Mary nemá ráda kočky

Mary měla své první koťátko v pěti letech. Tehdy šla jednoho chladného odpoledne se svou babičkou a nedaleko jejich domu uviděli v krabici schoulené malé pruhované kotě. Bylo promrzlé a hladové. Doma ihned dostalo tu nejlepší péči. Bohužel do týdne umřelo. Nešťastné holčičce se proto pořídilo nové koťátko, nebylo už mourovaté, ale celé černé. Kocourek jí dělal společnost do jejích šesti let. Pak najednou zmizel. Tentokrát nepřišlo druhý den nové koťátko k holčičce do pokoje, místo toho dostala velkou plyšovou kočku. Maminka říkala, že se kocourek zatoulal, když byla Mary starší, dozvěděla se, že kocoura přejelo auto a máma jí to nechtěla říct, aby nebyla opět nešťastná.
Poslední kočku měla Mary ve čtrnácti letech, dospělou kočku ji darovala spolužačka, která se stěhovala do bytu a tam ji mít nemohla. Když do roka kočka zemřela, Mary přestala mít ráda kočky a rozhodla se, že už si nikdy žádnou nepořídí. Svou velkou plyšovou kočku, kterou měla moc ráda vyhodila do popelnice a vše s motivem koček taky.

Nyní je Mary třiadvacet let, má před půl rokem ukončenou vysokou školu a pracuje v kavárně nedaleko svého bytu. Ale stále nemá kočky ráda. Nedávno hlídala spolupracovnici psa, ale jiné zvíře od patnácti neměla ve své blízkosti. Bydlí v podkrovním bytě ve velkém domě, kde je moc hodná paní domácí.

Začínal říjen, večery už byly chladné a proto Mary z okna, u kterého seděla a četla knihu, viděla postavy v kabátech různých velikostí a barvy jak jdou ulicí sem a tam. Někteří spěchali a jiní se líně toulali a snažili se chytit poslední paprsky dnešního výjimečně slunečného dne.
Mňau…mňau… Bylo to tak slabé, že to Mary sotva slyšela a tak si nejdřív myslela, že se jí to jenom zdálo. Mňauuu… tentokrát o něco zřetelnější. Myslela si, že si starší pár z bytu pod jejím pořídil kočku, aby zahnal samotu a nudu ve stáří. A protože neměla kočky ráda, tak to nechala být a opět se začetla do knihy.

Odemykala dveře. Vracela se v poledne z práce. Mňau… Mary se zastavila v pohybu, kočičí mňoukání se neozývalo z domu, nýbrž venku za domem.
"Jenom nějaká zatoulaná kočka." Řekla si dívka a odemkla dveře.

Celé odpoledne se kočičí mňoukání ozývalo znovu a znovu. Mary už toho měla dost. Vyklonila se z okna a nahlas zatleskala, aby kočku zahnala. Na hodinu byl klid, pak se zase mňoukání začalo ozývat. Mary se podruhé vyklonila z okna a prohlédla si malou zahradu za domem. Uviděla špinavou a rozcuchanou zrzavou kočku. Kočka se podívala přímo na ní.
"Nedívej se na mě, zaškrábej na okno u domácí!" Zakřičela na zvíře a zabouchla okno.

Než šla spát, zaslechla Mary ještě jednou kočku. Už nebyla tak hlasitá. Chtěla ji ignorovat, jako to dělala do teď, ale měla zvláštní pocit. Nechtěla věřit něčemu, jako jsou výčitky svědomí. Pokud má té kočce někdo pomoct, nemusí to být ona. Kromě ní jsou v domě ještě tři další osoby. Ty ji přece taky musí slyšet.
Ale přesto o hodinu později stála před dveřmi vedoucí na zahradu a proklínala kočku. Potichu otevřela dveře a na kamenné kachličky postavila misku s mlékem. Vedle dala misku s trochou šunky a paštikou. Kočku ale nebylo nikde vidět.
"No tak kde jsi? Pořád jsi se ozývala, tak si to pojď vzít!" Najednou se u dveří objevila zrzavá kočka a dívala se na Mary, ta se ale otočila a šla do svého bytu.

"Slečno Mary, pokud si tu kočku chcete vzít do bytu, klidně můžete." Dívka nechápala, o čem to její domácí mluví.
"Včera jsem vás viděla, jak jste ji nesla jídlo. Opravdu mi to nevadí, mám kočky ráda."
"Pokud je máte ráda, tak to zvíře tam venku bude určitě rádo, když se o něj postaráte. Já kočky nemám ráda, omlouvám se, ale musím do práce." U dveří se ale Mary zastavila a otočila se na starší paní.
"Takže jste o ní věděla? Proč jste se o ni teda nepostarala, když máte kočky ráda?"
"Ale moje milá, já se o ni snažila postarat, přinesla jsem ji mléko i jídlo, ale nic ode mě nechtěla. Od vás snědla všechno. Ke mně ani nepřišla, ale k vám přišla opravdu blízko. Prosím, postarejte se o tu kočku, nenechte ji umřít!" Naléhala na ni dáma v elegantním kostýmku.
"Už jsem vám řekla, že kočky nemám ráda, ale můžu odpoledne zavolat do útulku, až přijdu z práce."

Po práci se Mary stavila u paní domácí, aby si s ní popovídala o osudu kočky.
"Postaráte se tedy o ní vy, nebo mám zavolat do toho útulku?"
"Slečno Mary, já vás prosím, postarejte se o tu kočku, ona si vybrala vás, v útulku by zemřela."
"Kdybych si ji vzala já, tak by to vyšlo na stejno."
"Proč si to myslíte?"
"Protože mě kočky nenávidí!"
"To je hloupost."
"Je to pravda, radši umřou než abych se o ně starala já! Umřely mi už tři kočky!"
"Ale moje milá, to se stává, všechno živé jednou umře."
"Ale mně umřelo i kotě, neměla jsem ho ani týden." Starší dáma položila Mary dlaň na rameno a povzbudivě se na ni usmála.
"Aspoň to zkuste. A taky ji nějak musíte pojmenovat. Každý si zaslouží další šanci, no tak."

Mary nesla kočku v natažených rukou před sebou. Vůbec se ji nelíbilo, že by si měla takovou špinavou kočku z ulice nechat doma. Vždyť musí mít tolik různých malinkých zvířátek v kožichu!
"Hope, budu ti říkat Hope. Tak si to nepokaž!"

Dívka vyskočila z postele, když znovu uslyšela škrábání na dveře a mňoukání. Mary byla na kočku naštvaná. Celý týden se moc dobře nevyspala, protože kočka se stále chtěla dostat k ní do pokoje, jenže to dívka nechtěla.
"Hope! Jdi už sakra konečně taky spát!" Ale ani okřikování ani nadávky nezabraly. Mary celý týden kočce neotevřela, ale teď si řekla, že když otevře, možná se konečně vyspí. Hope se protáhla mezi dveřmi a následovala Mary do postele.
"Hope, ne! Dolů! Do postele mi nelez." Ale zrzavá dáma neposlouchala a stočila se do klubíčka vedle polštáře. Mary se tedy musela smířit s tím, že kočku už nedostane dolů, lehla si.

Vzbudilo ji hlasité předení Hope, hned na to ji na obličeji zalechtal její ocas. Mary otevřela oči a uviděla krásné zelené kočičí oči. A právě tyhle oči v ní probudily staré vzpomínky, kdy se takhle probouzela každé ráno a její kočičí mazlíček ji vítal do nového dne. Natáhla ruku a s úsměvem pohladila Hope po hlavě a pak ji podrbala pod krkem. Hope se překulila blíž k ní a nechala se hladit. Pro obě dámy to byl krásný začátek nového dne a nového přátelství.

Mary asi začne mít znovu ráda kočky.