Gray Color

„Tak tady to je,“ vyštěkl majitel jedné z nejcennějších baseballových trofejí Felix Hed a rozčíleně ukazoval na vitrínu s baseballovou pálkou. Jeho velké břicho se rozčílením natřásalo, ztěžka dýchal. Neal se sám sebe v duchu zeptal, proč je tenhle chlap vlastně vedoucí sportovní asociace. Odpověď však byla jasná.
Podíval se na Petera. Jeho přítel od FBI stál vzpřímeně, pohled upřený na vitrínu, hranatou bradu výhružně vystrčenou, černé obočí zachmuřené a ve svých lakýrkách se houpal z paty na špičku a zase zpátky. Nemusel hádat, znal ho dobře natolik, aby věděl, že ho ta „nekrádež“ zajímá. Jak by také ne. Blázen do baseballu jako on musí cítit citovou újmu jenom při pomyšlení, že by něco takového bylo ukradeno.
„Včera kolem dvanácté hodiny se sem někdo vkradl a pokusil se ukrást tuto trofej. To však nepočítal s mým zabezpečením,“ usmál se majitel pálky. „Systém se ve dvanáct spustil, zloděj možná se sem dokázal vloupat a utéct, ale něco odnést…“
„Zloděj se vylekal a utekl dříve, než stihl něco ukrást,“ pokýval hlavou Peter.
„Jak říkám skvělé zabezpečení,“ dmul se pýchou Felix.
„Ani bych neřekl,“ prohlásil Neal provokativně a přešel až k vitríně. Sundal si svůj klobouček a se zaujetím si ji prohlížel, jako by to byla ta nejzajímavější věc pod sluncem.
„Neale?“ zavolal na něj Peter. Byl to spíš dotaz s lehkým varováním.
„Poplach spustil kvůli přetlaku ve vitríně, jinak laser a čidla na pohyb byly vypnuty. Zloděj se tam chtěl dostat s pomocí HGB12X07 a bývalo by mu to vyšlo, kdyby tam nebyl ten přetlak. Úžasné dílo. Muselo to dát spoustu práce,“ řekl Neal s obdivem, který se ani nesnažil skrýt.
Peter otráveně protočil očima. „Už ses dostatečně pokochal?“
„Ne, ještě ne,“ zazubil se Neal, položil svoji ruku na vitrínu a přejížděl po skle. „Ano, jak jsem si myslel. Vidíte tady tu drobnou dírku. Stačilo jen se napojit tady sem na elektrický obvod a zámek a podařilo by se otevřít pohodlně a krásně vitrínu, bez rozbitého skla a zbytečného poplachu kolem.“
Felix přešel k vitríně a zadíval se na místo, kde Neal ukazoval. Skutečně tam byla neznatelná malá dírka.
„Taková škoda, že musel utéct bez kořisti, kvůli blbému podtlaku…“ dokončil Neal analýzu a pohlédl svýma šedomodrýma očima na Petera. Ten přikývl.
„Fajn, takže skutečně tahle baseballka je pravá a Di Maggio ji použil, když padnul rekord v odpalu. Není tu možnost, aby to byl podvrh?“ zeptal se pro jistotu Peter.
„Myslíš padělek, že by je někdo prohodil. No, malá možnost tu je. Je nepravděpodobné, že by profík jako tenhle udělal takovou chybu, jako udělal a tak to teoreticky mohl udělat jako já ve Francii,“ zvažoval Neal možnosti zloděje.
„Jako ty ve Francii?“ protáhl Peter, ale pak se zarazil. „Ne, nechci to slyšet!“ rázně Neala utnul.
„Já bych to však slyšet chtěl,“ ozval se majitel baseballky podezíravě. „Myslel jsem si, že jste od FBI, ale až podezřele se vyznáte v loupežích. Když jste začal zkoumat tu vitrínu, skoro jste ho obdivoval a pak ta zmínka o tom, že to mohl udělat jako vy ve Francii. Kdo sakra jste?!“ zaútočil na ně.
„Dobrá, moc se omlouvám. Špatně jsem se vyjádřil. Já jsem agent Peter Burke a tady ten je můj kolega a parťák, světoznámý zloděj a padělatel Neal Caffry,“ omluvil se Peter a uvedl vše na pravou míru. Poté se se smrtelným klidem obrátil zpátky k Nealovi. „Neale, jako zloděj, vrátil by ses po neúspěšné akci?“ zeptal se.
Neal se uličnicky ušklíbl. „Ne, ne, pokud by ten neúspěch nebyl součástí plánu,“ odpověděl Neal.
„Myslíš odlákání pozornosti na něco jiného než je v plánu ukrást?“ došlo Peterovi.
„Přesně tak,“ potvrdil mu Neal.
„Dobře, nechám tady Jonese a Dianu,“ rozhodl Peter.
„A já, co budu dělat já?!“ zarazil se Neal.
Peter se usmál. „Jsi nejlepší odborník na padělání jakého znám, byla by škoda tvých schopností nevyužít, nemyslíš?“
Na Nealově tváři se také rozzářil uličnický úsměv. „Jo, to by byla děsná škoda.“
„Otevřete tu vitrínu, ať se na to náš odborník může podívat,“ rozkázal Peter. Felixova tvář přešla z jemně oranžovo-růžové až na nachově rudou.
„To nikdy neudělám! On je zloděj, podvodník a padělatel, myslíte si, že svěřím něco tak cenného do rukou jemu!“ rozkřikl se Felix
„Jo? Takže chcete stáhnout obvinění,“ vyvodil z toho s klidem Peter. Felix si zkormouceně povzdechl.
„No dobře, dělejte, co musíte, ale jestli se tomu něco stane, tak to půjde na vaši hlavu, agente!“
„Samozřejmě,“ odpověděl Peter. „A nebojte se. Neal je neškodný beránek na vodítku. Neukradl by teď už ani mouše její křídla,“ poplácal nešťastného majitele pálky po zádech, ten se však nezdál moc přesvědčený. „Kde máte záznam z kamer, máte ne?!“ zeptal se ještě Peter.
„Ano, ty vám dám dole v hale,“ přikývl Felix a otevřel vitrínu.
Caffry se zmocnil s radostí pálky a všichni byli již na odchodu, když Nealovi zazvonil mobil. Jednou rukou naznačil Peterovi, ať jdou, a druhou vyndal z krásného značkového saka mobil. Mozzie, kdo jiný. Zmáčkl tlačítko se zeleným sluchátkem a přiložil si mobil k uchu. Netrvalo dlouho a uslyšel známý hlas svého nerozlučného přítele, který byl schopen stát jak na bílé tak na černé straně.
„Ano… mise úspěšná, držím ji v rukou… Ne, Peter o ničem neví, ale bojím se, že má jisté tušení… Neměj starost, postarám se o to… Jo, myslím, že naše klientka bude spokojená… Co, jak dlouho ten originál u něho chci schovávat? Tak na tom nezáleží, nemusí vědět pravdu, je to jen taková malá pojistka, kdybychom potřebovali rychle vzít roha… Jo, jasně, nechci utíkat, už ne, ale člověk nikdy neví, co se může zkazit… Tak zatím, uvidíme se večer.“

Peter si unaveně protřel oči. Byl unavený z celého dlouhého dne. Nos a uši měl spálené, levný oblek propocený a pálily ho oči, protože celý den pražilo sluníčko, jako by nebyl již podzim. Navíc ho trápilo ještě něco.
Dnešní dopoledne a „ukradoneukradená“ pálka… Jasně Neal není na baseballové trofeje, ale na umění, a i kdyby to udělal, tak by si dal určitě pozor. Udělal by to tak, aby ho nechytili a rozhodně ne tolik technicky. Tak proč má pořád tak špatný pocit, že v tom má prsty? Zatraceně, co ten kluk zase vyvádí? Copak netuší, že by to mohlo srazit na kolena oba dva? Šel by zpátky do vězení a on by přišel o místo. Navíc, jak by Neala mohl zase zatknout, potom všem? Možná některé jeho metody neuznával. Měl neskutečný talent se zamotat do průšvihů, ze kterých se nešlo moc vymotat, a když už, tak to nebyla ta správná právní cesta. Nebylo lehké po něm a Mozzie pořád čistit stopy a bylo to i unavující. Vždy, když však si tohle říkal, vzpomněl si na jeho druhé zatčení, jak seděl sám v prázdném bytě a hleděl prázdnýma očima do neutuchající, neutěšivé budoucnosti bez přátel, bez rodiny, bez milé. Vzpomněl si na jeho pohled malého raněného zavřeného zvířátka, modrá průzračná očka těkající ode zdi ke zdi a zpátky k němu, prosícího o slitování, o pomoc, když byl v průšvihu, nebo když ho přeložili na důkazní a on mu pro záminku nosil obědy. Ač si to nechtěl přiznat, ten kluk nebyl už pouze zločincem, kterého dostal za mříže, nebo jeho parťákem. Byl to jeho přítel, možná dokonce to došlo ještě dál. Bral ho jako svého mladšího zlobivého bratra, nebo neposlušného syna a El ho ještě v tom podporovala.
Peter pohlédl na svůj psací stůl, na kterém byly teď už dvě fotky. Na jedné on s Elisabeth a na té druhé byli všichni tři. „Neale, nedej mi už záminku poslat tě zpátky do cely, protože já už toho nejsem schopen. Lidé se mění. Podal jsem ti ruku a ty jsi vstoupil do šedé, ale víš co?“ zamručel si pod vousy. „Já se změnil také,“ vyslovil krutou pravdu. Přesto, že rozum mu říkal, že je to špatně, necítil lítost ani provinění.
Peter vzal ze stolu Nealův posudek, který mu předal asi před půl hodinou a vyndal ze stolu nezávislý posudek od odborníka, který si nechal udělat, aniž by o tom Neal věděl. Kdyby mu to řekl, asi by se ani nedivil. Takhle to bylo s nimi pořád a navíc Neal věděl, že je schopný sledovat i svoji ženu, aby věděl, co jí dát k výročí.
Na Peterově tváři se objevil letmý úsměv. Oba posudky říkaly to samé. Baseballka je pravá, žádný padělek. Peter zakroutil hlavou a oba posudky uložil do šuplíku, který pak zamkl. Asi je už na staré kolena paranoidní. Nechá Jonese a Dianu na stráži a baseballku ve skladu, kam se může ze zlodějů dostat jen Neal, a půjde domů za El. Zaslouží si trochu odpočinku po těžkém dni. El na něho určitě už čeká s večeří. To by ho zajímalo, jakou dobrotu uvařila tentokrát. Řekl si, a jak řekl, tak udělal.
Nasedl do auta a odjel domů. Jet večer v New Yorku není žádný med, ale co. Za hodinu a půl byl doma přede dveřmi a hledal po kapsách klíče. Samozřejmě podle zákona schválnosti byly až v té poslední. Otevřel si a už chtěl křiknout svoji každodenní větu: „Zlato, jsem doma.“ Jenže v celém bytě bylo zhasnuto a ticho jako v hrobě. Peterovi se stáhl žaludek a rozbušilo srdce. První jeho myšlenka patřila Elisabeth. Snad ji zase někdo neunesl, nebo hůř. Měl dost nepřátel a od doby, co s ním spolupracoval Neal, se děly takové strašné věci neustále. Vloupání do jeho bytu bylo na denním pořádku.
Peter přešel s tlukoucím srdcem a rukou položenou na pistoli do kuchyně. V tom se náhle rozsvítilo.
„Hodně štěstí a zdraví!“ vybafli na něj Elizabeth, Mozzie a Neal sedící u jídelního stolu. Až to s ubohým agentem FBI málem seklo. Všichni se na něj kulišácky zubili a na stole byl velký ovocný dort, krůta s bramborem, značkové víno a, a… a ona baseballová pálka. Peter vykulil oči, ale Neal si pospíšil s vysvětlením, než vůbec stihl od svého přítele dostat čočku.
„Není pravá. Neukradl jsem ji.“
„Jo, vážně, nepovídej!“ zabručel Peter skepticky.
„Jen jsem využil situace, že se mi dostala do rukou a vytvořil jsem její přesnou kopii pro tebe k narozeninám. No tak, vím, jak moc miluješ baseball. Prostě se naskytla příležitost. Tak proč ji nevyužít?“ hájil se dál Neal.
„Byla by škoda, nevyužít jeho talentu, zlato,“ usmála se na svého manžela Elisabeth.
„Chcete říct, že s tou „krádežonekrádeží“ nemáte co dočinění? Že jste se ji schválně nepokusili ukrást, tak abyste ji neukradli, a pak jsme to šli s Nealem vyšetřovat a Neal ji nedostal do ruky. Že Neal nedělal na mě abraka dabraka, že ji někdo mohl vyměnit za falsifikát schválně. Stejně jako schválně mi neřekl, že by mohli ukrást něco jiného, abych poslal Jonese a Dianu na stráž, a aby pak měl klid na to udělat tuto kopii?! Chcete říct, že to celé je jen náhoda, kterou jste využili?!“ zamračil se Peter.
Mozzie a Neal se na sebe spiklenecky podívali a pak se otočili zpět k němu. „Jo,“ zaznělo jednoznačně.
„Víte, že se tu jedná o zneužití pravomocí agenta FBI?“ povzdechl si Peter.
„Vlastně ne, protože jsi o tom neměl ani tušení,“ usmál se Mozzei vševědoucně.
Nastalo hrobové ticho, které přerušovalo jen tikání hodin na zdi.
„Skok plavmo do šedé. Probudit se a nepoznávat se, na to je až příliš pozdě,“ zašeptal Peter sám pro sebe a náhle se začal smát. Jeho smích byl čistý, upřímný a silně nakažlivý. Jako lavina se začal šířit po místnosti a netrvalo ani pár sekund, než se i všichni ostatní smáli jako blázni. Není bílá, není černá. Jsou jen odstíny šedi. Prohnalo se mu hlavou a agent FBI se usadil vedle své ženy a svých dvou neobvyklých přátel.