BONUS - Ondra - 2

Veškerá ta paráda kolem uvedení nové podzimní kolekce skončila. Ondra se dobře bavil, občas s někým prohodil pár slov, ale stále po očku sledoval Paola.
Zvykl si už na to, že se kolem nich pořád motá spousta lidí. Přeci jen je to syn známých módních guru.
Ale na co si nezvykl, bylo to, když se kolem jeho Paola motali kluci, modelové, u kterých viděl jejich neskrývaný zájem o jeho milence.
Už dávno spolu začali žít jako partneři. Občas bývaly oslavy i návštěvy u nich doma. Snažil se to překousnout, ale neměl rád tohle časté narušování jejich soukromí. Spíš mu vadilo, že každou chvíli sundával něčí ruce z Paola.
K sobě nenechal nikdy nikoho přiblížit víc, jak na pár centimetrů. Jeho krása lákala, ale jeho nepřístupnost a aura, která se kolem něj rozprostírala, všechny brzdila v tom, dovolit si k Ondrovi něco víc.
Teď konečně odchází domů. Těší se, až bude mít klid. Až bude jen s Paolem. Sami pro sebe. Moc mu to v tom co má na sobě sluší a má hroznou chuť si ho vzít.
Paolo jen mírně zčervenal, když mu Ondra své plány pošeptal do ucha.
Přikývl na souhlas, rozloučil se se všemi a oba se chystali k odchodu.
„Ještě zavolám taxi…“ vytahoval Paolo telefon z kapsy.
„Nevolej,“ zastavil jeden z modelů jeho ruku. „Odvezu vás. Ber to jako poděkování,“ usmál se na Paola tmavovlasý chlapec.
Ondra se jen mírně zamračil, ale nakonec souhlasil. Byl rád, že můžou vypadnout co nejdříve.
Když zastavili před jejich domem, ani se nerozloučil a šel rovnou dovnitř. Už byl vyzutý, když si uvědomil, že za ním Paolo nejde. Otočil se. To co viděl, mu vyrazilo dech a nastartovalo u něj pořádný vztek. Na nic nečekal a nas.raně vyběhl zpátky do haly… Už toho měl tak akorát dost…

„Ondro, počkej!“ Paolo běžel, co mu nohy stačily, aby dohnal svého milého. „Počkej! Vysvětlím ti to!“
Ondra se ani neotočil. Před chvilkou z domu vyhodil toho odporného manekýna, který se lepil na jeho Paola. A teď byl hodně vytočený. Zlý na Paola, že nechal na sebe takhle sahat.
„Prosím tě stůj!“
Ondra neposlouchal. Zmizel v ložnici a vztekle otevřel dveře od skříně.
„Co to děláš?!“ chytl ho Paolo za ruku, když viděl, že si začíná vytahovat své věci a házel je na postel.
„Jdu pryč. Našel sis náhradu,“ Ondra prudce serval kalhoty z ramínka, až se zlomilo.
„Říkal jsem, že to nic nebylo! Jen mi dal pusu na tvář. Děkoval mi, že jsem mu pomohl!“ snažil se ho blonďák zastavit.
Ondra ho však od sebe odstrčil tak prudce, až ztratil rovnováhu a upadl na zem. Do očí mu vhrkly slzy.
„Nemůžeš jít pryč,“ řekl plačtivě.
„Můžu,“ sehnul se Ondra k posteli a vytáhl z pod ní kabelu. „Kdo mi v tom zabrání?“
„Já!“ začal se Paolo sbírat ze země. Hřbetem ruky si otřel zaslzené oči.
„Ty? Nenech se vysmát,“ ušklíbl se Ondra a otočil se zpátky k posteli.
„Ano, já!“ vykřikl Paolo a skočil po něm.
Bylo to nečekané. Oba dopadli na postel. Paolo Ondru rychle zalehl, aby mu zabránil, se otočit. Podařilo se mu jednu jeho ruku zkroutit za záda. V mžiku se natáhl ke stolku pro pouta, které tam ještě zůstaly od jejich posledních hrátek, a zacvakl je překvapenému Ondrovi na zápěstí. Kolenem mu přiklekl na záda a druhým na krk a snažil se chytit i druhou, ještě volnou ruku. Po menším zápase se mu to povedlo a připoutal mu je k sobě.
Ondra zůstal v šoku ležet. Nechápal, kde se v tak křehkém těle vzalo tolik síly. S hlavou zabořenou ve svém rozházeném prádle prudce oddechoval a přemýšlel, jak z toho ven.
Paolo vstal a otočil ho na záda.
„Nenechám tě odejít,“ také on se snažil z toho zápasu popadnout dech. „Miluji tě. Víš, že jsem tu jen pro tebe,“ snažil se mluvit už o něco klidněji.
„Nemyslím si!“ odsekl Ondra.

Kdy se to vlastně stalo? Kdy začal Paola milovat až tak, že mu vadí, když u něj vidí někoho jiného? A dnes, když viděl, jak ho ten druhý objímá a dal mu pusu… Žárlí… Prostě a jednoduše žárlí.

„Sundej mi ty pouta!“ rozkázal Paolovi.
„NE!“ zazněla krátká odpověď.
„Říkám ti, sundej mi to! Okamžitě!“ zvýšil Ondra hlas a pokusil se posadit.
Paolo k němu rychle přiklekl a zatlačil ho zpátky do postele.
„Nepustím tě! Patříš mi!“ zavrčel Ondrovi do tváře.
Posunul se níž a rozepl mu kalhoty. Chytil je a stáhl i s prádlem dolů, i přes Ondrovy protesty. Vytáhl mu triko až ke krku a políbil ho na prsa.
„Chceš si hrát na pána?“ zeptal se Ondra s úšklebkem. „Na to nemáš!“
„Drž hubu!“ křikl na něj Paolo.
Chytl do ruky šátek, který ležel vedle nich na posteli a převázal Ondrovi ústa. Pootočil se ke stolku. Vztekle vyrval šuplík, až všechny věci, co v něm byly, vypadly na zem. Pro něco se sehnul a než stačil Ondra zjistit, co vlastně Paolo sebral se země, vzduch zasvištěl a na stehna mu dopadly kožené řemínky důtek.
Ondra se zakousl se do šátku. Jeho šok se znásobil. Tohle opravdu nečekal. Další úder. A i přesto, že byl v nevýhodné pozici a nikdy by tohle nikomu nedovolil, jeho penis měl svou vlastní hlavu a projevy vzrušení začaly být evidentní.
Další úder dopadl na jeho břicho. Ondra zatnul všechny svaly a přes šátek vydal jen tlumené zasténání. Další úder na břicho a další na stehna. Zavřel oči a popaměti vykopl nohy proti Paolovi. Ten ale obratně uhnul.
„Nemůžeš odejít! Potřebuji tě!“
V Paolově hlase bylo slyšet zoufalství. Odhodil důtky na zem a zadíval se na ty zarudlé pruhy.

Tohle je špatně. Takhle to nemá být. To Ondra má být ten, kdo ovládá a trestá. Ale teď si prostě nemůže pomoct.

Sehnul se znovu k zemi a něco vzal do ruky. Poklekl k Ondrovým nohám, které teď bezvládně visely přes okraj postele. Chytl je pod koleny a natlačil mu je k tělu.
Ondra se snažil nadzvednout, aby viděl na Paola, ale nohy, které mu tlačily na břicho, ho omezovaly v pohybu. Snažil se z toho sevření uvolnit, ale Paolo se o ně zapřel ještě víc. Když ucítil nečekaný tlak na konečník, chtěl vykřiknout. Ale vše, co vycházelo z jeho úst, tlumil šátek pevně uvázaný přes pusu. Zakousl se do něj ještě víc a snažil se popadnout dech. Nozdry se mu rozšiřovaly, jak se snažil natáhnout do plic co nejvíce vzduchu.
Ta zatracená věc, která ho teď vyplňovala, začala vibrovat. V tu chvíli měl co dělat, aby nešel do mdlob. Prohnul se v zádech a snažil se uvolnit nohy, stále přitlačené k tělu. Hrudník se mu nadzvedával krátkými a rychlými nádechy.
„Pusť mě!“ snažil se zakřičet přes ten šátek navlhlý jeho slinami.
Paolo, ač nerozuměl tomu, co se mu Ondra snaží říct, pustil jeho nohy a postavil se. Díval se, jak nohy jeho přítele klesly dolů a zapřely se o podlahu.
Viděl, jak se mu hrudník nadzvedává rychlými nádechy a výdechy.
Viděl jeho zavřené oči a hlavu zvrácenou dozadu.
Viděl, jak se zakusuje do pevně uvázaného šátku.
Viděl, jak se prohýbá a snaží se ze sebe vypudit tu vibrující věc.
Viděl, jak je Ondrova erekce naplněná pod tíhou všech těch podnětů a volá po uspokojení.
Viděl to všechno a jeho vzrušení nabralo plné obrátky.

Tohle má být on. To on to takhle chce. To jemu má tohle Ondra dělat.

Rychle se svlékl a klekl si nad svého milence. Chytl jeho penis a nastavil si ho proti svému vstupu. Zhluboka se nadechl a pak prudce nasedl.
Dvojí výkřik se nesl tichým pokojem. Jeden tlumený, druhý hlasitý. Protkaný bolestí i vzrušením.
Paolo natáhl ruku za sebe a vytáhl z Ondry vibrátor.

To on má tohle cítit uvnitř sebe. Ne jeho pán.

Nadzvedl se a znovu prudce dosedl.

Tuhle bolest potřebuje.

Znovu udělal ten pohyb. Tou bolestí trestal sám sebe za to, že odporoval svému pánovi.
Nalehl na Ondru, nepřestávajíc pohybovat svou pánví, zajel mu rukama pod záda. Nahmatal jeho ruce a rozepl mu pouta. Zvedl se a se zavřenýma očima pokračoval ve svých přírazech. Chtěl si ještě aspoň naposled užít ten pocit, kdy ho Ondra vyplňuje, i když ho za to nejspíš stihne trest a jeho pán ho opustí.
Ondra rychle vyprostil ruce zpod svých zad a serval si šátek. S otevřenou pusou rychle a zhluboka dýchal, aby se aspoň trochu vzpamatoval z toho nedostatku vzduchu.
Opravdu byl v šoku. Tohle od Paola nečekal. Vnímal jeho pohyby nahoru a dolů, kterými třel jeho penis v tom úzkém prostoru. Ale i přesto, že v koutku duše musel uznat, že ho to všechno vzrušilo, byl naštvaný. Naštvaný na to, že si jeho otrok na něj dovolil takhle vztáhnout ruku.
Nečekaně chytil Paola za vlasy a prudce ho strhnul bokem. Ten z něj vyklouzl a dopadl na zem. Než se stihl zvednout, Ondra se vymrštil z postele a bolestivě mu přišlápl ruku k podlaze.
„Jak sis tohle mohl dovolit!“ zařval na něj.
Zvedl ze země odhozené důtky a švihl. Paolo se schoulil do klubíčka a tiše snášel všechny ty údery, které na něj dopadaly.
„Nikdy! Opakuji, NIKDY už tohle neuděláš!“ řval na něho Ondra dál.
Švihal důtkami jako smyslu zbavený. Paolovi po celém těle naskakovaly červené pruhy, jak se kožené řemínky zakusovaly do jeho kůže. Ondra sundal nohu z blonďákovy ruky. Stál nad ním, jako bůh pomsty a ztěžka oddychoval. Díval se na to stvoření, jak se mu krčí u nohou a touha zabořit do něj svůj úd se stupňoval.
„Klekni si na všechny čtyři!“ rozkázal důrazným hlasem.
Paolo se opatrně zvedl a udělal, co se po něm chtělo. Tvrdá podlaha ho tlačila do kolen, tělo ho pálilo od všech těch úderů, ale snášel to bez jediného hlesnutí.

Vztáhl ruku na svého pána. Zaslouží si trest.

Vzduchem opět zasvištěly důtky a další dvě rány dopadly na jeho hýždě.
„Neslyšel jsem!“ křikl na něj Ondra.
„Ano pane! Omlouvám se!“ rychle odpověděl Paolo, který se znova dostával do své podřazené pozice. Do té, kterou tolik miloval. Jeho nohy byly hrubě rozkopnuty od sebe a on měl co dělat, aby se udržel na všech čtyřech.
Ondra si za něj klekl. Otočil v ruce důtky a tvrdým koncem je bezohledně zarazil svému otrokovi dovnitř. Odpovědí mu bylo jeho zasténání.
„Tohle chceš?“ zeptal se Ondra a zatlačil rukojeť důtek hlouběji.
„Ne, pane,“ ozval se blonďák polohlasně, snažíc se ustát tento nečekaný a nepříjemný vpád do svého těla. Začal se celý třást.

Jeho pán se opravdu zlobí.

Ze všech sil, se snažil udržet na kolenou a na rukou.
„A co teda chceš?““ zeptal se Ondra. Trochu důtky povytáhl, aby je vzápětí zatlačil zpět. Viděl, jak se Paolo celý chvěje. Vzrušení zatlačilo vztek do pozadí.
„Chci tebe, pane!“ vykřikl Paolo, když se mu ta tvrdá věc znovu nepříjemně a bolestivě otřela o stěny jeho útrob. Sklonil hlavu mezi ruce a snažil se to rozdýchat.
„Ještě jednou uděláš něco takového a skončili jsme spolu, rozumíš?!“
Paolo se v duchu pousmál. Dosáhl svého. Ondra s ním zůstane. V tuhle chvíli nemohl být šťastnější. Další prudké zatlačení důtek ho ale hned probralo. Zapomněl odpovědět.
„Ano pane, rozumím. Omlouvám se, už se to nestane,“ snažil se jasně a srozumitelně formulovat všechna ta slova, aby ho jeho pán dobře slyšel. Pak prudce vydechl současně s tím, jak z něj vytáhl tu nepříjemnou a tvrdou věc.
Ondra už víc nečekal. Odhodil důtky a chytl Paola jednou rukou za vlasy, které mu za dobu jejich soužití porostly až po lopatky. Chytl je pevně mezi prsty a omotal si je kolem zápěstí. Prudce trhnul směrem k sobě, nehledíc na to, že to Paola bolí. Donutil ho zvednout skloněnou hlavu a zvrátit ji dozadu. Svůj úd nastavil proti jeho otvoru a bez varování se na něj nasunul celou svou délkou.
Paolo nestihl ztlumit svůj výkřik. Projela jím vlna vzrušení, až se mu málem podlomily ruce.
Ondra tvrdě a rychle začal přirážet, aby uspokojil své choutky, které tak ovládaly jeho mysl i tělo. Aby potvrdil svou nadřazenost, nekompromisně ho druhou rukou chytil za krk a přitlačil k zemi.
Chlapec si odíral tvář o drsný koberec, ale trpělivě snášel tu bolest, která mu přinášela uspokojení. Neschopný pohnout hlavou, protože byl stále pevně držen, intenzívně vnímal ty tvrdé přírazy svého pána. Zatl zuby a snažil se neudělat se dřív než On. Teprve když cítil, že Ondra prožívá svůj orgasmus, uvolnil v sobě všechno to napětí. S otevřenými ústy, s hlasitými vzdechy a rukama zaťatýma v pěst, prožíval to neskutečné blaho.

Jakmile Ondra ukojil svůj chtíč a trochu uvolnil v sobě všechno to napětí, vystoupil z Paola a postavil se vedle něj. Díval se, jak oběť jeho kruté lásky, klečí opřena o ruce, s hlavou vytočenou na bok a se zavřenýma očima prožívá dozvuky svého vyvrcholení. Jen rychlým nenápadným pohledem zkontroloval, zda Paolovi nějak neublížil. Přemohl nutkání ho pohladit a věnovat mu aspoň jeden polibek.
„Čekám!“ ozval se přísně.
Paolo s velkou námahou zvedl své zmožené tělo a v kleku se otočil k Ondrovi. Políbil mu nohy.
„Děkuji, pane,“ řekl s velkou pokorou, šťasten, že dosáhl svého.
„Už nikdy tohle neuděláš, jinak je mezi námi konec!“ zopakoval svou výstrahu Ondra a odstrčil ho nohou jako nějaké smetí. „Jdu se osprchovat. Než se vrátím, ty to tu uklidíš.“
Aniž by počkal na odpověď, otočil se a vyšel z ložnice ven. Zabouchl za sebou dveře a na okamžik se o ně opřel.
Byl rád, že ho Paolo zastavil. Nemohl by odejít. A ač nad tím přemýšlel, jak chtěl, stále nechápal jednu věc.

Kdy se do Paola zamiloval?