Mé cokoliv

„Ani o tom nikdy nepřemýšlíš? Neříkám manželství, ale… alespoň něco, třeba s lovkyní? Která by tomuhle životu rozuměla?“ zeptal se pochybovačně Sam, na to si Dean povzdechl a sevřel pevně volant. Bráškovi hloupé psychologické otázky a jeho stálé naděje. Jak mu ten optimismus záviděl.
„Jasně, že jo, ale…“ Ale já už jsem ztracený. Cassi reakce na to, že jsem lovec byla jasná a po tom, co se stalo s Lisou a Benem, jsem se sotva mohl podívat do zrcadla. Ten někdo by musel být tak trochu sebevrah, aby byl ochotný být s někým prokletým, jako jsem já, a zároveň by musel být silný, schopný se sám o sebe postarat od všech těch sraček, do kterých jsou Winchesterové zapletení. A jediná taková osoba je…
„Ale?“ naléhal Sam.
„Nemyslím si, že by chtěl být moje něco. Nemyslím si, že by chtěl být cokoliv víc než přítel,“ přiznal Dean a jeho mladší bratr na něj vykulil své hnědozelené oči.
„Počkej, co?! Kdo?!“ Sam měl v hlavě rázem guláš. Neměl nejmenší ponětí, o kom starší Winchester mluví.
Dean ovšem svého bratra ignoroval a jel si po svém.
„Myslím… sakra jo, ten chlap pro nás už tak či tak obětoval hodně, všechno. Je naší rodinou, můžeme mu věřit a je to silná božská bytost, která je pořád více méně s námi… ale jak by něco takového vůbec kdy mohlo fungovat. On je anděl a já jen bezvýznamný hříšný člověk…“ začal ze sebe chrlit starší lovec se svojí typickou sebe nenávistí, blábol, který sotva dával smysl. Jak ovšem Dean mluvil, Sam dostával postupně obraz, o kom to celé vlastně je, a nemohl uvěřit svým uším, protože vážně Dean a Cas. Dean a Cas! Destiel! To už nebyla jen sranda pubertálních středoškolaček. Dean o tom vážně uvažoval. Sam byl v šoku.
Ne, že by Sam byl proti vztahu bráchy a svého nejlepšího přítele, nebo že by byl proti homosexualitě, či tak něco. Pokud Cas Deanovi dělá radost, tak jen dobře. Cas s Deanem na sebe vždy tak zvláštně hleděli, popravdě víc jak 50% z jejich interakcí Sam nikdy pořádně nechápal a vždy tam bylo něco mezi jeho bratrem a andělem, co se nedalo definovat, ale toto vysvětlení skutečně nečekal. Pokud ovšem mluvili o „něčem víc“ a Deanovi přijde na mysl Cas, pak to asi nebude stupidní žert, ale jeho bratr svého anděla skutečně miluje.
„Je to vyloučené, nejde to a já jsem totálně v p****i,“ zakončil svůj monolog Dean.
„Já myslím, že bys to měl zkusit a říct mu alespoň co cítíš,“ pravil Sam, když se trochu z té informace vzpamatoval.
„Ty jsi mě snad neposlouchal!“ durdil se náhle starší z bratrů.
„No, možná trochu…“ připustil Sam váhavě. „Ale i tak bych ti asi řekl to samé, protože bez ohledu na to, jaké výmluvy použiješ, ty a Cas, to je jedna z mála věcí, která po dlouhé době dává smysl.“