Ai no Kusabi, Chapter 3, part 02

Luke se snažil o nejvyšší cenu, takže se vrátil ke kartám. Dav přihlížejících, kteří je pozorovali, skoro přestal dýchat, věříc v Lukovo vítěžství.
Chtěli vědět, jak bude znít Rikiho sténání, tak chladné a nevášnivé jako vypadal. Jenom představa té scény, jejich slabiny se napjaly.

Po otočení poslední z jeho karet se Luke usmál. Beze stopy emocí na obličeji, Riki vyměnil dvě karty.

"Jack (vrch) a dva páry sedmiček,“ oznámil Luke.

Riki sukázal v tichosti své karty, jednu po druhé. Všechny oči se upírali na jeho ruce, ale jakmile spatřily tři krále, které Riki měl v ruce, všichni si zklamaně povzdechly. Nicméně, ten ironický úsměv nezmizel z Lukovi tváře. Nebyl sebevýsměšný, ale ani to nevypadalo, že byl ochoten přijmou své selhání, jelikož svíral pevně rty.

Riki se mírně zamračil a vstal bez zájmu ze židle. Obecenstvo se rozpustilo s flustrujícími komentáři a atmosféra se z ničeho nic změnila.
Ta neočekávaná změna trvala pouze okamžik, když přistoupil muž kráčející mezi rozpouštějícím se davem. Nesnažil se skrývat svou jizvu, kterou odhalilo slabé světlo na jeho levé tváři, zavolal Rikiho jméno silným hlasem.

Riki se vylekal a otočil. "… Kat… tze," zakoktal zmateně.

"Musím s tebou mluvit. Můžeš jít na chvilku ven?“ Katzeho tón byl klidný, jakoby on a Riki byli jedinými v tomto čase a místě. Riki zůstával zticha.

Jeho oči se chvěly jako by se nemohli rozhoudnout jakou reakci ukázat v obličeji při tak neočekávaném shlédání.

"Počkám na tebe venku." Poté co to řekl, Katze se otočil a odešel k východu.

Riki si malinko povzdechl, ale když se snažil udělat první krok, cítil jakoby se jeho nohy proměnily v olovo.

Jistý si tím, že Riki určitě přijde, Katze zkřivil koutky úst ve zvláštní grimase jakoby tušil, že se objeví Rikova postava.

"…Jsou to už čtyři roky…" komentoval.

"Vidím, že jsi věděl velice dobře, kde mě najdeš...Kdo ti to prozradil?“

"Opravdu ses hodně změnil za ty čtyři roky. Stěží tě poznávám. Kdysi jsi byl zbrklé a nesmírně arogantní dítě...“

“K věci. Nevěřím, že jsi sem přišel mluvit o minulosti.“

Riki věděl, že Katze stěží opouští suterén. Existoval určitě velmi dobrý důvod, který ho donutil opustit úkryt a přiměl ho přijít do jeho starého domova, aniž by se obtěžoval zakrýt svou jizvu na tváři.

"Je nějaké místo, kde si můžeme sednout a v klidu promluvit?“

"Samozřejmě. Pojďme do mého domu."

Zachovávajíc rozumnou vzdálenost mezi jimi, opustili Modrý Chip bez toho aniž by si něco sdělili. Pěšky to zabralo kolem 10 minut, aby urazili vzdálenost, která je dělila od ulice Cuzco – sousedství, kde žil Riki. Kvůli ročnímu období se rychle stmívalo a než dorazili do cíle, byla už pozdní noc.

"No, o čem jsi chtěl mluvit?" Otázal se Riki, jak vstoupili do pokoje.

Katze se neusadil, ale opřel se o stěnu, zapálil si klidně cigaretu a začal pomalu mluvit. "Znáš Kyrieho, že ano, toho s těma zvláštníma očima?"

"Řeknu ti na rovinu, že do čehokoli se ten idiot zapletl, není to můj problém."

"To je pak opravdu dilema...Tenhle kluk se chová jako tvůj největší obdivovatel. Jde v tvých stopách v několika věcech. Byl dokonce spatřen na Lusas marketu.“