhne za ruku do svého pokoje! Proto se tak ledově tvářil, když jsem našel něco na stránkách policajtů! Proto si oddechl, když zjistil, že vlastně já jsem nic nezjistil. Proč mi všechno dojde moc pozdě? Stiskl jsem jeho ruku víc! On…tenhle kluk je Sasuke Uchiha.

Vrah
Sasuke Uchiha

Jeho chování u stolu i to, jak nic neříká a tiskne mi ruku, mi naznačovalo, že mu něco došlo. Něco podstatného…Musím dělat, že jsem si toho nevšiml a budu ho jen pozorovat. Uvidíme, třeba jen začínám být paranoidní jako brácha.
„Je dost otravnej.“ řekl mi Naruto, když jsem za námi zavřel dveře od pokoje. Dost mě to překvapilo, choval se zase normálně. Pousmál jsem se a přešel k oknu, kde stál.
„Jo, to on pořád.“ pošeptal jsem mu a políbil ho na tvář. Nijak neucukl ani se nerozklepal. Prostě žádný příznak toho, že by mu něco došlo. Asi se mi opravdu něco zdálo…to je dobře, teď jsem to nechtěl řešit. Obzvlášť když máme ještě dva společné dny před sebou.
„Nevadí ti, že odejdu už v sobotu, i když jsem to slíbil do neděle?“ zeptal se mě a natlačil se na mě.
„Ne. Je to kvůli důležité věci.“ řekl jsem a užíval si jeho dotek.
„A kdyby nebylo?“ řekl a já viděl jeho úšklebek v odrazu okna.
„Tak bych tě nikam nepustil.“ řekl jsem a majetnicky ho objal.
„Jasně…Můžu se zeptat?“
„A na co?“
„No,…Stalo se ti někdy něco ujetýho, víš jak to myslím?“ řekl Naruto a udělal na mě zvláštní gesto.
„Ale jo. Je to docela legrační. Jednou mě bratr tak moc naštval, že jsem chtěl utéct.“
„Z druhýho patra se asi blbě utíká, ne?“ řekl Naruto a pousmál se.
„Ani ne, když si já.“ řekl jsem a dal si hodně záležet na aroganci v hlase.
„No jo, pan Vševěd. Tak a teď se budeš chlubit, jak si to provedl, nemám pravdu?“
„Když tě to nezajímá, tak…“
„Ale jo, zajímá, pochlub se.“
„No, s tvojí kapacitou mozku a výškou IQ, bych zvolil spíš obrázkovou verzi vysvětlení.“
„Haha, a teď k věci.“ Přešel jsem tedy ke stolu a vyndal tužku a papír. Už několik dnů jsem si ten nákres zkoušel, aby byl pochopitelný speciálně pro Naruta. Možná proto mi to teď šlo samo. Nakreslil jsem náš dům ze shora tedy půdorys a i část ulice se zahradou. Naruto mě pozoroval a snažil se zapamatovat každou čáru, i když mu to asi nešlo soudě dle jeho výrazu.
„Chápeš alespoň trochu tenhle nákres?“
„Jo. Tohle je tvůj dům, zahrada a…ulice.“
„Správně. A teď šipka a postup, co jsem udělal, abych se dostal ven.“ udělal jsem šipku ze svého pokoje ven na chodbu a pak jí nasměroval ke dveřím koupelny. Tam mě Naruto přerušil.
„Co děláš v koupelně?“
„Abych odlákal pozornost, šel jsem do vedlejších dveří a otevřel tam okno. Pak jsem vyšel ven a nechal i otevřené dveře od koupelny.“ vysvětlil jsem a sledoval jeho zmatený obličej.
„To je chytrý, ale co pak?“ usmál jsem se a udělal šipku, která směřovala zpět do pokoje.
„Pak jsem se vrátil do pokoje a schoval se.“ dodal jsem k nákresu.
„Jasně! Chápu! Oni vešli, nikoho neviděli a tak tě začali hledat a mysleli si, že si zdrhnul oknem.“
„Přesně, jenomže já po půl hodince, kdy už byl dům prázdný, sešel schody a hurá zadním východem pryč.“ řekl jsem a byl na sebe pyšný, že jsem mu to dokázal vysvětlit. Je to totiž důležité.
„A co kdyby tam někdo zůstal?“ k mému překvapení položil správnou otázku.
„Tak bych sešel do sklepa a utekl kanálem, který má vyústění všude po ulici.“ řekl jsem.
„Tak to jde. Hele, a kolik poklopů bych musel přejít, než bych se dostal před můj dům?“
„Proč? Snad neplánuješ, že bys ode mě v noci zdrhnul?“ řekl jsem na oko a sledoval jeho reakci.
„Ne…Jen jsem myslel, že bys třeba někdy v budoucnu uvítal noční návštěvu.“ řekl jakoby nic.
„Aha. Sice by mě nejspíš trefilo, kdyby ses tu o půlnoci objevil a páchnul jako záchodová mísa. Ale proč ne?“ odpověděl jsem a zmuchlal papír, který jsem potom hodil do koše. Naruto se pousmál.
„Zjistil někdy někdo, jak si to udělal?“ řekl a díval se na mě, jak si lehám na postel.
„Ne. A to je právě ten fígl.“ řekl jsem a věděl, že musí všechno klapnout, aby to, co plánuju, vyšlo.
„Ani tvůj brácha, ne?“ zeptal se Naruto a stále mě sledoval od psacího stolu, kde seděl.
„Ne.“ řekl jsem a dost jsem byl z jeho otázek mimo. Občas se mi zdálo, že se ptá s určitým záměrem.

Vrah
Itachi Uchiha / Ichiro Umiya

Potom, co jsem naschvál vyslovil tu větu, která měla pomoci Narutovi procitnout z téhle pohádky, jsem pozoroval, jak jeho reakce, tak reakce svého bratra. Překvapivě se nic zvláštního nestalo. Naruto měl chvíli vyděšený výraz, ale pak opět nasadil ten svůj úsměv.
Došlo mu to. Všechno, i o co tu jde i to, kdo jsem my.
Můj bratr něco tušil, ale rozhodl se to nerozebírat. Upřímně, tahle zkouška, která bude mít ještě pokračování, byla jen a jen pro něj. U Naruta je jasné, že mého bratra miluje. Ale u Sasukeho si pořád nejsem jistý. Jistě, hraje svou roli výtečně…až moc výtečně.
Odešli do pokoje a asi tam Sasuke potvrzuje svoje podezření.
Uvidíme, jak se k celé situaci postaví?
Jen doufám, že se mýlím.

Chtěl jsem je jen poškádlit a prověřit svého bratra. Povedlo se, ale zatím nejsou důkazy o tom, že by zradil…nebo hůř, že by se zamiloval.
„Takže si hodil kus masa mezi lvy?“ optal se mě Kisame, když jsem se vrátil zpět do našeho bytu. Včera jsme mluvili o mém podezření a já dostal neškodný nápad. Sám Kisame mi řekl, ať si to ověřím, když mě to tak moc trápí…samozřejmě to řekl svým sprostým podmořským dialektem.
„Ano.“ odpověděl jsem jen a přešel do kuchyňky, kde jsem si udělal kávu.
„Takže, teď budeš jen čekat?“ řekl Kisame a mě potěšilo, jak ho pokaždé zaujme má přítomnost a mé nápady, místo věčné televizní obrazovky. Přesto jsem nezaujatě odpovídal dál.
„Ano.“
„Není to nuda?“ řekl nakonec a nadzvedl jedno obočí, aby tak dal najevo svou provokaci. Já se jen pousmál jeho směrem a přešel i s čerstvě zalitou kávou k němu na pohovku.
„Kisame. Věř mi, že dlouho se nudit nebudeme.“
„To rád slyším.“ řekl a přesunul svou pozornost opět k televizi, kde zrovna běžel seriál s názvem Vodní svět. Na jiné téma se poslední dobou ani nekouká. Asi se opravdu nudí.

Madara ani Sasuke nenapsali a nikdo z ostatních nic nového nehlásil. Jen Daidara mi večer volal, což bylo neobvyklé. Totiž, on mi nikdy nevolá. To Sasori mi z jejich dvojice podává hlášení…a přitom mě nenápadně svádí svými nemravnými návrhy, jakoby mu nestačil celý náš blondýn.
„Děje se něco?“ zeptal jsem se a čekal.
„No, nechci vypadat jako žárlivá manželka, hm. Koneckonců, hlavní paranoik si tu ty ale…“
„Ale?“ tenhle chlap je fakt děsně opožděný.
„Ale Sasori se nevrátil z noční obhlídky, hm.“ řekl, jakoby mu to vůbec nevadilo a dál mi funěl do ucha. Chvíli jsem byl mimo a pak mi došel obsah jeho slov.
„Cože?“
„No, každej den odešel kolem pátý a vracel se v osm, hm. A teď je kolik, hm?“ řekl naschvál a já v tom poznal určitou ironii. Dělá si ze mě srandu v takový chvíli. Jistě, už je jedenáct,…možná je Sasori mrtvý a teď se váli na dně řeky, ale taky možná se někde zřídil a zapomněl na čas. Lákalo mě ale myslet si víc tu první možnost. Z Daidarova hlasu bylo poznat, že si myslí to samé.
„Našel si někde nějakou stopu?“ ptal jsem se dál.
„Prošel jsem náš úsek a nic, hm.“ řekl. Asi by mi nevolal, kdyby si to nejdříve neověřil.
„To je zvláštní. Vůbec nic?“ zeptal jsem se překvapeně znovu. Opět se ozvalo funění.
„Ne. Ani krev, ani tělo, ani hlava…prostě nic, hm. Jakoby se vypařil, hm.“ řekl jen.
„Podal si tu zprávu Madarovi?“ tohle znamenalo dost problémů. Jestli to tělo najde někdo jiný…
„Jo, samo sebou, hm.“ …než mi, je to v háji!
„Fajn, kdyby nastala změna, informuj mě.“ řekl jsem a počkal si jen na krátkou a hloupou odpověď.
„Jak je libo, hm.“ pak jsem zaklapl telefon a v hlavě jsem zapnul všechna kolečka. Naruto to řekl policii a ta zakročila. Budou nás snad systematicky zabíjet? To není policejní styl, celé léta nás chtějí zatknout a zašít. Tohle s nimi nemůže souviset. Jsme v jiném teritoriu, že by jiná organizace?

______________________________________________________________

Optimismus je způsobený nedostatkem informací Laughing out loud

Dodatek autora:: 

Kuku Laughing out loud pokračování v postýlce Smile Pro jakou hru se Itachi rozhodne, aby potvrdil své podezření Laughing out loud

POZOR! POZOR! +18 !

5
Průměr: 5 (8 hlasů)