Jak Choi potkal Lucifera 05

~ Minho ~

Ten hajzl měl štěstí, že ty brýle nijak nepoškodil. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mi to bylo jedno. Chodit po škole s rozbitýma sklíčkama by nebylo moc hezké. Ale bylo to lepší, než chodit bez nich. Každý by mě potom poznal a já o falešné přátelé nestál.
Domů jsem šel pěšky. Na bus jsem neměl drobné a pochybuju, že by řidiči brali kreditky. Cesta nebyla moc dlouhá, díky bohu jsme měli barák asi deset minut od ústavu a mě procházky ani tak nevadily.
Vzal jsem to přímou cestou, přes park to bylo v tuhle dobu nebezpečné, a nechtěl jsem se domů dobelhat po čtyřech v roztrhaném oblečení. I když ta jednotvárná uniforma mě trochu štvala. Zasloužila by si vylepšit, ale hned jsem tu myšlenku zahnal pryč z hlavy. Matka by zuřila, a rozzuřená matka a moje ke všemu, to bylo horší než zaracha a týden bez her.

Vplížil jsem se zadním vchodem přes kuchyň dovnitř, stále jsem doufal, že doma nikdo není a jako by mě štěstí pláclo přes hlavu a uteklo, zrovna, když to vypadalo, že do pokoje vběhnu bez povšimnutí, matka stála u schodů a rozdávala rozkazy služebným.

"Na sobotu chci vyzdobit sál bílými závěsy, těmi, co jsme minule měli, pamatujete, že, Tess? A k večeři ... Min, už jsi doma?" Sakra, infiltrace neúspěšná. Jak jen brácha dokázal zdrhnout? Proplížit se kolem té čarodějnice bylo nemožný. Jen jsem polkl a šel směrem k ní. V rychlosti jsem si stahoval culík, aby neměla řeči a jako hodný syn se nechal dusit v jejím objetí na přivítanou.
"Jak se měla moje malá žabička?" Počechrala mi vlasy s úsměvem. Zavrčel jsem nad tím zběsilým účesem, co mi vytvořila na hlavě.
Žabička ... Přezdívka z dětství. Narážka na moje oči. Pěkně pitomý. Chovala se ke mě jako bych byl pořád její malý Minnie. Měla by s tím přestat. Malému Minnie bylo už sedmnáct. Malý Minnie je gay, mami. A souložil se svým učitelem. Roztahoval se pro něj v tom altánku co je na zahradě, zrovna během výuky, proto byly ty potahy na židlích druhý den vyměněny za nové. Malý Minnie je celé postříkal, když ho hyung dělal a bušil do jeho kluzkého patnáctiletého těla. Tvůj malý Minnie je dě*ka. A víš co? Líbilo se mu to. Celé ty dva roky ku*vení se s hyungem se mu zas*aně líbilo. Doufám, že jsi na svého syna patřičně hrdá, však jsi ho taky dobře vychovala ...
Čertíci ve mě byli ten den nesnesitelní. Opravdu bych chtěl vidět její reakci. Věta "mami, jsem na chlapečky a spal jsem se svým hyungem, když jsem byl ještě nezletilý" by jí asi přivodila infarkt. Tolik let vytoužený infrakt. Posledních pět let jsem ji nenáviděl. Nenáviděl za to, že nechala bráchu odejít, že ona byla tím důvodem, proč odešel. Bránila mu v jeho cestě stát se zpěvákem, a taky se kvůli tomu s ním ostře hádala. Měsíc. Dva. A pak se zničehonic sbalil a odjel. Nestihl jsem se s ním rozloučit. Můj velký brácha. Můj SiWon. Opustil mě a já neměl nikoho, ke komu bych se mohl upnout. Ztratil jsem svůj vzor a to matce nikdy neodpustím.
"Žabička se měla dobře, našla si kamaráda," odpověděl jsem jí huhlavě a pokoušel se dostat z jejího dusivého objetí. Byla jako had.
"No to je skvělá zpráva. Jak se jmenuje?" vyzvídala hned a ani si nevšimla, že mi drtí hrudník.
"L-Lee ... Tae- Taemin," vymáčkl jsem ze sebe a pokusil se odtáhnout. Při jeho jméně konečně stiskl povolila a já se složil na schody. Páni, ta by dokázala jednoho uškrtit bez mrknutí oka. Zákeřná stará dáma. Asi bych měl zkusit lézt domů oknem, abych se vyhnul střetu s ní.
"Jinkiho malý bratr? Budoucí dědic Leeho společnosti zabývající se vývozem a dovozem čajů po celém světě?" Dlouhý název pro firmu. A kdo je sakra Jinki.
Podívala se na mě. "Ten Lee Taemin?" zeptala se ještě, jako by tomu nemohla sama uvěřit.
"Asi jo," souhlasil jsem a mnul si žebra. Vypískla a sedla si vedle mě, služebnictvo poslala pryč. Debata s nejmladším synem? Bože, jen to ne.
"Báječné, opravdu báječné. Měl bys toho chlapce k nám pozvat na večeři, spolupráce s jeho otcem by se nám velmi hodila pro naše obchody," poplácala mě po zádech a já se málem zakuckal. Obchody? Všechno, na co myslela byly obchody? Myslela jen na peníze, samozřejmě. Ta by mě za trochu peněz a šatníku D&G klidně zaprodala.
"Mami, nepřátelím se s ním kvůli penězům. Jsem vůbec rád, že mám nějakýho kámoše," vzdychl jsem a snažil se hovor co nejdřív ukončit. Štípla mě do tváře. Sakra ty její obrovské nehty.
"Jak je to jen možné, s tak pěkným obličejem," zasmála se a šibalsky na mě mrkla. Divila by se, kdyby mě viděla dneska ve škole. Mami, nosím brýle, které jsem ukradl našemu řidiči! Haha, jak rád bych jí to vmetl do obličeje.
"Nejsem tak pěknej," zamručel jsem a jen tak tak se vyhnul jejím rukám. Další objetí už bych nevydržel.
"Skromný jako tvůj otec. Nechápu, proč se tak podceňuješ," zakroutila nechápavě hlavou. Panebože, teď začne ta její přednáška. A že jsem na ni zvědavý. Musel jsem zmizet. Rychle.
Využil jsem její nepozornosti a vhodně se omluvil. Neexistující úkoly zaberou vždycky.

"Min, otec v sobotu pořádá večírek. Přijde pan Kim se svou rodinou, ne aby sis na ten večer něco naplánoval," křičela ještě za mnou. Cože? Ten pitomec k nám přijde na večeři? No paráda. Trpět přítomnost toho hajzla bude něco jako zkouška dospělosti. V sobotu zažije takový šok, ze kterýho se zblázní. Haha.

~

Čtvrtek byl naprosto šílený. Učitelé zešíleli. Hromada úkolů hned druhý den? To bylo od nich podlý. Možná jsem tak trochu čekal, že tenhle ústav bude leháro. Jsem taky jen člověk, tolik věcí najednou mi může svařit mozek. A já svůj mozek miluju. Můj chytrý a zvrhlý mozek.
Narozdíl od těch egoistických bastardů, kteří byli pitomí a taky tak vypadali jsem to v hlavě měl v pořádku a taky ji uměl dobře využít v praxi. A Taemin se pomalu začal vybarvovat. Jako kámoš byl zatraceně dobrý a taky chytrý, až jsem se sám divil. Mohl jsem s ním mluvit o normálních věcech. Všude okolo to byly jen řeči o sexu a jaké nové auto si kdo koupil, kdo koho ojel a v jaké místnosti a jak dobré to bylo. Bylo nechutné poslouchat jak se tam chvástají jeden přes druhého. Taemin měl naštěstí všech pět pohromadě. Díkybohu za to.

"Appa říkal, že tě chce poznat," vykřikl mi přímo do ksichtu. Zamával mi rukou před očima a naštvaně si mě prohlížel, když jsem na něj zmateně zamrkal.
"Co jsi říkal?" zeptal jsem se a rozpačitě si promnul zátylek. Zapomněl jsem, že snadno podlehnu snění s otevřenýma očima. O hodinách jsem byl často mimo.
"Appa tě zve k nám na véču ... Hyuuung ty vůbec neposloucháš, co je s tebou? Na co zas myslíš?" trucoval. Pátá hodina skončila a Tae, jako obvykle seděl naproti mě a mlel a mlel a mlel. Otravný zadek, ale časem si zvyknu. Mít přítele na své straně se hodí vždycky. A tenhle typ byl na škole vzácný. Mám složitou povahu a najít spřízněnou duši je pro mě hodně těžké.
"To je od něj pěkný, naši si myslí to samý," hlesl jsem nepřítomně a zahleděl se z okna. Krásný výhled na hřiště. Velké hřiště s fotbalovými brankami ...
"Au!" vyjekl jsem. Ta mrška mě štípla do ruky.
"Ale hyung, ty vůbec nevnímáš! Začínám si myslet, že to děláš schválně," pronajal ublížený tón a založil ruce vbok. Herec jeden.
"Vůbec ne. Jen miluju snít s otevřenýma očima," uklidnil jsem ho a poplácal po vlasech. Opravdu vypadal jako hřib. Roztomilý malý hřib. Byl by to skvělý malý bráška. Achjo.
"Ty lháři," uchechtl se a hravě do mě strčil. Sedl si na parapet a zasněně vyhlížel ven přes velké postříbřené okno. Opravdu hezký výhled.
"Hyung," ozval se, aniž by ke mě vzhlédl. Hrál si s prsty, takže byl nervózní. Nastražil jsem uši. Muselo to být něco důležitého.
Nadechl se. "Hyung, spěcháš po škole domů?" zeptal se.
"Ani ne," odpověděl jsem popravdě. Do toho domu hrůzy nebyl důvod proč spěchat.
"Takže ... takže by ti nevadilo, kdyby ... kdyby jsme zašli do Mekáče nebo ... se jen tak prošli? Jen my dva? Samozřejmě to není rande, nebo tak něco, je to jen ... jen ..." zakoktal se.
"Jo, jasně, proč ne. Mekáč zní dobře a procházku taky neodmítnu. Taky si můžeme dát jednu hru fotbálku, hřiště by mělo být otevřený," přerušil jsem ho a sám se nad sebou zarazil. Takhle spontánní jsem nebýval. Ten kluk měl něco do sebe.
"Hyung, vážně?" Náhle ožil a otočil se ke mě. Oči mu zářily jako malé hvězdičky. V tom odpoledním slunečním světle vypadal jako malý princ. Zasmál jsem se. Roztomilý.
"Samozřejmě, jsme teď kámoši, ne?" Hele, já to fakt řekl. Kámoš ... Můj první opravdový kámoš. Doufal jsem, ať ho moc nezkazím. Měl jsem takový pocit, že mu můžu říct všechno. Že bude taková vrba pro mě. Strach jsem měl ale jen z jedné věci. Jak bude reagovat na to, že jsem gay.
Seskočil z parapetu a než jsem si stačil uvědomit, že to udělal, už jsem měl jeho tenké ruce kolem ramen.
"Hyung, já tě miluju!" vypískl, až mi zašumělo v uchu a lísavě se o mě třel hlavou. Jeho vlasy mě škrábaly na krku. Pocuchal jsem mu je, aby dal pokoj. K mojí smůle se ode mě odlepil až když zazvonilo na hodinu. To dítě se raduje z takových maličkostí. Vzal bych si od něj půlku jeho optimismu. Ti povrchní blbečci by si zasloužili kousek jeho rozumu. A Dino by ho potřeboval plný kýbel. Prokázal by tím službu hodně lidem. Dino s kýblem na hlavě, pěkná představa. Kýbel rozumu pro toho spratka by bodl jako sůl.
Čertíci ve mě se zachichotali, ale hned ztichli. Tíživě jsem si uvědomil, že na něj opět myslím.

~

Minho poprvé zažil poklidný den ve škole. Až do konce vyučování ho nikdo neobtěžoval, nenadával mu a mohl se i najíst v jídelně, aniž by ho někdo otravoval či vyzýval na bitku. Celá škola byla ve čtvrtek jako mrtvá. Učitelé vypadali uvolněně na svých hodinách stejně jako studenti, kteří se mohli soustředit na výuku. Minha napadla jediná věc. Celý den neviděl jednu určitou osobu.
Ano. Kim JongHyun nebyl ve škole.
Netušil proč a ani to nechtěl vědět. Určitě se hodil marod, aby se vyhnul úkolům. Stejně na to jednou doběhne.

"Simulant. Je to ubohý simulant," ujelo Minhovi z úst, když si přehazoval tašku plnou úkolů přes rameno. Příště si vezme kufr, protože tímhle tempem se mu protrhnou švy a on rozhodně nechtěl trávit den hledáním těch papírů po celé škole. Taemin, který šel po jeho boku jako duch se jen pousmál.
"Třeba měl jen nějaký rodinný důvody," řekl ledabyle a nasměroval Minha na cestu k McDonaldu. Starší chlapec jen zakroutil hlavou.
"Ten určitě. Mám takový dojem, že i kdyby jeho máti měla pohřeb, tak jde do školy a dělá jako by nic," mávl rukou. "Nemá vůbec žádný city a je povrchní až po kořínky svých vlasů." Taemin tiše přikývl. Pomalu zjišťoval, že mladý Choi umí dobře odhadnout lidi. Celou cestu začínal mít podezření, že JongHyun v jeho příteli vzbudil jakýsi hlubší zájem. Jaký přesně, na to nechtěl ani pomyslet. Měl příliš bujnou fantazii.
Proto chvíli váhal, jestli by mu to měl říct.

"JongHyun je můj bratranec," hlesl nakonec, když si objednávali. Minho byl právě uprostřed výběru, když ho zaslechl cosi mluvit.
"Co jsi říkal?" zeptal se a čekal až odpoví. Taemin počkal, až převezme objednávku a až když si venku sedli ke stolu, spustil.
"JongHyun je můj bratranec. To už je potřetí, co neposloucháš, hyung. Vykopej si z uší, zatraceně," trucoval s plnou pusou. Minho se s rozpaky omluvil a nevěřícně si odfrkl. Tihle dva byli jako oheň a voda. Nedokázal si je představit ani vedle sebe v lavici.
Nedůvěřivě usrkl z kelímku. "To je mi ale šok. Upřímně tě lituju, já mít toho hajzla v rodině tak se radši odstěhuju do Prahy a nechám se vydědit," potvrdil Minho s vážným výrazem, čímž Taemina rozesmál.
"Je to v pohodě, moc se mimo školu nevídáme," pokrčil rameny nezúčastněně a viděl Minha se slabě pousmát.
"To je dobře, aspoň tě nemá jak zkazit," zazubil se a počechral mu vlasy. Čím to, že se s ním cítil tak uvolněný a sám sebou?

Trvalo další hodinu než dojedli a ještě nejméně půlka zbývala. Mezitím si povídali o různých věcech a snažili se dovědět víc o tom druhém. Taemin se Minhovi svěřil se svými žerty, které zkoušel na své prarodiče a které mimochodem skvěle fungovaly, pověděl mu o svých plánech do budoucna, až dostuduje, ale když Minho stočil řeč na holky, ztichl a obratně z tématu vybruslil. Minho to přikládal jeho mladému věku a vychování, takže se nad jeho rozpaky jen chápavě zasmál. Lee Taemin byl prostě až moc slušný člověk. Minho byl rád, že narazil na někoho takového a Taemin taky. Byl rád, že ho jeho přítel tak špatně odhadl, že byl tak naivní. Tak sladce naivní.