Hurikán 15

15. Temná minulost, světlá budoucnost

Telefon zvonil nepřetržitě snad dvě minuty než telefonní sluchátko někdo konečně zvednul: „Haló?“
„Annie, jsi to ty?“
Na druhé straně bylo nepatrnou chvíli ticho a pak se ozval melodický hlas: „Ne, tady Elizabeth, ale ráda Vám ji zavolám k telefonu... Jen,... kdo volá?“
„Omlouvám se, jmenuji se Jess a jsem její bratr.“
Dívka na opačné straně aparátu se zahihňala, „Nemusíte se mi omlouvat. Lepší by bylo, kdyby nás už Annie vzájemně představila, když budeme brzy rodina....“
„Ro-rodina?“ otázal se zmateně.
„A-...“ nedořekla, protože jí kdosi telefon téměř vyrval z ruky. „Jessi, co ti zase ta trubka nakecala?“ vyhrkla dřív než si Jess vůbec uvědomil, že sluchátko změnilo svého majitele. „Nesmíš věřit včemu, co ti někdo z mých přátel nakecá. Jsi moc důvěřivý a...“
„Vím, už jednou, a nejenom, jsem na to doplatil. Díky za upozornění,“ pronesl hořce.
Kdyby Jess mohl vidět, co se děje na druhé straně telefonní linky, nejspíš by se hodně divil.
„Promiň, nemyslela...“
„Mohl bychom se vrátit k původnímu tématu hovoru? Rád bych porovnal naše informace s tvými.“
Její hlas se změnil na profesionální, i tón prozrazoval, že bere téma smrtelně vážně. „O co se jedná?“
„Mohla bys něco sehnat na Poláka?“
Annie se kousla do rtu a letmo pohlédla na svoji přítelkyni. Poté si povzdechla a jen tak pro sebe kývla hlavou. „Jistě, něco konkrétního?“
„Všechno co dokážeš najít na něj a jeho nejbližší společníky, rodinu. Může to být i nelegální cestou, kterou bych já nemohl jít.“
„Dobře,“ odpověděla po chvíli, „ale budeš za mnou muset přijít a něco pro mě udělat. Bude to trvat totiž docela dlouho možná i pár dní...“
Opět ji přerušil, tentokrát vehementněji než předtím, „Ale já nemám tolik času.“
„Budu se snažit!“

„Víš, bráško, on mě z toho srabu vytáhl. Všichni si mysleli, že jsem zemřel, ale několik dní předtím mě Robert prodal.“ tady se lehce pousmál, tak nějak kysele, „ale bylo to z bláta do louže. Choval se ke mně jako ke zvířeti, domácímu mazlíčkovi. Jediné plus bylo v tom, že mě do ničeho nenutil. Je to ironie, ale do dnešního dne jsem panic.“
„Kdo to byl?“
Tobi se zašklebil. Vstal a začal nervózně pochodovat kolem dokola. „Moc lidí o něm neví, protože rodinu převzal jen na pár měsíců než se Sebastián, nyní můj milovaný pán, vzpamatoval z toho co se mu stalo. Byl to jeho starší nevlastní bratr.“ nyní se pousmál, jako kdyby se ztratil ve vzpomínkách, „Sebastián, můj pán, mě tehdy zachránil. Opatroval mě a staral se o mě jako kdybychom byli rodina. Vrátilo mi to všechny ty vzpomínky na to kdy jsem byl šťastný. Kdy jsem měl... rodinu!“ oči se mu zamlžily, ale tentokrát se již nerozplakal. „Kdysi mi řekl, že ve mně před lety viděl sám sebe, akorát jemu nikdy nikdo nepomohl.“

Plakal, slzy mu brázdily jeho stále dětskou tvář jako kdyby se zasekl v té době před lety. Jako kdyby byl stále tím čtrnáctiletým klukem, který měl ten večer, tu noc, zemřít. Benedikt stále nechápal ty změny, kterými chlapec musel projít, netušil s čím se jeho stále dětinská a naivní psychika musela vyrovnávat. Co musel snášet a vlastně to ani sám Tobi nechápal. Na jednu stranu byl dítě, ale na druhou už byl tak moc dospělý až to lámalo srdce. „Nechám tě... dám ti ještě malou jen nepatrnou naději na to, že tě někdo zachrání a na tobě na tvém osudu bude jak se s tím vyrovnáš! Jestli se vzdáš anebo budeš čekat na záchranu.“
„Ale...“
„Stále nenacházíš slov,... co?“ jemně se pousmál a pohladil svého staršího bratra po tváři konečky prstů. Ten se do nich lechce opřel a zavřel oči. „Pojď se mnou.“ zašeptal a nechal jej aby ho nasledoval.
Zastavily se před dalšími velkými dveřmi, kdy se na něj Tobi opět podíval. „Víš, já ti vlastně dávno odpustil, ale pak jsem tě uviděl a všechno se vrátilo. Udeřilo mě to do tváře a pak se zabodlo do srdce. Byl takový pocit jako kdybys měl v těle, v srdci nůž a někdo jím otáčel stále dokola. Rvalo mě to uvnitř a pak můj pán přišel s tím nápadem. A já v něm viděl to poslání, tu nesmrtelnost, kterou ti tím mohu dát. Ta zrada, která vlastně ani zradou nebyla anebo...“ tady se odmlčel. „Nechejme toho.“ mávl rukou před sebou a otevřel dveře. Před nimi se otevřela cesta vedoucí na kopec, na jehož vrcholu stál obraz.
„Proč tohle, proč takhle!?“
„Ironie? Možná! Tys vlastně nezradil jen mě, zradil jsi i sám sebe, Jesse, všechny jsi obelhával. A tohle je tvoje spravedlnost.“
Na stromě čnícím se na vrcholu byla uvázaná oprátka, pod kterou stála židle jejíž jedna noha byla uříznutá a čekajíc na to až se převrhne na jednu stranu.
„Tohle je...“
Tobi se rozesmál, teď tak nějak smutně. „Naděje!“

Sebastián na to myslel pořád. Nikdy vlastně pořádně nechápal pohnutky svého bratra. Nerozumněl tomu co jej vedlo k tomu aby jej tak ponížil, zničil. Proč jeho naděje tak pošlapal a pak se rohnil v tom pocitu, kterému snad ani on sám nerozumněl. Co mu přinášelo se dívat na svého zlomeného, rozbitého bratra. Jediného člověka který ho kdy miloval, jediného který mu to kdy dával najevo.
„Pořád na to musíš myslet, co? Nerozumíš tomu! Ani já to zpočátku nechápal, ale on se tím chránil! Někde uvnitř věděl, že by se tomu pocitu neubránil, kdyby tě měl moc blízko sebe.“
„Co tím chceš říct?“
„Lhal jsem ti, všichni jsme ti stále lhali!“
„A jak mám teď věřit, že to co říkáš že je pravda!“
Karl přivřel oči a naklonil hlavu na stranu. „Nemusíš tomu věřit. Kdysi mi řekl, že tě vlastně miluje, ale chápe že nemůže ty pocity naplnit a tak se jen díval!“
Nejmladší z Poláků sáhnul do kapsy kabátu, který měl na sobě a vytáhl z ní několikrát přeložený papír, který se již málem rozpadal. „Takže tím chceš říct, že... tahle slova, tento dopis... že to všechno bylo od něj?“

„Pane,“ vyrušil je Tobi z jejich hovoru. „vše je připraveno na poslední klapku!“ Rozhlédl se kolem sebe a pohledem ulpěl na starším z mužů, než poklekl před svým pánem a položil mu hlavu do klína. Starší jej bezmyšlenkovitě hladil ve vlasech a přemýšlel nad tím co mu druhý, před tím než Tobi přišel, řekl. Mohla to být pravda? Jemně se pousmál a mladšímu pozvedl tvář k sobě. Potřeboval vidět ty temné oči, které mu dávaly sílu k tomu aby pokračoval ve své cestě za... Zavrtěl hlavou. Teď už nějak začínal zapomínat proč tohle všechno dělá, ale ten pohled jej nakopnul. Musel v tom pokračovat a ukončit to. Nebylo už návratu, ne po tom všem co udělal!
Políbil jej na čelo. „Máš pravdu, pojďme. Poslal jsi to?“
Mladík jen přikývnul.
„Sebastiáne, nemyslíš že toho bylo už dost! Neměl bys to zastavit dokud můžeš!“
„Ne, teď už nemůžu.“
Trvalo to jen několik okamžiků než došli na místo ze kterého už pro jednoho z nich nebylo návratu. Tobi už pomalu přestával přes slzy vidět, ale stisk pánovi ruky jej donutil pokračovat dál. Věděl, že bez jeho síly by jejich cesta skončila už kdysi dávno.

„Chci abys šel s mým přítelem a pomohl mu! Musí se s někým setkat a potřebuje podporu!“
„Proč zrovna já?“
Tahle začal jejich hovor když se setkali ve dveřích. Možná by si kdekdo myslel, že potom co se po tak dlouhé době vidí, že se přivítají, ale tohle by si mohl myslet jen ten kdo je dostatečně neznal. Takoví už oni byli.
„Nepředstavíš nás?“ přerušil je v jejich hovoru smyslný hlas.
„Dominiku! Co zase vyvádíš?“
Přibližoval se jeko kočka, pomalu našlapoval a pak se kolem Jesse ovinul jako liána. „Ty přeci víš, že nejsem na chlapi, ale tenhle... možná bych si nechal říct.“
„Idiote!“ objevila se jako kdyby odnikud další osoba. Pohledná asi stoosmdesát vysoká dívka s dlouhými blond vlasy s růžovým melírem. Pročísla si je dlouhými prsty a přitáhla si k sobě Annie, než ji jemně políbila do vlasů. „Prvně představí mě a navíc je to její bratr!“
„Aha,“ našpulil dotčeně rty. „ A to vadí?“ rozesmál se a založil ruce v bok.
Jess přivřel oči a otočil se zpět na Annie. „Pojď sem ty malá uličnice, jsem tak rád za takové přátele. Mají pravdu, měla bys nás představit.
Dívka přikývla a vrhla se svému bratrovi do náruče. „Tak moc jsi mi chyběl.“
„Ach, to je doják, máte někdo kapesníky?“ opět se do toho vložil Dominik, a objal kolem ramen Elie. „Co bys řekla grupáči?“
„Idiote,“ lehce jej plácla do hrudi, ale usmívala se.

Flashback:
„Annie, já... měl bych na tebe prosbu. Asi... určitě ti to bude připadat divné, ale potřebuji tvoji pomoc ohledně sebe. Myslím si že je se mnou něco špatně. Ten pocit už jsem měl už kdysi dávno. Jen se to teď vrátilo. Po tom, co se stalo v tom posledním případu, to přišlo jako bumerang!“
„Myslíš, jak si musel předstírat gaye?“
Chlapec jen přikývl.
„A?“
Nyní si jen tiše povzdechl.
„Ty... jsi... gay?“
„Já-já vlastně nevím! Nikdy jsem se do žádný holky nezamiloval. Sice bys mohla argumentovat, že jsem jich měl mraky, ale nikdy v tom nebyl žádný cit. Kdysi jsem si myslel, že jsem zamilovaný do tebe, protože jsem měl takový divný pocit, když tě někdo objímal, ale když jsem zjistil to o tobě a Elie. Najednou to zmizelo. Včera jsem se náhodou dostal na jakýsi videa, jen ze zvědavosti jsem si je pustil a pak pokračovalo video za videem a já si začal uvědomovat, že mě to vzrušuje víc než dotýkat se oblých těl s prsy a tím vším okolo.“
„No a co je tedy ta prosba?“
„Vy-vyspala bys se se mnou?“
„Niku, to si snad děláš legraci!“ vyjekla a pak se rozesmála. „Eli by mě zabila! I kdybych chtěla, tak jí to nemůžu udělat!“
„Já se jí už ptal a ona řekla,“ tady se kousl do rtu a odvrátil od ní pohled, „zeptej se jí jestli si je doopravdy jistá svými city!“
„Cože? Tohle by nikdy neřekla, jen kdyby... Ona snad pochybuje o tom...“
„Jen tím myslela, že ti dává na vybranou. Nechce tě k sobě vázat, protože tak nejak podvědomě tuší, že si nejsi jistá!“
Annie zavřela oči a posadila se do křesla. „Dobrá, souhlasím, ale musí tam být s námi. Zabijeme dvě mouchy jednou ranou, Ujistíme se jestli si gay a jestli jsem já lesba!“

Jedna místnost, jedny zamčené dveře a místo dvou osob tři. Seděli na jedné posteli, ale ani jeden se neměl k tomu aby začal. Elis se naklonila k Annie a lehce ji líbla na rty. Mladší tohoto okamžiku využila a hladově se přisála k jejím hebkým rtům. Zpočátku se líbali jen lehounce, okusovaly si rtíky ve vzájemné symbióze, hladíc se po tvářích, poté jejich dlaně sjely níž vyhrnujíc si vzájemně svetříky.
Dominik stiskl rty k sobě. Bylo to vzrušivé ale tak nějak jinak, jako kdyby se díval na video. Jako kdyby se ho nic z toho netýkalo. Natáhl ruku před sebe a pak ji nechal volně spadnout.
Líbali se stále nevnímajíc že je v místnosti s nimi někdo další. Po pár vteřinách, které se zdáli nekonečně dlouhé se od sebe odtrhly divoce oddechujíc. Jejich zastřené pohledy se usídlily na Dominikovi. Bylo to pro ně něco nové a proto tak lákavé a proč v tom nepokračovat.
Annie jej stáhla k sobě hladově políbila. Odpovídal jí do polibku, ale stále v něm převládal ten pocit že je jen divák a nic z toho se neděje jemu.

Leželi vedle sebe, všichni tři, nyní již pomalu oddechujíc. „Tak co?“ začala Eli a obrátila tvář k Nikovi. Chlapec jen zavrtěl hlavou a poté se jemně usmál. „Myslím, že si dneska vyrazím do baru!“
Konec flashbacku

„Byl jsem tam.“ odvětil s úsměvem a jako bonus navíc zrudl jako školačka, která je přistižena při něčem nekalém.
„A jaké to bylo?“
„No,“ zamyslel se na chvíli, „prvně jsem nevěděl co dělat, ale pak začalo vystoupení. Kdybys ho viděla, slintala bys i ty. Pak jsem se na něj zeptal barmana a on jen zavrtěl hlavou, pak si mě celýho prohlédl a naklonil se ke mně. Na chvíli mi přestalo bít srdce, bylo to něco neuvěřitelnýho a pak jen řekl: „Kdys to zjistil?“
Tady se Elie rozesmála až se na ni Annie obrátila s otazníky v očích. Dívka jen mávla rukou a stáhla Nika k sobě na sedačku. „A dál?“
„Dneska tam jdu zase, barman mi poradil, abych mu poslal jeho oblýbený květiny. Ten můj Dionysos tam zase zítra vystupuje.“
„Striptýz?“
„Ne, tancuje a zpívá, kdybys slyšela ten jeho nádherný hlas.“ tady se ztratil v myšlenkách. „A ten sexy zadeček...“
„Myslíš si že je dole nebo nahoře?“
„Hej?!“

„Jak vypadal?“
„Na první pohled jsem si myslel, že je to nějakej potížista. Vypadal jako typickej heteráč, ale ten pohled když jsem se k němu naklonil blíž. Úplně z něj sálala ta touha, kdyby tam nebyli lidi tak bych ho snad ošukal na místě. Bohužel si mu padl do oka ty. Musel to zjistit nedávno, byl tak roztřesenej.“ olízl si rty.
Druhý mladík přimhouřil oči jako kočka nad smetanou. „To je dobře, chtěl jsem už konečně změnu.“ přitáhl si černovláska k sobě a hladově jej políbil. „Budeš se dívat?“
„Že váháš. Nová hračka by se nám hodila.“