Solution (3.část)

Sasuke Uchiha
Datum: 30. 3. 2232
Přibyly další dva Remedio. Lidé v laboratoři začali mít zoufalé obličeje a já se vůbec nedivím. Všechny odebrané vzorky jsou buďto negativní, anebo umírají. Situace se horší a nikdo nenachází řešení. Já ale jedno znám a chystám se ho provést. To řešení se jmenuje Naruto.

Od teď si to nikdo s mých spolupracovníků nesmí přečíst. Hodlám psát do tohoto deníku své vlastní pocity a pozorování, které provedu na Narutovi a jeho krvi.

Jestli ani tohle nepomůže tak nám Bůh pomáhej.

Zaklapl jsem deník a dal si ho do tašky. Bylo nesmírně důležité si někam zapisovat to, co zjistím a psát to do nového by bylo příliš nápadné. Takhle to bude jednodušší. Koukl jsem na hodiny a zjistil, že mám zpoždění. Musím sebou hnout nebo ho nestihnu. Zrychlil jsem tempo a rychle vyrazil k autu. Když jsem startoval, všiml jsem si, že mě Itachi pozoruje z okna. Nijak jsem na to nereagoval a rozjel se směrem k Narutovi.

Cestou jsem se zastavil v květinářství a napadla mě bezva myšlenka. Ne, že bych se musel nějak zvlášť snažit, ale přece jenom bych ho nějakým způsobem měl okouzlit. Něco, čemu neodolá a vyspí se semnou. Koupil jsem tucet žlutých karafiátů a přišel na neodolatelný plán, který byl tak obyčejný, že by mě nepodezírala ani včelka Mája.

"Proč si myslíš, že jsem ti dal svoje telefonní číslo?" řekl Naruto naštvaně a poklepával nervózně nohou o zem. Pousmál jsem se a raději dal tu kytici do vázy, co stála na botníku. Bůh ví, proč…
"Protože si nedokázal odolat mému Prosím." řekl jsem a raději si ani nesundával boty.
"Ne, ty blbečku!" řekl Naruto a vypadal, jako by měl fakt vztek… udělal jsem zamyšlený pohled.
"Nechodíme spolu, nespíme spolu a ty už mi vyčítáš, že jsem ti čtyři dny nezavolal?" řekl jsem a spokojeně sledoval, jak mu tváře zrudly a jak svoje oči radši obrátil k zemi.
"Jo…" zašeptal jemně.
"Nahlas, nebylo tě slyšet." řekl jsem provokativně.
"No jo!" řekl a podíval se mi znovu do očí s tou svojí rudou tváří.
"Jsi sladkej, víš to?" řekl jsem a nedokázal od něj odtrhnout oči. Skočil bych na něj nebýt toho, že jsem ho prostě chtěl sbalit normálním způsobem. Po ušklíbl se a tím byl ještě víc k sežrání...
"Něco jsem zaslechl od bývalých." řekl a opřel se o zeď v předsíni. Já ani on jsme nechtěli uhnout očima a tak jsme tam stáli a dívali se na sebe jako dva nadržení psy v různejch klecích, neschopni se hnout a voject toho druhýho, po kterým tak toužíme, díky překážce z železa. Mezi námi ale žádná skutečná klec nebyla… tak proč to divadlo? No jasně… musí být po jeho… zatím…

"Myslím, že je čas na první rande." řekl jsem sebevědomě a nesnažil se vůbec zakrýt to, co jednou dostanu a co moc chci, ať si moje hlava trhne nohou.
"A jak víš, že s tebou někam půjdu?" řekl a čekal na mou vyčerpávající odpověď. Já měl trochu lepší plán, jak mu dokázat svou jedinečnost.
"Vím." řekl sem a pomalými kroky se přesouval k němu.
"Kecáš." řekl, ale nijak se nepohnul.
"Řekni Ne." řekl jsem a zastavil se kousek od jeho maličkosti s pohledem upřeným do jeho nebesky modrých očí. Dost ho to znervózňovalo a mě koneckonců o tenhle jeho stav šlo. Jeho tváře byly pořád rudé a jeho mozek se snažil zpracovat to, co jsem vypouštěl s pusy.
Ale, ale… tak mimo, že už nedokážeš racionálně myslet?
"Co…?" řekl nakonec a já poznal, že už brzo bude můj. Jen se mi nechce tyk snadno vzdát. Hold na mě poznal, že jsem tak trochu parch*nt… jako že jsem. Obzvlášť co se týká vztahů. Láska je dětinskost.
"Prostě řekni Ne." řekl jsem a udělal ještě malý krůček k němu a opřel se o stěnu za ním.
"Sa…?" zašeptal, ale já ho přerušil nejlepším sexy hlasem, který jsem měl za ta léta dost vybroušený.
"Řekni, že mě nechceš,… Naruto." řekl jsem a střídavě mu hleděl do modrých očí a na jeho rudá ústa. Viděl jsem, že on dělá to samí a že se naše hlavy snaží s každým nádechem úplně odstranit tu malinkou vzdálenost mezi sebou tím, že……

"Bože,… teď jsem měl podlehnout, co?" řekl mi naoko smutně, pak se ušklíbl a odstrčil mě od sebe.

Naruto Uzumaki
On si vážně myslel, že už vyhrál. Ten má ale sebevědomí, hošánek. I když po pravdě jsem už měl vážně chuť ho políbit a brát si každý kousek z jeho dechu a... Ještě, že jsem zůstal při smyslech!
Jak se tváří překvapeně, hajzlík. Jedna nula, Sasuke.

Po chvilce se na mě zase podíval tím svým černým povýšeneckým a arogantním pohledem, u kterýho se mi podlamovaly kolena, a on to moc dobře věděl. Přesto jsem zachoval tvář vítěze a prohlížel si jeho neodolatelné tělo stejně jako on to moje.
"Vedeš." řekl Sasuke a pousmál se.
"Já vím." řekl jsem a byl na sebe náležitě hrdý, i když můj penis mi tvrdil něco jiného.
"Zatím jen o jeden bod." řekl Sasuke a tak nafoukaně si odfrkl. Ten si hodně věří.
"Nezáleží na tom, jakou výmluvu pro to najdeš. Já… Vedu,… Sasuke." na posledních třech slovech jsem si dal dost záležet. Přivřel své černé oči… Jasně jsem ho vytočil,… tím, že jsem ho podělal.
Ale, ale… náš Sasánek nerad prohrává.
"Zatím…" řekl tiše s trochou toho ledového ostří. Líbilo se mi, že jsem ho naštval a dostal hned nápad, jak ho naštvat ještě víc… tahle naše hra se mi fakt líbí.
"Co kdybych ti dal šanci na remízu." navrhl jsem a dával dostatečně najevo, co tím myslím.
"Rande?"
"Jsi na tahu." řekl se a sledoval jeho vzrůstající sebejistý úsměv. Už jsem říkal, že je sexy.
"Tak se obleč, venku je chladno." řekl jen a sjel mě očima. Trochu jsem zrudl a začal se oblíkat.

Sasuke si dal na mém oblbování docela dost záležet, až jsem si říkal, jestli na tom náhodou nezávisí osud planety. Celkem se mi jeho pozornost líbila… Tak jo, líbila se mi moc, až jsem z toho byl na větvi. Všichni v tom nóbl podniku koukali jen na nás… tedy na Sasukeho a asi mi záviděli, že balí právě mě. Já ale chtěl mít jasno! Sasuke musel znát hranice a priority… Moje priority. Musel vědět, že nejsem idiot, se kterým si jen užije a Adios Amigos. Proto jsem po hlavním jídle zvolil vážnější téma, když už jsme se rozhodli mluvit spolu napřímo a bez obalu.

"Něco si ujasníme, Sasuke." začal jsem, abych ho zaujal. Sasuke odložil příbor, utřel si pusu a napil se vína. Pak upřel zrak jen na mě.
"Poslouchám."
"Očividně mě chceš dostat do postele, ale já nespím jen tak s někým, jasný." řekl jsem a nijak ho tím nezaskočil. Tvářil se, že to více méně, každou chvíli ode mě očekával. Pak se pousmál, ale zvolil stejně vážnější tón, co já.
"Ani když si z něj úplně mimo?"
"Právě když jsem z něj úplně mimo." řekl jsem a zahleděl se mu přímo do očí. Takhle vážně jsme si ještě do očí nehleděli. Bylo v tom cosi,… něco, co jednoho z nás přitahovalo k tomu druhému, spojovalo nás to a já to stejně jako on svaloval na chemii… ale…
"Jsi dost sexy, když takhle mluvíš." řekl a tvářil se pořád vážně.
"O tom dost pochybuji." řekl jsem a taky to myslel vážně. Sasuke se po chvilce ušklíbl a zase začal.
"Před sexem ti namontuju nad postel velký zrcadlo, abys, až na to dojde, věděl, o čem mluvím."
"Jsi snílek, Sasuke." řekl jsem a napodobil jeho samolibí obličej.
"A ty snad ne?" řekl a tvářil se u toho zase vážně. Možná chtěl ještě něco dodat, protože otevřel pusu, ale nic neřekl… Já ale svou myšlenku neudržel.
"Jsi dost sexy, když takhle mluvíš." řekl jsem a zadíval se na něj. Cítil jsem, jak mi stoupá ta blbá horkost do hlavy ale on… Pousmál se a zatvářil se tak zvláštně, jako by se chystal vyhodit banku do povětří. Nebo tak něco… znáte ten pohled ne… smutný, plný naděje a očekávání, a přitom strachu…
"O tom nepochybuji." řekl jen. Chvíli se mi zdálo, že tohle není praví Sasuke.

Datum: 30. 3. 2232
Dnešek byl zvláštní. A to nejen proto, že mi Sasuke dal nádhernou kytku a pozval mě na rande. Bylo to spíš kvůli tomu, jak se místy choval a nad čím místy uvažoval. Na lidi mám docela dost slušný odhad a Sasuke mi něco očividně tají. Jako by naše rande chvílemi mělo nějaký vyšší smysl. Ale řekněme si to na rovinu, jaký by mělo vyšší smysl balit kluka jako jsem já? Jasně, žádnej.