Kořist 04.

Kapitola 4

Společnost Universe, Birmingham, Anglie

Když zástupce toho muže přijímal jako osobního řidiče pro svého šéfa, neobtěžoval se ani podívat, jak ten muž vypadá.
Později zjistil, že to byla chyba, a o několik týdnů později, že to byla skutečně velká chyba.
I když byl ředitelem jedné z největších společností přes pozemky v Anglii, stále neměl dost a chtěl víc. Byl ambiciózní, chytrý, arogantní a tohle z něho dělalo, i přes jeho velmi nízký věk, skutečně největšího žraloka ve svém byznysu.
Nebylo proto divu, že se každá bohatá panička snažila, aby její dceruška fešného mladíka uhnala pro sebe. Bohužel jak se zdálo, nehodlal se ještě usadit. Společnost žen měl rád a neměl ani nijak zvlášť vyhraněný vkus, ale žádnou nechtěl víc jak na jednu noc do postele, popřípadě jako ozdobu na nějakém večírku.
I když byl tímhle pověstný široko daleko a ani on sám to nijak neskrýval, ženy mu stále padaly k nohám doufajíce, že některá z nich se přece jen stane paní Forestovou, přestože je považoval jen za "důvod k odreagování". Přece jen neměl rád, když mu někdo lezl do zelí. A tak, když večer po jednom večírku, našel "svou ozdobu" v náručí svého šoféra, bez rozpaku ho vyhodil a mladou ženu poslal do jednoho z vězeňských zařízení jako "zasloužilý dárek" pro vězně. Její matce řekl, že když se chce kurvit, tak ať to už dělá pořádně.
Žena po tom, co ji celých 20 hodin znásilňovalo dvacet vězňů, spáchala sebevraždu.
S Jeffem Forestem to nijak zvlášť nehlo.
Miloval, když měl situaci pevně v rukou a když mu ostatní, i když nechtěli, zobali z ruky.

Jenže po příchodu toho muže se všechno změnilo.
Uviděl ho vlastně až druhý den po jeho nástupu. Jeff byl zase pozván na nějaký stupidní večírek pro starší, kde se neprobíralo nic jiného než minulost a kde mu všichni lezli na nervy. Jediné, co ho trochu povzbudilo, bylo, že by tam mohl narazit na nějakou velmi pěknou "ozdůbku", která ho zabaví.
Když došel ke svému autu, kde na něho už čekal řidič s otevřenými dveřmi, trochu se zalekl. Čekal všechno, ale tohle ne. A když pak pozvedl hlavu, setkal se s pohledem temně zelených očí, které se na něho dívaly bez jakýchkoliv emocí.
Celkově byl ten muž velký. Asi o hlavu vyšší s širokými rameny a rukama jako lopaty, které teď byly nedbale opřeny o rám dveří, černé vlasy po ramena stažené do culíku, výrazné rysy ve tváři a úzké rty z něj dělali spíš nějakého bodyguarda slavné hollywoodské hvězdy než něčího řidiče.
V momentě, kdy mu pohlédl do očí, zmizelo veškeré Jeffovo sebevědomí. Ty oči ho jakoby propalovali skrz naskrz.
Když zjistil, že na něho hledí už dost dlouho na to, aby to bylo víc než podivné, zamumlal cíl cesty a zalezl do auta, kde se zavzdychnutím zvrátil hlavu dozadu a opřel si ji o opěradlo sedadla.
Ještě nikdy ho nikdo takto nerozhodil.
Ale slíbil si, že už se to opakovat nebude. Teď, když už ví. jak vypadá, ho nemůže zaskočit, tudíž mu už neukáže ten svůj trapný výstup jako před chvílí.
Ani nepostřehl, že se už rozjeli, když ho z myšlenek vytrhl něčí hlas, který způsobil, že se mu zježily všechny chloupky na rukou.
"Budete se chtít zastavit ještě pro nějakou kytici, pane Foreste?"
Na to úplně zapomněl. Bylo zvykem, že na každý večírek přinesl kytici, kterou pak daroval některé z přítomných dam.
"Ne. Dnes ne," zamumlal.
'Sakra, sakra, přece mě nemůže rozhodit nějaký chlap!' nadával si v duchu.
Zbytek cesty se pak snažil uklidnit, aby nikdo na večírku nepoznal, že byl nějak rozhozený.

Než dojeli na místo, vrátilo se mu zase jeho sebevědomí, ale radši se při vystupování pohledu na něj vyvaroval.
Jako vždy ho šli všichni hned přivítat, dámy se uculovaly a pochichtávaly ve snaze udělat na sebe dojem.
Než se ovšem stačil rozhlédnout a vybrat si svou další kořist, přistoupil k němu starší muž.
Jeff věděl, že je to majitel jedné z přepravních společností, ale jeho jméno si nepamatoval. Měl ale pocit, že už ho ten samý muž oslovil na posledním večírku kvůli nějaké záležitosti.
"Ach, pane Foreste. Jaká náhoda, že se zde potkáváme," zahlaholil muž a podával mu ruku.
'Jakápak náhoda, ty starý papriko,' pomyslel si Jeff.
"Ach, jistě pane..." oplatil mu Jeff.
"Asi si mne už nepamatujete, ale na posledním večírku jsem vám nabízel obchod a vy jste slíbil, že si to promyslíte. Jsem Clay Mitsum," řekl s úsměvem muž.
A v té chvíli si Jeff vzpomněl. To byl ten dědek, co ho minule otravoval, ať se spojí dohromady a rozšíří svůj obchod. Jen tak ze zvědavosti si ho nechal proklepnout a zjistil, že se Clay Mitsum topí v dluzích a zachránit ho může jen skutečně velká zakázka, nebo to, že se spojí s jinou firmou. Jenže Jeff nebyl ten, který by za druhé platil dluhy. I když chtěl své pole působnosti rozšířit a už několikrát se veřejně zmínil, že by měl zájem o dovozní a vývozní trh, Mitsumova firma byla malá leklá ryba, která rozhodně nestála za obtěžování se.
"Och, ano. Už si vzpomínám. Bohužel musím vaši spolupráci odmítnout. Nemám v plánu nikoho vysekávat z dluhů, které si způsobil vlastní neschopností. Když neumíte podnikat, tak sem ani nelezte. Doufám, že se v novinách brzo o vašem krachu dočtu. Ach, pardon. Myslím, že ani noviny nemají místo, aby psali o někom tak bezvýznamném," řekl s posměchem Jeff a s lehkou poklonou od Mitsuma odešel.
Když se pak po pár krocích otočil zpátky, starý muž už tam nebyl.
'O jednoho otrapu míň,' pomyslel si s úsměvem. Tohle mu natolik zlepšilo náladu, že se začal poohlížet po nějakých ženách.
Dneska se mu zalíbila menší blondýnka, která měla na sobě tolik šperků, že vypadala jako vánoční stromeček, ale to mu nevadilo.
V půli cesty k ní na sobě najednou ucítil něčí pohled. Bylo to tak intenzivní, že se na místě zastavil a otočil se.
A zase se setkal s tím upřeným pohledem temně zelených očí.
Jeho řidič stál nedbale opřený o rám dveří s rukama zkříženýma na prsou a pozoroval ho zpod přivřených víček.
Jeffovo sebevědomí bylo najednou zase v háji. Navíc se od těch očí nedokázal odtrhnout.
Ze zamyšlení ho tentokrát vytrhla něčí ruka položená na jeho paži. Byla to ta blondýnka, která evidentně usoudila, že ty pohledy, které před tím vysílal, něco znamenaly.
Jenže teď už na ni neměl náladu.
S omluvou se otočil a vydal se směrem k balkonové terase, aby si trochu pročistil hlavu.
"Pokud vám není dobře, pane Foreste, tak pojedeme domů," řekl ledový hlas za jeho zády a Jeff měl pocit, že vyletí z kůže.
Za celých 10 let, co byl ředitelem, ho nikdo nedokázal takhle rozhodit. Navíc třikrát během jednoho dne.
Když se otočil, chtěl něco odseknout, měl v plánu, že ho pošle do háje a nechá ho vyhodit za drzost, ale když stál naproti němu tváří v tvář tak blízko, nedokázal ze sebe dostat ani slovo.
'Hlupáku! Vždyť je to chlap a ty se chováš jak puberťačka, která je zblázněná do svého idola!' nadával si v duchu.
"Pane Foreste?"
Poprvé ho viděl, když promluvil. To, jak vyslovil jeho jméno. Chtěl se těch rtů dotknout, chtěl, aby jeho jméno vyslovil znovu.
'Bože! Já jsem zešílel! Na co myslím!' křičela jeho mysl.
"Jo, asi bude lepší, když pojedeme," odpověděl stroze, když se trochu vzpamatoval a bez dalšího slova odešel.
Cestou přes sál se ještě rozloučil s několika lidmi a vymluvil se na bolesti hlavy.
Cesta domů pak probíhala v klidu.

Takhle uběhlo několik týdnů.
Vždycky, když se podíval do těch očí, byl rozhozen. Snažil se na to zapomenout, dokonce začal vymetat večírky víc než dřív a do postele si bral i dvě ženy najednou, ale na ty oči zapomenout nedokázal. A v posledních dnech si čím dál víc uvědomoval, že nedokáže zapomenout ani na něho. Na ty rty, které vyslovovaly jeho jméno, velké ruce, které mu otvíraly dveře. A taky se konečně dověděl jeho jméno.
Valentin.
Poprvé v životě cítil, že nad ním má někdo moc.

Asi měsíc potom, co byl Valentin přijat, měl jet Jeff na nějakou schůzi do Irska. Rozhodl se, že nevyužije obvyklé letecké přepravy, ale že by tam rád dojel autem. Jeho zástupce byl sice proti, ale Jeff si stejně prosadil svou.
Proto si, po tom co se posilnil asi třemi panáky whisky, pozval k sobě do kanceláře Valentina, aby s ním probral cestu. Bude to vůbec poprvé, co budou takhle spolu sami v uzavřené místnosti.
Přesně v čas stanovené schůzky někdo zaklepal na dveře.
"Dále," pokynul Jeff, ale ze svého křesla za pracovním stolem se nezvedl.
"Posaď se, Valentine," pokynul mu nedbale rukou začtený do papírů.
Když pak zvedl hlavu, přemýšlel, jak ho může takto pokaždé zaskočit.
V křesle s bílým potahem se vyjímal víc než kdokoliv jiný.
Oblečený do modrých džínů a černého roláku s rozpuštěnými vlasy vypadal zatraceně sexy a Jeff začal uvažovat, jestli ti vypití panáci měli vůbec nějaký smysl.

Když se dostatečně uklidnil, začali spolu probírat cestu a Jeff s překvapením zjistil, že Valentin je zkušený cestovatel. Najednou mu bylo v jeho přítomnosti příjemně. A když pak jejich schůzka skončila, trochu toho zalitoval.
Přešel k oknu kanceláře a cestou si sundal sako a kravatu. Otevřel ho dokořán a pořádně se nadechl čerstvého vzduchu.
Najednou ucítil něčí dech na svém krku a zezadu se na něho přitisklo Valentinovo tělo.
Pak se beze slova zakousl do jeho šíje, jeho ruce se pevně zachytly parapetu a oba je tak přitiskl ještě víc k sobě. I přes látku Jeff cítil, jako ho něco tlačí na zadek a nemusel hádat, aby věděl, co to je. Ovšem tahle poloha byla pro Jeffa docela bolestivá, protože rám parapetu ho tlačil na choulostivých partiích a nebylo to nic příjemného.
Proto vší silou odstrčil pažemi obě jejich těla od okna.
Valentinovy, teď volné ruce, se přesunuly na Jeffovu zadnici, ale pořád nepřestával kousat a sát jeho šíji a uši. Útoky byly tak prudké, že se Jeff zlomil v pase, břichem se položil na parapet a ruce vystrčil ven. Bez jediného slova pak Valentin přetáhl Jeffovi košili přes hlavu, která se zachytla díky knoflíčkům na zápěstí a povlávala z okna.
Čím byly Valentinovy útoky brutálnější, tím víc byl Jeff vzrušenější, a proto netrvalo dlouho a přistihl se, že při každém jeho útoku hlasitě sténá a jeho kalhoty se rychlostí blesku nadouvají.
Zpátky do reality přivedla Jeffa až bolest, kterou mu Valentin způsobil, když prudce zmáčkl jeho varlata. Donutil ho tak postavit se a otočit směrem k němu.
Ten mu strhl druhou rukou košili, až knoflíčky s lupnutím odletěly bůh ví kam a nepřestávaje mačkat jednou rukou jeho varlata, druhou ho chytl za zadek, přitáhl si ho k sobě a zaútočil na jeho rty.
Jestli si Jeff myslel, že se Valentinovy útoky zjemní, byl na omylu.
Začal ho kousat do rtů, brady, tváří, až se místy objevila i krev. Jeff ale zjistil, že i přes bolest cítí čím dál tím větší vzrušení. Něco takového ještě nezažil. Když pak po jednom obzvlášť prudkém útoku sebou škubl, začal ho Valentin s překvapivou něžností jemně líbat na rozkousané rty a vylizovat mu drobné ranky na obličeji.
Bylo to naprosto fascinující. Ta kombinace hrubosti a jemnosti. A když pak Valentin přesunul svou ruku z kalhot směrem na Jeffův hrudník a začal si hrát s jeho bradavkami, které jemně mačkal, nevydržel to, rozepnul mu pásek u kalhot a knoflík, a pak jedním škubnutím strhl kalhoty až ke kolenům. Sám nevěděl, kde se to v něm bere, ale pravdou bylo, že ho ten muž už dlouho vzrušoval.
Jeho penis vystřelil ze sevření kalhot a hlasitě plesknul o břišní sval. Byl skutečně veliký a Jeffovi proběhla hlavou myšlenka, že bolesti dneska ještě není konec.

Přitlačil ho ke stolu a přiklekl k němu.
Ačkoliv ještě na tváři cítil bolest po Valentinových zubech, otevřel ústa a zasunul si do nich jeho žalud. Těsně pod ním sevřel zuby a jazykem začal zběsile útočit na každé místečko fialového klobouku a jeho rozevřené štěrbiny. Čím více svíral zuby a útočil na jemnou kůžičku, tím prudší byly útoky Valentinových zubů na jeho týl a uši. Uchopil jeho penis oběma rukama a zasunul si ho víc do úst. Bolest, kterou působil žalud v jeho krku, ho donutila povytáhnout ho zpátky. S tlumeným skučením se Valentin stále znovu a znovu snažil proniknout více do jeho krku a on jej svýma rukama vracel zpět. Tento boj vyvolával v obou tělech záchvěvy, které způsobovaly, že v jeden okamžik byl Valentinův penis tak hluboko v Jeffově krku, že se bál, aby se neudusil a v dalším okamžiku zase on neovládl stisk svých zubů a Valentin musel hrubým zataháním jeho vlasů uvolnit nebezpečný stisk, jenž hrozil ukousnutím koruny na jeho penisu. Hlasité výkřiky obou svědčily o neuvěřitelných slastech, které zažívali. Jeff se letmo podíval na Valentinovu bolestí zkřivenou tvář, zavřené oči a jen mimoděk si uvědomil, že jeho sténání je čím dál tím hlasitější a přichází ve stále kratších intervalech. Rozšířil proto rejstřík svých úkonů o prudké sání a očekával blížící se vyvrcholení. Jeho tělo se prohýbalo jako luk dopředu a vzápětí dozadu, po napjaté kůži stékaly čůrky potu a jeho prsty byly zaryty hluboko do Jeffových zad. Když bylo tempo jejich těl k nesnesení, uchopil Jeff jemně do svých prstů jeho varlata a lehce je zmáčknul. Vzápětí sevřel druhou rukou kořen penisu.
Když Valentin zachroptěl:
"Už budu", vrazil Jeff vší silou svůj jazyk do jeho štěrbiny. Místo aby tak proud semene vyrazil do jeho úst, hromadil se v penisu a stále zvyšoval tlak a stejně tak i Valentinovu extázi. Celé jeho tělo bylo v tomto okamžiku v křeči, všechny svaly napjaty k prasknutí a šlachy vystupovaly na krku i bedrech. Ústa byla otevřena dokořán a hluboko z krku se dral nepřerývaný řev. Třikrát se penis napnul až k prasknutí, než Jeff uvolnil ucpanou štěrbinu a dovolil záplavě šťávy vybuchnout v jeho ústech.
Neuvědomoval si ovšem, že jako "začátečník" nezvládne Valentinovu rozkoš a sílu, znásobenou odloženým výstřikem, a tak mohl v následujících chvílích jen málo zabránit tomu, aby Valentin při posledních dvou výstřicích zarazil svůj penis hluboko do jeho hrdla. Klečel s ústy plnými semene, které mu stékalo po bradě a krku a hluboko v sobě cítil tlak Valentinova penisu, který do něj ještě pořád pumpoval zbytek horké šťávy. Ač ze všech sil křičel, aby si Valenti uvědomil, že se nemůže ani nadechnout a díky jeho váze ani pohnout, nebylo slyšet nic, protože horký roubík, který měl hluboko v hrdle, utlumil i ten nejzběsilejší křik.
Po chvíli se začal dusit. Snažil se Valentina setřást, ale s jeho bezvládným tělem, jež svým těžištěm leželo na Jeffově obličeji, se nedokázal pohnout ani o kousek.
V pudu sebezáchovy a těšně před tím, než omdlel...
Když přišel opět k sobě, cítil, jak ho sůl z Valentinovy nadílky pálí v ranách uvnitř úst, na rtech a na krku. Valentin klečel vedle něj a vylizoval poslední zbytky svého spermatu z Jeffova krku a brady.
Když zjistil, že se probral, chytl ho za hlavu, podíval se mu do očí a zašeptal:
"Bylo to neuvěřitelně úžasné. Nikdy bych neřekl, že budeš něčeho takového schopný. Teď jsem na řadě já."
Jeff zavřel oči. Valentin ho vzal do náručí, položil na stůl a začal pracovat na zipu jeho kalhot.
Po krátké chvíli se jeho penis objevil ve Valentinově ruce, který ho začal hned zpracovávat. Netrvalo dlouho a Jeff se pod těma důkladně pracujícíma rukama začal svíjet a hlasitě sténat.
"Já... už...," vyrazil ze sebe před tím, než se s vyvrcholením prohnul do dokonalého mostu a svým spermatem postříkal skoro všechny dokumenty na stole.
"Páni, tohle vypadalo jako by jsi neměl sex už hodně dlouho. Nebo je to tím, že ti to takhle ještě nikdo neudělal? No, zdaleka nekončíme. Myslím, že na konci pro mě ztratíš i srdce..." řekl s lehkým pousmáním Valentin a sklonil se nad něj, aby ho políbil.

Pak vstal, otočil ho na břicho a stáhl na okraj stolu. Ležel tak na hraně se zadnicí vystrčenou a roztaženou přímo k jeho obličeji. Valentin uchopil do ruky svůj penis a několikrát jej otřel o Jeffovu čekající díru, a když zjistil, že je dostatečně tvrdý k dalšímu opracovávání, začal jazykem vlhčit okraje jeho dírky, kterou si ještě prsty rozevíral a dráždil její okraje.
I přestože se Jeff právě udělal, začal se zase cítit čím dál tím vzrušenější. Pravdou bylo, že tohle ještě nikdy nezažil, a přestože měl trochu strach z nadcházející bolesti, tak ho ta představa bolesti svým způsobem i vzrušovala.
Když pak ucítil, jak Valentinův obrovský penis narazil na svěrač v jeho zadku, zjistil, že je ještě tvrdší než při předcházejícím čísle.
Cítil, jak se jeho zadek urputně brání přijmout jeho obrovitý žalud. Zadržel proto dech a čekal každou chvíli, že ho Valentinův penis roztrhne vedví. Ještě nikdy neměl ve svém zadku nic, natož pak hned něco tak obrovského. Snažil se co nejvíce uvolnit vždy, když na jeho zadku ucítil Valentinův žalud, přesto to nešlo. To zjevně pochopil i Valentin, a proto se po chvíli položil na Jeffova záda a pomalu začal lízat a líbat jeho šíji a krk. Při tomto laskání si jeho zadek dal přece jen říct, otevřel svůj vchod a pomalu přijímal jeho penis. Celé jeho tělo i mysl žádala zadek, ať se otevře tomu obrovi a umožní zaražení jeho přerostlého penisu až nadoraz. I když věděl, že to bude bolet, chtěl to tak moc jako ještě nikdy. Bylo mu už všechno jedno, přál si jen, aby ho Valentin pořádně ošukal. Ten jakoby četl jeho myšlenky, zasouval svůj penis stále hlouběji do jeho zadku a jeho zuby se čím dál víc zakusovaly do Jeffova krku a jazykem mu olizoval šíji.
Byl tak nadržený a rozpálený, že vše co momentálně chtěl, bylo, aby ho Valentin šoustal až do bezvědomí. Pomalu začal kroutit zadkem a prosit, aby ho mrdal jako děvku, aby ho svým penisem projel skrz naskrz. A když se Valentin pozvolna začal jako sbíječka probíjet do jeho střev, chtělo se mu řvát bolestí, protože věděl, že není možné, aby ho nerozpáral. Jediné, co ho ještě drželo při vědomí, byly Valentinovy polibky a láskání jeho šíje. Opět se snažil co nejvíc uvolnit, když se hlava penisu dostávala hlouběji do jeho příliš těsného tlustého střeva. Pak začal s úlevou zjišťovat, že ta strašná bolest povoluje a ač stále zůstává, mění se v rozkoš. Byl rád, když si konečně jeho útroby zvykly na tu velikost tak, aby i on mohl pomalu začít přirážet. V okamžiku, kdy byl Valentinův penis až po kořen v Jeffově zadku, zjistil, že ta palčivá bolest mezi zadkem a penisem nebude věštit nic dobrého. A když si pak sáhl na varlata, došlo mu, že mu skutečně natrhl zadek. Přesto se rozkoš z bolesti začala zvětšovat a Jeff cítil, že je to ta nejlepší soulož, kterou v životě zažil. Bezděčně vzal do ruky svůj vlastní penis a zjistil, že je připraven kdykoliv zase vyvrcholit. Zašeptal Valentinovi, že je připraven kdykoliv se udělat a že to chce co nejrychleji. Na to vytáhl Valentin svůj penis z jeho zadku, stáhl Jeffa ze stolu na zem a sám si lehl na záda na koberec. Jeffovy bylo jasné, co po něm chce. Přistoupil k němu a sedl si na něho jako na koně. V této poloze mu už nic, kromě natržené kůže, nebránilo, aby Valentinův penis na jeden náraz pohltil do svého zadku. V témže okamžiku začal Valentin zpracovávat Jeffův penis ve stejném tempu, ve kterém Jeff přirážel. Začala tak jejich zběsilá jízda, při které se oba přestávali kontrolovat a jeden druhému způsobovali škrábance a kousance. Bylo to bolestivé a vzrušující zároveň. Jejich sténání přecházelo v nekontrolovatelné řvaní, a když pak Jeff dosáhl vrcholu, zvrátil hlavu nazad, zařval jako zvíře. Valentin, který ho těsně následoval, nebyl ve svém řevu o nic mírnější, takže pokud momentálně někdo procházel pod okny jeho kanceláře, byl zřejmě hodně v šoku. Po odezněném orgasmu se Jeff svalil na Valentinovu hruď a vydýchával právě prožitý zážitek. Zřejmě se zítra asi nepostaví a bude muset navštívit doktora kvůli roztrhlému zadku, ale momentálně mu to bylo jedno.
Pak si na něco vzpomněl. Opřel se bradou o Valentinovu hruď, aby se na něho mohl podívat a řekl:
"Říkal jsi, že pro tebe ztratím srdce. Co to mělo znamenat?"
Valentin se pousmál.
"Myslím, že už se stalo. Nebo ses snad do mne nezamiloval? Ale pravdou je, že to myslím trochu jinak..."
Pak se Valentin posadil a přetočil se s Jeffem tak, že ten teďka ležel na zádech a Valentin klečel nad ním. Při tomto pohybu zároveň vyndal svůj penis z jeho zadku, ze kterého okamžitě vyteklo semeno smíchané z krví.
Na to se Valentin nahnul pro své kalhoty, z jejichž kapsy něco vytáhl.
Pak se opět na Jeffa zadíval a pousmál se.
"Když jsem řekl, že pro mne ztratíš srdce, myslel jsem to doslova," řekl s úšklebkem a konečně ukázal, co to drží v ruce.
Byla to břitva. Zlatá břitva. Než si to Jeff s hrůzou uvědomil, Valentin mu přeřízl hrdlo. Pomalu a ne moc hluboko. Nechtěl, aby hned umřel. Jeff se oběma rukama chytl za hrdlo a snažil se zastavit vytékající krev a zároveň ze sebe skopnout Valentina. Bohužel ve svém stavu neměl žádnou šanci. Spíš naopak. Svým vzpouzením docílil jen toho, že se mu krev z krku řinula čím dál tím víc. Valentin chvilku pozoroval jeho snažení, a i když se Jeff snažil něco říct, ale nemohl, věděl, na co se chce zeptat.
"Neřeknu ti, kdo mě poslal, jen to, že jsi byl velice zlobivý kluk, a ti musí být potrestáni. Navíc si myslím, že můžeš být rád. Kdo jiný by před svou smrtí zažil tak úžasný sex? Mimochodem musím podotknout, že na začátečníka jsi byl vážně moc dobrý. V tom jsem nelhal. Nikdy bych nevěřil, že to v tobě bude," řekl a při vzpomínce na to, co zažil, si olízl rty.
"Teď se snaž sebou moc nemlátit, nebo mi chcípneš dřív, než bych chtěl," dodal.
Jeffa to nijak zvlášť neuklidnilo, spíš naopak a Valentin si hněvivě odfrkl.
Bude si muset pospíšit. A to neměl moc rád.
Přiložil proto břitvu pod Jeffův krk, přesně doprostřed hrudi a jedním tahem mu rozřízl kůži až k pupku. Jeff se na okamžik přestal zmítat, aby se na Valentina nevěřícně podíval, a pak sebou začal házet ještě víc. Kdyby mohl, tak by pravděpodobně řval bolestí tak, že by ho bylo slyšet až na konci města. Jenže teď byly slyšet jen chrčivé zvuky.
Valentin věděl, že Jeff nemá daleko k tomu natáhnout bačkory, proto se už nijak nesnažil držet zpátky a rozhodl se svou práci dokončit.
Pod kůží nahmatal konec hrudního koše a podél té kosti znovu řízl, tentokrát trochu víc hlouběji a rozřízl Jeffovi kůži až k boku. Po tomhle věděl, že už nevydrží, a jakoby v odpověď na jeho myšlenky sebou Jeff naposledy zaškubal a pak už se mu ruce svezly z krku bezvládně do stran a v očích hledících do stropu byly slzy a strach.
Valentin jen pokrčil rameny a pokračoval ve svém díle. Nařízlou kůži odklopil do stran tak, aby se dostal k žebrům na levé straně. Velkou silou, přesto opatrně jak jen to šlo, začal lámat spodní žebra.
Když uznal, že by to mohlo stačit, opatrně vsunul břitvu mezi zbylá žebra a oddělil srdce od zbytku těla. Pak ho velice něžně vytáhl, podržel v dlani a zamilovaně se na něj podíval.
"Vítej doma, má lásko," zašeptal, přitiskl si ho k tváři a začal se o něj třít, nedbaje na to, že je čím dál tím víc od krve. Bylo tak teplé, tak pružné. Byl to snad ještě lepší pocit, než ten nejlepší sex.
Když se dostatečně pomazlil, přitiskl si ho na rty a políbil jej.
Pak se zadíval na hodiny na zdi.
Už bylo docela pozdě. Teď si vážně musel pospíšit.
Tělo nechal tak, jak je, přešel ke křeslu, kde měl odložený kufřík a v něm přichystanou sklenici s formaldehydem, do kterého srdce uložil, a také náhradní oblečení. Pak přešel do koupelny, která sousedila s pracovnou, a jak nejvíc mohl, smyl ze sebe zbytky krve. Koupelnu za sebou pořádně uklidil. Pak sesbíral své původní oblečení, které bylo rozházené kolem mrtvoly a tudíž částečně nasáklé krví, zavřel okno a se svým pokladem vyšel z kanceláře.
Zítra bude v tomhle městě docela rozruch, ale to už bude na druhém konci Země.

Valentin Maximov
Věk: 33 let
Přezdívka: Sběratel
Pozice v Žencích: 8 místo
Doba strávená v Žencích: 10 let
Úspěšnost: 100%
Zbraň: břitva
Specialita: boj nablízko, i když většinou nebojuje
Osobnost: Zvrácená. Své zakázky si vybírá jen podle toho, jaké je zdraví jeho obětí. Sbírá totiž jejich srdce a chce jen ty zdravá. Vystavuje si je pak ve své ložnici, kde jich má už přes 30. Někdo holt sbírá plyšáky a někdo... =). Jinak je spíš uzavřený a moc toho nenamluví. Člověk se v něm moc nevyzná.

Konec 4 kapitoly