„Vo svete je zmätok. Čo si, preboha, robil?“ Pri mojej výčitke len pokrčil čelo. Zoskočila som na zem a silou vôle pozliepala rozbité vázy, ktoré zničil.

Čas plynul strašne pomaly. V Asaminej spoločnosti som sa cítila príjemne a bolo mi o to lepšie, že pri mne bol aj Hanabusa. Už celé týždne som o Kanamem nič nevedela.

Šokovaný výraz mi musel zamrznúť na tvári. Pred mojimi očami stál vysoký upír, zľahka sa opierajúci o strom. Tento zjavne nonšalantný postoj bol zvýraznený rukami založenými na prsiach. Hneď keď nás zbadal, po tvári sa mu roztiahol úsmev. Nádherný úsmev.
„Yuuki-chan.“ Srdce mi vynechalo úder. Ten známy hlas, vľúdne modré oči, tá najkrajšia usmiata tvár. Moje srdce sa znovu rozbehlo a skoro mi vyskočilo z hrude. Vedela som to. Ja som vždy verila.
„Hanabusa!“ Vrhla som sa mu do náručia a spolu sme sa zvalili na zem. Cítila som jeho sladkú vôňu, vnímala jeho teplo a čítala myšlienky plné šťastia a lásky. Bol to skutočne on! Bol živý! Zdvihla som tvár a zahľadela sa mu do očí. Leskli sa.

Odešels, navždy jsi šel,
ale já zpátky přivést tě chtěl.

Bylo mi jedno, jak dlouho to potrvá, jedno kolik let,
byl jsem si jistý, že dovedu tě zpět.
Tolik jsem tě miloval,
ale zároveň si neuvědomoval,
že ty nejsi hoden mé lásky.

Změnil ses,
zabít toužils mě,
ale já slepě za tebou šel.
Doufal jsem ve šťastné shledání,
po dlouhé době hledání.

Teď už vím, že ty jsi mě taky miloval,
jinak bys tohle nedokázal.

Ležím na chladné zemi a umírám,
ty stojíš nade mnou a třeseš se,
ten co mi tě sebral, stojí za tebou a ledově se usmívá.

Naposledy ta sladká slova zašeptám,
"Miluji tě, Sasuke," a cítím, jak navždy usínám.

Padáš na kolena vedle mě,
a na tvář mi padají slzy tvoje.
Viníš se z toho, co jsi udělal?
Ani já tenhle konec nečekal.

Moje jméno voláš,
ale můj konec neodvoláš.

Cítím chlad a než tě navždy opustím,
stisknu tvoji ruku, ale tvá slova už neslyším.
Neslyším, jak tvé rty mé jméno volají,
ale vidím tvé oči, jak si zoufají.

Poslední slovo, které slyším, než naposledy vydechnu je zoufale volající,
přec tak sladce znějící.

"Naruto!" slyším, ale má mysl vrátit se odmítá
Mé srdce se v hrudi vzpírá a pak utichne provždy.
Chlad se mě zmocnil a já se do temnoty propadl navždy.

Žádal jsem snad moc za pár dnů navíc s tebou?
Kdo ví.
Na tuhle otázku mi už nikdo neodpoví.

Můj život vyhasl.
Co mě čeká teď?
Peklo? Ráj?
Vím, že jsem zůstal sám.

Co se semnou stalo, se už nikdo nedoví.
Osud jim to nedovolí.

------------------
Odcházím, pomyslel jsem si ve zlomku vteřiny před smrtí a odešel jsem…