Ťuk, ťuk, vyléčíte mě? - 04

Dr. House seděl ve své kanceláři s nohama na stole v ruce modré jojo, se kterým si hrál, a v klíně mu ležela červená lékařská správa, kterou si vymohl vydíráním od Alexova doktora z nemocnice sv. Dominika. Pro jednou nepřemýšlel, nehledal odpověď na nějakou hádanku, pro jednou byl pouze naštvaný, zděšený, netrpělivý a nervózní. Čekání na výsledky testů nebo na to, až se probudí, bylo ubíjející. Ovládal ho pocit vzteku z naprosté bezmoci, který přímo úměrně rostl s časem čekání a řádkem lékařské zprávy, který přečetl. Kdyby nemusel, nečetl by jí, ale nakonec ho stejně tlačila zvědavost a i nutnost. Musel vědět jako jeho lékař, co měl již za sebou. To však nezměnilo nic na faktu, že byl zděšen.
Jeho bývalý kolega a nadřízený, kterého potkal v Brecon Beacons výcvikovém táboře pro vojáky SAS, prošel skutečným peklem. Jasně slyšel od Vlka i Lišky příběhy z misí, kdy se s mladíkem znovu shledaly, kolik toho vykonal a jak ho to změnilo. I sám osobně se s ním setkal a žák učil učitele, dlužil mladíkovy život. Jedno však bylo poslouchat hrdinské skutky, který ten hoch učinil, pracovat s ním a druhá věc bylo vidět daň, kterou si služba vládě na mladíkovy vybrala.
House byl tak zabrán do složky a úvah nad svým starým přítelem, že si ani nevšiml, že někdo vešel, až když si hlasitě Chase odkašlal, House zjistil, že již není sám. Dr. Chase mu podal výsledky testů a nervózně přešlápl na místě.
„Dobře, takže jinak je defakto zdravý. To jsou skvělé zprávy,“ usmál se House nad výsledky testů.
„Defakto zdravý!“ vyprskl Chase. „Toho kluka několikrát uštknul škorpion a ne jen tak ledajaký. Ten nejjedovatější druh a hned poté mu byla podána protilátka. V těle také měl silné omamné látky. Omámili ho, mučili ho a ne jen…!“
„Ano, vím, ale k jeho léčbě to není podstatné. Ty látky za několik dní mu z těla odejdou samy. Za dva týdny ho budeme moc kliďánko propustit,“ pravil House s chladným klidem, čímž druhého doktora vytočil ho běla.
„Vás to ani v tom nejmenším nepřekvapuje!“ zaútočil na něho a popadl ho za triko u krku.
„To máš pravdu, ani v tom nejmenším,“ přiznal House. Samozřejmě, že ho to nepřekvapilo, ne když se jednalo o Mládě*, ne když si přečetl jeho složku.
„To je neuvěřitelný!“ šokovaně zavrtěl Chase hlavou nad tou okatou Housovou anti citlivostí vůči jiným. „Chápal jsem, že vás to zajímá. Vždycky jste rád odhaloval tajemství. Proto jste ho vzal a také proto jste nechtěl, aby to nahlodával někdo jiný, kdo by nám při práci překážel, ale tohle je moc. Tentokrát to zašlo příliš daleko. Musíte to říct Cuddyvé a zavolat policii.“
„Proč? Už jste to udělal za mě?“ pokrčil bezstarostně rameny House. Chase zalapal po dechu. Neměl tušení, že pravda vyjde najevo tak rychle.
„Cože?“
„Formen je příliš loajální a zvědavý… a Cameronová mě miluje, plus byla ta, co odebírala krev a prohlížela ho. Na to, aby ho vystavila stresu, který vyvolá tím, že ho práskne, je příliš citlivá. Zbýváte tedy jen vy, když připočítám i vaší nervozitu, když jste sem přišel a umělé vaše: „Já v tomhle House chápu,“ které je vlastně neopodstatněné, jen projevem viny, protože nemůžete rozumět, když nemáte fakta a já jsem je vám neřekl. Navíc moc dobře vím, že jste práskač a ty výsledky jste přinesl vy, ne Formen, který učinil ony pozitivní testy. Jen je trochu divné, že jste to řekl Wilsonovi a ne Cuddyvé. Za Wilsonem by šla Cameronová, nebo Cuddyvá…“ uvažoval House.
Chase zaváhal, jestli se má skutečně doznat a vyklopit celou pravdu, nakonec však uznal, že House už většinu ví a do většího maléru se dostat snad ani nemůže. „Také že jsem nešel. Řekl jsem to Cuddyvé a ta musela pravděpodobně jít za Wilsonem, který si šel pro pravdu přímo za zdrojem onoho povyku. Co si však myslíte, že tu můžeme ukrývat člověka jako je on…“
„Druh člověka jako je on?! Žádný člověk není jako on! Nemáte nejmenší ponětí, kdo to je. Tak prosím…“ House zase křičel, až mu u poslední věty selhal hlas a na chvíli se odmlčel. „Máš však jediné štěstí a to to, že máš pravdu. Uštknul ho škorpion. Uštknul ho Škorpion. Musím to ohlásit, pokud chci, aby byl v bezpečí… a stejně je to pouze a jen z bláta do louže, než co jiného,“ řekl House spíš sám sobě než Chasovi, který onomu prohlášení stejně nerozuměl, kromě oné pozitivní zprávy, že ho House nevyhodí.
House se natáhnul k mobilnímu telefonu, který se mu povaloval bez ladu a skladu na stole. Chase chtěl odejít, ale nakonec se rozhodl zůstat. Komu to chtěl, nebo nechtěl teď oznámit? Co to žvanil o škorpionovi? Chase zvědavě pozoroval House, jak hledá v telefonním seznamu a pak přikládá mobil k uchu. Postavil se tak blízko House, aby mohl slyšet nejen, co House říká, ale i co říká osoba na druhém konci linky. Myslel si, že se konečně něco dozví, jaké bylo však jeho překvapení, když se z mobilu ozvalo: „Royal & General Bank, jak Vám mohu posloužit?“
„Chci zanechat vzkaz pro paní Jonesovou,“ odpověděl klidně House.
„Je mi líto, nikdo s tímto jménem zde nepracuje,“ odpověděla žena na druhém konci, neznělo to však moc přesvědčivě ani překvapeně.
„To nevadí. Vyřiďte ji toto. Jezdce na jeho dlouhé pouti kousl škorpion, ale protože jezdec nebyl pošetilec, ani nevzdělanec, okamžitě vyhledal pomoc u hada, jenž je jedu a nemocí znalý. Had se ho ujal a začal ho léčit, avšak trne strachem, jestli se mládě* neprobere, nebo jestli škorpion znovu na něho nezaútočí.“
„Ano, děkuji za váš vklad. Spolehněte se, že pokud se tu žena tohoto jména objeví, vyřídím jí to,“ slíbila žena.
„Děkuji, neshledanou,“ zabručel House.
„Nahledanou, pěkný den,“ popřála žena.
Chase nechápavě zamrkal. Neměl však moc času ani pojmout onen absurdní rozhovor, natož pokusit se spekulovat, co to všechno vlastně mělo znamenat, protože do místnosti přiběhla jedna ze sester. Chasovi připadala povědomá. Možná to byla ta, kterou House přiotrávil minulý týden, aby dokázal, že má pravdu v diagnóze, nebyl si však jist. Na sobě měla dlouhý, bílí plášť, tradiční oděv sester a veliké hranaté brýle skoro přes celý obličej, které podivně ladili s jejími zrzavě jemně kudrnatými vlasy.
„Pane doktore, probudil se. Váš pacient se probudil a chce s vámi mluvit… tedy…“ sestřička zaváhala. „Říkal, že chce mluvit s Hadem, ale když mi popsal, jak onen člověk jménem Had vypadá, odpovídal ten popis vám,“ vysvětlila vzápětí.
„Jo, hned tam budu,“ slíbil, ale sestřička mu nevěřila.
„Řekl hned. Vypadal, že nepřipouští o tom žádné diskuze, že je to naléhavé,“ upozornila House, aby si pospíšil. Chase čekal, že House bude mít zase jednu z těch svých ironických poznámek, že řekne něco v tom smyslu, že naléhavé by to bylo až tehdy, když by se pacient na svém lůžku svíjel bolestí, zastavilo by se mu srdce, přestal dýchat a to vše bez viditelné a očekávané příčiny. House však neřekl nic. Jen popadl svoji hůl a beze slova začal „sprintovat“, tedy tak jak mu jeho nemocná noha dovolila, směrem k pokoji svého pacienta. Nevěřící Dr. Chase ho následoval.
Když však stanuly před pacientovým pokojem a Chase chtěl vstoupit, House ho zastavil. Druhým koncem své hole do něho šťouchl se slovy: „Je mi líto, tenhle rozhovor pravděpodobně nebude určen pro žádné nezasvěcence, natož pak pro práskače, jako jste vy.“ A s tím House za sebou zabouchl dveře a dal dolů všechny žaluzie v pokoji, takže Chase dokonale ztratil přehled o tom, co se v pokoji nebohého pacienta děje. Chvíli nechápavě stál na místě a tupě hleděl na zatemněný pokoj, ve kterém se nacházel jeho šílený šéf. Na jednu stranu chápal, proč House mu nedovolil vstoupit, ale na tu druhou byl vytočený do běla. Dobře House byl na něho ještě naštvaný, že odhalil toho pacienta Cuddyvé, ale to mu přeci nedávalo právo. Je to i jeho pacient! Navíc to jeho podivné chování, ten absurdní vzkaz a ty přezdívky… Had. To se k Housovi perfektně hodilo, ale proč ho tak mladík nazval? Ti dva se museli znát. Had přezdívka jak ze skautského tábora, účastnili se snad oba nějakého? Chase se v duchu nad tou myšlenkou zasmál, pak však zase znovu zvážněl, když si uvědomil, že v té říkance, kterou nechal pro tu ženu J… Jon… Jonezon… nebo jak se jmenovala, také nějak vystupoval had. Má to souvislost? Mluvil House o sobě? Jak že ta říkanka, vzkaz zněl? Bylo to čím dál tím více podivnější.
Dr. Chase vztekle a frustrovaně kopl do imaginární plechovky a vydal se za Cuddyvou. Chtěla, aby jí o všem, co House učiní, informoval. A co je horší než naštvat šéfa? Naštvat šéfa jeho šéfa.