Gegen den Stump

Černovlasý chlapec zamyšleně hleděl z okna. Díval se na sníh snášející se z nebe a pozoroval, jak se usazuje na zemi. Zahradu za jeho domem halila sněhová šlehačka. Z myšlenek ho vytrhlo prudké bouchání na dveře. Unaveně se otočil, prošel obývacím pokojem až k domovním dveřím.
„Sasuke, už jsem si říkal, že nejspíš nejsi doma! Kde ses loudal?“ Zahudroval chlapec s očima připomínajícími neklidné moře.
„Co tu chceš Naruto?“ Sykl chladně Sasuke a demonstrativně se opřel o futra dveří.
„Silvestr? Párty u Kiby?“ Nadhodil blonďáček a zasmál se.
„A co jako?“ Odsekl Sasuke, ale vzápětí se chytil za hlavu.
„Promiň, já na to úplně zapomněl.“ Dodal a zavrtěl hlavou.

„Tak sebou hoď a vyrazíme, nic se nestane, když přijdeme pozdě.“ Zasmál se Naruto a popohnal Sasuke směrem do bytu. Ten z toho příliš nadšený nebyl. Už pár dní díky nočním můrám nezamhouřil oko, škola šla taky krutě ke dnu. Za všechno mohl ten jeden hloupý den, kdy o všechny přišel. Byly to dva měsíc, co jeho otec nezvládl řízení na ledovce. Matka, otec, bratr... Ani jeden z nich to nepřežil.
„Dám si sprchu tak na mě počkej.. Kde budeš chtít.“ Špitl po chvíli Sasuke a zamířil do koupelny. Naruto se zatím uvelebil na pohovce a sám pro sebe se usmál. Konečně Sasukeho vytáhne ven, aby alespoň na chvíli přestal myslet na to, co se stalo. Poslední dobou si blonďáček všiml, že se tím užírá čím dál tím víc. Jenže z daleka netušil, jak zle na tom Sasuke je. Že v noci nespí, že má co dělat, aby se udržel na škole, že to potítko na zápěstí nenosí jen na ozdobu.

Sasuke vyšel z koupelny, kolem boků omotaný bílý ručník, který kryl jen to nejnutnější. Znaveně nahlédl do obýváku a jeho oči se střetly s těmi Narutovými. Blonďáček překvapeně cuknul. Sasukeho oči byly jako dno prázdné sklenice. Ta jiskra dvou černých korálů vybledla a nezbylo z nich nic, než vyhaslé uhlíky.
„Si v pořádku?“ Optal se Naruto starostlivě a začal se zvedat z pohovky. Sasuke o krok ustoupil a mlčky přikývl. Ještě chvíli se probodávaly pohledy, než Naruto opět promluvil.
„Jestli nechceš jít, nenutím tě.“
„Slíbil jsem ti to, takže půjdu..“ Pokrčil rameny Sasuke a už se chystal odejít obléknout se. Nejen že stál před Narutem skoro nahý, navíc mu začínala být zima. Jenže najednou vedle něho Naruto stál a držel ho za ruku.
„Proč to pořád děláš? Myslel jsem, že to bylo jen jedinkrát. Asi na tebe dávám málo pozor.“ Narutovy oči se upínaly na drobné ranky na Sasukeho rukách. Ten se jen ušklíbl a ruku mu vyšklubl.
„Jen jsem rozbil sklenici a trochu se pořezal, když jsem to uklízel. O nic nejde...“ Sasuke se rozešel směrem ke svému pokoji avšak Naruto ho opět zastavil.

„Kdy si mi přestal věřit a vykládat mi tyhle nesmysly?!“ Osočil se na něj Naruto dotčeně.
„Nic ti do toho není, starej se o svoje věci a problémy..“ Poradil mu Sasuke.
„Jsme kamarádi, i když to tak už možná nevypadá. Tak proč si ode mě nenecháš pomoct?“ Špitl Naruto a tentokrát Sasukeho ruku pustil. To Sasuke nečekal. Čekal nebo si spíš přál, aby ho Naruto už nikdy nepustil, aby ho držel, svíral v objetí.
„Nenávidím je, že mě tu nechali úplně samotného.“
„Nejsi sám, kolikrát ti to mám sakra říkat? Jsem tu já!“ Vyhrknul Naruto prudce a udělal krok kupředu. Blíž k Sasukemu.

„Tebe taky nenávidím. Nenávidím ten pocit, který ve mně vyvoláváš. To, co k tobě začínám cítit. Nesnáším to, protože tomu nerozumím, nedokážu to pochopit.“ Hlesl Sasuke a zkoumavě se na Naruta zadíval. Naruto nasucho polknul. Takže Sasuke ke mně něco cítí? Ten Sasuke, kterého znám? To nemůže být pravda! Naruto byl značně vykolejený, překvapený, ale něco se v něm zlomilo. Jako by na tohle celou dobu čekal.
„V poslední době se k tobě chovám strašně, odháním tě od sebe, ale ty tu pořád si. Proč zatraceně?! Nechápeš, že bych ti klidně mohl ublížit?“
„Tak jako ubližuješ sobě? Sasuke já nezmizím i kdyby sis to přál sebevíc.“ Sykl Naruto a vzápětí se ozvalo zlomyslné mlasknutí. Sasukeho ruka se nehezky obtiskla na Narutově tváři. Ten nejdřív vyděšeně zakoulel očima, ale pak se na něj zpříma podíval.
„Vždycky tu budu, ať jako nepřítel, kamarád nebo něco víc.“
„Sklapni ty hlupáku!“ Vyhrknul černovlásek a znovu se ohnal. Opět Naruta trefil a ten se skoro skácel k zemi. Tak dělej Sasuke, dostaň to ze sebe. Černovlasý se k němu sehnul, prudce ho chytil pod krkem a vytáhl ho na nohy.
„Nic o mně nevíš!“ Naruto sotva popadal dech, díky stisknu, který mu Sasuke dopřával. Přidušeně zasýpal, ale na tváři mu pořád pohrával úsměv. Obětuju se, aby ti pomohl! Sasuke ho přirazil ke zdi a chladně se na něj zadíval.
„Nechci ti ublížit.“

„Chceš! Tak to udělej, udělej všechno, co chceš!“ Špitl Naruto, když ho černovlásek pustil. Ovinul mu ruce kolem nahého pasu a rty se lehce otřel o ty jeho. Sasuke omámeně stál jak přimražený, dokud se v něm opět něco nezvrtlo. Prudce Naruta obrátil zády k sobě, čelem ke zdi. V dalším momentě Naruto okusil další ránu do obličeje, když ho Sasuke nahrnul na zeď.

„Promiň.“ Zašeptal tiše. Po těchto slovech mu začal stahovat kalhoty. Naruto sebou cukl. Nečekal, že Sasuke se odebere touto cestou. Očekával pár pěstí, facek, ale tohle? Sám si za to můžeš, tak drž! Jakmile se Sasukemu podařilo uvolnit pásek u Narutových kalhot, stáhl mu je zhruba do půlky stehen. Víc přeci nepotřeboval. Bezmyšlenkovitě si několikrát promnul tuhnoucí penis. V momentě, kdy jeho úd ztvrdnul, roztáhl Narutovi půlky a prudce se mezi ně vmísil. Žádná příprava. Používat prsty, a proč jako? Chtěl, aby ho to bolelo, chtěl, aby oba cítili bolest. Přirazil. Jeden tah a jeho penis zmizel až po kořen v Narutově zadečku. Jeho samotného ta bolest zarazila, natož to, co musel cítit Naruto. Ten, i když si říkal, že to musí vydržet, skoro omdlel. Neuvěřitelně to bolelo. Ta palčivá bolest se rozlívala celým jeho tělem a ještě víc se stupňovala, když Sasuke začal neomaleně přirážet. Rval ho do něj, nebraje ohledy na jeho zatnuté pěsti, stažené svaly, slzy stékající po tvářích. I přes tu bolet ovšem začal Naruto být vzrušený. Znenadání ho Sasuke donutil otočit se, vyzvedl ho do náručí a znovu ho do něj zasunul. Nepřirážel. Rozešel se do svého pokoje, ke své posteli. Položil na ní Naruta a opět se mu vmísil mezi nohy. Stopiček krve se nevšímal, neměl k tomu důvod. Roztáhl mu nohy, jak nejvíc mohl.

„Sas... Au!“ Vykřikl Naruto, když do něj zase narval. Jako by se v tom Sasuke vyžíval. Několikrát to totiž zopakoval. Vytáhl ho z něj a zase zpátky. Pořád ten pohyb, který způsoboval nejvíc bolesti. Naruto natáhl ruce a obtočil je kolem Sasukeho, položil mu je na záda. Jednak, aby mu byl blíž a utišil tu bolest, jednak, aby mu zabránil v tak prudkých pohybech. Sasukeho v tu chvíli zamrazilo. Chytl obě Narutovy ruce do svých. Během mžiku byl Naruto na všech čtyřech a Sasuke do něj prudce zasouval svůj úd. Naruto už nevnímal nic. Ani lehké vzrušení ani bolest ani slzy, které nedokázal zastavit. Sasuke se ani na chvíli nedotknul jeho penisu, nezajímalo ho co Naruto cítí nebo necítí. A Naruto to tiše snášel až do chvíle dokud se do něj Sasuke neudělal a znaveně ho z něj nevytáhl. Krev se mísila s lepkavou tekutinou. Dvě těla ležely vedle sebe. Oba plní bolesti. Jeden fyzické, druhý psychické, ale přesto se tak nějak navzájem zachraňovali.

Sasuke, s tebou je to stejné, jako kdybych šel proti bouři. Ale já to nevzdám, donutím tě zase žít.