Krásou to všechno jenom začíná...01

Jednou jsem si uvědomila, že už dál takhle nemůžu pokračovat. Je to celkem iritující, když si jednoho dne uvědomíte, že jediný, co jste kdy dokázali, bylo, že jste si přivlastnili něčí dílo.
Ano, bylo to nevědomky, ale stejně vás to zevnitř spaluje.

***

Asi bych se vám měla představit. Jmenuji se Leia Trycová a jsem z Velké Británie. Je mi dvacet a můj otec je nejznámější a nejvlivnější člověk široko daleko.
Všichni říkají, že bych měla být šťastná, že jsem jeho jedinou dcerou, ale věřte, že to není nic, co by jste chtěli.
Už od mala mi vtloukali do hlavy, že jednou po něm převezmu celé impérium a budu ještě známější a slavnější než on. Matka ještě když žila, tak mi jednou řekla:
„Tvou krásou to začne a chytrostí skončí.“
Dřív jsem ji ještě nevěřila, ale teď mi připadá, jako kdyby se všechno takhle doopravdy začalo.
Z myšlenek mě vytrhlo ťukání. A v zápětí na to se vynořila zpoza dveří moje nová služka. No já raději říkám pomocnice. Přijde mi to…slušnější.
„Slečno Trycová..? Váš otec už na vás čeká. A..asi by jste měla trošku pospíšit, už teď máte 20 minut zpoždění.“
„Ano, už jdu. Jo a řekni otci, že pojedu svým autem. Nebaví mě jezdit s ním. Když jedu sama, tak je to stylovější.“
„A-ale slečno-.“
„Jdi už! Ať nečeká. Jo a vypadám v tom dobře?“ Měla jsem na sobě krásné bílé šaty, tak akorát dlouhé i krátké. Na nich jsem měla přiléhavé bolérko. A boty na podpatku, který mohl mít tak dvanáct cm. Každý, kdo mě viděl, musel si pomyslet, že jsem hotový anděl.
„Samozřejmě slečno. Vypadáte jako anděl.“
Tak co jsem říkala. Každý si o mně pomyslí, že jsem anděl. A já si vždy jen pomyslím, že zdání klame.
„Děkuji, no a teď už běž! Předpokládám, že otec si už trhá vlasy!“
„A-ano..u-už jdu.“
„Nemusíš se mě, tak bát. Ta minulá ehm…pomocnice dostala vyhazov právě kvůli tomu. Mluv semnou normálně a nebuď tak nervózní. Nemyslím si, že bych byla zas tak moc strašná. A jak jsem před chvílí řekla. Už běž.“ Mezitím, co jsem jí to říkala, jsem se mile usmívala, aby moje slova měla více garance.
„Ano už běžím slečno…omluvte mě.“
Když už konečně odešla, tak jsem si sedla na postel a přemýšlela, jestli má vůbec cenu chodit na ten pitomý banket. Stejně to bude zase stejný.
Všichni mi budou skládat komplimenty, budou se ptát, jak to vypadá se školou a ti co jsou opravdu odvážní a nebojí se, že by naštvali mého otce, zeptají se, jestli nemám nějakou známost a v neposlední řadě jsou tady ti, co se zajímají, kdy zasednu do čela podniku. A abych řekla pravdu, tak tohle téma mám opravdu ze všech nejmíň ráda.
Víte, vždycky když jsem byla malá, chtěla jsem být všechno najednou. Chvíli jsem chtěla být doktorka, chvíli právnička, jednou dokonce i prezidentka. Ale vždycky jsem se podvědomě vracela k podnikání.
Najednou mě ze zamyšlení vytrhl zvonící telefon. Kouknu na displej a koho nevidím? Zaka - nejlepšího přítele mého táty. Většinou si přes něj posíláme s tátou vzkazy.
„Ahoj Zaku vím, že mám zpo-“
„Doufám, že už parkuješ! Dneska je důležité, abys tu byla. Jen pevně věřím, že máš na paměti, že tenhle banket uspořádal největší konkurent tvého otce a že výslovně požádal, abys tu byla!“
„Už vyjíždím. Budu tam do půl hodiny. Nějak jsem zapomněla na čas. Vyřiď otci, že se nemusí obávat, a že dorazím co nejdříve. A celkem jsem zapomněla, že to je tenhle banket co pořádá Matterhorn.“
„Leio…Měla by jsi být trochu zodpovědnější. Jak jsem řekl, je velmi důležité, abys tu teď byla. A pospěš si.“
No skvělý, zase jsem je zklamala. Opravdu se to dobře začíná.

Když jsem konečně zaparkovala a vešla do toho nádherného sídla, všimla jsem si, že už na mě všichni netrpělivě čekali, protože jak jsem později večera zjistila, pan Matterhorn čekal na zahájení celého večera jen na mě. Když se otevřely dveře, tak se na mě upřeli snad všechny oči v sále.
Vždycky jsem si užívala ty pohledy mužů, kteří by udělali snad úplně všechno jen pro můj úsměv.
Ale snad ještě radši jsem měla ty závistivé pohledy žen, když se na mě podívaly.
„Slečno Trycová, tak tady jste. Už jsem se obával, že dnes nedorazíte. Ale to by byla opravdu škoda, že pánové?“ Mezi tím, co to říkal, se na mě usmíval a u poslední věty mrkl na naše obecenstvo, které doslova hltalo každý náš pohyb a slovo.
Málem jsem leknutím až nadskočila, když se pan Matterhorn objevil za mými zády.
Abych řekla pravdu, tak jsem ho dnes viděla úplně poprvé a nestačila jsem se vůbec divit. Vůbec nebyl takový, jakého jsem si ho představovala. Vždy jsem si říkala, že to bude nějaký starý a tlustý dědula s pleškou.
Ale ten pan Matterhorn, který teď stál přede mnou, mohl být tak o 5 let na nejvýš starší než já. A jak byl hezký! Páni, nikdy v celém mém životě jsem neviděla někoho tak krásného. Měl na krátko střižené havraní vlasy. Velké modré oči, které v sobě měli cosi co vás pohltí a už nepustí. Nos měl krásný rovný a symetrický. Jeho rty byly plné a smyslné. Ramena byla široká a bříško podle všeho krásně propracované. Prostě celá jeho postava byla tak atraktivní, že to nebylo snad ani možné.
„Taky vás zdravím, pane Matterhorne. Jde vidět, že v slušném chování opravdu vynikáte.“
„Promiňte, já jen, že jsem se vás už nemohl dočkat a tak jsem jednal unáhleně. A, prosím, říkejte mi Bastiáne.“
„Pane Matterhorn, nemyslím si, že by bylo vhodné, abych vám říkala křestním jménem. Vůbec se neznáme a myslím, že by ani můj otec nebyl velmi nadšený.“
„Myslím, že když se teď budeme vídat tak často, tak že bude celkem přirozené, si říkat jménem.“ Celou dobu mluvil, tak krásným medovým a vábivým hlasem, že by jsi mě mohl kdykoliv podmanit.
„Vídat se často? A na to jste jak přišel, pane Matterhorne?“
„Vy o tom nevíte? Váš otec mě požádal, abych vás přijal jako svojí osobní asistentku. A já mu mile rád vyhověl.“
To si ze mě snad už dělá pr*el, né?! On mě dá ke konkurenci?!
„J-jako vaší asistentu, říkáte?“ Až jsem z toho začala koktat. No to je krásný.
„Ano. A teď bychom se mohli přesunout k vašemu otci, aby vám objasnil veškeré nejasnosti, které asi teď máte.“ Celou dobu mu hrál na rtech ten jeho pobavený úsměv. Myslím, že moc dobře věděl, že o té práci nevím. A že mi to řekl naschvál.
„Ano, máte pravdu. Teď bych opravdu ráda mluvila s otcem.“
„Tak tedy pojďme.“ S těmito slovy mi nabídl své rámně a šli jsme.