SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Láska Krase a Freddie 2

část 2

Jedna změna nastala. Byla od té doby hodně starostlivá, ptala se, kde jsem byl a jiné otázky, které jsem od ní nikdy předtím neslyšel. Na začátku, když s tím začala, tak mi to vadilo ale později už jsem si na to zvykl a už jsem to začal brát jako samozřejmost. Po večeři jsem ji pověděl, jak bylo první den v nové škole a že se chci přihlásit do basketbalového klubu. Věděla, že jsem ho hrál na základní škole.

Trochu se zdráhala, ale když viděla můj štěstím zářící obličej, tak povolila a řekla ať jí podám tu přihlášku, že jí spolu vyplníme. Za deset minut jsme ji měli vyplněnou. Máma řekla, že jestli chci, ať jdu ještě na chvíli ven.
Řekl jsem: ,, že ještě na chvíli půjdu a vrátím se za třicet minut domů .‘‘
Dal jsem ji pusu na tvář a šel jsem si zaběhat k řece. Když jsem tam dorazil, tak začalo pomalu zapadat slunce tak rozhodl jsem se, že se na chvíli posadím a podívám se. Když slunce zapadlo,
tak jsem rychle běžel domů,aby se nebála.

Dorazil jsem přesně jak jsem řekl a ohlásil se. ,,Jsem doma,mami!‘‘
Šel jsem se osprchovat a spát. Vysprchovaný jsem se převlékl do spacího a nastavil budík, abych stihl ráno vstát, oblíknout se, nasnídat se, vytáhnout si kolo a vzít si tašku z učením.
Ráno jsem vstal a udělal základní hygienu. Po té jsem vytáhl kolo ze sklepa a pak jsem se šel nasnídat. Po snídani jsem na kole vyrazil do školy. Dorazil jsem tam o 15min. dříve než začala hodina. Uložil jsem kolo do stojanu a zamkl ho. Potom jsem šel do své skřínky,dal tam boty a vzal si přezůvky. Poté jsem vyrazil do třídy. Ve třídě jsem byl pět minut před zvoněním.
Jen co jsem dosedl do své lavice, tak ke mne přišel jeden kluk a představil se mi jako Mario. Nechtěl bys se mnou kamarádit? Tak jsem řekl: ,,Proč ne.‘‘ a také jsem se mu představil.
A než zazvonilo tak mi řekl: ,,Napíšu ti o hodině co by mě zajímal. Hned jak to dopíšu dám ti to,jo?‘‘

Odpovědět mu mám o přestávce. ,,Tak jo.?‘‘ řekl jsem a začalo zvonit na hodinu.
Zachvíli potom vešel učitel do třídy a začal vykládat co budeme na tento předmět potřebovat a co se v něm budeme učit. V půlce hodině mi spolužák tajně podal vzkaz od Maria.
Byli tam otázky, které jsem čekal. Když už byl konec hodiny hned se ke mně Mario hrnul.
Já jsem mu odpověděl. ,, Řeknu ti to při cestě do další učebny.‘‘
V té jsme měli mít další předmět. Došli jsme do té učebny a Mario si sedl ke mě byly tam lavice pro dva. Tak jsme si sedli a povídali si než začala hodina. Pak jsme se poslouchali, co nám učitel vykládal. Další hodiny probíhaly podobně, buď jsme seděli spolu,nebo jsme seděli každý zvlášť.

O velké přestávce, která je vyhrazena na oběd jsem vyrazil hledat Lili, abych ji dal tu přihlášku, kterou jsem si nezapomněl vzít. Po čtvrt hodince jsem ji našel a předal jsem ji. Nabídla mi jestli s ní nechci pojíst u stolu s ostatníma basketbalistama.
Řekl jsem: ,, Proč ne.‘‘
Šli jsme do jídelny. Tam už na mě čekal kamarád, že pro nás dva našel místo.
Zeptal jsem se Lili: ,,Nebude Ti vadit, když s námi pojí i můj kamarád?‘‘
Řekla: ,,Není problém.‘‘
Řekl jsem to Mariovi. Vybrali jsme si jídlo a vyrazili ke stolečku za nimi. Dorazili jsme ke stolu a hned se ke mne hlásil Freddí. Pozdravil jsem ho. On zatím představoval další kluci u stolu. Hned vedle něj seděl Dave, vedle Dave Simon, pak Oliver, Hime a Fillipo. U tebe je Lili a kouč Filmer.

Se všemi jsme se s kamarádem seznámili a mně ze všech zaujal Freddii. Měl středně krátké, špinavě blondaté vlasy, trochu nagelované, tvar obličeje trochu hranatý, oči šedivé, obočí tenké stejné barvy jako vlasy, nos trochu hranatý, uši trochu odstaté, a ústa tak akorát pro mně k nakousnuti. Nebyl nejsem sám, kdo o tom věděl, čehož jsem si později všiml. Měřil 184cm a byl sportovní postavy. Já naproti němu vypadám takto. Mám středně dlouhé vlasy plavé barvy, oči čokoládové barvy, obočí střední a stejné barvy jako vlasy, nos trochu baculatý, ústa trochu plnější a uši normálního tvaru. Měřím 179cm a jsem štíhlé postavy. Asi vám musí dojít že nejsem takový krasavec oproti Freddiimu.

Proste jsem si proti němu připadal hrozně obyčejný. Tak jsme se všichni bavili s každým dokud jsme nedojedli. Pak jsme se rozloučili s tím,že se uvidíme v klubu. S kamarádem jsme jen tak tak nepřišli pozdě na hodinu. Poslední hodiny mi připadali nudné, ale přežil jsem je. Byl čas jit na do klubů.
Kamarád řekl,že chodí do plaveckého klubu.
Tak jsme se po hodině rozloučili s tím, že se uvidíme zítra ve škole. Šel jsem se převléknout do šatny, tam už skoro byli všichni oblečeni, tak jsem si pospíšil, abych nebyl poslední. Kouč mne představil ostatním, kteří mne neznali a začali jsme rozcvičkou. Začali jsme hrát jedna skupina proti druhé. Byl jsem v té první s Oliverem a Simonem, ve druhé byl Freddiim s Davem a Himem.

Byli jsme asi v polovině. Už to vypadalo,že vyhrajeme ale pokazil to Oliver s tím, že se netrefil do koše. Himovi se podařilo se dostat je k našemu koši a dát koš. Zbývala asi minuta času a vypadalo to, že už nedáme koš. Tak jsem se do toho vložil a podařilo se mi dat dva koše za sebou.
Když jsem dal ten poslední, po chvíli zaznělo konec a mi jsme vyhráli.
Při tréninku se zjíštují chyby. Musíme se vylepšit do zápasu tak, aby naše družstvo neprohrálo. Mě kouč pochválil, jak mi to šlo, ale pokáral trochu Olivera za to,že nedal koš. Tak mu dal trest. Že musí zůstat o trochu déle a trénovat a já jsem se nabídl, že mu pomůžu.
Tak jsme spolu trénovali. Pak už mu to šlo skvěle, tak jsem ho pochválil a on mi poděkoval za pomoc. Ještě jsem mu pomohl s úklidem a přitom jsme se bavili. Najednou nadhodil, že si všiml že pokukuji po Freddím.

Odpověděl jsem: ,,To se ti muselo zdát.‘‘
Nedal mi pokoj, tak jsem mu přiznal barvu, že se mi Freddí moc libí, ale že se bojím mu to říct.
Buď se mi bude smát, nebo mne bude nenáviděl a to bych nechtěl. ,,Prosím tě neříkej mu to,prosím!‘‘
Nechci, aby to věděl, aby mně pak pomlouvali, že jsem gay. Tak na mě koukal s pochopením.
Řekl mi: ,,Chápu tě a pokusím se ti pomoc. Bude to naše tajemství,jo?‘‘
Poděkoval jsem mu, že si to nechá pro sebe a že mi pomůže. Tím jsem získal dalšího kamaráda, aniž jsem tušil, jak se mi to podařilo. Dny když byl ve škola mi ubíhali vcelku rychle. Už po půl roce chození do školy jsem získával dost nových informacích o Freddím a bylo to díky Oliverovi.

Dodatek autora:: 

Doufám že se vám to bude libit.Těšim se na vzkazy.

3.42857
Průměr: 3.4 (7 hlasů)