Solution (2.část)

Sasuke Uchiha
Datum: 26. 3. 2232
V laboratoři se situace nijak nezměnila. Přibyly tu jen dva Remedio, u kterých všichni počítali s lepšími výsledky. Dožili se jen začátku druhého trimestru. Také tu ku dnešku přibyly dva nové vzorky,… jejich krev zatím vypadá dobře.

Když jsem uklízel ty dvě mrtvoly a zapisoval čas úmrtí do kartičky, trochu mě zamrazilo. Ne, že bych nikdy neviděl mrtvolu, jen… vzpomněl jsem si na experiment, co se chystám zkusit provést s Narutem a hned mi v hlavě, poprvé za celou dobu, vyvstaly i možná rizika.

Může umřít.

Smrt byla dost relativní, i když podle jeho krevních testů zcela nepravděpodobná. Větší a silnější možností bylo spíš to, že vůbec neotěhotní.
Udělám to.
I s tím rizikem, to udělám.

Jak na to ale? Mám jen dva možné způsoby a ani jeden není jednoduchý, protože Naruto nesmí nic tušit. Přesto ten první a přirozený bude nejjednodušší,… než abych mu píchal jen tak injekci. A navíc, mám strašnou chuť na jeho…

Už zase!
Jak je tohle možný. Jako by mi vlastní tělo říkalo, ať to udělám… že to není špatná věc. Vcelku to špatná věc není… ale aby mi to tak moc dokazovala moje chemie. Musel jsem se uklidnit, stejnak brzo dostanu to, co chci tak na co se tu teď hroutit, že jo.

Bude lepší, když budu hrát to, co předtím a nějak se prostě prokoušu do jeho postele. Výborně, svádění je moje specialita a u Naruta to nebude nic těžkého, protože už minule jsem si byl moc dobře vědom toho, jak moc na mě visí očima.
...
Proto jsem zaklepal na jeho dveře a čekal. Už by měl být doma.
"Ahoj, že vám se vždycky povede minout se." řekl Naruto s úsměvem, když mi otevřel dveře.
"A co když jdu za tebou." řekl jsem a opřel se o futra.
"Tak řeknu, že pěkně kecáš." řekl Naruto a ušklíbl se.
Pán si rád hraje.
"Musíš uznat, že tě dost přitahuju." řekl jsem, když mě uvedl do obýváku a sedl si. Přehodil nohu přes nohu a pousmál se na mě. Nezapomněl zvednout jedno obočí jako výzvu.
"Nudíš se nebo mě balíš." řekl a čekal.
"Obojí." odpověděl jsem a posadil se naproti němu.
Já si taky rád hraju.
"Teď vážně, Sasuke. Na čem vlastně s tátou pracuješ?" řekl Naruto a hodil na mě jeden ze svých vážnějších pohledů.
"Když ti to povím, budu tě muset zabít." řekl jsem a věděl, že moc nežertuju, ale vyznělo to tak.
"Haha. No tak, Sasuke." zaprosil a nahnul se přes stolek, který nás dělil.
"Co za to?" řekl jsem a pousmál se.
"Můj vděk." reagoval rychle Naruto, a dělal, jako že nerozumí.
"Kolik už si takových vděků rozdal?" zeptal jsem se a ušklíbl se. Nedokázal jsem ani hrát, že nemám chuť ho líbat, no co… pro teď je mi to jen ku prospěchu.
"Nejsem panic, jestli se ptáš na tohle." řekl dost věcně a podíval se na mě se stejnou touhou v očích.
"V tom případě si roztomilej." řekl jsem a přemýšlel nad tím, co mi řekl.

Jak je to možné?
Nebo, že by mi jen strategicky lhal?

"Sasuke?" řekl mi a mě poskočilo srdce, což mě vrátilo do reality.
"Fajn, je to biologický experiment. Snažíme se namnožit savčí buňky." odpověděl jsem mu.
"To zní dost složitě." řekl a zatvářil se překvapeně. Asi tomu moc nerozuměl.
"Taky že je." řekl jsem a pousmál se na něj. Trochu mu zrudly tváře a jeho oči střelily k hodinám.
"No nic, musím už jít. Klidně tu můžeš počkat." řekl a omluvně se zakřenil.

Naruto Uzumaki
"Máš rande?" zeptal se mě nezaujatě.
"Tak nějak." řekl jsem stroze a začal se oblíkat. Vůbec ho to nerozházelo, zato mě drtila každá minuta strávená v jeho přítomnosti. Měl jsem chuť po něm skočit a začít ho líba…
"Na co chodíš?" zeptal se a já byl překvapenej, jak rychle mu došlo, že fakt nejdu na rande, ale na večerní doučování.
"Biologie." utrousil jsem suše a bylo mi dost blbě,… a to nejenom proto, že Sasuke je na biologii machr a teď se na mě šklebí. Bože. Jak se zdá on je machr na všechno čeho se jen dotkne.

Dotkni se mě.

Nemysli na takový úchylárny, blbče jeden! Takhle mu nahráváš do karet. Byly mi jasný dvě věci: To, že mu za nějakej čas stejnak dám a taky to, že mu to nijak neulehčím. Jen ať se snaží hošánek.
"Tak se hezky uč." řekl a svůdně mě přejel očima od hlavy až k patě.
"Měj se, Sasuke." řekl se, ale na víc se nezmohl. Cítil jsem, jak mi stoupá horko do hlavy a věděl, že musím okamžitě pryč.

Na hodině jsem moc pozor nedával. Ani se i nemůžete divit. Měl jsem plnou hlavu Sasukeho a jeho blbých narážek na zcela jasnou věc. Líbím se mu a on se líbí mně. Sice je to jen záležitost tělesného typu, ale přesto nás k sobě něco táhne… Zatracená chemie! Ani nevím, proč se tomu tak bráním… možná mi jen vadí myšlenka, že bych se vyspal s někým, ke komu nic necítím… bože fajn, dobře cítím. Leze mi na nervy, to je to co cítím. Nesnáším ho. Ale moje tělo ho prostě chce… co se teď budu zabývat srdcem. Dokavaď jsem to dělal přes něj, nikdy to nevydrželo a navíc mě to zranilo. Teď mám možnost udělat to jinak, nově, bez bolestně a možná se TO něco v něco jiného změní…

Ale tomu nevěřím.

"Naruto?" otázal se Iruka-sensei a praštil mě srolovanými novinami po hlavě.
"Jo, jo?" řekl jsem a zatvářil se otráveně. To mého dlouholetého učitele ještě víc popudilo a dal mi další, mnohem brutálnější ránu novinami!
"Neříkej dvakrát jo a odpověz na otázku!" řekl a ukázal na tabuli.
"Jasně, éto…" vůbec jsem neměl páru, co to je. Obrázek vypadal jako můj dnešní oběd smíchaný s tím včerejším, ohraničený tlustou čárou, která tvarem připomínala ho…
"Ty zase nedáváš pozor?!" řekl mi naštvaně a sledoval můj výraz hrůzy, který jasně všem kolem mě říkal, že netuším, co na tu tabuli načmáral.
"Omlouvám se." řekl jsem a podrbal se s omluvným úsměvem ve vlasech.
"Bože, jako bych tě neznal. Soustřeď se, proboha!" řekl a jemněji, jen symbolicky, mě bouchnul novinami do hlavy.
"Jo, jo." řekl jsem, když se vracel k předním lavicím. To jsem asi neměl.
"Neříkej to tak samolibě, ty blbče!" řekl mi a v cuku letu mi na hlavě přistály zase jeho noviny.

Po zbytek hodiny jsem se raději snažil udržet myšlenku u jeho výkladu. Alespoň jsem konečně zjistil, co je to na tý tabuli za obrázek. Byl to průřez mužským tělem, oblast někde mezi břichem a rozkrokem. Tak teď už mi bylo jasný, co probíráme. Ušklíbl jsem se a rázem si vzpomněl na Sasukeho a na to jaký by asi bylo, jaký bude to…
"Zase si mimo, Naru-chan." oznámil mi Kiba a já věděl, že on ví na co to myslím. Ušklíbl se na mě, ale víc do detailů nezabíhal. Byl poslední, s kým jsem chodil a první, u koho to proběhlo bez komplikací.
"A ty mi zase říkáš zdrobnělinou." řekl jsem ale nemyslet to moc vážně. Tohle už mi zůstane. Ach jo.

Datum: 26. 3. 2232
Do deníku si lidi nejčastěji píšou právě ve chvíli, kdy jsou ve stresu a potřebují to nějak ventilovat. Jasně bylo by jednoduší, kdybych praštil talířem nebo skleničkou o zem, ale proč ničit drahocenné věci mojí zesnulé mamky. To už je dlouho.
Dneska jsem ho zase viděl a hádejte, balil mě,… což se dalo čekat. To blbý napětí mezi námi by se dalo krájet ale… stále se držíme na uzdě. Bůh ví proč. Vždyť jen o to nám jde. Vyspat se s tím druhým. Nic víc nic míň. Už se na to těším,… ale všeho do času. Tohle svádění si užiju, žádný rychlí podlehnutí. Ne, ne, drahý Sasuke. Hezky si tě vychutnám,… tak jako ty si chceš vychutnat mě.