TpN: Vzduch a Písek (18.část)

Narumi:
Stojím proti svému nepříteli z písečné a rozhlížím se po stadiónu. Fakt jsou tu všichni. Toshiro mě napodoboval, ale nedělal to tak moc okatě. Tohle bude zajímaví.
Vím, co umí ale a on určitě viděl mě v akci taky. Na mě si ale nepřijde, obzvlášť ne s nějakou panenkou na provázku! Přesto jsem ho nepodceňoval, to je ta největší chyba, co shinobi může udělat. Náš boj měl oficiálně začít za několik minut a mě nezajímalo nic jiného, než kde je Misaki. Doufám, že se na mě přijde podívat…Pousmál jsem se, určitě jo. Tohle si nenechá ujít, i kdybych prohrál, tak by na mě měla páku. Žejá si umím vybrat děvče.
"Jste ready?" zeptal se Shikamaru, který měl na starost poslední tři zápasy. Jak já tak Toshiro jsme přikývli a čekali, až znuděně řekne…: "Začněte." řekl a já se dal do útoku!

Musel jsem si ho trochu oťukat, abych měl přehled o jeho síle a tak. Pozorování blbostí: Fáze 1.! To se ještě můj protivník bude divit. Jak jsem ale brzo zjistil, to Toshiro nemá v povaze. Proto první útok přišel z jeho strany! Zaváhal jsem a raději ustoupil z jeho dosahu.
Díval jsem se jen na něj ale sem tam, jsem koukl na tribuny. Byli tu všichni, jak slíbili. Ayumi a Yusuke, celý můj tým i s učiteli, prckové všeho druhu plus jejich rodiče, které znám od mala.
Dokonce tu seděla i… máma?
Moc jsem se zakoukal na místo, kde sem jí zahlédl a nesoustředil se před sebe!
A přišla rána do obličeje!
...
To vás zaručeně probere! Odletěl jsem několik metrů od Toshira a dopadl těžce na zem! Jo tak tohle bolelo. Rychle jsem se ale zvedl na nohy a už věnoval svou pozornost jemu…Tedy jen svůj pohled v hlavě jsem měl pořád obraz své mamky.
"Měl by ses soustředit na mě, hlupáku." řekl mi protivník, ale já měl dobrou vracečku.
"Jsi v pořadí." řekl jsem a ušklíbl se.
"Nejsi v pozici, kde bys mohl mluvit tímto způsobem." řekl a natáhl všechny prsty směrem před sebe, tedy na mě.
"A jak si na to přišel?" řekl jsem a dělal hloupího.
"To víš, mám oči." řekl a ušklíbl se taky. Tohle se mi možná bude líbit.
"Tak promiň, no." řekl jsem a pohnul s rameny v nezáživném gestu. "Pokráčko!" řekl jsem a vystřelil proti němu jak raketa. To zase nečekal on. Bohužel se před ním objevila ta jeho loutka a zakryla mi přístup! Blbá pana! Řekl jsem si a dal do té rány větší sílu! Panenka trochu praskla v místě, kde jsem jí udeřil. Teď už na mě nezapomeneš, holka. Pousmál jsem se a zase uskočil pár metrů od něj a jeho hračky. Chvíli jsem čekal, co udělá…ale on nic. Trochu se ušklíbl. To mě zaskočilo.
"To je vše, Uzumaki?"
"Teprve začínám."
"Spíš končíš." řekl Toshiro a udělal pár pečetí. V tom se pode mnou začala hýbat zem a místo jedné loutky vylezly dvě a obě s nabroušenou salvou břitev. Povedlo se mi uhnout všem, ale to jsem ještě netušil, že to bylo v plánu. Za mnou se nečekaně objevil sám majitel loutek a bodl mě svým kunaem do boku! Vřískl jsem a snažil se od něj co nejdál dostat! Povedlo se mi to ale s obtížemi. Dýchal jsem přerývavě a cítil jsem bolest na boku. Z rány mi vytékalo dost krve, ale to jsem teď řešit nechtěl. Jak toho blázna mám porazit, když…?
...
To jutsu! Svitlo mi v hlavě. Táta mi ho ale zakázal…no co oči nevidí, srdce nebolí. Mamka to nějak překousne. To, že je tady může znamenat jen jednu věc. Táta je vzhůru,…je v pořádku…I v mé stávající situaci mě polila příjemná vlna štěstí a úlevy. Pousmál jsem se. Udělám to, tati.
"Asi jsem na řadě, co?" řekl jsem ztěžka.
"Ty? Ty už si skončil!" řekl Toshiro a pohnul prsty na obou rukách. Lotky se rozeběhli přímo na mě a jejich břitvy s nimi. Teď na to ale nemysli. Soustřeď se! Soustřeď…
Na nic jsem nečekal a rozběhl se proti němu! Ruce jsem složil do pečetí a snažil se co nejmíň vnímat tu bolest v boku! Běžel jsem neohroženě. Teď nesmím zaváhat. Poslední pečeť a dlaně k sobě. Tohle umění je od táty…
"Tachikaze!" Vykřikl jsem a v ten samí okamžik se zvedl vítr! Můj vítr. Jutsu, které jsem použil, doslova rozmetalo loutky, které proti mně běžely a s nimi i zemi pod nimi! Já se nadechl a dal do toho poslední chakru. Docílil jsem tak toho, že se ohromná masa vzduchu a kamení řítila přímo na Toshira! Neměl dost času na to, aby uhnul a tak zavřel oči. Pak se jen ozvala rána, jak vše i samotná tlaková vlna narazila do protější stěny. Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem si ani nevšiml, kdo to za mnou stojí a drží mě za ruku!

"Nebylo to na tebe moc ostrý?" řekl mi známí hlas a já se otočil.
"Sasuke?" řekl se překvapeně. Tebe jsem tedy nečekal.
"Jsi nějaký překvapený. Víš, že si ho mohl zabít?" řekl Sasuke jakoby nic a pokýval k Toshirovi.
"Minul jsem." řekl jsem a vůbec si neuvědomoval, co se vlastně stalo.
"Minul si, protože jsem ti změnil směr." řekl a podíval sen na mě zostra.
"Ale…!" chtěla jsem se bránit ale u Sasukeho to nikdy nejde.
"Když už si nevíš rady, použiješ ten nejsilnější kalibr. To je ubohý."
"Já…"
"Baví tě se předvádět? Sílu na to máš, to se musí uznat ale…"
"Alespoň nezdrhám, když si myslím, že jsem zbytečnej!" vybouchl jsem a zamračil se.
Jasně, za tohle bych mohl dostat, ale byla to pravda. Sasuke tu narážku moc dobře pochopil a proto se na mě otočil s ledovým pohledem a pak si klekl. Nečekal jsem to, co udělal. Dal mi jednu ruku na hlavu a přitáhl si jí k té své. Opřel se mi o čelo a já se tak díval jen a jen do jeho obličeje. Po chvilce otevřel oči a prohlédl si mě. Byl klidný a vyrovnaný…měl jsem za to, že mě spíš zabije…hihi sranda.
"Dávej si pozor, ano…" řekl klidně a zadíval se mi do očí. Jasně, chápal jsem jaké je nebezpečí toho jutsu. Hlavně co můžu způsobit tomu, na koho ho použiju ale já... "…na to co vypustíš z pusy." dopověděl a přivřel opět ten svůj ledový pohled. Já jen poslušně přikývl a díval se zmražený na to, jak se vrací na nohy a táhá mě pryč z rozdrceného pole stadionu.

Ayumi:
Sasuke-san odvedl mého pitomého bratra k ošetřujícímu týmu a cestou mu ještě něco vytýkal. Zasloužil si to. Tohle jutsu mu táta zakázal používat. A Nii-chan ho klidně vykouzlí na tak mladého kluka, který by to nejspíš ani nepřežil nebýt Sasukeho-sana. Ještě, že ví, kdy přijít na scénu. Yusuke si vedle mě asi myslel něco podobného, protože se mračil…a nebo…?
"Yusuke?" otázala jsem se starostlivě.
"Tak se uráčil přijít." řekl oslovený a jeho obličej začal připomínat ten Sasukeho-sana.
"Ale, Yusuke." řekla jsem a dala mu ruku na tu jeho. Konejšivé gesto.
"Jakýpak ale! Trucovat v takovém věku není nic frajerskýho!" řekl a ruku mi sundal.
"To máš asi po něm." řekla jsem a dělala uraženou. Přesto jsem se ušklíbla.
"Haha, necháme to být. Náš Hideki má boj." řekl Yusuke a já věděl, že má pravdu. U mého Nii-chana byla jasné, že vyhraje. Teď přijde překvapení.
"Jasně. To ho musíme podpořit." řekla jsem a pousmála se.
...
Druhý boj začal s Shikamarovým souhlasem. Oba soupeři byli dobří. Hideki měl lepší taijutsu než já a proto bylo na co se dívat. Shimizu byl z týmu mého Nii-chana. Věděla jsem o něm dost, abych s jistotou mohla tvrdit, že to není jen lenoch. Jeho IQ je dost vysoký a jeho strategické myšlení by mohl být pro Hidekiho problém. K tomu všemu umí to s těmi stíny. No, uvidíme…
Chvílemi si vyměňovali rány a pak Shimizu vyrazil proti němu. To je chyba. Teď má Hideki šanci!
"Ach jo. Je konec." vzdychl Yusuke a složil svoje ruce na prsou. Nechápala jsem, co tím myslí, ale když jsem se podívala zpět, zahlédla jsem pečetě a…
Těsně před tím, než ho Hideki mohl udeřit, Shimizu seskládal pečetě a jeho stín se pohnul kupředu. Ve chvíli, kdy překryl Hidekiho stín, se Hideki přestal hýbat. Byla to past! Sakra. Ten idiot.
"Vítěz, Shimizu Nara." zaslechla jsem jen rozhodčího Shikamara-sana. Musela jsem si povzdechnout taky. Jediný, kdo tedy z mého týmu zbyl je Yusuke, a teď je na řadě. Dostala jsem strach. Jeho soupeřem je Misaki. Možná proto jsem ho chytila za ruku a cítila jsem, jak se mi nahrnulo horko do tváře. Yusuke se na mě podíval.
"Neboj se. Maximálně prohraju." řekl a postavil se. Já ho ale nepouštěla.
"Jo. Přesto, buď opatrný, ano?" řekla jsem a podíval se mu do očí. Pochopil mojí starost.
"Máš moje slovo, co ty na to?" řekl a usmál se. Pak mě pustil a vydal se do středu pole stadionu.

Misaki:
Yusuke Uchiha přišel do bojového pole přede mnou. Proto se všechny zraky upřely jen na mou maličkost. To se mi celkem i líbilo. Šklebil se na mě a já zase na něj. Tohle si užiju!
Byla jsem připravená na těžký boj. Proto jsem si ze svých vlasů udělala dva culíky. Yusuke si toho všiml a významně pokýval hlavou. Sice nám řekli, ať začneme, ale my jsme ještě pár sekund stály a provokovaly se.
"Připravená?" řekl Yusuke a postavil se do útočné pozice.
"A ty?" oplatila jsem mu stejnou a připravila si svůj prach.
"Fajn." řekl Yusuke a vyrazil proti mně! Já reagovala okamžitě a s klidem… On se ale nezdál, že bych ho rozhazovala svou přítomností? Co tají? Co má v plánu?! Uvidíme.
"Sakin." řekla se a hlídala si jeho vzdálenost. Je silný, na dítě až moc. Nesmím ho pustit, až k sobě jinak mi dá konečnou ránu! Yusuke uhýbal mému prachu až s motýlí lehkostí a přitom přemýšlel, jak se ke mně co nejefektivněji dostat! Já ale přemýšlela jen o tom, jak to ukončit, co nejrychleji.
Myslela jsem si pár minut, že tuhle situaci a jeho pohyby mám pod kontrolou. Mýlila jsem se.
"Vedle." řekl Yusuke a změnil směr! Utíkal přímo proti mně a skládal rychle nějaké pečetě. Já to jutsu poznala a připravila se na protiútok.
"Katon: Goukakyuu no Jutsu!" řekl Yusuke a z jeho úst na mě letěla velké ohnivá koule! Měla jsem štěstí jen v tom, že můj prach je schopný ho uhasit. Proto jsem udělala jen bariéru z prachu zrnek a odolala jeho nárazu. To jsem ale neměla dělat! Yusuke toho využil, vyskočil nad mou bariéru a dopadl těsně za má záda. Rychle se otočil a napřáhl svou pravou ruku. Tomuhle neuhnu! Řekla jsem si a čekala na bolestivou ránu do obličeje! Ta však nepřicházela a tak jsem otevřela překvapeně oči. On se zastavil?
"Co to…?"
"Přece ti nedám ránu do hlavy." řekl a napřáhl se znovu. Pak svou ruku ohnul a bouchl mě do ramene! Já jsem na to zmatená nedokázala reagovat a tak jsem proletěla vlastním štítem a dopadla pár metrů od něj na zem. Cítila jsem, že mi zlomil ruku. Vůbec jsem s ní nemohla hýbat, a proto mi chvíli trvalo, než jsem se dostala zpět na nohy. Jak jsem si všimla tak Yusuke čekal…čekal až vstanu…pousmála jsem se a vydýchala svou bolest.
"To nebylo špatný." řekla jsem a usmála se.
"No jo. A co teď?" řekl Yusuke a zadíval se na mě.
"Snad si nemyslíš, že to vzdám?" řekla jsem a připravila se na případný útok.
"Ne. Ale tvůj prach je už pasé." řekl a ušklíbl se. Pak se podíval do mých očí a pak někam do hlediště. Jeho obličej se trochu změnil…ale to mě nezajímalo. Jak ho…už to mám. Přece jenom jsem se to učila pro tyhle případy…
Yusuke se proti mně opět rozeběhl a rozhodl se útočit jen hrubou silou. Drtil zem a s bojového pole udělal roklinku balvanů! To se mi ale hodilo. Vyskočila jsem na jeden a využil příležitost k protiútoku. Teď nebo nikdy!
"Ninpou: Fuusajin!" křikla jsem a skočila na svou oběť! Na tohle jutsu stačí jedna ruka. Yusuke se nestačil otočit ani uhnout a tak ho moje síla trefila a on odletěl přes pár menších kamenů až narazil do obvodové zdi! Co mě překvapilo…on zůstal ležet…to by…já ho…
Ani nevím, proč mě to tak potěšilo, já…udělalo mi to radost. Pak jsem ale spěchala přes kameny až k němu a kontrolovala jeho stav. Kde se to ve mně vzalo?
"To,…bylo do-brý. Jsem…nevěděl, že…máš ještě takový eso." řekl koktavě a přerývavě.
"Nic ti není, doufám?" řekla jsem a dala si hodně záležet na tom, aby v tom nepoznal obavu.
"Ale copak? Odkdy se zajímáš o…" poznal jí, hajzlík!
"Jen tak! Takže sklapni!" odbyla jsem ho a odvrátila rudý obličej!
"Jasně. Chápu." řekl a pousmál se. To už přiběhla i Ayumi a ostatní. Narumi byl jediný, kdo se tolik nezabýval stavem Yusukeho. To bylo divný…Víc jsem ho zajímala já,…ale na to už si zvykám.
Rozhlédla jsem se kolem a nedokázala se vynadívat. Tihle lidi…smáli se…vůbec jim nevadila prohra a já…vzali mě mezi sebe, i když věděli, jak jsem nepříjemná…A já je začala mít, proti své vůli samozřejmě, strašně ráda. Dokonce jsem se naučila říkat jen jejich křesní jména, aniž bych si to uvědomila. Možná proto na mě hází překvapivé obličeje už několik minut. Kdo ví?

Překlad Jutsu:
Tachikaze - Vítr trhající zemi
Katon: Goukakyuu no Jutsu - Oheň: Technika velké ohnivé koule
Ninpou: Fuusajin - Prašný vítr