Nezapomenutelné narozky část 6.

„Sluníčko, jdi ven, a počkej tam na mne. Ještě musím něco malého zařídit.“ oznámil jsem mu, a on s radostí vyšel z budovy.
„Přišel jsem kvůli propuštění kluka se jménem Ruki. Samozřejmě, ne zadarmo. Tady je částka, na které jsme se dohodli.“ A podal jsem mu sumu v hotovosti.
„A nějaký dýško nebude?“ raději jsem mu ještě přihodil, prí si mám na tohohle týpka dávat bacha. Jenom se ušklíbl a dál dělal svou práci barmana. ‘ Vychcánek jeden mrňavej. ’zanadával jsem si v duchu.
„Tak naschle.“ Slušně jsem pozdravil, a chtěl jít.
„Můžete ještě někdy zaskočit. Určitě se někdo najde.“ perverzně řekl a zavlnil se přede mnou svým sexy tělem. ‘ Ne, ne, ne! Nemůžeš! Ruki, Ruki! Jdi za Rukim ven! ‘ cítím, jak se červenám.
‘ Bože, co to mělo být?! ’ pořád musím přemýšlet nad chováním toho kluka.
„Rei-chan, děje se něco? Celý se červenáš.“
„Jo. T-tedy ne. Promiň. Jenom jsem přemýšlel.“
„Dobře. A můžu se zeptat, kde bydlíš?“
„Trochu dál od centra Tokia, ale bude se ti tam líbit, uvidíš!“ řekl jsem a už zastavoval taxík.
„Nazdárek Akiro. Kam to bude?“
„Ahoj Ryuu. Chtěl bych hodit domů.“řekl jsem svému dlouholetému kamarádovi.
„Hele Akiro, představ mi tvou novou známost.“
„Jo vlastně. Ryuu, tohle je můj miláček Ruki-chan, ale já mu říkám koťátko. Koťátko, tohle je můj kámoše ze střední – Ryuu. Někdy, když se opiju, hodí mně domů.“ odpověděl jsem a zašklebil jsem se.
„Prý někdy.“ odfrkl si Ryuu.
„Mimochodem, rád tě poznávám Ruki-san.“
„Já tebe taky, Ryuu-kun.“ Seznámili se, a pak už bylo celou cestu klid. Tedy, pokud nepočítám moje neodbytné šahání na Rukiho stehno.
-Přibližně za 15 minut-
„Koťátko, jsme tady! Děkujem za odvoz Ryuu. Někdy ti to vynahradím. Tak zatím.“
„Nashledanou.“ Rozloučili jsme se, a vedl jsem Rukiho i se zavazadlama do 12-patrového baráku.
„To mu ani platit nemusíš?“
„No, jenom pokud jde o mně. Když mně sveze, nic neplatím. A na oplátku ho já někam pozvu.“
„Hmm, chytrý.“ Odpovědel, ještě pořád hledící na můj domov. Vešli jsme do výtahu, a já stlačil osmé patro.
Když se výtah rozjel, přitlačil jsem Rukiho ke stěně a vášnivě ho začal líbat. Ze rtů jsem udělal vlhkou cestičku směrem ke krku, rukama vplul pod tričko a hladil jej po plochém bříšku.
„R-Reito… teď ne. Počkej s-si.“ Řekl mezi steny. Tak jsem se nechtěně oddálil od jeho svůdného těla a měkkých rtů.
Za malou chvíli jsme vešli do mého prostorného bytu. Rukimu jsem poukazoval všechno, včetně naší společné ložnice. Všechny jeho věci jsme uklidili do skříněk a šli nakupovat.
Asi po 3 hodinách běhání a lítání po krámech jsme si sedli do malé restaurace. Vyprávěli jsme se o všem, co nás napadlo, cpali do sebe všechno jídelníčku, až jsme se dopracovali na téma prázdniny.
„No co koťátko, kam bys chtěl tohle léto jít…?“
KONEC