Nezapomenutelné narozky část 1.

Dočkal jsem se! Dnes jsou moje 20 narozky. Vsadím se, že spolužáci zase něco vymyslí. Před rokem to byla utajená oslava, veliký dort,ze kterého vyskočili tři kluci v podvazcích a s bičíkama. Vědeli totiž, že moje orientace je jiná, než u ostatních. Neskrýval jsem to, a všichni to brali v pohodě.
Ze zamyšlení mě vytrhnul až hlasitý klakson náklaďáku, řítícího se na mě. Zrazu mne obklopili malé ruce a odtáhli mě naspátek do bezpečí. Podíval jsem se, kdo mi právě zachránil život. Byl to malej klučina s blond vlasama, které mu spadali do krásných, uhlovo černých očí, které na mně koukali. A co jste nemohli přehlédnout, byl jeho jeho drobounký vzrůst a dready v copíku. 'Je až nebezpečně roztomilej.'
,,J-já, moc ti děkuju. Kdybys mě nezachránil, asi bych už tady nebyl." pokusil jsem se o úsměv a zdvořile se poklonil. Jenomže on nijak nereagoval..
,, Jsi v pohodě? Hej!" zatřásl jsem s ním.
,,J-jo, není za co. To byl jen reflex." bylo na ném vidět, že jevíc vylekaný, jak já.Chtěl jsem mu to nějakým spůsobem oplatit,tak jsem se zeptal:
,,Opravdu jsem ti vděčný. Chci ti to vynahradit. Nešel bys se mnou někam po škole? Třeba do kina, nebo na sushi?" vím je to kluk, ale je strašně nádhernej. Pochybuju, že by šel někam s klukem,
určitě už holku má.
,,Promiň, ale nemůžu. Chodím každej den po škole do práce, nějak se snažím naučit, ale moc času nemám, tak se učím ještě ráno. Je mi to líto! Opravdu bych hrozně rád šel." odpovědel dost sklesle.
,,To už pracuješ? A co děláš?" 'dyť je to ještě štěně' pomyslel jsem si.
,,Jo pracuju, a hodně tvrdě. Ale nemůžu ti říct kde, promiň." bylo mi ho líto, ale chci vědet aspoň něco.
,,Mé jméno je Reita. Můžu taky znát tvé jméno?"
,,R-Ruki." zašeptal. 'To je krásný jméno, jako ty.' Já nemohl odolat. Musel jsem to prostě udělat..
,,Promiň." řekl jsem tiše, pomalu ho vzal za ruce a jemně, ale vášnivě ho začal líbat.Zůstal nehybně stát, jako kůl v plotě. Ale cítil jsem, že se mu to líbí.
Zakončil jsem to olíznutím spodního rtu. Odlepili jsme se od sebe, a usmál jsem se na něj.
,,Doufám, že se ještě setkáme." 'ale nebude to jen polibek.'
,,J-já taky, Reita-kun." řekl pořád překvapeným hlasem. Rozloučil jsem se mávnutím ruky, a vydal se vztříc k té ohavné budově, zvané škola, kde přísný obludy mučí nevinné mladé lidi.