Hřích a odpuštění?

Sledoval mě a já to moc dobře věděl a ne, nevadilo mi to protože jsem měl alespoň pocit, že jsem žádaný, že někdo stojí o mě. Možná bych měl mít strach, že je to někdo koho neznám a on přitom ví o všech mých krocích. Možná tuší i mé pocity, ten strach který mám když jdu temnými ulicemi a slyším ty tiché kroky, ale jsou také pro mě něčím o čem vím že tam je.
Mám naopak strach z toho co mě může čekat od těch, kterým věřím a oni mě přitom... možná... za zády pomlouvají. Spíše bych však měl říct. Jsou kolem mě lidé kterým jsem donucen věřit, protože oni mě dostali tam kde teď jsem, na vrchol.
Možná mě sleduje jen proto, že vidí jak jsem sám v tom velkém světě a přitom by všichni chtěli abych byl s nimi.
Mám strach z té temnoty v jejích srdcích kterou se snaží zakrýt dobrými skutky. Našli mě vlastně na smetišti, dalo by se to tak říct a vychovali ze mě hvězdu, ale kdo se je o to prosil?
Dříve jsem byl šťastný, obklopen přáteli, kteří jsou teď nenávratně pryč protože jsem byl moc pyšný na to že jsem někdo kým chce být většina mladých.
Nyní jsem ikona za kterou se otočí každý, ale nikoho nezajímá co mám ve svém srdci, duši. Vidí jen ten vnější obal protože já své srdce obemknul moc pevnými mřížemi.
Skrývám se ve stínech, v obavách že mě znovu najdou a nasadí ten obojek který mě tak dlouho škrtil. Možná je tady proto aby mě tam znovu dotáhnul a zamčel do té zlaté klece, ale já... já už o to nestojím.
Nakláním se nad tou temnotou která je pode mnou a odhodlávám se k tomu udělat ten jeden poslední krok který mě dělí od zapomnění. Natahuji ruce před sebe, a... něco mě však tahá zpátky. Cítím na ramenou čísi ruce a slyším tichý šepot pro mě neznámého člověka a následně slzy které mě studí na odhaleném krku. „Nedělej to, prosím!“
Natáčím hlavu na stranu. Vidím jeho profil. Tak nádherného člověka snad vidím poprvé v životě. Málem přestávám dýchat a to je pro něj jako impuls k tomu stáhnout mě do své hřejivé náruče.
Přerývavě dýchá stejně jako já, objímá mě a já se cítím milován. „Tohle už nikdy nedělej, nikdy! Tak dlouho jsem tě hledal. Zapomněl jsi jak si mi slíbil že se vrátíš?“
V tu chvíli jako kdyby se v mém mozku spojily ty správné drátky, moje mysl je nyní zcela zahlcena vzpomínkami na jeho krásnou tvář. Na doteky, které jsme si vyměňovali za těch dlouhých nocí předtím než mě ONI našli. Jak jsem jen mohl zapomenout?
Pláču a křičím do světa tu bolest, která mě touží zadusit. Ne, nezasloužím si jeho lásku, protože jsem to byl já kdo jej od sebe odvrhl. Snažím se vytrhnout z jeho sevření a utéct dřív než mě obviní. Ale pohled do jeho šťastných očí mě přesvědčí že mi odpustil, ale zasloužím si jeho odpuštění? „Já jsem odešel od tebe, pamatuji si to. Odpusť mi, prosím.“ slyším sám sebe mumlat cosi co nedává smysl.
A pak je to jako studená sprcha, jeho pohled, výraz v jeho očích, vše je jako ledová maska a brýle na mých očích praskají. Jak jsem mohl být jen tak naivní. V uších se mi ozývá jeho smích, bodající do srdce, stejně jako nůž, který cítím v břiše, trhá všechno a já vykřiknu.

Probudím se zborcený potem a otočím hlavu na stranu. Vedle mě leží ON a já vím, že nikdy neudělám tu stejnou chybu dvakrát. Dostal jsem druhou šanci a tentokrát ji nemíním promrhat.
Protože vím, že podruhé už nemusím mít štěstí a ten výkřik bude to poslední co udělám ve svém podělaném životě.
Obejmu jej a zavřu znovu oči, tentokrát upadám do snění beze snů.

Muž vedle něj otevře oči a zvláštně se usměje, políbí svého přítele na tvář a tiše zašeptá. „Pokud mě ještě jednou zradíš bude to to poslední co uděláš.“ Nahmatá pod polštářem nůž na kterém jsou viditelné tmavě rudé skvrny a druhou ruku přiloží ke krku své lásky. Jen lehce se jej dotkne, aby následně sjel rukou na mužův hrudník. Přejíždí po něm hrotem nože, aby jej následně vrátil zpět pod polštář.
Poté přiloží prst ke rtům a zašeptá: „Pšt, je to tajemství.“ Zavírá oči a se šťastným úsměvem usíná.

Ano, nikdy by mu neodpustil kdyby jej zradil znovu. Pak by byl nucen nechat jej v té noční můře napořád a to by mu roztrhalo srdce. Přeci jen jej miluje i když je jen andělem smrti, který jej provádí životem aby nakonec přeřízl tu nit dělící jeho život od smrti... ale stále má čas a bude mít tak dlouho jak jen bude chtít.

lantana