KS: "Překážka" je jen slovo (8.část)

Svědek /dospívající muž
Naruto Uzumaki
Po tom, co odešel, vcelku normálním způsobem, jsem nedokázal pochopit svoje chování. Vyběhl jsem za ním na chodbu a chvilku ho zběsile hledal,…než mi došlo, co dělám. Pak jsem si dal ruku přes obličej a nevesele se usmál. Po tváři mi stekla slza a já za sebou práskl dveřmi!
Proč se to děje?! Proč zase mě?!
Já nechci! Nechci!
Neřešil jsem pyžamo a rovnou se schoval v peřinách. Tyhle stavy jsem nenáviděl! Nikdo o nich nevěděl a ani nesmí vědět. To už jsem možná říkal. Na Adama už jsem dlouho neležel, ne takhle sám. Sakra!
Klepu se!
Začíná mi do hlavy stoupat to idiotský horko!
Bože, teď fakt ne!

Zavzdychal jsem, když jsem jen letmo zavadil svým penisem o kus peřiny! Stočil jsem se do klubíčka a snažil se to potlačit…dobře jsem věděl, že to nejde ani ve snu. Zatraceně! Možná proto jsem to po pár předlouhých minutách, o kterých jsem si byl stoprocentně jistý, že mě zabijou, začal pečovat o svého kamaráda. Pár pomalými tahy, které asi po dvou sekundách přešly v rychlé, jsem se udělal a zasral si tím postel i peřinu. Nejdřív jsem naštvaně párkrát bouchl do polštáře, než jsem se rozhodl znovu umýt a převlíknout si postel.
Za to může ten idiot,…Pitomej Romeo!
Už dlouho jsem tohle neudělal,…a přísahal jsem, že neudělám…
Kvůli nikomu a už vůbec né, kvůli chlapovi vystřiženýho jak z 16. Století!
Lehnul jsem si naštvaně, po půl hodině uklízení, zpět do postele a naštvaně studoval stropnice! Ale ač jsem moc nechtěl, musel jsem si přiznat,…samozřejmě malým kouskem svojí duše…, že mě na něm něco přitahuje. Ať je to cokoliv, vzrušuje mě to a tohle,…podíval jsem se na hromádku plného mého mléčného výrobku…, je toho důkazem. Vzdychl jsem a otočil se na levej bok. Za par minut jsem usnul. Blbý je, že s myšlenkou na Suzumeho.

Další den se semnou nesl těžce. Poprvé jsem nevnímal. A to se vám v práci moc nevyplatí. Midori-san mě proto hodně rychle postavila do latě!
"Naruto!" řekla a flákla mě srolovanými novinami přes hlavu! Byste nevěřili, jak to bolí.
"Co…se děje?"
"Ty se ještě ptáš?!" pomalu mě otočila zpět k monitoru a poklepala na něj. "Tohle si měl mít dávno za sebou, ty imbecile!" řekla a přitlačila mi hlavu těsně k obrazovce. Já se na ní omluvně usmál a začal pracovat. Midori-san ještě dlouho klela za mou hlavou, než se rozhodla jít buzerovat další ospalce.
Když jsem to dodělal, což mi trvalo docela dlouho na mojí specializaci, vydal jsem se zase do svýho oblíbenýho baru, kde se vždycky nějaká ta hezká a naivní společnost najde. Sedl jsem si za katr a nechal si nalít whisky. Pak jsem nasadil svůdný pohled a prohlížel si zboží. Dnes bylo opravdu z čeho vybírat. Vypil jsem na ráz sklenku a poručil si další…tohle jsem potřeboval.
Dneska fakt ne!
To radši děv*u.
Tak snadno se vedle ní zapomíná…
Vybral jsem si samozřejmě tu největší kost a začal hrát svojí hru. Docela rychle na ní přistoupila a za chvíli už seděla vedle mě, pila, co jsem objednával…a jen tak mimochodem osahávala můj rozkrok. Byla to dobrá volba,…hned jak jsme toho v sobě měli dost, jsem jí pozval k sobě a šlo se na věc.
Trvalo to asi deset minut,…víc nevydržela a popravdě já po ní ani víc nechtěl. Šlo to se mnou skopce, jen co je pravda. Podíval jsem se na tu ženu s blond vlasy, jak spí na mém nahém hrudníku…a z nepochopitelných důvodů si začal nadávat do blbců a idiotů! Vždyť nedělám nic špatnýho, užívám života. Tak proč se sakra cejtim tak mizerně…Podíval jsem se z okna a dodělal svůj duševní stav myšlenkou na Suzumeho a na to, jak v tý tmě a zimě je a dívá se na všechno, co já tu provádím. Jako by nestačilo, že na něj celej den myslím. Teď mi ještě leze jako třetí účastník sexu do postele! Bezva!

Otec / právník
Minato Namikaze
Vzpomínky zmizely. Obsah mé práce mě naneštěstí dostatečně zabavil…a tak jsem pročítal dokumenty a nevyřešené případy. Pak, když jsem měl vše hotové, jsem opět otevřel složku, ve které účinkoval můj syn. Bylo celkem nepříjemné vědět o pár věcech, důležitých věcech, které ve složce ani uvedeny nebyly. A nikdy ani uvedeny být nesmí. Ne jen kvůli Akatsuki a jejich všudypřítomným informátorům ale i kvůli vlastnímu pátrání mého Naruta.
"Zase tahle složka?" zeptal se příchozí známí hlas. Vzhlédl jsem a pokynul Kakashimu ať se klidně posadí. Chtěl jsem si něco z toho dočíst…
"Poslední dobou jsem na ní vysazený."
"Poslední čtyři roky." řekl Kakashi pochmurným hlasem. Já jsem zvedl hlavu a poprvé se na něj pořádně podíval. Byl něčím znepokojený a po pár minutách mi hodil na stůl nějakou složku.
"Potřebuješ něco, Kakashi?" řekl jsem a vůbec nevěnoval té složce pozornost.
"Naruto už zase přešel na lehké děvy." odpověděl jmenovaný a složil ruce na prsou. Pak se opřel a čekal. Já se střídavě podíval na černou složku a zpět na něj.
"Je v depresi."
"Zřejmě. Ibiki mi poslal své závěry z posledního sezení." řekl jen Kakashi a krátce svým pohledem znovu upozornil na tu černou složku na mém stole. Věděl se to tedy přesně…takovéto obaly mají jen na psychiatrii, v krematorii, anebo v pohřebním ústavě. Proto jsem sáhl po složce a otevřel ji. Četl jsem nejdříve potichu ale pak nahlas, abych věděl, zda právě ta věta, kterou zmiňuji je ta, která tak mého přítele znervózňuje…
"Zasněný, nesoustředěný,...?" začal jsem citovat asi druhý odstavec nahlas…
"To není neobvyklé, čtete dál…" řekl jen Kakashi a už si nervózně poklepával prstem o svou levou paži. To celkem znervóznilo i mne. Vrátil jsem se však k posudku…
"Hlídá svoje slova lépe než obvykle. Svůj sarkasmus posunul o laťku výše…"
"Ještě dál…" přerušil mě opět Kakashi a já rychle přejel očima až k poslednímu odstavci, vzhledově nejkratšímu, ale zjevně nejpodstatnějšímu…
"Chvílemi ticha znejistí a zrudne mu tvář…ztěžka se nadechne, zakroutí hlavou a dál se zabývá mnou a mým blokem na psaní…" přečetl jsem a pro sebe i ten zbytek…Můj Naruto,…začalo ho trápit něco jiného než Sasukeho smrt? Nebo se mi to jen zdá?
Naruto…?
Co je pro tebe horší, než ztráta tvé první lásky?
"Co si o tom myslíte?" přerušil mě v mém uvažování Kakashi…tou otázkou mě vůbec nepotěšil. Zaklapl jsem desky a hodil je zpět na svůj velký uklizený stůl.
"A co čekáš, že si budu myslet, Kakashi?" řekl jsem a podíval se mu zpříma do očí.
"Váš syn se očividně nedokáže vyrovnat s jistým druhem citu." řekl mi Kakashi na rovinu a já věděl, že musel vyložit spoustu své odvahy…něco takového mi říct do očí…Přesto jsem mu to neměl za zlé. Podíval jsem se po několikáté na tu složku a těžce vzdychl.
"Kolikrát si to četl?"
"Ke stejnému závěru, jen tak mimochodem, došel i Ibiki." mluvil dál Kakashi, aniž by odpověděl na mou otázku. Bohužel jsem právník a tím, že neodpověděl, vlastně odpověděl zcela jasně…
"Takže hodně krát."
"Naruto se bojí být šťastný a otevřít své…" mluvil dál Kakashi a já už ho nedokázal jen tak ignorovat.
"To mi došlo už dávno, ty chytráku!" řekl jsem ostřeji, než jsem měl v plánu a dal si ruku přes obličej. Zhluboka jsem se nadechl a zase vydechl, opřel jsem se a podíval se na Kakashiho.
"Jak dlouho?" šeptl jenom, aby mi dal najevo, že rozumí. Pousmál jsem se.
"Na škole jsme měli základy psychologie. A při Narutově charakteru jsem to očekával."
"A přesto jste…vy…" řekl překvapeně Kakashi…
"Ale bude žít." odcitoval jsem Sasukeho slova a smutně se pousmál. Ten kluk mě normálně nakazil.
"Bude vás nenávidět,…Mina…" řekl Kakashi a určitě to nemyslel špatně. Já se jen smutně pousmál…
"A ne jenom mě…"

Vrah
Itachi Uchiha
Vůbec jsem nepočítal s tím, že největší idiot z party vyřeší náš problém. Ne, tedy, že by ho vyřešil on sám. Spíš to, co řekl, přispělo mým pronikavým myšlenkám. Slabina, jeho slabina je jeho chybou. Zatím co mě svitlo, ostatní se na mě dívali dost skepticky. Hidan už to nevydržel a promluvil.
"Moje otázka zní stejně. Cože?"
"Ještě vám to nedošlo?" zeptal jsem se a podíval se do těch prázdných obličejů.
"A co přesně nám mělo dojít, Itachi?" zeptal se Kakuzu.
"Kisame to sám řekl: Naruto se mu líbí." řekl jsem a čekal na odezvu. Najednou jako mávnutím proudku se u všech začaly rýsovat ty správné pobavené výrazy. No konečně…
"Chápu, takže Stíneček by rád našeho blonďáka." řekl Kisame pobaveně.
"Přesně." řekl jsem.
"Háček je v tom, že Naruto stále miluje jen a jen tvého bratra." řekl Kakuzu. To mě zaujalo.
"Jak to můžeš vědět?"
"Já ne. Ale ty jo. Viděl si ho a mluvil s ním, ne?" řekl Kakuzu a nadzvedl jedno obočí.
"Pravda." řekl jsem a zamyslel se. Kakuzu měl v tomhle bohužel pravdu. Když jsem Naruta viděl nezdál se být zamilovaný do někoho jiného…jen když jsem zmínil Sasukeho jméno se mi tam málem zhroutil.
Pořád ho miluješ, co Naruto?
Nedokážeš se přes to přenést.
Upřímně ani já jsem to neměl lehké, ale pomsta ta mě vždy hnala kupředu. Na ničem jiném nezáleží!
"Tak co?" zeptal se Kisame.
"Kakazu má pravdu, Naruto pořád miluje Sasukeho." řekl jsem a byl si tím naprosto jistý.
"Ale to by teoreticky neměl být problém, ne?" řekl Hidan a vypadal, že nad tím vážně začal přemýšlet s námi. Blbě však…Kakuzu si myslel očividně to samé, protože vzdychl.
"Jak to myslíš?" optal se Kisame, kterému jedinému to nedošlo.
"My potřebujeme, aby udělal chybu pan Stín. Naruto jí dělá jen tím, že ho odmítá." řekl Hidan.
"No právě." řekl Kisame a zakroutil hlavou v záporném gestu. Takže mu to došlo…parchant, dělá si s Hidana dobrý den…to se mi nelíbí. Zase vymýšlí nějakou blbinu.
"A co sakra myslíš tímhle?" optal se Hidan naštvaně, že opět nechápe. Nebyl jediný.
"No, představte si, že Itachi je Naruto a já náš pan Stín…" začal Kisame a ve mně se začala vařit voda. To snad…tak tohle si vymyslel…
"Panebože, musíš všechno tak komp…!"
"Nech ho mluvit, Itachi." přerušil můj výbuch Kakuzu a já se tedy uklidnil. Nechápal jsem, proč mu to mám tolerovat ale budiž…třeba něco zase plácne, co mi vnukne nápad…
"No, a když uvážíme, že já toužím po Itachim…" pokračoval Kisame…
"Což nemusíš říkat nahlas…" dodal s posměškem Hidan…
"ŠŠšš!" řekl Kakuzu a dál si hrál na vážného.
"…a on po mě ne. Nic to třetí straně nedá. Ale…" řekl Kisame a snažil se o dramatické vyvrcholení.
"Ale co, ty pako?!" řekl jsem a vrátil ho do reality.
"…ale, když by po mě Itachi taky toužil…byla by dvakrát větší šance na chybu." dořekl Kisame.
"Chápu, takže nám není jedno, že Naruto k němu nic necítí. Aby to pro nás mělo užitek, musí k sobě oba něco cítit?" zeptal se Kakuzu a podíval se zlostně po Hidanovi. Ten raději nic neřekl.
Banda idiotů!
Nic mě zatím nepřesvědčilo o opaku. Vysvětlujeme tu jednu skutečnost třikrát a nic z toho…
"Bože." vzdychl jsem a přešel k oknu. Měl jsem za to, že nic demetnějšího už dnes neuslyším. Bohužel.
"Ale…?" ozval se po pár minutách Hidan. Skoro to bylo až nesmělé zeptání…
"Ale co?!" řekl Kisame už taky pěkně vytočený…já je poslouchal jen okrajově.
"Neříkali jste, že Naruto miluje jen Sasukeho? Tak jak by mohl toužit po někom jiném?" řekl Hidan.
"Si myslíš, že se dá zamilovat jen jednou! Přestaň laskavě všechno přirovnávat k Bibli!" řekl Kisame.
"Sasuke ho miloval." řekl jsem jako tichý výstřel od boku…A vzpomněl jsem si na rozhovor s Narutem.

Překážka / ochránce
Suzume Shou
Dělat chybu jsem začal den každý. A to chozením do bytu jeho noc co noc. Pokaždé masku jinou bral jsem si. Abych zmatené poznatky o sobě vědět dával…nevíte nikdy, kdo dívá se.
Masky střídal jsem: Jednou rudou, jako liška vypadající. Podruhé černou, jako havran letící. Třetí maska celý obličej můj skryla. Byla bíla, jako vrah, co usmívá se na oběť svou. Čtvrtá, poslední maska maskou zdaleka ani nebyla…jen převlek znamenat měla…to když v davu jsem…míň nápadný z touto maskou jsem. Brýle. Velké brýle černé sluneční…to mládež teď dnešní pořád nosí.
Trhy sváteční. Tu dnes jsem a masku čtvrtou používám. Naruto netuší nic o přítomnosti mé, jen slepě s kamarády svými jde. To vskutku hodí se mi moc však. Den nemohl ani víc slunečný být dnes…brýle, skvělé krytí.

Všude a vždy za ním chodil jsem, on buď hloupý byl či ignoroval mě perfektně. Pak na chvíli malou opravdu podíval se směrem mým, já neuhnul a nezmizel mu z dohledu, chtěl jsem, aby jistý byl si, že za ním jdu stále a bez zábran jakýchkoliv.
Neumíš si představit, jak moc tě chci.
Nejradši bych tě znásilnil teď a tady ale…
Nejde to.
Pousmál jsem se a raději opustil myšlenky své hned. Uvažovat takhle nesměl jsem, ne teď ani jindy. Však pozor jsem si dávat nechtěl teď ani jindy. Myšlenky mě jen patří, tak co…je jedno přeci, na jak a co myslím…zvrhlého či nikoli.
Stánky velké malé stáčí se tu do půl kruhů velikých, to nevadí a vadí. Hodně lidí pohybuje se tu podezřelých. Já ale ve střehu zůstávám od Naruta pár metrů jsem. Nic zatím neděje se hrozného…jen představení loutkové po levé straně trochu děsí mě. Ani nevím proč však.

Ohňostroj velký ukončil tu slávu a lidé se kroky pomalými vydali zpět do domovů svých. To ovšem nebylo jen tak rychlé nikoli. Pro některé pouť pokračovala. Však Naruto se rozhodl jít a tak rozloučil se s ostatními a pryč od davu odcházel sám. Já sledoval dál a bez ustání, bez svačiny či oběda…to…
Stánek jeden před Narutem stál on, koupil si jídlo jeho oblíbené a spokojeně zamlaskal…objednal si další pak…
"Chceš taky?" zeptal se Naruto mě nečekaně.
"Je třeba překvapeného hrát však?" okamžitě zareagoval jsem. A od něj nabídku k jídlu si vzal.
"Ani ne. Ale jestli chceš." řekl a víc nerozházela ho věta má. V tom nočním světle pozoroval jsem ho ale brýle nesundával si…
"Dělat bys to neměl."
"Myslíš, mluvit s tebou a tak…jo, to už si jednou říkal. Ale co ty?" řekl Naruto s pusou plnou i tak,…roztomilou a vábivou.
"Co myslíš tím?" nechápavě optal jsem se. Podíval se zraky svými vážnými na mne.
"Říkáš, že vědět bych o tobě vůbec neměl,…ale přesto proto nic neděláš. Teď už ne teda."
"To tvou představou jen je." řekl jsem na obhajobu svou falešnou a moc nepřesvědčil ho.
"Není! Ty,…ty se semnou chceš bavit." řekl, naštvaný zdál se trochu být.
"Nechci." řekl jsem, lež toto skoro nebyla.
"Tak co teda? Očividně něco chceš, jinak bys o mě ani nezavadil slovem." řekl, i když věděl zjevně.
"Pocit mám, že ty víš." řekl jsem a pousmál se jen. Ušklíbl se, pak zvážněl opět.
"Jasně, že vím. Nejsem idiot."
"O tom polemizovat by se dalo." řekl jsem jen, to naštvalo ho, možná proto narovinu slova další volil.
"Ty…" ukázal prstem na mě a dramaticky natáhl to. "…chceš mě." dodal a ukázal na sebe. V nejmenším ani netušil jsem, že tak brzo dojde mu to. Přesto, na mě viděl to, večer každý, co poctil jsem ho návštěvou svou,…měl čas zjistit to o mě. Cenu zapírat nemělo, tak na rovinu sám sem řekl.
"Sám víš, zkušenosti máš velké,…jak nebezpečné to je. Proto ignoruj to…Teď jdi." řekl jsem jen.
"Jasně. V tom jediném s tebou souhlasím." řekl, ruce do kapes dal si a domů vydal se. Já úkol měl.