I Love You I Hate You (3.kapitola)

"Já?" otázala jsem se nesměle.
"Ne ty… ta za tebou," odvětil
Měla jsem nutkání se otočit a podívat se, o kom že to mluví. Pak mi ale došlo, že si ze mě utahuje.
"Tak mi řekni proč já?"
"Proč se ptáš?"
"Řekněme, že jsi mě překvapil. Ale hlavně přiznejme si…" pátrala jsem v paměti a hledala vhodná slova… "Přiznejme si, že máš výběr z řady jiných a hezčích holek. Téměř všechny dívky ve škole Ti leží u nohou… Tak proč já?"
"Protože Tebe mám rád. Mám Tě mnohem radši než kamarádku."
"To je moc hezký."
"A?"
"Co ,A?´," usmála jsem se od ucha k uchu.
V dohledu několika desítek metrů stál domek, ve kterém jsem od narození vyrůstala. Schválně jsem všechno protahovala. Chtěla jsem ho poškádlit. Vždycky měl strašnou radost, když mi v dětství provedl nějakou lumpárnu. Vydrželo mu to až do dnes.
Teď je řada na mě, usmála jsem se v duchu.
"Tvoje odpověď?"
"No… když já nevím."
"No tak, buď řekni ,ano´ nebo ,ne´. Nic složitého na tom není."
"Zvažuji všechna ,pro´ a ,proti´, a musím říct, že ,proti´ zatím převažují."
Zůstala jsem stát u domovní branky.
"Blair… tak mi aspoň řekni, na čem jsem."
"Tobě bych nikdy neřekla ne!" opáčila jsem. Překvapeně se na mě podíval.
"Vážně?! Takže, co bys řekla tomu, kdybychom se sešli tak za 2 hodiny tady u vás a zašli by jsme se podívat co dávají v kině?"
"Chrisi, to má být pozvánka na rande?" Prohodila jsem s kamennou tváří.
"No, měla by být,"odpověděl nervózním hlasem.
"Budu tady na Tebe čekat, musím jít totiž ještě nakoupit věci na oslavu a tak," usmála jsem se, "tak tu budu nejspíš dříve než Ty."
"A nemohl bych jít s Tebou? Myslím jako výpomoc, přece se s tím nebudeš tahat sama."
"Tak dobře. Budu ráda, ale za půl hodinky vyrážím."
"Jasně, budu tu. Měj se."
"Ahoj," zamávala jsem, když odcházel.
Došla jsem ke dveřím. Strčila jsem klíč do zámku. Bylo odemčeno! Počkat já jsem ráno na 100% zamykala. Otevřela jsem dveře a můj pohled padl na pánské boty a kabát na věšáku. Táta je doma! A to nevěští nic dobrého!