(Ne)sobecké přání

Chtěla bych vzít zpět své sobecké přání,
vyslovené za noci kdy hvězdy padaly.
Má víra a dětinskost byly tehdy k mání.
Démoni životy brali a bo***é je dávali.

Spoutána okovy ze svých rozhodnutí,
v kobce čekám na úmysly osudu.
Bude to oprátka, jed či probodnutí?
Kdo ví, však žít nadále už nebudu.

Neexistuje nikdo, kdo by mi odpustil.
V pravé ruce držím své srdce a v levé slzy.
I můj poslední pán mě ze služby propustil.
Na nenávist je pozdě a na soucit je brzy.

Přála jsem si spatřit zemi zaslíbenou,
ačkoliv v ní nikdy nebudu moct žít.
Nechtěla jsem být více oblíbenou
ani peníze či hodně mužů mít.

Proč se ke mně lidé zachovali takto?
Nechápu to! Nikdy jim to neprominu!
Lidstvo mnou opovrhlo, sprostě mě zatklo.
Proč je špatné přát si svět bez zločinu?