SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Láska noci

Sedím v parku na lavičce a popotahávám s cigarety. Mám zavřené oči a přemýšlím. V tom přijde někdo ke mně a přeruší mi tok myšlenek. Pomalu otevřu oči , abych se podíval kdo to je.
„Prosím tě, nedal bys mi cígo?“ Zeptá se mě neznámá osoba, něžným hlasem. Bez jakékoliv odpovědi vytáhnu krabičku cigaret a jednu povytáhnu.
„Díky.“ Vezme si jí a poděkuje. Podám mu i zapalovač, ale nevšimnu si, že je už prázdný, a tak si nemá jak zapálit. Nabídnu mu, aby si zapálil pře země. Přiblíží se ke mně, až se dva konce cigaret spojí a potáhne. Vidím mu přímo do očí. Má je světlounce modré. V záblesku rozžhaveného tabáku a ve světle lamp mu oči skoro svítí. Znova poděkuje a vydechne šedý dým.
„Můžu se přidat?“ Zeptá se mě znova.
„Hmm.“ Přikývnu a znova zavřu oči. Po nějaké době se posadí jinak. Sedí obkročmo na lavičce a kouká na mě. Všimnu si, že se klepe jak osika.
„Je ti zima?“ Zeptám se ho tentokrát já.
„JO strašná.“ Sednu si stejně jako on. Sedím teď přímo naproti němu.
„To si sedáš k cizím lidem pořád?“ Chtěl jsem vědět, jestli nedělám chybu.
„Ne, ale zalíbil ses mi.“
„Aha, sedni si blíž.“ Poposedl si o kousíček.
„Ještě blíž, neboj se, nikdo nás neuvidí, ještě, ještě.“
„Takhle?“
„Jo.“ Měl své nohy přes moje. Díval se mi do očí a nejspíš jsem ho tím trochu vystrašil.
„Máš strach?“ Pousmál jsem se.
„Ne, jen mě to překvapilo. Nevadí ti to?“
„Kdyby mi to vadilo, nedal bych ti ani tu cigaretu.“
„Milý.“ Skoro až nafouknul tvářičky. Své ruce sem položil na jeho tváře. Měl je ledové. Položil i on své na mé a řekl.
„Máš tak teplé ruce.“ Na jeho tváři šel vidět uklidňující výraz. Pomaličku jsem se k němu přibližoval. Naše rty byli na milimetry od sebe. Políbil jsem ho. Jemně a s něhou. Na chvilku jsem se odtáhl.
„Pořád ti je hrozná zima?“ Objal mě a přísahal bych, že se červenal jako rak.
„Už ne, ale stehna mi mrznou.“ Řekl tak sladkým hláskem. Začal jsem mu tedy hladit stehna a šeptat do ouška líbezná slůvka. Nakonec jsme museli společně odejít, protože by se z nás stali rampouchy. Ale díky „lásce na první hled“ jsme spolu. Zamilovaní až po uši.

______________________________________________________________

Život si určujeme sami.Wink

Dodatek autora:: 

Zdravím, tady je kraťoučká povídka, joko poděkování *Verů* za to, že to semnou vydrží v jednom kupíčku a taky vjedné třídě. Smile
+ k Úsměvu věrnosti, tenhle týden sem neměla čas moc psát, ale múzu jsem vytáhla z pozaskříně a mam to všechno v hlavě těď už to jen napsat tak do konce týdne co bude to sem šoupnu na 99 %. Wink

4.578945
Průměr: 4.6 (19 hlasů)