Další změna - 2. část

Dorazili do města. V ulicích se to hemžilo samými policisty. „Vidíš, kvůli tobě se zburcovaly snad všechny policejní složky,“ konstatovala. „Máš štěstí, že po tobě nepátrám.“
„Bys mě zatkla?“ zeptal se. Odvrátila hlavu na druhou stranu a neodpověděla.
„Zaparkuj tady, na místo můžeme dojít pěšky. Navíc mezi lidmi budeme mít větší šanci. Určitě budou kontrolovat každé auto.“ V odpověď kývl a zaparkoval.
Vystoupili.
„Půjdu napřed. Jdi za mnou, ale vstup až za deset minut, nejmíň.“ Nečekala na odpověď a vyrazila. Drake šel za ní.
Pořád ji sledoval záda. Nechtěl ji ztratit. Proplétal se mezi lidmi. Zatarasili mu cestu, tak se musel zastavit. Najednou uviděl vysokého muže v kabátu a klobouku. Na očích měl sluneční brýle. V ruce držel kapesník. Vyskočil zpoza rohu. Kapesník přitiskl Jessice na ústa. Začala sebou zmítat. Věděla, že by se neměla nadechovat, ale nečekanost vzalo za své. Nadechla se. Látka, kterou byl kapesník napuštěn, se dostal do jejího organismu. Účinek byl okamžitý. Svaly ji ochably a uspalo ji to. Rychle s ní zacouval do uličky, ze které se vynořil. Bylo to tak rychlé, že se Drake nedokázal rychle protlačit mezi lidmi, aby tomu zabránil. Když se dostal k místu, kde ulička začínala, byla prázdná. Vyběhl po ní, ale nenašel žádné další stopy.
Zaklel. Sevřel ruce v pěst a bouchl si do stěny. Když teď Jessicu unesli Styxové, jeho plán byl zhatěn. Poklusem se vrátil k autu. Jeho přestrojení bylo víc než dokonalé. Policie i žádný agent Styxů ho nepoznali. Nasedl do auta a nastartoval. Vracel se zpátky do sídla.

Zaparkoval před domem. Vystoupil a vrazil do domu. „Sbalte si věci! Nejpozději do zítřka musíme opustit dům. Všichni!“ zakřičel z plných plic.
Will doběhl do místnosti jako první. Elliott s Chesterem byli venku, tak ho neslyšeli. Zarazil se. Viděl před sebou muže, kterého nepoznával. „Kdo jste?“ zeptal se.
„To jsem já Drake.“ Uvědomil si, že je vlastně v přestrojení.
„Drakeu?“ podivil se. Zakroutil hlavou. Tohle mohli probrat později. „Co se děje?“ zeptal se.
„Unesli Jessicu, ještě dřív než jsme dokončili plán,“ přiznal.
„Cože?“
„Řekni to ostatním. Musíte být nachystaní opustit dům. Nejsme tu v bezpečí. Když ji vyslechnout černý světlem, a to určitě udělají, budou vědět o tomhle místě a o našich plánech…“ zaskřípal zuby. Nebylo to díky tomu, že by museli opustit dům a pozměnit plány. Ale kvůli tomu, že Styxové budou mučit jeho přítelkyni.
Parry se objevil na schodech. Uviděl Drakea, ale bez Jessicy. Povzdechl si a sklonil hlavu. Sestoupil schody a položil mu ruku na rameno. Pevně mu ho stiskl. „Je mi to líto,“ zašeptal.
Drake se k němu otočil. „Já… já…“ koktal. Vlastně ani nevěděl, co by řekl. Will ho v takovém rozpoložení ještě nespatřil. Těkal očima mezi ním a jeho otcem.
„Určitě bude v pořádku. Musíš tomu věřit.“ Drake si sundal paruku. Vyběhl schody a šel se převlíknout.
Will, Chester a Jeff skládali bedny s vybavením do auta. Drake se přehraboval v bedně, kde bylo různé počítačové vybavení. Vzpomněl si, že když jeli autem, donutila mu vpíchnout biologický mikročip, který se po čtyřiceti osmi hodinách rozpustí. Buňky ho napadnou a zničí. Konečně našel věc připomínající dotykový telefon. Zapnul ho. Hned se na něm objevila tečka. Byl to jeho mikročip. Něco do něj naťukal. Objevila se mapka celé Anglie s jeho malou tečkou někde na okraji displaye. Doufal, že se na něm objeví druhá tečka. Její signál. Nic se nestalo.
„Co to je?“ozvalo se za jeho zády. Otočil se a uviděl Chestera.
„Vzpomínáš, jak ses dostal na povrch? Tak tohle je něco podobného. Jen je to modernější. Najde to lidi, kteří v sobě mají speciální mikročip,“ vysvětlil mi.
„A ty si myslíš, že přes to můžeš najít Jessicu?“ Naklonil se a zkoumal mapu na přístroji. Ukazováčkem ukázal na červenou tečku. „To je ona?“ zeptal se.
„Ne. To jsem já.“
„Ty máš mikročip? Nemůžou tě tak najít Styxové?“
„Ne. Za čtyřicet osm hodin se mikročip zničí. Nic se nemůže stát.“ Přístroj hodil zpátky do bedny a zavřel ji. Odešel pomáhat se stěhováním věcí do aut. Chester za chvíli vyklusal za ním.
„Tak v domě je ještě jedna bedna, ale tu potřebovat nebudeme. Jsou tam jen počítače a zařízení, co se nám nebudou hodit. Navíc, se budeme muset ukrýt jinde a nevím, jestli tam půjde elektřina.“ Otočil se na Jeffa. „Vy pojedete v mém autě a já si vezmu BMWčko.“ Hodil mu klíče. „Ráno vyrazíme. Měli byste si odpočinout.“ Zmizel v domě. Chtěl si promluvit s otcem…

Už dvě hodiny byli na cestě. Jeli dvěma auty. Už nezáleželo na tom, jestli ví, kde jsou. Jeff, Chester a Will jeli v autě Drakea. Nevěděli, kam mají namířeno. Prostě museli jet za Drakeem. V autě panovalo ticho. Nikdo nevěděl, o čem by měl povídat. Najednou se autem rozlehlo pípání. „Co to je?“ rozhlížel se Will na všechny strany, aby zjistil příčinu toho zvuku.
Chester sáhl do kapsy u bundy a vytáhl věc podobnou dotykovému telefonu. Na displayi blikaly dvě červené tečky. „To je…“ podivil se.
„Co to je?“ zeptal se znovu Will. Upoutal pozornost i svého otce. Mrkl na přístroj v jeho ruce a zpátky na cestu.
„Musíme zastavit a dát vědět Drakeovi!“ vyhrkl. Poplašeně se podíval na otce. V očích se mu zobrazovala naléhavost. Pan Rawls se chtěl zeptat, co se stalo, ale tušil, že by se odpovědi nedočkal. Začal troubit a přibrzdil. Auto před nimi také zpomalilo, až zastavili. Chester rychle vystoupil z auta a rozeběhl se ke Drakeovi. Ještě nestačil vystoupit. Jen otevřel dveře. Mával přístrojem před sebou. „Je tu!“ křičel.
Drake se na něj zmateně podíval.
„Vzal jsem to, jen pro případ! Podívej se!“ Strčil mu display před obličej. Musel zaklonit hlavu, aby dokázal rozeznat, co to je. Vzal si to do ruky.
„To snad…“ začal. Pak se usmál.
„Myslel jsem, že se to bude hodit,“ spokojeně se usmál. Byl pyšný, že udělal něco dobře.
„Běž do auta a řekni otci, že si trochu zajedeme.“ Zavřel dveře a rozjeli se.
Pořád se díval na červenou tečku, která se nehýbala. Pomalu, ale jistě se k ní blížil.
Zastavili před dvacetipatrovou budovou. „Počkáte tady, porozhlédnu se kolem,“ rozkázal Drake a šel se projít kolem budovy.
„Co tu děláme? Drake nechtěl nic říct,“ stěžovala si Elliott.
„Je pravděpodobné, že se v této budově nachází Jessica,“ vysvětlil Chester. „Má v sobě mikročip a tím strojem, ji můžeme vystopovat. Nikdo o tom nevěděl a prej se čip za čtyřicet osm hodin rozloží. Tak mi to aspoň sdělil Drake.“
„Mikročip?“ vyvalil na něj Will oči. „Jaký mikročip?“ Chester pokrčil rameny.
V debatě pokračovat nemohli, protože se už vrátil Drake. „Nikde jsem nezahlídl nic podezřelého. Sáhl za pas a vytáhl pistoli. Odjistil ji.
„Nehodláš jít dovnitř, že ne? Vždyť to může být past!“ Chytila ho za ruku. Nehodlala ho tam pustit.
„Musím zjistit, co ji provedli!“ zavrčel. Tvrdě se na ni podíval. Tento pohled u něj ještě předtím neviděla. Zaraženě ho pustila. Vyrazil tedy do budovy.
Nenarazil na nikoho. Nejprve prozkoumal Suterén a sklep. Nic nenašel. Kdyby mikročip ještě fungoval, určitě by ji našel dřív, ale před deseti minutami červená tečka zmizela. Doufal jen, že se zničil mikročip a nic drastického se nestalo. Proklínal, že se nepodíval podrobněji, odkud ten signál vyhází. Nezbylo mu nic jiného než prohledat celou budovu. Kvůli útokům, byla budova prázdná. Jindy by tu bylo plno advokátů. Nacházel se v budově advokátních kanceláří.
Pokračoval patro po patře, místnost po místnosti. Ocitl se ve třetím patře, když v tom zaslechl nějaké zvuky. Znělo to jako šourání židlí. Zaposlouchal se a vyrazil k těm zvuků. Zkontroloval si, že má odjištěnou zbraň a vyrazil. Vykopl dveře. Jelikož byly odemčené, tak to šlo snadno. Zaklekl a namířil do místnosti.
Na židli seděla Jessica. Měla svázané ruce i nohy a v ústech měla roubík. Snažila se promluvit, ale nemohla. Drake prozkoumal celou místnost. Nenašel žádné dráty ani výbušniny. „Jsi v pořádku?“ zeptal se při zastrkování zbraně za pas. Přistoupil k ní a rozvázal ji roubík.
Olízla si suché rty a několikrát plivla. V ústech měla malé částečky z látky. „Jo,“ odpověděla. Rozvázal ji ruce a pak nohy. „Co ti udělali?“ vyzvídal. Chtěl mít jistotu, že se jí vážně nic nestalo.
Konečně byla volná. Na čele se jí vyrýsovaly vrásky, jak se zamračila. Vymrštila pravou nohu a kopla ho do holeně. Nečekala na odezvu a srazila ho k zemi. Vytáhla nůž a hodlala mu podříznout krk.
Když zahlédl ostří. Chytil ji za ruku. Měl větší silu než ona, tak pro něj nebylo těžké ruku odsunout stranou. Stiskl ji pevně, až byla nucena nůž pustit. Ozvala se tupá rána, jak dopadl na koberec. Ruku ji zkroutil za záda. Převalil se a přitiskl ji k zemi. Klečel nad ní a ruce ji pevně držel oběma rukama. Díval se do jejích prázdných očí. Okamžitě poznal, co se stalo. Byla ozářená černým světlem. Podle jejího chování ho měla za úkol zabít.
Vyvedl ji ven. Pořád se mu snažila utéct, ale s tím počítal. „Otevřete kufr a v takovém šedém kufříku by měla mít platová pouta.“ Dovlekl ji až k autu a nasadil ji pouta. Pořádně jí je utáhl.
„Zabiju tě!“ mumlala pořád dokola.
„Co se s ní stalo?“ zajímal se pan Rawls.
„Byla ozářený černým světlem.“ Pomohl ji do auta. „Myslím, že se můžeme vrátit. Za tak krátkou dobu ji nemohli vyslechnout a ozářit. Nejspíš jsou sami sebou dost jistí, že ji nechali jít. Jen by mě zajímalo, jak se dozvěděli o tom, že se ke mně dostane dost blízko, aby mě mohla zabít…“ zamyslel se. Zuřivě kopala do dveří. „Každopádně ji z toho musíme dostat.“

Uplynuly dva dny, co se všemožně snažili vyvrátit vliv černého světla. Elliott se odmítala toho zúčastnit, a veškerý svůj čas trávila v koupelně. Will a Chester chtěli pomoci, ale netušili jak. Parry jim naložil vojenský trénink, aby se necítili tak zbyteční. Paní Burrowsová a pan Rawls měli také své úkoly.
Drake zase seděl na druhé židli před Jessicou. „Rozvaž mě! Chci tě zabít! Musím tě zabít!“ opakovala pořád dokola.
„No tak vzpomeň si,“ žadonil.
Uchechtla se. „Až tě zabiju, tak třeba nad těmi slovy popřemýšlím. Ale teď tě poslouchat nebudu!“
Povzdychl si a stoupl. „Nechtěl jsem to dělat…“ Napřáhl ruku a uhodil ji.
Odvrátila hlavu stranou. Jazykem si přejela po vnitřní straně úst. Na jazyku ucítila kovovou pachuť. Zasmála se. Zvedla hlavu. Vlasy jí zakrývaly obličej. „Co jsi nechtěl udělat?“ Zamlaskala. Zmateně se rozhlížela. „Proč jsem svázaná?“
„Jess…“ klekl si k ní. Začal ji rozvazovat ruce, aniž by se ujistil, že je všechno v normálu. Jakmile byla volná, vymrštila nohu a kopla ho do obličeje. Svalil se na zem. Rozeběhla se po schodech nahoru. Cestou zakopla o bednu. Otevřela ji. Nebyli v ní žádné zbraně. Jen počítače a všemožné šňůry. Naštvaně zabouchla víko.
Zaslechla za sebou dusot. Drake se vzpamatoval a vyběhl za ní. Zakopl a zavrávoral. Ohlédl se, aby zjistil, o co zapackoval. Myslel si, že to byl koberec, ale byl to natažený kabel. Zase ho ze strany někdo srazil k zemi. Praštil se do hlavy a na chvíli ztratil vědomí. Přestal se bránit. Využila situace a ruce mu přitiskla na hrdlo. Škrtila ho.
Místností se rozezněl ohlušující výstřel. V tu chvíli se Drake probral. Překvapeně zamrkal. V jednu chvíli na krku cítil tlak a pak povolil.
Elliott držela svoji pušku namířenou na Jessicu. Z komory vyndala prázdný náboj a zasunula nový. Drake se převalil a přikryl ji vlastním tělem. „Co to děláš?!“ křikl.
„Chtěla tě zabít!“ Nepřestala na ni mířit. „Uhni, abych ji mohla dorazit!“
„Drakeu?“ zašeptala. Polkla. V očích jí opět zazářily jiskřičky. Účinek černého světla pominul.
„Už jsi zase zpátky,“ pousmál se. Zarazil se. Jediný způsob jak zrušit naprogramování Styxy byla bolest. Vzpomněl si na výstřel. „Ne…“ Jessica zvedla ruku a položila mu ji na tvář. Na prstech měla krev. „Ne…“ zašeptal znovu. Klekl si vedle ní a zvedl ji do náruče.
„To bolí…“ zaúpěla. Tričko na zádech měla nasáklé krví. Kulka ale nevyšla ven.
„Promiň,“ zajíkl se. Hlas se mu třásl.
„Mluvíš… zvláštně…“ lehce se pousmála. Ruku stáhla a na jeho tváři zůstal rozmazaný krvavý otisk. Chytil ji za ruku a políbil ji na ni.
„Nemluv…“ zaúpěl. Nechtěl, aby se namáhala. Výstřel byl slyšet na celý dům. Za chvíli se do síně nahrnuli všichni. Parry se hlasitě nadechl. Otočil se, a jak nejrychleji mohl, vyrazil do své pracovny.
„Mohl sis…“ polkla, „… vybrat… lepší… jméno…“ Rty se jí zvedly do mírného úsměvu.
„Příště ti zavolám, abys mi poradila,“ slíbil. Kývla. Sykla bolestí. I tak lehký úkon byl pro ni namáhavý.
„Vzpomínáš… si… jak jsme… chodili na u-univerzitu?“ Dívala se na něj, ale nevnímala ho. „Asi nám… nebylo souzeno…“ přerývavě se několikrát nadechla. „Nebylo souzeno… být spolu…“ dořekla s námahou. Obličej se jí zkřivil bolestí.
„Všechno bude v pořádku.“ Nebyl si jistý, jestli tím utěšoval ji nebo sebe. „Všechno bude v pořádku…“ zopakoval. Pořádně ji tiskl v náručí.
Parry se konečně vrátil i s kufříkem a lékařským vybavením. „Vyšla kulka ven?“ zeptal se. Kufřík hodil na podlahu. Nemohl si kleknout. Drake zavrtěl hlavou. „Dobře, tak ji musíme vytáhnout. Drakeu?“
„Co? N-nemůžu!“
„Musíš! Nebo umře.“ nabádal ho klidně. Podíval se na svého otce. „Někdo to udělat musí a nikdo v této místnosti nemá tu kvalifikaci.“
„Já taky ne,“ namítl. „Můžeme zavolat doktora!“ navrhl zoufale. Věděl, že by nedokázal ji pomoci a tak slepě kopal kolem sebe. Bylo na něm vidět, že je ve špatném rozpoložení.
„Ale ano dokážeš!“ Podíval se na Jeffa. „Musíme ji dostat nahoru do pokoje. Pomozte mu. Hlavně se snažte s ní moc nehýbat.“ Jeff okamžitě přistoupil k nim. Drake ho zarazil zvednutím ruky. Jednou rukou ji pořád tiskl k sobě a tu druhou ji dal pod kolena. Zvedl ji. Odnesl ji do jejího pokoje. Parry vstoupil za ním a zavřel za sebou dveře.
Všichni ostatní oněměle stáli v síni. Jako první se probrala paní Burrovsová. „Chudák děvče. Nevypadá to s ní moc dobře,“ pověděla sklesle. Její nové smysly ji už dávno prozradily vztah mezi nimi.
„Co se tu stalo? Zaslechl jsem výstřel a rychle jsem sem doběhl,“ pan Rawls se odmlčel. Podíval se na Elliott, která ještě pořád držela pistoli. Will s Chesterem následovali jeho příkladu.
Elliott se podívala stranou. „Chtěla zabít Drakea! Nemohla jsem nic jiného dělat.“
„Mohla jsi ji omráčit! Proč jsi rovnou střílela?“
„To je teď už jedno.“

Po hodině vyšel Parry z pokoje. O holi se belhal po schodech dolů. V síni na nikoho nenarazil. Nejprve si zašel do kuchyně, kde si napustil sklenici vody a pořádně se napil. Opřel se o stůl. Měl stejný pocit, jaký by měl, kdyby se to stalo jeho synovi. Jessicu znal od malička. Byli nerozlučnou dvojkou do doby, kdy ho unesly Styxové.
„Bude v pořádku?“ vyzvídala paní Burrovsová.
Aniž by se k ní otočil, promluvil: „Kulku jsme úspěšně vytáhli. Zbytek je již na ní.“ Dopil vodu ve sklenici. „Ztratila hodně krve.“ Sklonil hlavu.
„Vím, jak se cítíte. Byla pro vás hodně blízká, že?“ Odpověď znala, ale myslela si, že by nebylo dobré nechat ho trápit se.
V odpověď kývl. „Byla mi dcerou. Rodiče ztratila, když chodila na základní školu. Otec se mnou sloužil ve válce a byl zabit. Její matka zemřela na nádor. Nikdo jí nezůstal. Potom se seznámila s Drakeem a vypadala, jako by se jí vrátila jiskra.“ Neudržel se a vzlykl. Už viděl tolik smrti, ale tohle byla druhá v jeho životě, která jím otřásla. Ta první byla, když ztratil svou ženu. Rychle zamrkal, aby zahnal slzy řinoucí se do očí. Potřeboval se něčeho napít. Něčeho ostřejšího. Zamířil do obývacího pokoje, kde na starožitném stolku stála whisky. Vzal si skleničku a nalil si. Usrkl si. Doušek poválel na jazyku a vychutnával si ho. Posadil se do křesla. Nezbývalo mu nic jiného než čekat.

Drake seděl v pokoji. Sluneční paprsky pronikaly oknem a osvěcovaly místnost. Na posteli ležela žena. Prostěradlo bylo od krve a vedle ní byly krvavé vatové tampony. Nervózně bubnoval prsty o desku nočního stolku. Vypadalo to bledě a to moc dobře věděl. Rychle si stoupl, když se pohnula. Chytil ji za ruku a jemně ji zmáčkl, aby věděla, že je tu. Viděl, jak se jí pohybují rty, ale nevycházely z nich žádná slova. Naklonil se k ní.
„Promiň…“ zašeptala těžce.
„Šššš, nemluv.“
Rozkašlala se. Sykla bolestí. Z úst jí stékal pramínek krve. Drake vytáhl kapesník a otřel ji. Myslel, že se kousla do jazyku. „To… bolí,“ šeptla.
„Byla jsi střelena do zad. Kulku se nám podařilo vytáhnout, ale ztratila si dost krve.“
„Ne…“ zakroutila hlavou. Bolest v zádech necítila. Ruku posouvala po dece, kterou byla přikrytá. Zastavila se na hrudi, kousek nad břichem. Pustil ji a odkryl. Zvedl tričko. Nad břichem měla podlitinu. Konečky prstů ji ohmatal. Další bolestné syknutí.
„Vnitřní krvácení,“ řekl skrze zaťaté zuby. Nevěděl, co by měl udělat. Sevřel ruce v pěst. Byl naprosto v koncích.
„Drakeu?“ S námahou polkla a pokývala hlavou. Dobře věděl, co tím chtěla říct. Když odjížděli do města, v autě ho o něco požádala. A teď přišla chvíle to splnit.
„Ne,“ horlivě zavrtěl hlavou.
„Drakeu.“ Chtěla dát na to slovo důraz, ale byla ráda, že vůbec ještě mluví. Zatajila dech s návalem další bolesti.
„J-já,“ zajíkl se. „Nemůžu.“ Hlas měl roztřesený.
„Slíbil jsi to,“ zasténala. Hlas ji přeskočil. Chtěla, aby splnil to, oč ho žádala. Další krev se jí vyhrnula z úst. Začala se dusit. Rychle ji zvedl, aby krev nepolykala. „Umí střílet velice přesně…“ pousmála se.
„Ano, to umí,“ přiznal a pevně ji stiskl v náručí. Vytáhl pistoli. „Je mi to strašně moc líto. Nechtěl jsem, aby ses do toho všeho zapletla,“ odmlčel se. Odjistil zbraň. Sklonil se a políbil ji na čelo. „Vždycky jsem tě měl rád,“ zašeptal. Namířil zbraní. Jessica zavřela oči.
„Miluji tě,“ řekli oba zároveň. Pak zazněl výstřel. Odhodil pistoli na zem a tiskl ji k sobě.
Do místnosti vpadli Will s Chesterem následováni panem Rawlsem. „Co se…“ Všimli si pistole na zemi. Zmateně se podívali na Drakea, který svíral tělo v náručí. Vypadalo to podivně. Pan Rawls každému z hochů položil ruku na rameno. „Měli bychom jít.“ Odvedl je pryč. Potichu za sebou zavřel dveře. Pevně doufal, že jim nedošlo, co Drake udělal.
Drake se sbalil a odešel z domu. Nasedl do auta a odjel. Musel být sám, aby se z toho vzpamatoval…