Jednou snad...

Přistoupila jsem blíž. Nerozhodné kroky, sotva se podrážkami odlepující od povrchu podlahy. Stála uprostřed pokoje, s vlasy svázanými do copu. Nemohla jsem se nadechnout. Tolik strachu najednou, který mi svazoval nohy. Plíce. Ruce. Tak blízko. Její krk, dlouhý a štíhlý, s bílou kůží prosvěcující skrz prameny vlasů. Bílá blůzka, z jemného hedvábí, prozrazující nahotu pod ní. Dotkla jsem se jejich vlasů opatrně. Jakoby měly pod mým dotekem shořet na popel. Jednotlivé pramínky se mi proplétaly mezi prsty. Tak hebké a přitom těžké. Přitáhla jsem si je blíž a otřela si je o tvář. Jako kožíšek domácího mazlíčka. Voněly. Deštěm. Stále v nich byly cítit krůpěje vody. Kapky, jenž ulpěly na oranžových plodech zralých broskví. Zavřela jsem oči a přistoupila ještě blíž. Špičkou nosu jsem kopírovala tmavé vlasy až na krk. Až se můj obličej otřel o kůži na zátylku. Tak jemné chmýří. Tak horká kůže. Chtěla jsem víc. Polibek na ten kousek odhalené pokožky mi nestačil. S bušícím srdcem jsem přejala prsty po límečku košile a nepatrně ji odtáhla. Naslouchala jsem jejímu dýchání a sama jsem se to své rozechvělé snažila ovládat. Tolik pocitů mi znásilňovalo tělo. Tak moc se draly na povrch a zanechávaly za sebou vzrušující chvění. Zabořila jsem nešťastně tvář do jejich vlasů a objala ji. Položila jsem ruce kolem jejího pasu a přitáhla blíž. Těžký vzdech se mi vydral z úst a já bezděky zmuchlala v dlani cíp blůzky na jejím břiše.

Slyší, jak mi srdce bije? Jak se snaží probít a vášnivě ji bombarduje místo mezi lopatkami? Je schopna tohle slyšet?

Chytila mě za ruce a položila mi je na první knoflík. Cítila jsem, jak jej společně uvolňujeme z knoflíkové dírky a jak mi dovolila vklouznout pod látku a dotknout se jejího pevného bříška. Zachvěla se, když jsem přejela dlaní přes slabiny a prsty přetáhla přes mělký dolík uprostřed.

Jaké je to místo, které jen jako slepec zkoumám? Je bez poskvrny nebo ho zdobí piha?

Jednou rukou jsem si doteky snažila představit, jak vypadá její bříško a druhou rozepla knoflík u krku. Uvolnila jí bílé krytí na ramenou. Dychtivě jsem jí blůzku stáhla a odhalila další kousek těla pro potěchu mých očí. Fascinovaně jsem otiskla rty na pevný sval na krku a brouzdala po něm dolů na klíční kost. Vzrušení tak silné. Posilňováno nezkrotnou vůni jejího těla. Ztlumila jsem prudké výdechy pevným stiskem zubů do citlivých kostí a označila horkou pokožku mezi ňadry pěti narudlými čarami ze zaťatých prstů.

Nemůžu dýchat! Nedokážu se pohnout! Tolik bych chtěla vidět její tvář. Ochutnat pootevřené rty, ze kterých propustila skoro neslyšitelný vzdech.

Ten pohyb, kterým se mi otřela o obličej, mi podlamoval nohy. Svěsila rameno a nechala sklouznout hedvábí po sněhobílé kůži a přizvala tak mé rty k dalším polibkům. Vztáhla ruku a jediným pohybem osvobodila své vlasy ze zajetí gumičky. Prameny dopadaly na její záda a halily krásná ramena. Vymanila se z mého sevření a její nádherné a dokonalé tělo se vnořilo do načechraných peřin, rozložených na velké posteli. Ležela tam jako mořská panna halená v mořské pěně, s tmavou skvrnkou uprostřed bříška. Poslední knoflíček zamykal bránu úplného odhalení. Přesto vše průhledná látka nabádala k vzrušujícím představám, splývala na drobných bradavkách a nechala prostor k hádankám.

Jaká jsou na omak. Jsou drobné, abych je mohla skrýt ve svých dlaních? Nebo mi zastaví mé ruce a nedovolí jim se jich dotknout…?

Krásná lýtka a pevná stehna. Kůže se chvěla pod mými doteky. Tak jako moje ruce. I tady na těch místech hoří. Spalovala mé rty, kterými jsem sbírala chuť jejího těla. Stále voní. Prsty jsem pomalu kráčela po křehké lávce okraje rozepnuté halenky k poslednímu zámku. Můj pohled se nedokázal odtrhnout od mělké prohlubně mezi klíčními kostmi a výseku kůže mezi límečky. Pozorovala jsem její zvedající se hrudník a pak se sklonila níž. Nechala jsem si zbytek té krásy ještě na chvíli v představách. Ústa s tichými vzdechy chladila její rozpálenou pokožku.

Pak jsem se odvážila na ni podívat. Velké modré oči mě pozorovaly. S tím zvláštním úsměvem, který bych chtěla napadnout, že se mi vysmívá. Prohrábla mi vlasy a zahrnula mi je za ucho.

„Nedívej se…,“ zašeptala jsem a přitiskla se rty k jejímu krku, abych skryla své rozpaky. „nedívej se…“

Vzala jsem její ruku do své dlaně a přitáhla si ji k ústům. Jemně líbala ostré kůstky a pak si ji položila na obličej.

Takhle se dívej!

Hladila jsem se těmi dlouhými prsty po tváři a přejížděla jedním za druhým přes vyprahlé rty. Jazykem jsem každý zvlášť zvláčnila, a znovu si je přetáhla přes svá ústa. Rozrušením jsem se dusila nedostatkem vzduchu a styděla se za své tiché sténání. Za své otírání nosem o její krk.

Řekni. Řekni, co bys chtěla slyšet? Jakým jménem mám propouštět své vzrušení? Tak, jak ti říkají v tvé blízkosti přátelé? Nebo tiše šeptat jméno, které ti patří v tvých snech? Nebo prudce vydechnout jméno toho, jehož srdce jsem se tak dlouho snažila získat?

Jaké jméno chceš, abych křičela?

Evi...
Haar....
Deriene.....?