EMO příběh aneb veršovaná pohádka VI.

Už je pozdě chtít to zrušit,
teď mi zbývá jen ho zbušit.
"Chci-li dojít svého štěstí,
budu nucen dát ti pěstí!"
Zatvářil se, jako macho,
"Tak a těš se na pokračo!"
"Co to bude, brzy zvíš,
teď se trochu proletíš."

Zasmál se a přímo v letu,
vystřihl s ním piruletu.
Když byl Naru, hlavou dole,
prohodili si své role.
Netrpěliv svoji šancí,
s neskrývanou elegancí,
zaklínil mu pevným stiskem,
Sasuke nohy pod ohryzkem.

Načež Naru, hodil štiku,
ne moc velkou v tom měl kliku.
Pak se jeho liščí tlama,
pozdravila s žížalkama.
Zabořený v zemské hmotě,
ponechán byl o samotě,
Sasukem, který s nevolí,
nahazoval okolí.

Zatím co on zdobil kytky,
dělaly se Naroj mžitky.
Tak rozhodl se v jezeru,
osvěžit si mezeru,
mezi vlasy a svým okem,
skutálel se dolů bokem.

Pak s nadějnou vyhlídkou,
dohodnul se s devítkou,
o pronájmu bez breku,
SUPER CHAKRA OBLEKU!!
S energií zvýšenou,
snažil se být vzkříšenou,
postavou co za chvíli,
Sasukana rozptýlí,
po okolí někam dál,
"To má za to, EMO král!"

Chyt se Sasuke za své líce,
uvažujíc o plastice,
nevšiml si ovšem změny,
jak byl velmi zamyšlený,
nad opravou svojí tváře,
že se octl v husté páře.

Úctyhodná masa vodky,
vystříkla mu na kalhotky.
Pak najednou čísi ruka,
pošimrala toho kluka.

Udiven tím náhlým činem,
popohnán byl vzhůru plynem,
stoupajícím z oné pracky,
aby trestal malé fracky.
Uhýbal se vpravo vlevo,
jak protrhlý tlustý střevo,
což zvýšilo jeho šance,
přijít k Oroj bez škrábance.

Po hbitém a ladném skoku,
stal se Sasuke ženou roku,
i když, což všem bylo fuk,
byl to jenom EMO kluk.
Zmizla voda, ruka taky,
zůstaly jen černé mraky,
které s velkou podporou,
spřáhly se s tou potvorou.