Ťuk, ťuk, vyléčíte mě? - 06

Několik dalších dnů později nakonec pak šlo zase v zaběhnutých kolejích. Vše se vrátilo do normálu, tedy do Husovského normálu. Také pokud mluvíme o normálu, musíme pominout to, že Housův tým se snažil dostat protilátky na neznámý nový virus z agenta MI6 a vyléčit ho, že onen agent byl děsivý po všech stránkách, ač mu bylo pouhých dvacet jedna let, přízračně podobal svým chováním Housovi a měli s Housem společnou minulost, o které žádní z nich nechtěl nikomu nic říct.
House, každý druhý oběd či večeři trávil s Alexem, ač hrozilo nebezpečí, že třeba je virus nakažlivý, což se nakonec ukázalo jako zcestné. Tým, Wilsona a Cuddyvou až překvapilo, jak se House k mladému špionovi choval. Ne, nebylo to otcovské, milé, něžné ani moc ohleduplné, přeci jenom to byl House, ale bylo to to, jak by se choval, kdyby to byl jeden z nich, ne možná i víc. Dělal vše, aby ho z toho dostal a zároveň byl s ním. Nikdo na to nic neřekl, naopak. Tým přímo znervózňovalo, že hromně nich a House Alexe dosud nikdo nenavštívil. Copak MI6 nekontaktovala Alexovi příbuzné? House jim ani zdaleka neřekl všechno.
Nebylo se tedy čemu divit, že když přijela paní Jonesová, byla nejdříve Formenem označena za jeho starší sestru, nebo matku, se slovy: „No, hádám, že jeho žena, nebo partnerka asi nebudete.“ Paní Jonesová to však vzala sportovně, stejně jako několik ran holí a řev, že se snaží Alexe zabít, který si vysloužila od House, jakmile jí spatřil. Nebránila se. Jako by uznávala vinu a tohle byl její trest, který ochotně přijala.
Naštěstí ani tentokrát Alexe na misi nezemřel. Alex se uzdravil a společně s Housem a jeho týmem se mu povedlo opět zachránit miliony životů.
Alex již zdráv vešel do nemocniční kantýny, koupil si kuře s bramborem, salátem a posadil se ke stolu, u kterého byl House s Wilsonem. Wilson se na mladíka rozpačitě usmál, House se naopak zamračil.
„Oběť na rozloučenou?“ houkl House. Nebyla to otázka, ale hoch stejně kývl. „Tak a teď co? Vracíš se zpátky domů a do školy?“
„Jo, to víš, už se děsně těším na své plyšáky v posteli,“ ušklíbl se Alex.
„Já myslel, že tajní agenti spí s pistolemi. Například James Bond…“ chtěl Wilson zavtipkovat a zároveň Alexovi učinit poklonu, ale když spatřil mladíkovu reakci, raději rychle stichl.
„Vlastně ne,“ řekl Alex.
„Vlastně ne? Nespíš s plyšáky, nebo James Bond existuje a nespí s pistolí?“ nechápal Wilson Alexovu reakci.
„Nejedu domů. Jonesová mě posílá do Iráku,“ přiznal agent MI6 a Wilson nechápavě a šokovaně zavrtěl hlavou, zatímco House přikývl, jako by bylo normální, že hned po smrtelně nebezpečné misi, zraněného agenta pošlou na další.
„To je proti pravidlům, to nemůžou ne! Sotva jsme tě pustili…“ zděšeně ze sebe chrlil Wilson.
„Pravidla…“ zasmál se hořce Alex. „Nikdy pro mě neplatily a paní Jonesová nemá na výběr, pokud nechce přijít o nějakého agenta. Jsem její poslední naděje.“
„Je to sebevražedná mise,“ došlo Housovi.
„Jistě, jako kdybych měl nějaké jiné,“ potvrdil mu Alex, ale než stačil někdo z nich dvou něco říct, zastavil je rukou. „Sám jsem ji o to požádal.“
„Proč?“ vyslýchal Alexe House
„Hade, Hade, jako bys nevěděl, že je to přísně tajné a jako kdybys nečekal, že ti zalžu.“
„Ty nelžeš, ne mě,“ řekl House a Wilson nedokázal zase věřit svým uším. Vždyť tohle je Housova celoživotní pravda, to skutečně Alexovi věří do takové míry? Samozřejmě, že ano.
„Všichni lžou. Nikomu nevěř a speciálně nikomu z nás. To jsem tě vždy učil,“ zavrtěl hlavou mladík, ale slabě se na House usmál.
„Pokud mě někdo nezabije, postarám se o to, abys skončil v blázinci Ridre,“ pohrozil mu se smíchem House.
„Skončíš tam dřív než já, chlape,“ podotkl mladík.
„Už jsem tam jednou byl,“ řekl House a oba, jak House, tak mladý agent, se rozesmáli, jako by vlastnili svůj soukromý vtip.
„Nezabij se!“ rozkázal starostlivě House svému mladému příteli, když se oba uklidnili.
„Neboj. Není tak jednoduché se mě zbavit,“ ubezpečil ho a poté natáhl ruku k Wilsonovi. „Hodně jsem toho o vás slyšel. Bylo mi ctí vás poznat Dr. Wilsone. Vím, že Had je občas k nevydržení a manipulativní parchant, stejně jako všichni z nás. Je těžké s ním vycházet, ale buďte mu prosím i nadále na blízku. Není dobře, když je člověk sám. Rozhodně nikdo, kdo si prožil tím, co my dva.“
„To si umím představit. Dám na něj pozor,“ slíbil Wilson.
„Hade, rád jsem tě zase viděl.“
„Já tebe, Mládě, ne,“ řekl popravdě House. „Já tebe ne.“