Kočičí láska

Kočičí láska

Už to nějaká chvíle bude, co jsem u svého současného páníčka. Tipuji tak 5 let. Za chvíli budu starý kocour. Původně jsem měl paničku i páníčka. Panička se pak odstěhovala a vzala mě sebou. Starala se o mě celkem dobře, ale pak jednoho dne, po strašném řevu do telefonu, mě chytila, odvezla na veterinu a pak si nic nepamatuju, až to, že jsem se probudil doma a strašně mě bolely kulky. Po bližším olízání jsem zjistil, že kulky nemám. Pak přišel páníček a po velké hádce s paničkou si mě odvezl. Jsem u něj spokojený, dobře mě krmí, rozmazluje mě a všelijak se mi snaží vynahradit moje chybějící kuličky. Mrzí mě, že je nemám, protože zároveň s nimi odešla i moje chuť. Zato páníček, který své poklady má je extrémně při chuti.
Vždy, když sedím na okně a pozoruji blížící se postavu, ježí se mi ocas. Je mi jasné, že zase celý byt bude plný cizí vůně, zase poběží pračka, kterou tak nemám rád a zase se u nás bude někdo sprchovat a používat páníčkův šampon.
Miluji vůni páníčkova šamponu a strašně mi vadí, když si užívá s těmi muži, co k nám chodí.
Vždy mě hodí do obýváku a zavře se s tím dotyčným v ložnici. Pak slyším mlaskání, vzdychání, skřípání té rozvrzané postele, na které jinak spíme spolu. Pak dlouho nic. Po cca dvou hodinkách pauzy se to celé opakuje. Někdy proklínám své uši, slyším každé šeptnutí, každé spokojené zasténání mého pána. Bolí mě z toho u srdce. Tolik bych chtěl s páníčkem být.
Pokaždé je u nás někdo jiný, nikdy jsem u nás tu osobu neviděl dvakrát. Všichni stejně přijdou, zazvoní, pohladí mě, někteří přinesou i nějakou laskominu místo úplatku a pak použijí mého páníčka tak, jak já nikdy nebudu moct. Kolikrát jsem přemýšlel, jestli by se mu líbil můj drsný jazýček na jeho citlivé kůži. Když mu lížu prsty, je mu to příjemné. Rád sleduji jeho uvolňování u počítače. To, co stříká nádherně voní, chtěl bych to někdy ochutnat. Ale já mám smůlu. Všechno vyžerou ty šamstři, co k nám furt lezou. Je to i 4x do týdne. Jsem z toho zoufalý. Páníček má takový apetit a já nemůžu nic. Opravdu bych ho chtěl celého olízat.
Jednou se stalo, že nedovřel dveře do ložnice. Musel jsem nahlédnout. Viděl jsem páníčka v náručí toho chlapa, jak mu sedí obkročmo na klíně a pokládá svá ústa na jeho. Pak ho ten cizinec kousl do krku a páníček se propnul. Pch, jako bych to také nezvládl. Pak naopak páníček kousnul cizince a cizinec sjel rukama páníčkovi po zádech až na zadek. Jo, tam mám drbání také rád. Páníček zavzdychal a mě se zježily chlupy na hrbětě. Pomalu ten cizinec položil páníčka do peřin a svlékal ho. No, já si kožíšek sice sundat nemůžu, zato o něj denně pečuju, aby byl čistý. Páníček se pod tím cizincem svíjel a já se svíjel za dveřma. Když byli oba nazí, vytáhl cizinec svůj úd a navedl ho proti páníčkovi. To já si mohl nechat zajít chuť a jít si maximálně olízat svoje neexistující kulky. Pozoroval jsem, jak cizinec přiráží do páníčkova těla a páníček se mu bezostyšně vybízí. Tak krásně sténá. Až jsem s té rajské hudby začal příst. Oba byli čím dál hlasitější. V jednu chvíli oba vykřikli a pak veškerá aktivita ustala. Cítil jsem tu známou vůni, která mě tak lákala. Protáhl jsem se do ložnice a skočil na postel. Cizinec se mě lekl a odkulil se. Já jsem mezitím očichal celé páníčkovo tělo, tak krásně voněl. Olízl jsem ho. Shodil mě na zem.
Uraženě jsem odešel a v obýváku trucoval. On mezitím stihl s tím neznámým druhé kolo. Bolelo mě to, opravdu to bolelo, je to můj páníček!
Po nevím jak dlouhé době odešel a já zůstal s páníčkem sám. Ložnice byla po návštěvníkovi čistě převléknutá, páníček osprchovaný a já s ním v posteli. Kéž bych ti mohl nahradit všechny ty milence, kéž bys mohl být jen můj a nikoho jiného. I když jsem jen vykastrovaný kocour, miluju tě.