Děkuji

Už ani nevěděla jak dlouho tam byla, ale prožila tam věci o kterých se jí nezdálo ani v těch nejhorších nočních můrách.
Všude kolem byla tma, zima a šílenej zápach. Páchly tam zbytky mrtvých lidských a krysích těl smíchaný s něčim co připomínalo zkažený vejce. Ale ani to už nevnímala. Bolest, která jí procházela celým tělem při jakém koliv pohybu byla mnohem horší než ten smrad. Nehledě na okovy, kterýmy byla přivázána ke zdi a řezali jí jak do kotníku tak do zápěstí. Ze zad měla sedřenou kůži od nespočet ran bičem. Kůže jí ze zad vysela v dlouhých cárách zašpiněných zaschlou krví. Ale nejhorší bylo to co jí udělal pokaždý když přišel.
Slyšela na chodbě kroky. Strnula znova, jako po několikáte za tu dobu co je tady, se jí zmocnila panická hrůza a šílený strach. Slyšela odemykání velkých těžkých dveří, které jí dělili od okolního světa. S hlasitým vrzáním se otevřely a do cely vstoupil vysoký statný muž. Věděla co příde a že nemůže ani utéct ani vzdorovat.
Se slizkým a nadrženým výrazem se k ní blížil. Nechala sklopenou hlavu nechtěla vidět ten jeho výraz, který jí dokazuje její bezbranost.
Prudce jí zvedl hlavu aby se na něj podívala. Těšil ho ten její výraz plný smutku, bolesti, strachu a bezbranosti. Pohládil jí po tváři, už sebou ani necukla.
" Už si pochopila, že vzdor je zbytečný?" zeptal se a na tváři se mu zrýsoval ještě nadrženější výraz než měl do teď.
" Spíš už na to nemám sílu" odsekla unaveně. Jen se ušklíbnul a hrubě jí políbil. Sevřela ruce v pěst, ale neopětovala to ani se nebránila. Svými nepříliš jemnými polibky jí postupoval po krku až k ňadrům. Chytl jí za boky a prudce do ní vstoupil.
Palčivá bolest jí projela celým tělem a z hrdla se jí vydral bolestný výkřik. To ho však nezastavila ba naopak svoje pohyby zrychlil a byli prudčejší, hrubší a hlubší.
Po tvářích jí stekly slzy bolesti a nehty si zatínala do dlaní.
Naposled přirazil a vyvrcholil. Když cítila jak jeho semeno proudí do jejího těla měla pocit, že se pozvrací, ale věděla, že pro tentokrát jí už nechá.
Oblíknul se a vykročil ke dveřím, která se, ale otevřeliy.
Znova ztuhla a měla strach, že přišel další. Místo toho však vzduchem prosvištěl nůž k tomu muži. Ten, ale uhnul a zabodl se do srdce jí místo jeho. Mírně se usmála, věděla, že už je konec, že teď jí už neublíží.
" Děkuju" vydechla naposled. Krev jí tekla z rány na její zakrvácené a studené tělo. Z úst jí vytekl pramínek krve a její oči ztratili lesk. Tělo se uvolnilo a plnou vahou se zavěsilo do okovů. Bylo po všem její tělo bylo ledovější než před tím a kapky krve padající na špinavou zem dokozavaly, že ještě před chvílí žila. Pokud se tomu dal říkat život...