Já a Satan

Jsem Mia a jsem anděl, který byl dočasně shozen z nebe. Je to kvůli tomu, že jsem stále nezabila žádného démona. Jednoho jsem si dokonce nedopatřením ochočila, ale toho potom zabili ostatní andělé. Pokud se mi do měsíce nepodaří zabít démona, z nebe mě svrhnou nadobro.
Kvůli tomu mně napadla vážně šílená věc. Žádný jiný anděl by to neriskoval, ale mě představa, jak mě vyhazují z nebe a jak se jeho brány na vždy přede mnou zavírají, děsí. Takže jsem si přivolala knihu démonů. Je to zakázaná kniha a je schovaná v sejfu v knihovně nebe. Už jako malá jsem zjistila, že ji z nějakého zvláštního důvodu dokážu přivolat. Takže mi to problém nedělalo.
Otevřela jsem ji a nalistovala stranu démona střední třídy. Jmenoval se Runigo. Podle obrázku to byla slizká ještěrka a dvěma hlavami a na každé z nich bylo osm očí. Měla šest nohou a dva ocasy zakončené ostny.
Přejela jsem prstem po stránce a najela na přivolávací kouzlo. První jsem musela nakreslit obřadní kruh podle instrukcí a potom odříkat přivolávací matru. Když jsem udělala obřadní kruh, pořádně jsem si ho prohlédla.
" Jop, to by bylo." Kývla jsem si pro sebe hlavou. Byla jsem se svým dílem spokojená. Teď už jen zbývalo, stoupnout si do středu kruhu a odříkat matru.
Stoupla jsem si tedy na střed a začala. " Ó Šaako. Bože démonů. Žádám tě o svolení přivolat sem, na zem, tvého poddaného. Obětuji pro tebe svou krev." Řízla jsem se do prstu a nechala krev skápnout na znak podle mnou. Kruh se rozzářil jasně červenou. " Ó Šaako, vyslyš mě." Dokončila jsem a zaklonila v prosbě hlavu.
Celý pokoj zčernal, jen kolem mě zářil červený obřadní kruh. Cítila jsem silné poryvy větru, které mi rozcuchaly vlasy a připlácly na mě oblečení. Pak vše najednou ustalo.
Vzhlédla jsem. Přede mnou stál pohledný vysoký muž s červenýma ještěrčíma očima, černými vlasy a netopýřími křídly. Byl to někdo jiný než démon Runigo.
" Proč jsi mne přivolala? Chceš ode mne něco?" řekl mrzutě.
" K... Kd... Kdo seš?" vykoktala jsem.
" Ty mne sem přivoláš a ani nevíš kdo jsem. No budiž. Jsem Satan." Upřel na mě rudé oči.
Přejel mi mráz po zádech.
" A ty?"
Rozkročila jsem nohy a stoupla si do bojového postoje. Před sebe jsem natáhla ruku. " Já jsem Mia. Anděl, který tě přišel zabít." To jsem sice řekla, ale vždyť jsem nezabila ani démona nízké třídy, natož toho nejmocnějšího. Ale musela jsem to zkusit. Buď budu zabita, nebo vyhraji a v nebi mě přijmou a možná i povýší.
Satan se rozesmál. " Dobrá, ale nelituj toho." Rozevřel svá černá křídla a v ruce se mu objevila rudá koule.
Mě se moje momentální oblečení přeměnilo do bílého volného roucha, které nosili andělé. V ruce se mi objevil stříbrný luk a na zádech šípy. U boku mi zachrastil svatý meč. Ze zad mi vyrostly velká bílá křídla.
Satan mě se zaujetím sledoval. " Zajímavě. Nechť hra započne." Vystřelil po mě rudou kouli.
Uhla jsem a koule narazila do zdi, která byla mrknutím oka pryč. Bude fakt zle jestli mě trefí. Vyletěla jsem do vzduchu a rychle po něm střelila šípem. On jen natáhl ruku a šíp se zastavil a na to vybuchnul.
Zamračila jsem se. Budu mít větší šanci na otevřeném prostoru. Otočila jsem se a plnou rychlostí vlétla do okna. To se roztříštilo a já proletěla ven.
Uslyšela jsem, jak se Satan směje.
,,No skvělé. Tak pojďme ven." Vyletěl za mnou ven.
Otočila jsem se a viděla, jak si olíznul rty a jak se mu vynořili dlouhé špičaté tesáky. U jedné ruky měl tentokrát modrou kouli. V očích se mu zablesklo a na to po mě koulí vystřelil.
Uhla jsem, ale koule se kousek za mnou zastavila a zamířila zase na mě. Vlétla jsem k budově a počkala až se koule přiblíží. Těsně před nárazem jsem uhnula a koule narazila do budovy, která se zřítila.
" Tohle nemá cenu. Budu muset přejít k boji na blízko." zamumlala jsem. Nabrala jsem odvahu a popadla svatý meč. Luk s šípy se s cinknutím vypařil. Zavřela jsem oči.
Zakřičela jsem pro sebe a vylétla na Satana. Ten mě zablokoval svým černým mečem, který se mu náhle objevil v ruce. Začali jsme bojovat.
Nevím, jak dlouho, ale nakonec mi Satan svatý meč vyrazil z rukou a popadl za krk. Tak se semnou rozletěl proti zdi jednoho domu. Tvrdě jsem do ní narazila. Vyrazilo mi to dech. Cítila jsem jak mi z koutku pusy stéká krev. Zmizela mi křídla. Za normálních okolností bych spadla na zem, ale teď mě Satan stále držel pod krkem.
Přiblížil se ke mně a olízl stékající krev. " Ha. Vážně dobré." Usmál se a přejel si jazykem po špičatých tesácích, na to to gesto zopakoval rukou. Tesáky se mu ještě prodloužili a na jeho tváři se objevil škodolibý úsměv.
Na to se mi zakousl do krku. Cítila jsem, jak jeho dlouhé tesáky probodávají moji kůži a noří se hlouběji do mého hrdla. V bolesti jsem vykřikla. Do očí mi vyhrkly slzy.
Cítila jsem, jak Satan saje mou krev. Dokonce to bylo i slyšet. Bylo jasné, že si to užívá. Nakonec se ode mne odtáhl. Z koutku úst mu stékala moje krev. Olízl ji. " Ach. Dobrota. Pro teď to stačí."
Cítila jsem, jak mi vytéká krev s rány a špiní mé andělské roucho. Jaká hanby. Po tváři mi stekla slza.
Poté mě Satan odtáhl do nějaké budovy do poměrně prostorné místnosti.
" Teď si moje." řekl a stáhnul mi z ramen roucho. Přitiskl mě břichem k zemi.
Všimla jsem si, jak ke mně natahuje prst s dlouhým nehtem. " Co to děláš? Přestaň!" vykřikla jsem, ale pozdě.
Jeho nehet se mi zaryl do zad. Satan tam něco začal vyrývat. Vykřikla jsem bolestí. Byly to dva zkroucené kruhy, které potom přeškrtl rovnou čarou. Z knih jsem věděla, že to je znak Satana.
Když mě pustil, zhroutila jsem se na zem. Ale Satan ještě neskončil. Klekl si nade mne a olízl mi jeho čerstvou značku na zádech. " A teď mi ukaž tvoje křídla."
" Ne! Proč bych měla?!" zavrčela jsem a vytrhla se mu. Přece nebudu Satanovi dobrovolně ukazovat svoje křídla.
" Budeš muset." řekl a přitáhl si k sobě mojí hlavu.
Pokusila jsem se mu vytrhnout, ale nepovedlo se mi to. Na to mě políbil. Překvapilo mě to a ještě víc to, že měl vážně jemné rty na to, že to je Satan. Po chvíli mi strčil jazyk do pusy a začal si tam hrát s mým.
Chtěla jsem ho kousnout, ale on mi v tom zabránil. Zaryl mi tesák do rtu a začal k tomu sát. Svůj polibek prohloubil. Vážně jsem nechápala k čemu to dělá? V tu chvíli se mi na chvíli objevilo křídlo. Silou vůle jsem ho zapudila.
Satan se odtáhl. " Takže, když si vzrušená objeví se ti křídla." rozesmál se. " Velmi zajímavé." Znovu mě políbil, ale o dost intenzivněji než před tím.
Chtěla jsem se odtáhnou, ale neměla kam. Jednou rukou mi zajel pod roucho u nohou a začal stoupat víš.
Cítila jsem, jak se křídla objevují, ale ještě jsem je dokázala zapudit. Ucítila jsem, jak se Satan do polibku usmál. Zvedl jednu ruku a přejel mi jí přes hruď. Přesně středem. Roucho se rozřízlo na dvě části a sesunulo se na stranu. V místě, kde přejel prstem se mi objevila rána, ze které začala vytékat krev. Satan přerušil polibek a sklonil se k ráně. Olízl z ní krev.
To na mě bylo už moc a mě se ze zad vynořily křídla.
Satan se posadil. " No vidíš, že to jde." usmál se.
Jaká ostuda. Strašné potupení nechat narůst křídla Satanem. Sedla jsem si a křídla obmotala kolem sebe, aby se před ním schovala. Po tváři mi stekla slza. Strašná ostuda. Byla jsem jím ponížená.
Najednou jsem ucítila stisk a Satan mě přimáčkl k zemi. " Věděla jsi, že andělská křídla jsou velmi citlivá? Teď tě naučím něco co tě v nebi neučili." řekl a klekl si na mě. Ruce mi stiskl a dal nad hlavu.
" Počkej! Přestaň!" vyděšeně jsem vyjekla.
Satan se usmál. " Proč bych měl?" Natáhl jednu ruku ke křídlu a pohladil ho.
Vyděšeně jsem se na něj podívala, ale z úst mi vyšel vzdech. " Ach." Cítila jsem zvláštní pocit, který jsem nikdy dřív nepocítila.
" Vidíš. Vaše křídla jsou nesmírně citlivá. Taky to je místo, kde se můžete nejvíc vzrušit." řekl a začal mi přejíždět po křídlech. K tomu se mi zahryzl do břicha a začal sát mou krev.
Tohle mi dělal další následující měsíc a já se mu snažila bránit. Nijak to nepomáhalo a navíc si to vážně užíval. Za tu bodu mi to připadalo příjemnější a příjemnější a já k Satanovi začala pociťovat zvláštní cit. Za celou tu dobu jsem bohužel nezabila žádného démona, tak mě z nebe shodili. Stala jsem se vyvrženým andělem.
" Kam tě shodili? Na zem nebe do pekla k démonům?" zeptal se Satan.
Nechala jsem si narůst křídla. Už nebyly krásně a čistě bílé, ale temně černé. " Do pekla." odpověděla jsem.
" Proč?" uchechtl se Satan.
" Proč? Kvůli tobě. Protože si mi prováděl ty věci a motal se kolem mě!" vyštěkla jsem na ně a nechala havraní křídla zmizet.
" Neříkej, že se ti to nelíbilo." usmál se a oblízl si rty a své dlouhé špičáky.
" Líbilo." přiznala jsem nerada.
" Tak vidíš a teď pojď se mnou." Popadl mě za ruku a proskočil černým otvorem v zemi do pekla. " Teď si tě konečně užiju."
" Cože?" vyhrkla jsem překvapeně.
" Uvidíš."
Proletěli jsme peklem a cestou Satana zdravili všemožní démoni. Nakonec mě zatáhl do velkého černého paláce. Tam se prohnal chodbami a zavřel se spolu se mou v místnosti s velkou postelí.
Když jsem to uviděla, zrudla jsem. " Cožeeee?"
" Říkal jsem to, ne snad?" Škodolibě se usmál a přitáhl se ke mně. Zakousnul se mi do krku a vyšel proti mně. To mě donutilo začít couvat, až jsem narazila na postel a spadla na ni. Satan spolu se mnou.
" Proč sis vybral mě?" zeptala jsem se ho.
Vytáhl ze mě tesáky. " Co?"
" Proč sis vybral mě? Vím, že to přivolání nebyla náhoda."
Usmál se. " Takže ti to došlo. Je to pravda, naschvál jsem se s Runigem prohodil." Znova se zahryzl.
" Proč?" zeptala jsem se a vzdechla. Teď mi dokonce i sání krve připadalo příjemné.
Zase se odtáhl. " Nevím. Nudil jsem se a když jsem viděl tebe, napadlo mě že s tebou tu nudu zabiju."
" Ach... Aha."
" Vypadáš sklesle." řekl.
" Nejsem skleslá!" popřela jsem to.
" Ale jsi." Políbil mě na dvě malé ranky po kousnutí.
Znovu jsem vzdechla.
" Sice ti to je příjemný, ale křídla ti pořád nenarostly. Jak mrzuté." povzdychl si.
Políbil mě a vsunul jazyk do mých úst. Jednou rukou mi zajel mezi nohy a druhou mi začal sundávat tričko. Potom mi stisk ňadro.
" Ách." vzdychla jsem.
Viděl, že už jsem na hranici a tak mě kousl do ucha. To už bylo moc. Opravdu ve velké rychlosti mi narostla velká černá křídla a rozložily se na posteli vedle mě.
" Vidíš, že to jde." Usmál se a olízl si rty. Na to mi zajel rukou do havraního peří a začal si s ním hrát.
" P... Počkej." vykoktala jsem. Začínalo toho být na mě moc. Takhle hodně jsem to ještě necítila.
" Nemůžu." vzdychl mi do ucha a lehce se zahryzl do levého křídla.
" Ach." vykřikla jsem. Opravdu jsem byla na hranici.
Satan mi začal sundávat oblečení a pak i sobě. Najednou mi došlo co plánuje.
" Ne. To ne." začala jsem vyděšeně.
" Ale ano."
" Ne, prosím počkej." začala jsem být zoufalá.
" Promiň, už vážně nedokážu čekat. Už nemůžu." Lehce se usmál a vstoupil do mě.
Bolestně jsem vykřikla, ale bolest po chvíli přešla do slasti.
Satan se ke mně naklonil. " Miluji tě. Mio" zašeptal mi do ucha a rukou si začal zas hrát s peřím na mých křídlech.
Překvapeně jsem rozevřela oči a podívala jsem se na něj. Podle jeho výrazu jsem poznala, že to myslí vážně. " Já tebe taky. Miluji tě, Satane." řekla jsem a po tváři mi stekla slza. Slza radosti.
Satan mě pevně objal.

Konec!!