Hyung Whore

JongHyun si vždycky myslel, že Minho je naprosto normální člověk. Trochu nesmělý, hodný a v jistých věcech nezkušený a zcela nevinný. Pak však, shodou náhod nějak zjistil, že o něm měl velice zkreslené představy. Jeho dongsaeng měl tajemství. A on na něj přišel.
Minho byl dě*ka. Ne však taková, za kterou byste si museli zaplatit. Tedy, v to alespoň doufal. Spal jen se svými hyungy. Měl v zadku snad polovinu kpop umělců. Od Siwona ze Super Junior, přes thajského prince NichKhuna až po Changmina z DBSK. A popravdě, mezi všemi byl velmi žádaným zbožím. Minho byl hezký a co bylo nejdůležitější, ochotný. Až moc ochotný. JongHyun měl za to, že byl prostě jen příliš naivní, ale nakonec se zdálo, že to dělal schválně. Líbilo se mu to. Líbilo se mu být manipulován dominantním mužem.
Jedinou věc však na tom všem nechápal. Minho nikdy nespal se členy své skupiny. Ne že by to bylo divné nebo tak něco, ale byl by radši, kdyby to byl někdo z jejich kapely. Myšlenka, že nechává do sebe bušit jiné muže mu rozvířila krev v žilách. Samozřejmě mu nebylo nic do toho, s kým jeho dongsaeng spí, delší dobu měli oddělené pokoje kvůli soukromí, ale jemu se to z nějakého důvodu nelíbilo.

Potřásl hlavou a tiše otočil klíčem v zámku. Otevřel a vešel dovnitř. Domů přišel zjevně první, zbytek se nejspíš ještě nevrátil z nákupu. Minho měl dnes návštěvu a ostatní věděli, že by jen zbytečně překáželi, a tak se na pár hodin ztratili v útrobách nočního města. JongHyun si těžce povzdechl. Doufal, že přišel tak akorát, aby nemusel vidět ani slyšet, co nechtěl. Už si v duchu začal pročítat možná jména a hádal, kdo měl dnes tu čest ochutnat drobek mládí jejich "Flaming Charisma". Kandidátů bylo opravdu požehnaně. Takové úlety by mu měl někdo zakázat. Jenomže nikdo se o to ani nepokusil. Jejich lídrovi to bylo fuk, pokud to neovlivňovalo jeho výkony v práci a JongHyun musel přiznat, že chlapci sex se staršími celkově hodně prospíval. Byl tak skvělý, že párkrát dokonce zapochyboval, jestli jim Minha nevyměnili.
Pak tu byl Key. Ten však proti tomu vůbec nic neměl a ještě mu "tamto" schvaloval. A pak se bránil tím, že "kvalitního sexu není nikdy dost". Na to JongHyun nemohl nic říct. Key sám o sobě byl šílený hráč a taky dě*ka. U toho pomoc nečekal. To už zbýval Taemin, maknae. A ten měl pro Minha dlouho slabost, jak mu jednou vyklouzlo z úst, když se nechránil při rozhovoru s ním. Svěřil se mu i s tím, že se často po večerech dělal v koupelně před obrázkem milovaného hyunga. JongHyun byl chlapcovou upřímnou naivitou ohromený. Znal to taky. Hodněkrát to dělával. Tolikrát si představoval jak tvrdě buší do toho krásného těla v potrestání ho za to, že na sebe nechal sahat jiné muže. Minho si každého dokázal omotat kolem prstu. A neviděl, že tím někomu mohl ublížit.

Z přemýšlení ho vytrhl jakýsi tlumený zvuk. Znělo to jako náraz ... Položil tašku s nákupem na kuchyňskou linku a odešel po schodech nahoru k Minhovu pokoji. Odtamtud to přicházelo. Měl takové zlé tušení. Na devadesát procent věděl.
Opatrně pootevřel dveře a napjetím ani nedýchal. Jeho zvědavost ho nejspíš jednou nadobro zabije. Párkrát zamrkal a promnul si oči, jestli se mu to jen nezdálo.
Na posteli seděli dva muži. Minha poznal okamžitě. Ačkoliv byl k němu zády, jeho hlas ho prozradil. Klečel před svým hyungem s nohama roztaženýma a pohyboval se ve velmi pomalém rytmu, který JongHyun znal až moc dobře. Ten za ním mu pomáhal s nadzvedáváním a tahal mladšího za vlnité tmavé vlásky. Zvrátil jeho hlavu dozadu, takže mu mohl udělat krásně viditelný cucflek na krku. Minho slabě vykřikl a přiklonil se blíž k hyungovu citlivému uchu. Kousal ušní lalůček jako hladový pes, šeptajíc mu svým sladkým ztišeným hláskem, že chce víc, že to chce opravdu moc, zatímco se nepřestával nabodávat na hyungův vzedmutý penis. S hlavou mírně zakloněnou slova výkřiku se mu zadrhávala v hrdle a za hyungovy pomoci přirážel čím dál rychleji. Pokoj zaplnilo tiché sténání smíšené s bolestivými výkřiky a JongHyun, totálně přikovaný k podlaze a v tranzu skrz malou mezírku na všechno přihlížel. Dal si ruku přes ústa a tou volnou upěnlivě hledal kapesník, aby utřel krev, jež se mu zčistajasna spustila z nosu.
A v okamžiku, kdy měl obě nosní dírky kompletně vyčištěné, Minho naposledy vykřikl. Sladce a hlasitě přes celou místnost. JongHyun jen slyšel namáhavé oddechování obou a pak spokojené mručení staršího. Odfrkl si. Samozřejmě, že byl spokojený. Musel. Byl to přece Minho. Šu*al JEHO Minha, zatraceně!
V duchu si zanadával za to, jaké štěstí mají ti chlapi, kdyby měl tu možnost, přivlastnil by si ho a s nikým by se o něj už nepodělil.

Studený pot ho polil, když jeho dongsaeng zničehonic naklonil hlavu do strany a zachytil očima ty jeho. Kruci, viděl ho ... JongHyun se toho slabého úsměvu polekal, zareagoval rychle a potichu seběhl do kuchyně udělat si něco k snědku. Stále se nemohl toho dokonalého obrázku ve své mysli zbavit. Měl si ho pro sebe uloupit dřív, než začal tohle všechno. Jak moc chtěl, aby byl jen a jen jeho. Bylo to až neskutečně mučivé, chtít něco, co mít nemůžete.
Začal si chystat večeři a málem se při krájení papriky pořezal. Slyšel kroky a kolem kuchyně prolétl jeho nezbedný dongsaeng se svou jednorázovkou. Oba se navzájem spěšně uklonili a Minho hyunga odprovodil.

Takže dneska to byl Junho Proběhlo mu hlavou. Pohledný zrzek byl docela sukničkář a liboval si v různých experimentech. JongHyun nechápal, jak Minho mohl dát své tělo někomu takovému. Tento týden ho tu navštívila snad půlka 2Pm. Ještěže měli tolik slušnosti a nevlítli na to, když všichni byli doma. To by bylo opravdu nechutné. To by nepřežil. Dnešek mu stačil bohatě. Měl nasbíráno až do konce svého života.
Domovní dveře s hukotem zaskřípaly. Vzhlédl právě, když za ním Minho vstoupil do kuchyně. Namátkou zkontroloval jeho oblečení. Mladší měl na sobě bavlněné tepláky a tričko s Mickey Mousem. A k jeho skrytému potěšení vlasy vzadu stažené do culíku. Tohle na tom miloval nejvíc. Minho s culíkem vypadal opravdu roztomile, jen poňuchat.

Bože, na co to zas myslím Pokáral se v duchu a vrátil se k práci na paprice.

"Hyung, co děláš dobrýho?" zeptal se se zájmem a lokty se opřel o linku. JongHyun si skousl ret. Zapomněl už na to, co se stalo před chvílí? Doufal v to. Protože znovu si to tedy připomínat nechtěl. Nadechl se v odpověď.

"Sendviče. Chceš taky?" zeptal se, aniž by odtrhl pohled od své chystané večeře. Minho chvíli váhal, pak přikývl.

"Ale pomůžu ti s tím," nabídl se laskavě a začal obkládat chleby plátky salámu. JongHyun si povzdechl a sem tam po očku po něm zavadil. Krátkými pohledy jej zkoumal od hlavy až po pas a hledal nějaké stopy jeho milence. Na krku se objevovaly viditelné kousance lásky.

"S tím budou mít maskérky dost práce," prolomil náhle ticho světlovlasý, a když k němu Minho vyslal nechápavý otazník, prstem mu sjel po krku, vyhrnul lem trička a s důrazně pozvednutým obočím poklepal na červené fleky. "Ty cucfleky, vo*e," zakroutil hlavou a vrátil se k večeři.

"Jo tohle. To do rána zmizne, Kibum hyung má na to nějaký spolehlivý přípravky, tak to bude oukej," mávl nad tím rukou a úsměvem se pokusil zahnat podezřívavost v očích staršího. "Jo a mimochodem, to dneska předtím ..."

"Nic jsem neviděl," skočil mu do řeči dřív, než tmavovlásek stačil domluvit.

"Hyung, lžeš." Minho našpulil rty naštvaně.

"Do toho, co děláš o svém volném čase a ve svém pokoji mi nic není," vyhnul se JongHyun jeho pohledu, "a opravdu jsem nic neviděl," sykl. Na to Minho už jen rezignovaně pokrčil rameny. Nechtěl hyunga rozčilit, ale přece se nemusel bát mu říct pravdu. Bylo to vlastně poprvé, kdy ho nachytal při souloži a z nějakého důvodu se mu to líbilo. Popravdě, to kvůli němu začal dělat tohle. Roztahovat nohy a fňukat svým hyungům v náručí, zatímco ti si užívali pocit potěšení být v tak mladé a těsné dírce bylo asi všechno, co uměl ze všeho nejlíp. Dva roky z něj byla ku*va z SM, a to kvůli JongHyunovi.
Proč? Bylo to jednoduché. Miloval ho. Ale věděl, že on by nebyl schopný cítit k němu to samé, byl přece hetero a i kdyby si spolu začali, společnosti a kapele by to asi nepřineslo nic dobrého. Proto se raději rozhodl vymanit ten cit pro něj a nahradit jej něčím jiným. Příležitostným sexem s hyungy. Tím si od ostatních vyfasoval takovou nelichotivou přezdívku. "Hyung whore". Ale nemohl si proč stěžovat. I přes ty ošklivé pomluvy od závistivých slepic z kpop byznysu se k němu jeho hyungové chovali opravdu pěkně. Nikdy ho nebili ani do ničeho nenutili násilím. Zvlášť Changmin hyung. Ze všech co kdy měl byl právě on nejlepší, v jeho společnosti dokázal zapomenout na své starosti. Jako by je někdo mávnutím kouzelného proutku odstranil. Ale stále, stále jeho láska k JongHyunovi zůstávala zakořeněná někde hluboko uvnitř jeho srdce a čekala. Čekala na svůj správný čas. Minho věřil, že jednou ...
Vzdychl. To se ale asi nikdy nestane.

Kolikrát budu muset s nima ještě spát, aby sis mě konečně všimnul, hyung? Ptal se slabý hlásek v jeho hlavě. Bylo to tak těžké.

"Hyuuung, jsem doma~ !" Známý hlas ho strhl zpátky do reality. Drobná postava vešla do kuchyně.

"Taeminnie, zlato, kde máš ostatní?" zeptal se JongHyun zvědavě poté, co maknae přitiskl do medvědího objetí a věnoval mlaskavý polibek na líčko. Mladší se se smíchem vtlačil mezi hyungy a stručně odpověděl.

"Nechal jsem ty dva o samotě, nějak to zas mezi nima začalo jiskřit," zahihňal se a popadl sendvič z JongHyunovy ruky a trochu si ukousl. "Což mi připomíná, hyung," zamlaskal a otočil se k Minhovi, zatímco Jonghyun nasupeně přidělával další sendvič navíc pro Taemina.

"Copak Minnie?"

"Hyung, kdy mi dovolíš se s tebou vyspat?" vyhrkl v otázce horlivě a nemohl se dočkat odpovědi. Minha chlapcova náhlá úpřímnost překvapila stejně jako JongHyuna, který šokem skoro upustil nůž. Usmál se. To děcko bylo příliš netrpělivé.

"Minnie, kolik ti teď je?" zeptal se hloupě, i když to věděl.

"Sedmnáct," odpověděl hnědovlásek po chvíli.

"Správně. A dokud nebudeš plnoletej, bude ti muset stačit ten velkej plyšovej méďa, kterej si dneska ustlal v tvý posteli," usmál se a počechral mladšímu jeho bohaté kadeře. Taeminovy oči se rozzářily hvězdičkami.

"Velký plyšový méďa?" Ani nečekal až hyung přikývne a vyběhl nahoru do pokoje, aby vypískl radostí, když našel dárek. "Hyung, to je lepší než sex!" Slyšel ho křičet pisklavě a Minho se pro sebe zasmál.

"To dítě se dá tak lehce uplatit," povzdechl si JongHyun od sendvičovače a nakládal poslední chleba. Klidně by Minha vyměnil za kus měkkého plyše. To je láska ...

"Ale copak, ty snad žárlíš?" rýpnul si tmavovlásek a JongHyun jen našpulil rty.

"To není pravda," odsekl a skládal hotové sendviče na talíře.

"Keeeecy ~ " Vyplázl na něj mladší jazyk a s potěšením sledoval hyungův vzteky rudnoucí obličej.
"Hyung, ale když to tak moc chceš," promluvil náhle ztišeným hlasem a dostal se za jeho záda, "tak já ti taky jednoho méďu pořídím," zašeptal svůdně blízko jeho ucha a nasál líbivou vůni jeho parfému. Měl rád tyhle okamžiky, kdy dělali svůj domácí fanservis. Akorát že z jeho strany to nebylo ani trochu hrané.
JongHyun leknutím povyskočil, jak teplý dech jeho dongsaeng hladil nahou kůži kolem ucha. Proč musel být Minho tak vysoký? Bylo to nefér.

"Prosím?" Otočil se s otázkou a mladší pronajal posměšný úšklebek. "Nejsem tak zoufalej, abych musel spát s plyšákem. A tady," podal mu talíř s jídlem. "Tvoje večeře." Minhovi nezbylo nic jiného než poděkovat a odplazit se do obýváku. Hyung dneska neměl náladu na vtípky. V televizi snad bude něco zábavnějšího.
JongHyun si povzdechl a šel odnést jídlo Taeminovi do pokoje. Aby pravdu řekl, zoufalý nejspíš opravdu byl. Obrovský méďa, pořízený před pár měsící v Japonsku spával po jeho boku při osamělých nocích a pomáhal mu se dostat přes těžké slzy, když z vedlejšího pokoje slyšel tlumené steny. Někdy se cítil tak sám a prázdný.
Zaklepal na dveře a vešel dovnitř.

"Minnie? Přines jsem ti večeři," vykřikl ode dveří do prázdné místnosti. Přešel k posteli a položil talíř na stolek vedle. Pohledem zavadil o velkého medvěda. Tentokrát se Minho opravdu překonal. Plyšové zvíře vypadalo přesně jako ten typ, kdy člověk potřeboval utěšit z bolesti nebo odpomoct od samoty. A trefil se dokonce Taeminovi do vkusu. Minho měl vždycky nos na tenhle druh věcí, uměl dobře vybrat a spolu s Keyem často nakupovali různé věci. Většinou samé blbosti. Jak tak JongHyun přemýšlel, on vlastně s Minhem nikdy nebyl sám nakupovat.
Vzdychl. Začínaly ho rozptylovat i obyčejné věci a to nebylo dobré. Rukou pohladil medvědovu srst. Tak měkká a jemná ... Jako Minho. Zavrtěl hlavou a odešel z pokoje. Měl by na něj přestat pořád myslet. Týral jeho hlavu a jemu se to nelíbilo.
Sešel po schodech a obývák obešel velkým obloukem. Z kuchyně si vzal svůj talíř a potichu přešel k pohovce. Jakmile však Minho vzhlédl a chystal se mu udělat místo, rozmyslel se a skončil v křesle co nejdál od pohovky. A Minha. Ten se jen temně zamračil, ale nic neřekl. Nechápal to. Přece by nebylo možné, aby na něj hyung hodil ignor kvůli jedné "viděl-jsem-tě-souložit-s-cizím-chlapem" věci. A on přece taky "nic neviděl".
Chvilku ho tak pozoroval a čekal, jestli mu neopětuje sebemenší slůvko, ale hyung jedl bezeslova a oči měl upřené na televizi, takže to nakonec vzdal a roztáhl se na pohovce jak dlouhý tak široký. Dlouho mu to však nevydrželo. Tahle tichá domácnost se mu nelíbila. Musel něco udělat a to hned, jinak se zblázní.

"Lhal jsi mi," začal Minho a stočil pohled přes pohovku. JongHyun přestal kousat do svého plného sendviče a odkašlal si. Věděl, že dřív nebo později to zase vytáhne, ale nečekal, že to bude tak brzy.

"Nevím, o čem to mluvíš," hrál si na nevědomého a ignoroval chlapcův podmračený pohled.

"Právě že to víš až moc dobře. Hyung, řekni mi pravdu, aspoň to můžeš. A přestaň mě ignorovat," zvýšil Minho hlas a posadil se. Nezaujatost staršího ho vytáčela do extrémů.

JongHyun už to nevydržel. "Fajn, jak chceš. Viděl jsem to. Všechno jsem to viděl! Viděl jsem jak ses nechával píchat cizím chlapem! A u nás doma ke všemu, že ti nebyla hanba! Minho, jsi zatracená dě*ka!" vykřikl a vstal z křesla, žíla mu zběsile bubnovala na krku z rozčilení a zlověstné jiskřičky mu skákaly z očí. Minho ztuhl a nebyl schopen slova. Hyung na něj křičel a nadával mu ... Silně od plic, bez ostychu. Sklonil hlavu a zaryl nehty do měkké látky pohovky. JongHyun zaťal ruce v pěst a odešel pryč. Nechal tam tak svého dongsaeng v hanbě a samotného. Udělal něco, čeho určitě později bude litovat. Hned, jak došel do svého pokoje, vztekle praštil pěstí do zdi. Minho ten tupý náraz slyšel zřetelně a rozklepal se. Teprve teď si uvědomil, že přítele opravdu naštval jako nikdy. Možná si dovolil příliš. Možná toho měl nechat. Ale když hyung měl s tím vším pravdu. Byl dě*ka. On jí byl tak ošklivě nechutnou, že i jeho samotného to začalo štvát. Předtím si s tím starosti nedělal, ale teď … JongHyunova slova pravdy bolela. Nečekal, že tak moc. Ale bolela proto, že je vyřkla milovaná osoba. Osoba, která nikdy nepozná, jak moc je k ní citové svázaný. Věděl, že mu to nebude schopen říct … Po tomhle už asi ne.
Polkl slzu a bezradně složil hlavu do dlaní. Litoval se, ale zbytečně. Zasloužil si to. Ale tu lítost ne. Mohl si za to sám. Měl by omezit kontakty s hyungy. Zkrotit svůj nenasytný apetit. Přestat myslet na JongHyuna. Jenomže ... ono to nebylo tak snadné.

Taemin právě vyšel z koupelny, když zaslechl tu tlumenou ránu. Ozývalo se to z hyungova pokoje a on si už, díky své vnímavosti domyslel. Hyung se s Minhem ošklivě pohádal, křičel na něj a nadával mu do takových slov, které by ani on před nimi nahlas nevyslovil. Sice nevěděl, co přesně ho tak vytočilo, ale muselo to být určitě něco ohledně jeho "životního stylu". Zvědavost ho ponoukala k tomu, aby šel vyzvídat, ale nakonec se nějak přemohl a dal přednost rozumu. Nebude se jim raději do toho míchat. Oni si to dřív nebo později mezi sebou vyřeší sami.
S těžkým povzdechem hupsnul do postele a přitulil se k medvědovi. Příjemně hřál a cítil z něj tu sladkou vůni jeho tmavovlasého hyunga. Zachumlal se víc do deky a zavřel oči, nechávajíc na sebe dolehnout bezesný spánek s vědomím, že zítra bude všechno v pořádku. Jenomže nebylo.

Druhý den ráno se vůbec nevyvedlo. Pršelo a atmosféra u SHINee doma stála na bodu mrazu. JongHyun trucoval a ignoroval všechny kolem sebe. Hlavně Minha, který vypadal, že se brzy sesype. Zoufale se snažil navázat alespoň oční kontakt, když konverzace nešla, ale starší byl pořád naštvaný z včerejšího rozhovoru. A tak se to Minho pokusil nějak přejít. Doufal, aby ho z tohohle dusivého domu někdo vysvobodil. I kdyby jen na pár hodin. Zoufale teď někoho potřeboval.
Jeho potřeba ... Myšlenky se stočily k onomu vysokému hnědovlasému muži, který mu pomohl vždycky, ať už byl v jakékoliv bídě. Shim Changmin. Ano, potřeboval Changmina víc než kdykoliv předtím. Potřeboval ho tak moc, tak špatně moc, právě teď.

"Hyung," šeptl potichu a schoulil se na pohovce do klubíčka.
JongHyun sešel po schodech do kuchyně, ale hned změnil směr, jelikož někdo zvonil. Vtíravá melodie jejich domovního zvonku se rozléhala po celém bytě a vytrhla Minha z agonie. Slyšel z chodby něčí známý mužský hlas jak mile pozdravil a pak JongHyunovu přiškrcenou odpověď. Bylo poznat, že nově příchozího neviděl nijak rád. Vstal a chtěl se tam jít podívat, to už však do obýváku vešel JongHyun s hostem za zády. Díky jeho malé výšce Minho zavadil pohledem na zcela vyšší osobu za hyungem a v tu chvíli jakoby se jeho deprese schovala pod deku.

"Changmin hyung!" Výkřik radosti mu vyšel ústy, když si ho vysoký brunet přitáhl do vířivého objetí a pozdrav dobrého rána vyslovený jeho hřejivým hlasem jej polechtal kolem ušního lalůčku, který byl pak obdařen lechtivým polibkem. JongHyun stáhl obočí k sobě. Následná scéna byla pro něj už dost. Nelíbilo se mu, že sem hyung jen tak přijde a vezme si jeho Minha. Delší dobu mu byl trnem v oku. Ten chlap ... Byl Minhův první a teď měl díky tomu určitá privilegia. Neskutečná zášť mu projížděla tělem k tomu muži. Muži, co připravil Minha do světa sexu. Muži, co ho naučil, jak správně roztahovat nohy a křičet. Shim Changmin mu ukradl i jeho první dotek, který měl patřit jen jemu. Kim JongHyun přece nebyl špatný muž. Ano, nebyl špatný. Jen hloupý. A někdy až bolestivě. Hloupost ho donutila se svého dongsaeng vzdát a pak se mu to ošklivě vracelo zpátky. Díky tomu na něj hrubě křičel a teď ho jeho chyba trestala pohledem na Minha, šťastného v náručí jiného muže. Z větší části si za to mohl sám.
Bezeslova odešel do kuchyně, chystat ostatním snídani. Dnes s tím byla řada na něj. Stoupl si na špičky, aby mohl vzít sušenky, ale polička byla k jeho smůle vysoko. A pak, čísi ruka se náhle natáhla před něj a bez problémů vytáhla krabici. JongHyun se automaticky zamračil, jakmile mu ji hyung podal. Huhlavé poděkování doslova zaškytal a chystal misky.

"Nevíš, co se s Minhem děje? Připadá mi v poslední době tak nějak ... No jakoby nebyl ve své kůži, jakoby ho něco trápilo," zamyslel se Changmin a JongHyunem projel elektrický proud. Bylo to kvůli němu? Choval se až tak hnusně, že z toho depkařil?
Rukou si setřel pot z čela a snažil se uklidnit. Nemohl za jeho stav. On ne ...

"Nejspíš to bude ze stresu. Snídal jsi už?" zeptal se zvláštně přívětivě a když starší zavrtěl hlavou, vytáhl misku navíc. Changmin ho však stihl včas zarazit. Omluvil se tím, že posnídá ve městě s Minhem a nemusí si přidělávat práci. Nato si JongHyun skousl ret a začal trucovat.

"Aigoo, Jongie, ty jsi tak roztomilý," zasmál se zvonivě a štípl mladšího do tváře. Ten prskl a cosi si naštvaně zamumlal pod vousy. Jen kdyby hyung nebyl tak vysoký, tak by mohl ...
Do kuchyně vtrhl Minho. Oba muži se otočili na jeho volání a oba si ho prohlédli od hlavy až k patám. Úzké džíny, tričko IRON MAIDEN a spousta náramků kolem zápěstí. A co bylo na tom to nejlepší, vlásky měl jemně stažené do culíku. Changmin mu outfit s hvízdnutím pochválil a pak se s úsměvem rozloučil s JongHyunem, který málem převrhl krabici s mlékem, jak ho pohled na dongsaeng odrovnal. Opětoval devadesáti stupňový úklon staršímu a nakonec i Minhovi, který se rozloučil poněkud rozpačitě. Ale on mu to nedával za zlé. Včera se choval jako bezcitný idiot. Musel ho nejspíš pořádně vyděsit. Nasypal do misek sušenky a zalil je mlékem. Pak zbytek svolal ke stolu, ale nakonec u něj seděl jen on a Taemin, který byl ještě v pyžamu.

"Hyung odešel?" zeptal se s plnou pusou mladší, aby řeč nestála. JongHyun přikývl. Tušil, že "jen" na snídani spolu nešli. Ale co, jemu to mohlo být jedno, co dělali.
Trpce si povzdechl. Dnešní den stráví nad hromadou papírů a pokusí se napsat nějakou písničku. Bude ve svém světě a zapomene na chvíli na Minha.

~

Tmavovlasý chlapec unaveně klesl hlavou na Changminův klín. Ten celý den na něm pozoroval určité změny. I když se to Minho snažil maskovat úsměvy, poznal, že něco není v pořádku. A on nebyl tak hloupý, aby si toho nevšiml.

"Min," oslovil ho náhle a odložil text k MIROTIC. Chlapec pootočil hlavu a vzhlédl k němu svými kulatými velkými oči. Changmin nevěděl, jak mu to měl říct. Nechtěl ho naštvat nebo ještě hůř, uvést do deprese. Jenomže by zpytoval svědomí, kdyby to neřekl teď.
"Min, co ti je? Chováš se divně, přetvařuješ se a ty tvoje smutné úsměvy se mi nelíbí ... Stalo se něco? Může za to JongHyun? Ublížil ti?" zeptal se a mladší sebou polekaně trhl. Cítil, že se hyung bude ptát a lhát mu v odpovědi nechtěl. Lži byly k ničemu, ty jen ubližovaly.

"Hyung," začal a posadil se vedle něj. "To já jsem mu ublížil. Viděl mě včera s Junhem a ... Pak jsme na sebe křičeli a on ... On pak řekl ..." Zmlkl a do očí mu vhrkly slzy. Changmin drobné kapky setřel palcem své ruky a přitáhl si mladšího do konejšivého objetí.

"Chápu. Ty jsi mu "tamto" ještě neřekl, viď?"
Minho zavrtěl hlavou. Jak by mu to mohl říct? Neměl dost odvahy. "Ale měl bys to udělat. Nechci, aby ses trápil pro nic za nic. Jestli mu to neřekneš, tak to udělám já," pohrozil nakonec prstem výhružně a tmavovlásek mlčky přikývl. Setřel poslední slzy a posadil se Changminovi na klín. Jeho tělesná blízkost bylo to jediné, co teď chtěl.

"Hyung, miluj mě, prosím," zašeptal Minho zoufale, tlačíc zadeček na mužův měkký rozkrok. Tomu po tváři přeběhl lehký úsměv. Dongsaeng mu v sexu stále tak věřil. Nespali spolu přes dva měsíce, kvůli časovému vytížení a pravda, stýskalo se mu po tomhle teplém a drobném těle. I když věděl, že by mělo patřit někomu jinému. Pro něj to bylo, jako kdyby Minho podváděl JongHyuna s ním. Byla to sice nepřímá nevěra, ale on ve vztahu zastával věrnost. A i přesto dělal opak. Věděl, že bylo špatné hladit tu jemnou kůži, nutit jeho hlas se lomit pod hlasitými steny bolesti i rozkoše, věděl, že bylo špatné zneuctít zevnitř to mladé, pružné tělo, všechno to bylo tak zatraceně špatné. Ale on si nemohl pomoct. Nemohl ... nebo nechtěl? Jeho chování v téhle chvíli bylo zářným příkladem.
Rozpustil chlapci vlasy a jemně do nich vjel prsty. Krouživě masíroval citlivou pokožku a posouval se níž po temeni hlavy až k šíji. Minho zavrněl a políbil hyunga za ucho. Tohle přesně potřeboval. Jeho pomalou předehru.

Changminovo svědomí začínalo ustupovat do ústraní díky touze, která byla značně silnější, když svlékal chlapce z jeho přebytečného oblečení. Sílila při intimních dotecích na jemnou kůži a naléhavých polibcích. Hořela, když plnil jeho vnitřek svým séměm a utichla, když skončil. Výčitky ho sebraly ihned po tom. Minho byl po celou dobu jejich milování v extázi jako vždycky, ale tentokrát to bylo přece jen jiné. Bylo to pouze fyzické uspokojení, potešení z tělesného kontaktu, ale nic víc. To duševní stále chybělo. A bude chybět, dokud se Minho už konečně JongHyunovi nevyzná.
Changmin se ztrápeně podíval na osobu ležící vedle něj, schoulenou v klubíčku. Vypadal jako malé kotě. Naprostý andílek. Políbil ho do vlasů a přetáhl přes něj deku. Sám se pak k němu přitulil a přitáhl do pevného objetí. Ještě na pár chvil si užije jeho blízkost.

Další zmuchlaná kulička papíru dopadla do koše. JongHyun, ať se sebevíc snažil, stále nemohl vymyslet žádný smysluplný text. Začínal se bát, že chytal tvůrčí blok a to mu na náladě nepřidalo. Po stém pokusu to už vzdal. Odložil tužku a s povzdechem se přetočil na záda. Bylo to nanic. Pořád na Minha musel myslet. Co asi teď dělal ... Určitě se má dobře. Changmin byl ten typ muže, který by udělal kohokoliv šťastným. Doufal, že dokáže Minha dostat z té deprese.

~

Bylo něco kolem čtvrté ranní, když se Minho vzbudil. Nějaký hluk mu bránil ve spaní a zpanikařil, když zjistil, že hyung nespí vedle něj. Snad neodešel ...
Zaslechl něčí hlas. Ulevilo se mu při zjištění, že patřil hyungovi. Nenechal ho samotného v tomhle obrovském bytě. Nechápal, jak mohl o něm na vteřinu zapochybovat. Vstal z postele a šel do kuchyně, z níž se hlas ozýval.

"... Tak za půlhodiny? Jo, to by bylo fajn. Díky moc, ahoj," domluvil Changmin a zavěsil. Tak to by bylo. Teď jen vzbudit ...
"Min, ty už jsi vzhůru?" Málem se lekl, když ho zezadu objaly přítelovy tenké paže. Chlapec přikývl.

"S kým jsi to mluvil?" zeptal se a rozespale zamžoural. Changmin odložil telefon. Doufal, že ho tím, co mu teď řekne, neodrovná.

"S Jongiem. Poprosil jsem ho, aby tě odvezl domů. Bude tu za půlhodiny, tak se běž oblíct, ano?" usmál se a pohladil ho po vlasech. Minho překvapeně zamrkal. Hyung si pro něj přijede? Opravdu? Nevěřil tomu. Možná se už uklidnil a odpustil mu. Opět v něm vzplála malá naděje. Tentokrát si už dá pozor při rozhovoru s ním.
Odešel zpátky do ložnice, dal si rychlou sprchu a pak se oblékl. Domovní zvonek se ozval právě, když dopínal poslední knoflík své bundy. Poskočilo mu srdce, jakmile slyšel hyungův mírný pozdrav, smíšený se stížnostmi, jak se rozléhá celým bytem.

"... Fakt, příště mi nevolej v tak nekřesťanskou hodinu," plácl ho do ramene a založil ruce vbok. Nesnášel brzké vstávání a ještě kvůli nečemu takovému. Přijeď si pro Minha, tss. To snad Changmin už zapomněl řídit, nebo co? Trucoval, ale přesto byl tak trochu rád. No trochu ... Hodně. Telefonát staršího ho sice rozčilil, ale když se jednalo o jeho milovaného dongsaeng, to nemohl říct ne. Jen měl obavy, jak se bude k němu chovat po tom, co mu udělal. Byla to chyba, to připouštěl. Ale snad ne zlomová.

"Hyung, dobré ráno," pozdravil Minho tiše, čímž JongHyuna vytrhl z přemýšlení. Zkoumavýma očima si chlapce prohlédl a když na něm neidentifikoval žádné "věci" navíc, přikývl a pozdrav opětoval.

Alespoň ty cucfleky si odpustil Oddechl si. Vzal Minhovi batoh a rozloučil se s hyungem. Odvrátil pohled, když se dongsaeng vrhl Changminovi do bouřlivého objetí a sklopil zrak, když si ti dva něco šeptali. Ugh, co to s ním je? Neslíbil si přece včera, že se mu do jeho soukromí nebude starat? Zřejmě to byla jen planá slova. Asi by si měl najít přítelkyni. Tím by se to všechno možná vyřešilo. Už žádné starosti, žádné mokré sny ani falešné naděje ...
"Hyung!" Zamával mu chlapec rukou před očima. "Půjdeme?" zeptal se a ani nečekal na odpověď a mačkal tlačítko výtahu. JongHyun procitl a vydal se za ním. Vážně, kdyby takhle přemýšlel někde na ulici, mohlo by ho něco srazit.

Ve výtahu bylo ticho. Minho se trochu kolébal na stranu, jak se pokoušel držet vzhůru, stále ještě nebyl plně probuzený a věděl, že dřív nebo později sebou sekne. Jen doufal, ať si neutrhne ostudu venku. Před JongHyunem, to nechtěl.
Opřel se o zeď a hlasitě vzdychl. Podíval se na hyunga. Stál na druhé straně s jeho batohem a klopil zrak do země, jakoby tam bylo něco zajímavého. Changminova slova mu projela myslí jako rychlík. "Měl bys mu to říct ..." No to se lehce řekne, ale hůř udělá. A on byl ke všemu ještě takový zbabělec. Vedl v sobě vnitřní boj dlouhé dva roky a měl by to konečně ukončit. Už mu nechtěl dál lhát.
"Hyung," Hlasitě polkl, když mu druhý věnoval letmý pohled.

"Hm?"
Minho ztrácel kontrolu nad svými emocemi. Snažil se, ale nedokázal to říct. Otevíral ústa, ale vyšlo z nich něco jiného, než původně mělo.

"Hyung, omlouvám se za ten včerejšek ... za to všechno. Nechtěl jsem tě naštvat, vážně ne," omluvil se trhaně a v tu chvíli sám sebe proklínal.

Choi Minho, ty jsi takový de*il ...

JongHyun jen překvapeně zamrkal. To dělal v poslední době často. Divil se tolika věcem, ale tohle ho opravdu překvapilo. Celou minulou noc přemýšlel o vhodné omluvě a polykal svou pýchu, ale Minho jej nečekaně předběhl. Bylo to od něj pěkné gesto, přesto si však stál za tím, že právě on by se měl jemu omluvit. No a když to tak už pěkně načal ... Bylo třeba to dokončit.
Hluboký povzdech opustil jeho ústa, musel se soustředit, aby se mu mohl dívat do očí. Zvedl hlavu a zavrtěl jí v nesouhlas.

"Minho-ah, za nic nemůžeš. Omlouvat bych se měl spíš já, řekl jsem ti takový hnusný věci a kvůli zbytečnosti. Je mi to líto, příště si dám pozor na pusu ... i na oči," slíbil a pokřižoval se na hrudníku. Z Minha všechen stres odpadl. Hyung měl vždycky potíže přiznat svou chybu, tohle bylo poprvé, kdy ho slyšel se mu za něco omlouvat. Uklidnil se. Zachytil hyungův malíček se svým, jako to dělali na koncertech. Jejich projev přátelství ...
JongHyun k němu stočil vykulený pohled. "Znamená to teda, že jsme zase kámoši?" zeptal se s pozvednutým obočím, hledíc na jejich propletené prsty. Poslední slovo se mu říkalo trochu s obtížemi, byl by rád řekl něco úplně jiného, ale bohužel, na to neměli tak intimní vztah.

"Pabo! Vždycky jsme byli a budem kámoši, vždycky!" zamručel naštvaně Minho.

"To jsem rád," usmál se JongHyun a soukal se z výtahu s dongsaeng v patách. Byl tak roztomilý, když trucoval, opravdu. Moc si přál, aby je nepojilo jen velké přátelství.

Nasedl do auta a Minho zaujal místo spolujezdce. Bude se dívat, jak jeho hyung řídí. Měl trochu obavy, ale věřil, že je dobrý řidič, i když tohle auto už zažilo pěkných pár odřenin. JongHyun byl totiž pořádně agresivní, co se řízení týkalo. Vztekal se při vleklých kolonách a nadával, když mu nějaká fanynka vpálila přímo po kola. Vlna sprostých slov se valila z jeho úst a když se dostal do rauše, bylo pak těžké ho zastavit. A proto se ostatní jízdě s ním vyhýbali, jak to jen šlo.
Minho se před odjezdem ještě tiše pomodlil a pohodlněji se uvelebil v sedadle. Bralo ho spaní, tak unavený dlouho nebyl. Myslel si, že to přejde a ono nic. Opřel hlavu o okýnko a víčka mu únavou klesala pozorováním měnící se krajiny. Bylo šero a provoz byl na bodu mrazu. Což bylo dobře, to se hyung nemusel moc rozčilovat, a on chtěl ještě s SHINee dlouho zůstat.
JongHyun s úsměvem zíral na polospícího dongsaeng. Chlapec zřejmě neměl dost času na své spaní, a on spal hodně rád a dlouho. Ale teď se držel vzhůru, i když jeho tělo odpovídalo o opaku. Rozhodl se zlomit jeho vůli. Na to zabírala jediná možná věc.
Zapnul rádio a chvilku ladil tu správnou stanici. Z reproduktoru se náhle ozval známý hlas. JaeJoong sunbae-nim ... Znal tu písničku. Jeho oblíbená. Měl šílené nutkání si zazpívat.

"Haruman nibangui chimdaega dwegoshipo
Do dasuhi pogunhi nae pume gamssa ango jaeugo shipo ... ~ "

Slova se automaticky spustila z jeho úst a Minho slabě zamrkal. Ztěžklá víčka mu bránila otevřít oči a vynadat hyungovi, že při zpívání může ztratit kontrolu nad volantem, jenomže klidný a jemný tón jeho hlasu působil jako ukolébavka. Zavrtal se do sedadla a využil rameno staršího jako polštář. JongHyuna na rameni polechtaly vlásky dongsaeng, tiše polkl, ale pokračoval se zpíváním. Bylo příjemné, mít Minha tak blízko sebe. Být na jeho místě nějaká slečna, asi by se takhle dobře necítil. Nebyl gay, ale pro Minha byl vyjímka. Byl gay jenom pro něj. Pitomost? Neřekl by. V dnešní době už bylo možné prakticky cokoliv.

JongHyun celou jízdu prozpíval. Po očku při tom sledoval Minha, jestli se náhodou nevzbudil, ale ten spal jako andílek, i když najel na nějaký hrbol na cestě. Měl dost tvrdé spaní a byl za to rád. Problém byl však ho vzbudit, jakmile dojel k jejich bytu. Nechtěl ho vytrhnout ze spaní, vypadal opravdu roztomile a nerad by o ten pěkný výhled přišel. Popadl tedy jeho batoh ze zadního sedadla a vystoupil z auta. Otevřel dveře na Minhově straně a opatrně jej vzal do náruče. Překvapilo jej, že chlapec nebyl zdaleka tak těžký, jak si myslel. V poslední době nějak ztratil na váze ... Koncerty, náročné choreografie ...
Taky mnoho sexu dodal si pro sebe a prolezl kolem vrátného v naprosté tichosti. Starý muž si ho však všiml a jen se usmál. Ty mladé hvězdy dneska ... Docela jim to mládí záviděl.
JongHyunovým jediným problémem byly schody. Rozhodl se proto využít výtah. Doufal, aby hluk toho stroje Minha nevzbudil, ale ten, zdálo se, byl ještě ve své říši snů.
Srdce mu začalo zčistajasna bít, když otáčel klíčem v zámku jejich bytu. Bylo brzo ráno, kluci by ještě měli spát, ale co když už byl někdo vzhůru? Měli by zase kecy, kdyby ho viděli takhle ... Nasucho polkl a otevřel dveře. Vstoupil s Minhem v náručí dovnitř a nervózně se ohlédl po místnosti. Nikde nikdo. Spadl mu kámen ze srdce. Na nic nečekal a rovnou si to zamířil po schodech nahoru do jeho pokoje.
Tam ho položil na měkkou postel a přemýšlel, jestli ho vzbudit nebo ho nechat tak. Sice se předtím usmířili, ale ještě se necítil na konverzaci s ním. Bylo navíc ráno a potřeboval se prospat. Měl volno a taky na něj čekala příprava snídaně pro ty hladové vlky. A obyčejnými tousty se jim nezavděčí.
Vzdychl. Raději opustí tenhle pro něj zakázaný pokoj a osobu, než udělá něco, co by neměl. Jedno si ale přece neodpustí. Bez toho by se pak cítil po zbytek dne divně.

"Hezké sny, zlato. Miluju tě," zašeptal tak tiše, jak jen dokázal a políbil mladšího po hebkých vlnitých vlasech. Zvedl se a chystal se odejít, jemná ruka mu však pevně stiskla zápěstí. JongHyun strnul a opatrně se otočil. Snad ...
"Ty - ty jsi vzhůru?" zeptal se zcela hloupě a šokovaně si volnou rukou zakryl ústa. To ho musel určitě slyšet ... Chlapec přikývl.

"Hyung, je to pravda? Miluješ mě?" Náhlá otázka pro něj byla jako studená sprcha. Potřeboval říct něco, čím by své vyznání zamaskoval a jeho mozek se upěnlivě snažil najít nějakou vhodnou výmluvu, než ji však stačil vyslovit, Minho jej předběhl.
"Hyung ... Já ... víš, no ... Já tě ... Já tě taky miluju," zahuhlal sotva slyšitelně a JongHyun jasně i přes to šero v místnosti viděl jak mladší ve tváři červená. To snad ne. On se mu vyznal? Cítil, jak ho berou mdloby.

"Jak dlouho?" Vypadlo z něj náhle. Stál jako pravítko a ani se nehnul. Chlapec se posadil a zpříma mu pohlédl do očí. Teď byl ten správný okamžik. Řekne mu všechno.

"Od našeho debutu, hyung. Bál jsem se ti to ale říct, aby skupina neměla problémy ... Začal jsem spát s těmi chlapy jen proto, abych na tebe zapomněl, ale nešlo to ... Hyung, je mi to líto, vážně jsem nevěděl, že ty ... " Větu nedokončil díky spršce slz, řinoucích se z jeho očí. JongHyun si olízl suché rty. Nějak se oteplil vzduch v místnosti. To bylo překvapení. Hodně velké překvapení. To snad ani nemohla být pravda.

"Vo*e," vypadlo z něj a praštil dongsaeng po hlavě. "Víš, jak jsi mě vyděsil? Už to nikdy nedělej, příště si takový věci nenechávej pro sebe a rovnou je vybal! Bože, ani nevíš, jak jsem trpěl když jsi byl s těmi chlapy," zavrčel a padl na kolena, aby objal Minha v těsném objetí.

"Mianhe, hyung, mianhe," zavzlykal mladší.
JongHyun až teď pochopil. On byl příčinou toho jeho řádění.

"Hloupý naivní Choi Minho," zašeptal s úsměvem a pohladil jej po vlasech.

"Hyung ..." zafňukal chlapec a nabroušeně se od něj odtáhl.

"Miluju hloupého Choi Minha, miluju ho strašně moc," usmál se JongHyun, přitahujíc si ho k sobě za bradu, aby ho pak mohl políbit na rty. Poprvé, doopravdy.

Dodatek autora:: 

Měla to být původně krátká jednorázovka, ale nakonec z toho vzešla dlouhá jednorázovka XD

Snažím se chytit tu správnou vlnu, tak píšu blbosti. Hodně blbostí, kterým nikdy nedopíšu konec.

Tohle je jedna z mála jednorázovek, které se mi podařilo jakž takž dokončit. XD

Opět JongHo v hlavní roli * stydí se * A

Až mě posedlost kpopem přejde, tak se možná opět vrhnu na nějaké to anime prznění XDD