SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




TpN: Vzduch a Písek (19.část)

Nowaki:
Moje Nee-san zvládla boj na výbornou. Nic jiného jsem ani nečekal. Shuichi seděla vedle mě se svou maminkou Hanabi-san. Moje nová kamarádka nebyla z výsledku moc nadšená…popravdě se mi zdálo, že není nadšená ze samotného boje.
"Tvoje starší sestra je moc krásná, Nowa-kun." řekla s nehraným obdivem. Já ale na ní poznal změnu v chování. Proč je najednou tak skleslá a smutná.
"Jo, to opravdu je." řekl jsem a koukal se dál do jejího obličeje.
"Je i velmi siná…" řekla si spíš pro sebe a vzdychla. To už jsem nevydržel.
"Co se děje, Shuichi-chan?" zeptal jsem se a chytl jí jemně za ruku, abych upoutal její pozornost.
"Promiň, já…nemám moc ráda boje." řekla a pousmála se na mě s narůžovělými líčky.
"Proč? Vždyť…" nechápal jsem…Jsme shinobi, jednou bude každý z nás bojovat, takže…
"Vím, co chceš říct…já jen, …víš, asi nemám to správné odhodlání." řekla a udělala takový ten smutný úsměv. Vůbec se mi nelíbilo, jak o sobě uvažuje.
...
"To si tedy nemyslím." řekl jsem a víc jí stiskl ruku. Musela poznat, že se mi to nezamlouvá. Přesto na to nijak nezareagovala.
"To je v pořádku. Někdo takový taky dokáže žít." řekla je a donutila mě pustit se její ruky.
"To jo, ale ne jako shinobi." řekl jsem a dal na poslední slovo takový ten důraz, aby bylo poznat, že je klíčové ve větě.
"Co když se do toho světa nehodím, Nowa-kun?" řekla Shuichi po chvíli, co hleděla na shluk účastníků, kteří se shromáždili kolem mé Nee-san a jejího poraženého protivníka. Zdálo se, že je moje Nee-san moc dobře zná. Že by její nový kamarádi? Podle toho jak šťastně se tváří, je s nimi ráda.
"Hodíš! Takové věci neříkej, vždyť jsme ještě děti. Nevíme, co se stane." řekl jsem a dost mě její přístup začal štvát. Tohle si přece i sobě myslet nemůže…To má tak málo sebevědomí?
"To sice ne, ale jistí si být pár věcmi můžeme. Třeba svými schopnostmi." řekla a já věděl, jak moc se plete. Právě tímhle si nemůže být žádný člověk moc jistý.
"Už ani slovo! Přestaň o sobě takhle mluvit." řekl jsem a znovu jí vzal za ruku a stočil její pozornost k sobě! Začervenala se.
"Nowa-kun?"
"Budeš skvělá kunoichi. Nic mě nepřesvědčí o opaku! Souhlasíš?" řekl jsem a pousmál se. A věděl, že jsem taky trochu červený v obličeji ale neodvrátil jsem se.
"Ale já…" řekla nejistě.
"Souhlasíš, Shuichi-chan?" optal jsem se znovu a čekal.
"A-no." řekla nervózně ale s větší jistotou. Pak se na mě zářivě usmála a já věděl, že se mi něco povedlo. Pustil jsem jí a posadil se na své místo, tak aby měl zase každý z nás kousek svého osobního prostoru. Ani jsem si nevšiml, že nás Hanabi-san poslouchala a teď se usmívá.
"Tak se mi líbíš mnohem víc." šeptl jsem a Schuichi-chan zrudla ještě víc. Přesto se nepřestávala usmívat. Konečně to bylo od srdce.
"Až tenhle zápas skončí, můžu tě někomu představit?" zeptal jsem se, když jsem letmo zahlédl pohled Nee-san, která se zase letmo zadívala mým směrem.
"Proč ne. Budu se těšit." řekla opět energickým dětsky roztomilým hlasem Schuichi-chan. Pousmál jsem se. Ta holka je neuvěřitelná.

Narumi:
Naposledy jsem se zadíval do míst, kde seděli ostatní z naší party, než to mělo začít. Misaki stála ve své kráse vedle mě a dívala se tam, co já. Náš zápas, tedy předposlední tohoto turnaje, měl začít za několik minut. Ani jeden z nás na to ale zdá se moc nemyslel. Těšila se, o tom nebylo pochyb. Rozhodla se ale zachovat svůj ledový klid. Její nádherné rudé vlasy jí cuchal vítr a já tak měl pěknou podívanou. Kdykoliv si všimla, že jí pozoru, zrudla a odvrátila se. Roztomilá, ne?
"Brzo to začne." řekla, když na mě po chvíli stočila svůj černý pohled.
"Jo." řekl jsem a věnoval jí svůj modrý. Nemínil jsem jít na ní zlehka. Misaki je ten typ, kterýho bych takovým chováním urazil. Budu prostě sám sebou, jen nesmím opravdu zapomenout, že je to holka.
"Vy dva? Musíme začít." oznámil nám Shikamaru a mi jen přikývli.
On té doby jsme na sebe nepromluvili. Ne, že by jsme nechtěli, jen jsme neměli, co. Každý z nás se soustředil jen na toho druhého a slova po chvíli nebyla potřeba.
Jak dal Shikamaru povel k začátku, strhla se mezi námi bitka! Misaki na mě zkoušela svý bojový manévry se Zlatým prachem, ale já se nedal. Byl jsem rychlejší, než ona i než její útok! Ona to věděla, ale nehodlala jen tak ustoupit!
"Jak dlouho budeš uhýbat, Usuratonkachi?!" křikla a užívala si, že jen utíkám. Já měl ale plán.
"Už jdu." řekl jsem a dvěma kroky byl u ní! Nechtěl jsem jí moc ublížit a tak jsem do ní jen strčil setrvačností svého těla. Ona se neudržela na nohou a spadla pár metrů ode mě. Přesto jsem z nadšením sledoval, jak se zvedá a upravuje se. Prohrábla si svoje nádherně rudé vlasy a vyrazila proti mně s nehraným zájmem a odvahou! Pousmál jsem se a napodobil jí.

Ayumi:
Viděla jsem, že se můj Nii-chan strašně baví. Dokonce i Misaki vypadala, že je spokojeně šťastná. Jejich boj tím pádem připomínal spíše tanec než něco nebezpečného. Předbíhali se jen, ve vyrovnaném souboji, …o to, kdo vede. Bylo to docela komické…
Dokonce i Yusuke si toho všiml, když přišel a nadával na ošetřující personál. Že se dřív ošetřil sám, než k němu někdo přišel a podobný řečičky. Ostatní stejně jako já pečlivě sledovali očekávanou bitku mezi mým Nii-chanem a Misaki. A nemohli jsme se vynadívat…
Jen jsem si říkala, kdy asi bude svatba?
"Doufám, že jejich děti budou mít nějaký pěkný jména." řekl můj partner a ušklíbl se. Ostatní se zasmáli jeho trefné poznámce.
"Yusuke, ty taky?" řekla jsem a nafoukla své růžové tváře. Taky jsem to mohla být já…
"Někdo to musí říct nahlas." řekl a mrknul na mě. Já se na něj pousmála a pohlédla zpět do bojového pole stadionu.

Misaki:
Boj s Narumim byl těžký. To jsem ale už od začátku očekávala. Koneckonců je to Uzumaki. To znamená silný idiot! Byl rychlejší než já a řádně toho využíval ve svůj prospěch. Přesto jsem místy cítila, že jde na mě zlehka. Mělo mě to naštvat ale…spíš mě to potěšilo. Začínají se semnou dít fakt divný věci…
"Sakin!" křikla jsem a opět minula svůj cíl! Narumi byl sice lehkomyslný a místy hlupák ale…boj mu šel na výbornou. A přesto, že měl o tolik navrch, to nedával nijak najevo. Uhýbal mi a občas mi uštědřil ránu, jen aby se neřeklo. Začalo mě to štvát ale…bylo jasné, že mě nenechá vyhrát. To mi trochu přidalo na náladě…ušklíbla jsem se a vyrazila se svým jutsu znovu proti němu!
Chtěla jsem přitvrdit a použít to, co před několika hodinami na Yusukeho ale…

Nějaký neznámý hlas vykřikl! No neznámý…

"Fuuin Teppek!" zaslechla jsem a otočila se! Narumi mě napodobil! Dívali jsme se však bezmocně, jak se nad naším bojovým polem uzavřela bariéra. Ta sahala až k tribunám, kde končila u nohou prvních diváků! Pak jsme si všimli další věci. Bohužel pozdě! Tedy já pozdě…
"Misaki, pozor!" zařval Narumi a strčil do mě! Já jsem jen stihla zaznamenat, že místo mě udeřil jakýsi velký chlap Narumiho. Odskočila jsem se pár metrů a sledovala. Narumi byl přišpendlený obrovskou nohou toho muže u země! Snažil se osvobodit, ale čím víc síly do toho dal, tím víc mu ten muž ubližoval svou váhou!
"Mladý Uzumaki se tě snažil ochránit úplně zbytečně, Misaki." řekl ten muž a já se mu konečně podívala do obličeje! Měl ošlehaný obličej větrem a oči neprostupně zelené. Jeho vousy a vlasy měly barvu zmoklé slámy. Docela mě děsil, ale já sebrala zbytek odvahy a postavila jsem se mu čelem. Netušila jsem, že tu není sám…ta blbost s týmy je teď hodně moderní. Sakra!
"Co po nás sakra chcete?!" křikla jsem a zoufale hleděla na Narumiho, který se stále držel!
"Co chceme? Přece vaši smrt, kočičko." ozval se druhý hlas za mnou a drapl mě za moje vlasy! Chtěla jsem na něj poslat svůj Prach, ale než jsem to stačila udělat, zlomil mi ruku!

Takovou bolest už jsem dlouho necítila! Možná proto jsem vykřikla a
Celá moje váha teď spočívala na vlasech. Strašně to bolelo, ale z tou bolestí v ruce se to nedalo srovnat. Narumi to celou dobu sledoval ale ani za mák se mu to nelíbilo, to jsem poznala už od pohledu. Možná proto sebral veškerou svou zbývající sílu a pokusil se dostat zpět na nohy.
"Jak se sakra opovažujete?!" křikl a na dva tahy se dostal ze svého sevření! Pár rychlými kroky byl u mě a mého trýznitele a donutil ho pustit moje vlasy. Pak mě vzal do náruče a odskočil se mnou pár metrů od dvojice nepřátel!
"Ale, ale? Uzumaki má ještě dost sil." řekl ten s vousy a ten mladší zrzek se k němu postavil blíž! Cítila jsem Narumiho únavu. Jeho rychlý dech mě o tom přesvědčoval nejvíc. Proto jsem se snažila, aby mě postavil na zem. Neprotestoval a udělal, co jsem chtěla…
"Máme problém." šeptl mi s ironií v hlase a trochu se na mě pousmál.
"Jo, všimla jsem si." řekla jsem stejně a oplatila mu slabí pokus o úsměv.
"Něco mi říká, že velkej problém…" řekl Narumi a pohlédl nad nás, kde nám v jediném úniku před smrtí, bránila neprostupná bariéra!

Překlad Jutsu:
Fuuin Teppek - Zapečetění železná stěna

______________________________________________________________

Optimismus je způsobený nedostatkem informací Laughing out loud

Dodatek autora:: 

Kuku Laughing out loud Boj započal, jaký je názor ostatních Smile A co nikdo nečekal Laughing out loud

5
Průměr: 5 (3 hlasy)