Nečekaná láska 05

Akira
Yukiko mě vášnivě líbal a dobýval moje ústa. Skoro jsme při tom zapomněli na nutné dávky kyslíku a netrvalo dlouho a Yukiko zapojil i svoje ruce. Zatímco si jedna pohrávala s mými vlasy, druhou přejížděl od mého krku, přes páteř, okolo pasu a pomalu sjel dolu.
Když rukou přejel přes moje kalhoty, lehce jsem sebou cukl a začervenal se až za ušima. Yukiko se nad mojí reakcí pousmál a znova si mě přitáhl k sobě. Moje srdce bušilo jak na poplach a já jsem už nebyl schopen, zachovat si jasnou hlavu a čistý úsudek.
Aniž bych si toho nějak zvlášť všiml, Yukiko mi mezi polibky obratně vysvlíkl triko a upustil ho na zem vedle mě. Stydlivě jsem se na něj podíval a on mě začal líbat ještě vášnivěji.
Zrovna chtěl přejít k něčemu odvážnějšímu, když mě najednou odtrhl a vrazil mi tričko zpátky do ruky. Nechápavě jsem se na něj podíval, ale on rychle přešel ke stolu a sedl si.
Sotva dosedl, otevřely se dveře a v nich stál Hikaru.
,,Promiňte, zapomněl jsem si nějaké papíry.“ Konec věty dořekl téměř neslyšně a přeměřil si mě pohledem.
,,J-Já t-to teda jdu dát na praní.“ Vysypal jsem ze sebe a rychle zmizel za rohem. Myslel jsem, že se propadnu do země nebo vyskočím z nejbližšího okna.
Až potom mi došlo, že Yukiko nejspíš slyšel dveře, ale jak to, že já ne? To bylo trapný!!! Křičel jsem v duchu sám na sebe.
Pro jistotu jsem dal čisté triko na vyprání a vzal si jiné. Bylo by určitě divné, kdyby mě v něm Hikaru ještě viděl, když jsem řekl, že ho dám na praní. Jen doufám, že si nic nedomyslí.
Pomalu jsem přešel zpátky ke kuchyni a uslyšel Hikaruho hlas.
,,Potkal jsem tvýho tátu. Ptal se kde jsi a hlavně kde pracuješ a spíš. Neboj, nic jsem mu neřekl, ale dalo mi to hodně práce. Je výbornej řečník a málem mě obkecal.
Vážně se nezapře, že je vlastníkem podniku.“
,,Díky Hikaru. Myslel jsem, že když od nich odejdu dají mi pokoj, ale zdá se, že jsem se mýlil. Nechci jejich peníze. Obejdu se bez nich i bez jejich hraných rodičovských řečiček.“
,,Jak myslíš Yukiko. Já osobně se vůbec nedivím, že jsi od nich odešel.
No nic tak já zase jdu. Doufám, že už mám všechno.“
Nestačil jsem zírat. Vždyť já vlastně o Yukikovi nic nevím. Teda s určitostí vím to, že umí být sprostý a arogantní, ale na druhou stranu zase hodný a starostlivý. Někdy se v něm opravdu ztrácím.
I když byl Hikaru už dávno pryč, pořád jsem stál za rohem a přemýšlel nad tím ,co málo o Yukikovi vím a co všechno asi ne. Pořád jsem nad tím musel přemýšlet a potom se moje mysl zaměřila na otázku toho, proč nad tím vůbec tak úzkostlivě přemýšlím. Vždyť už se nevyznám ani sám v sobě! Oznámil jsem sám sobě moje chaotické zjištění
,,Posloucháš cizí rozhovory?“ Ozvalo se vedle mě z nečekané blízkosti. Vylekaně jsem sebou cukl a vydal přidušený výkřik.
,,Ne! Ne.. já jen... tam...jsem.. a tady...já tu...“ Všiml jsem si Yukikova pobaveného úsměvu ,,Fajn, máš bod.“ Dodal jsem poraženě.
Yukiko nad tím jen pobaveně zakroutil hlavou a chytl mě za ruku. Nevěděl jsem co se děje, když potom jsem si všiml, že se blížíme ke dveřím mého pokoje.
,,Y-Yukiko?“ Oslovil jsem ho tázavě. Otočil se a spiklenecky na mě mrkl.
,,Y-Yukiko!“ Vložil jsem do oslovení víc síly a ráznosti- vystrašené ráznosti.
Yukiko otevřel dveře pokoje a posadil mě na postel. Nechápavě a už celkem vyděšeně jsem na něj zamrkal. Yukiko zamkl dveře a posadil se vedle mě.
,,Yukiko??“ Tentokrát v mém hlase byly jasně znát obavy a nejistota. Yukiko se jenom lišácky pousmál a strhl mě na postel. Chvíli se na mě díval jakoby mě oceňoval a lehl si vedle mě.
Já ležel na zádech a on si lehl na bok vedle mě, zapřel si rukou hlavu a druhou mi něžně prohrabával vlasy.
,,Na co ty hned nemyslíš špunte.“ Zasmál se dráždivě.
,,Neříkej mi špunte!“ Vyjekl jsem na něj. Akorát se zasmál ještě víc.
,,Ptej se na co chceš.“ S tou větou se mi s vážností zahleděl do očí.
,,Ne... to... já“
,,Jen se ptej. Chceš to a já ti rád odpovím.“ Chtěl jsem něco namítnout. ,,Nedělej, že nechceš. Chceš.Vidím ti to na očích.“ Po těch slovech mi rukou přejel po vlasech a přívětivě se usmál.
,,Co tvoji rodiče?“ Zeptal jsem se váhavě.
,,Můj táta je typický šetřílek. Je majitelem podniku a ještě nějakým ředitelem. Vlastně je docela bohatej. A moje máma je mrtvá.“ Odmlčel se.
,,To mě mrzí.“ Hlesl jsem do ticha. Jen se usmál a pokračoval.
,,Po její smrti si táta našel novou ženu. Tehdy mi bylo osm. Tu ženskou nesnáším, stejně jako otce. V životě si mě nevšímal, ale teď najednou jsem jeho synáček a musím pracovat u něj v podniku a předvádět se, aby všichni zákazníci viděli, jaký je úžasný otec.
Proto jsem od něj odešel a nevzal si žádné jeho peníze. Pouze svoje věci, které jsem si koupil sám a něco málo, co jsem měl naspořeno bohem.
Nechci jeho peníze a podnikovou rodičovskou lásku. Proto jsem si našel práci a vydělávám si sám, ale nenašel jsem žádné levné bydlení na které bych měl peníze. A Hikaru se nabídl, že mi pomůže. Ze začátku jsem ho nechtěl obtěžovat, ale potom mě přesvědčil a já vlastně neměl ani jinou možnost.“ Tiše jsem ho poslouchal a rozhodl se.
,,Já.“ Začal jsem. ,,Moji rodiče jsou oba po smrti.“ Yukiko se na mě překvapeně podíval a když si všiml mého výrazu chtěl mě zastavit, ale pokračoval jsem. ,,Umřeli při přepadení v parku, když mi bylo šest. Šel jsem s nimi z nějakého představení a chtěl jsem jít parkem.
Měl jsem rád parky, moc se mi líbily. Všechny ty stromy, kytky a fontána s lavečkami.“ Krátce jsem se odmlčel, ale hned zase pokračoval. Všiml jsem si jak se na mě Yukiko zmučeně dívá.
,,Oni nechtěli jít přes park, ale já je přesvědčil.
Byl tam nějaký chlap. Utíkal před policejní hlídkou a narazil do táty. Potom... potom si už nic nepamatuju.
Potom jsem zůstal u tety a u strýčka, kteří se o mě starají. A Hikaru se mi tak stal spíše bratrem, než bratrancem.“ Dokončil jsem vyprávění.
Yukiko se na mě smutně podíval. ,,To je mi líto.“ Zašeptal mi, když mi z tváře utíral jednu neposednou slzu.
,,Víš, musím se ti k něčemu přiznat.“ Řekl s úsměvem, aby změnil téma. Jen jsem se na něj podíval a čekal co mi řekne.
,,Straaašně moc tě miluju.“ Pronesl do ticha a začal mě něžně líbat. Pak se zastavil o jemně se odtáhl.
,,A vlastně ještě k něčemu se ti musím přiznat.“ Váhavě jsem si ho prohlédl a čekal, co to bude tentokrát.
,,Ten Takahashi.“ Řekl náhle. Tohle jsem teda nečekal. ,,Umm... no jak to říct. Prostě myslím, že ten tě už v životě otravovat nebude. Vlastně jsem si tím docela jistej.“
Překvapeně jsem si Yukika prohlédl. Tohle jsem teda vážně nečekal, ale než jsem se stačil na cokoli zeptat, začal mě znovu líbat.
Ten den už podruhé mi vysvlíkl tričko a hodil ho na zem. Pomalu se s polibky přesouval na můj krk, hrudník a skončil u bradavek. Něžně okolo nich zakroužil jazykem lehce je zkousl. Chtěl jsem vykřiknout, ale zastavily mě jeho prsty na mojí puse. Vydal jsem pouze zvláštní přidušený sten a Yukiko zopakoval to samé na druhé bradavce se stejnou odezvou.
Vrátil se s polibky na moji pusu, ale tentokrát byly delší a náruživější.
Mezi tím přejížděl rukou po celém mém tělem. Všude, kde se mě dotkl, zůstávalo teplo- jeho teplo. Přejel mi rukou po rozkroku a začal pomalu rozepínat knoflík se zipem.
Začal jsem se červenat a chtěl jsem něco říct, ale jeho jazyk mě nepustil ke slovu.
Strčil mi ruku do kalhot a lehce ho přejel po celé délce, srdce mi chtělo vyskočit z hrudi a rozběhnout se na všechny světové strany.
Tiše jsem zasténal a sledoval Yukika, jak si sundává tričko. Když skončil, vrátil se zpátky k polibkům a jemným dotekům.
,,Je tu někdo?!“ Ozvalo se směrem od kuchyně. Škubl jsem sebou, zatímco Yukiko zůstal ležet jako přimražený.
,,Jsme doma!“ Ozval se znovu tetin hlas.
,,Podruhý... To není možný.“ Zabručel Yukiko. Já jsem si mezitím rychle oblékl triko a šel odemknout dveře. Yukiko se vyhrabal z postele a také se oblékl.
,,Ehm.“ Zastavil mě Yukiko, když jsem se chystal otevřít dveře.
,,Co je?“
,,Měl by jsi si zapnout kalhoty.“ Oznámil mi Yukiko škádlivě. Rychle jsem se podíval a měl pravdu. Rychle jsem si je zapnul a chtěl mu poděkovat. Místo toho jsem se ale musel začít smát.
,,A ty by jsi si měl otočit triko.“ Vrátil jsem mu to pobaveně. Yukiko se zarazil a podíval se na svoje tričko. Měl ho obráceně a ještě vzhůru nohama. Rychle ho sundal a oblékl si ho správně.
Zrovna, když jsme vyšli z pokoje, objevila se tam teta.
,,Tady jste.“ Řekla mile a obdařila nás úsměvem. ,,Přijeli jsme dřív, máte radost.“
,,Strašnou.“ Procedil Yukiko mezi zuby téměř neslyšně.

Teta šla do kuchyně a pořád něco říkala, ale já jsem se zastavil a chytil Yukika za rukáv, aby se zastavil taky.
,,Víš jak jsi mi říkal o tvých rodičích a pak to s tím Takahashim?“ Zeptal jsem se ho. Bylo vidět, že neví kam s tím mířím.
,,Jo, ale s tím si nedělej hlavu. To jen...“ Zastavil jsem ho malým polibkem. Zůstal stát jako opařený a překvapeně na mě zamrkal. Stoupl jsem si na špičky a naklonil se k jeho uchu.
,,Miluju tě.“ Zašeptal jsem a šel za tetou do kuchyně.

Yukiko tam ještě nějakou chvíli stál a nebyl schopný jediného pohybu. Potom přišel za námi a tvářil se nad míru spokojeně a nesmírně šťastně.