Příští díl bude poslední...

Hmmm, chytrý komentář autora... Žádný mě nenapadá.
Co k té povídce říct víc?
Snad se vám to alespoň trochu líbilo.

Příští kapitolu bude mít JJ...

Krátká povídka k oslavě vydání a dočtení poslední knihy ze série Alex Rider od spisovatele Anthona Horowitze. I když tentokrát by mi ale vůbec nevadilo, kdyby se toto slovo „poslední“ rozhodl porušit.
Pokračovaní na základě škemrání čtenářů nemám ráda. Většinou naruší celý koncept díla, a tak nebývají moc zdařilá. Nicméně Anthony je génius a i když se koncept ne vždy povede, stále se člověk může kochat jeho stylem. Nechápavě jako autorka povídek vrtím hlavou, s jakou pečlivostí přistupuje k popisům a konkretizaci věcí například zbraní, u nichž vám řekne nejen to, že to byla pistole, ale i přesný tip a přesto z knížky neudělá na deset stránek nudného popisu. Stejně jako mě fascinuje svým suchým vtipem. Avšak největší jeho předností je jak dokáže pracovat s dramatizací. Skutečně člověk otevře jeho knížku, začne číst a najednou nemůže přestat. Právě díky tomu jsou knížky o Alexovi... nevím... "Bondovatější" než sám James Bond (od samotného Iana Fleminga), jestli víte jak to myslím.
Takže taková malá poklona autorovi. Drobná krátká povídka. Vím, že to mohlo být delší s daleko větším vyústěním a napětím, ale to víte, já jsem já. Psát dlouhé věci mě velice vysiluje. Jsem „tuze zaměstnaný člověk“. Kromě toho, i když z Anthonyho stylu si beru velký příklad, imitovat ho ve své velkoleposti, by byl vcelku nemožný úkol.

Jde o hodně starou povídku, takže doufám ve shovívavost čtenářů. Zároveň bych řekla, že pro mě je to jedna z těch nejsilnějších v osobním slova smyslu.