" Naruto! Naruto! Vstávej! Volá nás Tsunade!" Naruto se vyhrabal z postele velice rychle, dlouho totiž nebyli na žádné misi. Fiasko se Sasukem zasáhlo celý tým, ovšem neztráceli naději, že ho přivedou zpět.
Sai již na oba dva čekal před budovou páté Hokage.
"Kakashi tu ještě není?" zívl Naruto směrem k Saiovi.
"Jako bys ho neznal. Chodí vždycky pozdě a navíc z ošetřovny ho pustili teprve nedávno. Jistě se zotavuje."
"Zotavuje? To určitě. Zase si čte tu hloupou knížku. Nechápu co na ní pořád má. Musí ji mít přečtenou nejmíň 30 krát."

Tak a je to tady! Všichni měli pravdu, když říkali, že se z toho všeho jednou zblázním a měli pravdu. Je se mnou konec. Ale taková halucinace, za to by se nemusel stydět kdejaký samozvaný Napoleon! Takže mám teď na výběr. Hysterický smích nebo racionální uvažování? Dlouho jsem se nesmála …neee! Uvažuj!
„Štípni mě!“
Nooo, to jsem se teda s tím rozumem vytáhla!
„Aaaaau, stačilo jemně!“

[=15]"Mello! Vem si svojí peřinu!"
"..."
"MIHAELI! Řikám ti, NEBER MI PEŘINU!"
"Chrrr, pššššššššššš, chrrrrrrrr, pšššššššš..."
To už se malá, růžovo-fialovlasá osůbka naštvala a bez milosti Mella zkopla z postele. Ten rozespale zamumlal:
"Prčmě budíš?"
"Bereš mi peřinu!" zavrčela dívka a rázně mu onen předmět sporu, který byl mimochodem tak velký, že by se pod něj vklidu vešli dva obři, vytrhla z rukou. "Vem si svojí!"
"Tu sem půjčil Mattovi, víš jak, vždyť je nemocnej..." pokrčil bezmocně rameny Mello a zíval na celé kolo, aniž by se obtěžoval dát si ruku před pusu.
"To je mi jedno! Tak si běž spát k Mattovi!"
"Výborně, jak chceš, Kano." brouknul nakvašeně blonďáček a vzápětí už se přivinul k Mattovi, který chvilku připomínal střídavě cirkulárku a rozzuřeného lva, a spokojeně se přidal, v chrápání, k němu.

"Jůůů... to jsem se ale krásně vyspala, když jsi mi nedejchal za krk." Kana provokativně na Mella ukázala svojí snídaní, zatímco on si tu svou ještě vyráběl.
"Nám s Mattem to taky nevadí..."
Jakmile Mello pronesl tuhle poznámku, na Kanině čele zazářil neonový nápis "Yaoi" a očka se jí rozzářila jako dvě hvězdičky.
"Hej! Není to tak jak si myslíš! A vůbec, a co ty hned nemyslíš... Je ti čtrnáct, tak se na to chovej, ségra!" Kana na něj jen vyplázla jazyk a dál se až moc pečlivě věnovala své topince s máslem. Do skromné kuchyňojídelny se mezitím vtrmácel Matt, s nosem červeným jak ředvička, s šátkem okolo krku a ustavičně pochrchlávající.
"Měl bys ležet," poznamenali oba sourozenci najednou a dál se věnovali svým snídaním.
"Víte... asi bych vám měl něco říct..." zabublal tiše Matt a rozkašlal se.
Kana popadla novou topinku, namazala si jí důkladnou vrstvou másla, která byla vyšší jak sama topinka, a pobídla ho:
"Fajn, tak povídej..."

19. kapitola - Střípky

[=15]„Kisame nevíš, jestli Itachi dneska podával hlášení?“ Vyptávala se modrovláska.
„Před chvílí jsem ho viděl, jak opouští Šéfovu pracovnu.“
„A kde je teď?“
Žralok se začal vytáčet. „No… víš…“
„Na něco jsem se tě ptala, Kisame!“ Pohrozila mu Konan prstem.
„Já vlastně ani nevím, kde se momentálně nachází.“ Řekl nakonec a rychle jí zmizel z očí.