[center]
Poprvé

Vždy když řekneme poprvé,
si člověk představí,
jak svůj první sen pod noční obloho sní,
nebo jak své nové auto startuje.

Ale…

Takových zážitků,

Poprvé po dlouhé době,
přišla jsem na podzim k sobě.
Nevědět, co se dělo, kde to jsem?
Snad křídla mi narostla,
klesla jsem na Zem.

Za oknem splétá se teplost barev,
kde pod vším vládne tichost larev.

Přece křídla mám
a po dlouhém spánku,
celou délku jim dám
se štěstím na kahánku.

Listy padají jak záplava duhy,
když lesem utíkám, zahání chmury.

Poprvé vidím tak modrou oblohu,
poprvé cítím tak svěží vzduch,
poprvé chodím po zemi bez dluhu,
poprvé miluji bez lidských much.

Já cítím se lehce,
jak motýl měkce.

Spatřuji dryády
s vílami v kruhu,
nejspíš jsou rády,
že mezi ně mohu.

Světy jsou spojeny
v tajemné kráse,
ten, kdo to nevidí
utíká spáse.

[center]
Sekera nad básníky

Múza, která políbila umělce,
potichu přicházeje,
jemně laskaje
a dávaje, mu to co chce,
odešla od něj shrbena a vysáta
neb umělec jak pijavice je.

Dlouho tomu, co tak chuděra strádala,
vždyť vždy umělcům dávala,
nápady na krásná díla
a vše, čeho se od nich dočkala,
samá chvástavá řeč byla.

I dlouho tak po světě chodila,
neb umělec jak hladová pijavice je.

Čas plynul, běžel, ba i letěl,
a múza naše milovaná,
stárla, chřadla,
kosti řídké, vetché
a tak tam stála,

[center]
Pastýř

Vidím obraz pastýře, v široké a krásné krajině,
po boku psa s velkými a černými skvrnami,
jež chrání stádečko před hrozbami
a s ovečkami rozesetými v dolině.

Najednou stádečko huňaté do pohybu se dá,
pes zavětří, zbystří
a k svěřenkyním svým se podívá.

Pán jak už mnohokrát předtím, pokyn dá rukou
a dříve než z oblaků stín dotkne se země,
je pes u svých oveček a žene je na stranu druhou.

Uvolněný úsměv na tváři pastýřově,
vyjádří nejlépe, co napsat se nedá slovy,