Staří známí - část 2

Nervy na pochodu. Kdyby neměli společnou kuchyň, chodbu a obývák, nejspíš by se kluci s Tinou neviděli snad celý týden. Seděla celou dobu zavřená v pokoji a snažila se doučit všechno, co se dalo.
„Nechápu to,“ zavrtěl Met hlavou. Večeřel zas jen s Alexem, protože Tina porvala talíř a zmizela u sebe. „Vždyť má dobrou hlavu, tak nevím, proč tak vyšiluje.“
„Jako bys ji neznal. Umí to, ale je strašný stresmen,“ ukousl si Alex kus chleba. „Tina vždycky šílela i u písemek a vždycky to dopadlo dobře. Moc ji na tom záleží.“ Chvilku přežvykoval, a když polknul sousto, pokračoval ve vysvětlování. „Tenhle obor ji moc baví a chce ho dělat i kvůli mámě. Spíš tátovi. Vystudoval stejnou školu… stejný obor… A ona ho nechce zklamat, i když už nežije.“
„Zase o mně mluvíte?“ ozvalo se od dveří.
Kluci se oba jako na povel otočili a sledovali Tinu, jak jde k lince, aby si umyla nádobí.
„A o kom jiném bychom měli mluvit?“ zasmál se Met a hned využil toho, že má ruce v dřezu a přihodil ji tam svůj talíř. „Ty jseš tady ta nejhezčí část celého bytu,“ zasmál se a hbitě uhnul před letící houbou, napěněnou jarem.
„Nejhezčí ale ne nejblbější. Hezky si budete nádobí umývat sami!“ popošla Tina od linky a zvedla mokrou houbu ze země.
„Když nejsi nejblbější, tak nevím proč tak vždycky vyšiluješ, když to všechno umíš. Zkoušky máš skoro za týden a tím pádem spoustu času se všechno doučit. Jestli teda ještě máš co,“ Met vzal do ruky utěrku a začal aspoň nádobí utírat a sklízet ho do skříněk.
„Tobě se to mluví, když už máš od včerejška po zkouškách,“ zamračil se Alex, když právě vytíral posledním kouskem chleba zbytek hořčice z talíře. Ještě s plnou pusou se zvedl od stolu a podával svůj talíř Tině.
„Bude to v pohodě, uvidíš. Nevím, proč se toho tolik bojíte,“ Met uložil skleničku do jedné ze skříněk a zahleděl se na Alexovu ruku. „Kdy mi konečně řekneš, kde jsi přišel k téhle ozdobě? Děláš s tím takové tajnosti…“ ukázal prstem na jeho pravé předloktí.
„Není co vykládat. Byla to nešťastná náhoda,“ zamračil se Alex a rychle si stáhl vyhrnutý rukáv.
Celý ten týden, od jejich odjezdu přemýšlel, jestli má Tině říct o Robinovi. Ale zatím mlčel. Nechtěl ji zbytečně nervovat a Tomáš se zatím s ničím novým neozval. Nejspíš to byla opravdu náhoda, že tam tenkrát na tom nádraží byl. Nemůžou počítat s tím, že by se nikdy už nepotkali. Ne, že by o to stáli. Podíval se na Tinu.
Ta upřeně hleděla do dřezu, dál myla nádobí a dělala, jako by se jí to netýkalo. Ale nejspíš ji zmínka o jizvě mírně rozhodila, protože za chvilku hodila houbičku na zbytek nedomytého nádobí, otočila se a šla z kuchyně pryč.
„Jdu se osprchovat.“ Zaběhla do svého pokoje, popadla věci na převlečení a chtěla zmiznout v koupelně. Na poslední chvíli, než stihla za sebou zamknout, chytil Alex za dveře a vešel za ní dovnitř.
„Jsi v pohodě?“ zeptal se jí, když za sebou potichu zavřel.
„Ne. Jsem jen nervózní z těch zkoušek.“
„Hele, nejsem blbej,“ přistoupil k ní Alex blíž. „Je to už skoro tři roky, tak proč …“
„Protože je to moje vina, že se to stalo!“ vyhrkla Tina. Chytla jeho pravou ruku a vyhrnula mu rukáv. Přejela mu prsty po jizvě. „Mohl jsi vykrvácet,“ řekla už o něco tišeji.
„Ale nestalo se,“ zvedl Alex druhou ruku a pohladil ji po vlasech. „A nevím, proč pořád říkáš, že za to můžeš, když to tak není.“
„Kdybych si s ním nezačala, nic z toho se nemuselo stát,“ sklonila hlavu a opřela ji o jeho rameno. Pustila mu ruku, chytla ho kolem pasu a přitiskla se k němu. „Mrzí mně to.“
„Kašli na to, neomlouvej se za to. Ty za nic nemůžeš. Kdo měl vědět, že je to takový hajzl. A navíc, je to už dávno, tak se tím pořád přestaň užírat.“
„Já vím, ale přesto,“ Tina si povzdechla. „Pořád tě vidím, jak ležíš na té zemi.“
„Podívej, sama jsi na tom nebyla o nic líp. Měla jsi modřiny na krku ještě týden.“ Jen co to Alex dořekl, sevřel rty k sobě a v duchu si nadával do kre.ténů, že tohle vůbec zmínil. „Promiň, nechtěl jsem ti to připomínat,“ zašeptal. Naklonil se k ní a políbil ji do vlasů.
„Kdo myslíš, že by víc žárlil, kdyby nás tak kluci viděli?“ zeptala se najednou Tina, aby ukončila tuhle rozpravu, nepříjemnou pro ně oba. Zvedla hlavu a s mírným úsměvem se podívala Alexovi do očí.
„Myslím, že jim o tom říkat nebudem,“ pustil ji Alex a opatrně od sebe odstrčil. „Chceš svázat vlasy?“ protáhl prameny jejich vlasů mezi prsty.
Tina neřekla ani slovo, jen se k němu otočila zády a podala mu velkou sponu. Alex stáhl všechny prameny do copu, který ji potom připevnil na temeni hlavy. Ještě dlaní zkusil, jestli to dobře drží a pak ji přejel konečky prstů po linii odhaleného krku, jako by si chtěl připomenout, jaké to bylo, když se jí směl kdysi takhle dotýkat.
„Máš jemné prsty,“ usmála se Tina a poodstoupila od něj. „Ale lechtá to, tak to nedělej.“
„Promiň,“ omluvil se Alex a chytl za kliku dveří. „Jdu se učit. Navíc, už i Metovi bude podezřelé, že jsem tu s tebou tak dlouho.“
„Met závidí, že ty můžeš a on ne,“ zasmála se Tina tentokrát už nahlas. „Ale už bys opravdu mohl vypadnout.“ Postrčila Alexe ze dveří, zavřela za ním, než stihl cokoli říct a rychle zamkla.
Natáhla se přes vanu a pustila si vodu. Když byla spokojená s její teplotou, zašpuntovala vanu a z hromady mýdel, gelů na mytí, šampónů a všelijakých dalších věcí, co ležely na poličce, vybrala tu svou pěnu do vody. Otevřela láhev, přičichla si k ní, jako by se chtěla ujistit, že je to ta její pravá vanilková vůně, kterou tak miluje a nalila ji do vany, aby se utvořila bohatá pěna. Chvilku pozorovala, jak se bublinky hromadí, a začínají tvořit hranici mezi vodou a okolním vzduchem.
Když vystrčila Alexe z koupelny, usmívala se. Přesto se jí však v hlavě honila spousta myšlenek, o které nestála, a neopustily ji, ani když se začala svlékat. Nechala ležet věci na zemi a zahleděla se na sebe do zrcadla. Přejela si prsty po krku, stejně jako to před chvíli udělal Alex.
Už je to tak dávno. Na krk je děsně háklivá. Robin to dobře věděl.

Otřel se o její krk a ona se docela zřetelně zachvěla.
„Líbí se ti to?“ usmál se na ní a upřel na ni své zelené oči. Byly pichlavé, ale nikdy jim nedokázala odolat. Vždycky ji vtáhly a ona nebyla schopna nikdy uhnout pohledem. Byla jimi svázaná od první chvíle, kdy se do nich podívala.
Chodili spolu už skoro dva měsíce a zatím mu odolávala. Až doteď. Stačil jeden polibek na krk v nestřežené chvíli. Tina se na něj usmála.
„Kdy jsi říkala, že přijde tvoje mamka?“ zeptal se jí tiše a víc se k ní naklonil. „Máme spoustu času, co?“ chytl ji pod bradou a přitiskl své rty tentokrát na její ústa. Jeho ruka nenápadně sjížděla z jejího ramene níž, až se zastavila na jejich prsou.
„Robi…“ pokusila se ho odstrčit. Ale byl to jen náznak odporu.
Robin klečel nad ní a jen se usmíval.
„Copak?“ Jednou rukou rozepínal jeden knoflíček za druhým, aby mohl ten překážející kousek oblečení odstranit a nic mu nebránilo ve výhledu na její krásné tělo. Druhou rukou odhrnul blůzku, až se ukázaly košíčky její krajkové podprsenky.
„Hm, jemné prádélko,“ promnul obě její ňadra. „Ale lepší to je bez…“ stáhl jí ramínka podprsenky z ramen a odhalil tu schovanou krásu. Jemně je znovu promnul a pak se sklonil, aby je poctil návštěvou svých úst.
Tina pod tíhou pocitů, které ji tahle pozornost přinášela, jen zavřela oči. Po paměti kopírovala svýma rukama Robiho tělo. Jeho krk, ramena, ruce, prsa, břicho… Měl pevné svaly a jí to velice fascinovalo. Ráda se ho dotýkala přes triko a dnes… Žádná látka nebránila sáhnout si na jeho napnuté svaly, horkou pokožku… Jeho doteky a polibky na těch správných místech ji zbavily veškerých zábran a ona se mu podvolila. Když jí zbavil i zbývajícího oblečení, stejně jako sebe, cítila jeho vzrušení a jeho erekci, tlačící se na její horký klín, nebylo proč už váhat.
Leželi vedle sebe a oddychovali. Kdo ví, kdo z nich měl spokojenější úsměv. Tina měla položenou hlavu na Robiho prsou a poslouchala, jak se jeho srdce pomalu uklidňuje. Nechala se hladit po zádech a sem tam jeho ruka zabloudila i na její zadeček. Bylo to úžasné. Byl skvělý. Prostě dokonalý. Měla pocit, že má nejlepšího kluka na světě. A myslela si to ještě tak čtyři měsíce, než se Robi začal měnit. Postupně z něj čím dál víc mluvila žárlivost. Touha vlastnit Tinu a mít ji jen pro sebe. Nedovoloval jí s nikým nikam chodit. Ani s kamarádkami. Čekával na ní před školou, chodil s ní všude a začínal být k ní velice majetnický. Už nebyl tak něžný jako ze začátku a byl čím dál víc vznětlivý a surový, když se mu jen trošku něco nelíbilo. Trápil ji změnou svého chování a Tina nevěděla co s tím. Nebyla schopná se z toho drtivého sevření jeho „lásky“ vymanit a svobodně dýchat.
Až do doby, kdy se svěřila Alexovi.

Tina se ještě jednou podívala na sebe do zrcadla a důkladně zkontrolovala svůj obličej. Ani nemusela, protože už tři dny nevytáhla paty z bytu a nějaké líčení bylo tedy zbytečné. Přesto to udělala, snad už jen ze zvyku. Pohled do zrcadla byl pro ni víc než uspokojující. Rukou si znovu přejela po obličeji a krku a pak jemně pohladila svá prsa. Tohle už dávno není pro Robiho. I když se jí, nejen na těch místech, dotýkal později i Alex, teď patřilo tohle tělo Tomášovi. S ním se cítila dobře. Moc dobře. Byl úplně jiný než Robi a ona věděla, že mu může věřit. Usmála se na sebe do zrcadla a pak se, již s klidným srdcem a hezkými myšlenkami na Toma, ponořila do horké vody s vysokou pěnovou hradbou.

„Byl jsi vyhozen?“ zasmál se Met, když se Alex objevil v kuchyni, aby si uvařil kávu.
Ještě měl na dnešní večer naplánováno hodně učení a potřeboval nějaký životabudič, aby neusnul nad knihami hned po první přečtené větě.
„Závidíš?“ drcl Alex do Metyho a šel si nalít vodu do konvice.
„Vy jste mi teda povedená dvojka,“ Met se natáhl do skříňky a vytáhl hrnek i pro sebe. „Dám si taky,“ otevřel sklenici s instantní kávou a začal chystat do hrnku sobě i Alexovi. „Fakt povedená dvojka,“ zopakoval a zasmál se, když si uvědomil celou tu situaci. „Co kdyby vás viděl Tomáš nebo Pavel?“
„No a co? Nic jsme spolu nedělali, jen si povídali.“
„Haha, za zavřenými dveřmi?“ Met hodil do svého hrnku tři kostky cukru.
„No a? Nezapomeň, že i kdyby se přede mnou koupala, znám ji líp, než kdo jiný,“ mírně se podmračil Alex. Stál u konvice, bubnoval prsty do desky a netrpělivě čekal, až se uvaří voda.
„A nemáš někdy chuť si to s Tinou připomenout?“ otočil Met k němu hlavu, ale v momentě, když viděl ten škleb, jaký po něm hodil, mu zmrznul úsměv na rtech. „Člověk si ani srandu udělat nemůže,“ povzdechl si a čekal, až se zalije káva. „Ale někdy bych si to s tebou chtěl vyměnit.“
„Na to zapomeň! A hezky rychle, nebo ti polámu prsty!“ řekl Alex docela vážným tónem. „Anebo rovnou celé ruce. Víš, že Tina je pro tebe jedno velké TABU.“
„Kruci,“ promne si Met prsty na obou rukách. „Ruce potřebuji.“ Chytil hrnek a odnesl si ho do obýváku. Zapnul televizi. „Stáhl jsem „47 róninů“, budeš se dívat?“
„Ne, musím se ještě učit. Mám toho hodně. Nemám takovou bednu jako ty nebo Tina,“povzdechl si Alex a vykročil do jejich pokoje. „Mně to do hlavy samo neleze. Ty se hezky dívej a zkus mně nerušit aspoň dvě hodiny,“ a s těmi slovy za sebou zavřel dveře, aby měl od Metyho aspoň chvilku klid. Postavil hrnek na stolek vedle postele a lehl si mezi rozložená skripta a poznámky.
Nechal rozsvícenou jen lampičku. Ležel na zádech, vedle něj voněla káva, ale on si ani trochu neupil. Měl teď hlavu plnou všeho, na co by nejraději zapomněl.
Znovu mu před očima vyskakovaly obrázky staré tři roky. Zatracený Met. Proč o tom vůbec začal?

Tina plakala a nemohla přestat, ani když ji Alex objímal a hladil po jejich krásných vlasech.
„Říkala jsem mu, že už s ním nechci nic mít. Několikrát. Myslíš, že mně vůbec poslouchá?“ vzlykala Alexovi do ramene. „Pořád mi píše a telefonuje. Každou chvíli stojí před naším domem. Dokonce mi už vyhrožoval, že vám něco udělá, jestli za mnou nepřestanete lozit.“
Alex si povzdychl. Sakra už je to víc jak dva týdny a on ji pořád nedá pokoj? Věděli, že je to grázl, proto ji s Tomem začali doprovázet skoro všude. Stali se z nich za ty dva týdny velcí přátelé a Tině se i dokonce zlepšila od té doby nálada. Začala se víc usmívat. I teď, když byli spolu všichni tři v kině, tak se dobře bavila. Ale jen do doby, než ji zapípala smska. Další, už se nedalo ani spočítat kolikátá v řadě. Vyhrožoval ji, že se má k němu dobrovolně vrátit, nebo si ji přitáhne jakýmkoli způsobem.
Pokazil jim celé kino.
Vyšli ven a už snad jen ze zvyku se rozhlíželi, jestli není někde poblíž. I když na něj už párkrát narazili, nikdy si nic nedovolil, pokud s Tinou byli oba dva. Venku už byla tma a jen pár lidí prošlo, kteří byli v kině stejně jako oni. Pomalu se vydali směrem domů.
„Kašli na něj. Zítra si koupíš novou simku a tuhle prostě zahodíš,“ vzal Tomáš Tině z ruky telefon a strčil ji ho do kabelky.
„Asi to bude nejlepší,“ pokývala hlavou a zavěsila se do kluků. „Půjdete teda se mnou zítra do města?“
„Jasně že jo,“ usmál se Alex a chtěl něco dodat, když je přerušilo hlasité: „AHÓJ, TOME!“
Všichni tři se zastavili a dívali se na kluka, který k nim právě docházel. Zastavil se před Tomášem.
„Jak se vede?“ bouchl ho do ramene. „Už dlouho jsem tě neviděl!“
„No nekecej!“ pustil Tomáš Tinu a začal se usmívat. „Kde se tu bereš, Davide? Myslel jsem, že jste se odstěhovali.“
„No to jo, ale…“
Začali se spolu živě bavit a úplně zapomněli, že tam nejsou sami.
„My půjdem pomalu dopředu,“ drcnul Alex do Toma, aby aspoň trochu vnímal. „Dožeň nás. Ale ještě dneska!“
„Jojo, neboj,“ odpověděl Tomáš, aniž by z Davida spustil oči.
Tina s Alexem je zanechali debatit a pomalu šli dál. Rušná ulice se změnila v klidnou malou uličku, kde jen dvě lampy svítily svým mihotavým světlem.
„Myslíš si, že mi dá někdy pokoj?“ zeptala se Tina, když procházeli tím vylidněným a tichým místem.
„Myslím, že určitě. Až zjistí, že máš někoho jiného, tak dá pokoj,“ odpověděl Alex a po očku ji sledoval, jak zareaguje. Už nějakou dobu ji chtěl navrhnout, aby s ním začala chodit. Moc se mu líbila, ale zatím neměl odvahu se nějak vyjádřit.
„Ale já nikoho nemám,“ odvětila Tina.
Alex se zastavil. „Teď nebo nikdy. Jsme tu sami, bez Tomáše,“ říkal si v duchu, když chytil Tinu za loket a otočil ji k sobě.
„A chtěla bys někoho mít?“ zeptal se. Přitáhl si ji k sobě blíž, sklonil se a dal jí jeden malý polibek na rty.
Tina jen šokovaně stála a hleděla Alexovi do očí.

Alex si při té vzpomínce přejel konečky prstů přes rty. To byla jejich první pusa a nejspíš na ní do konce života nezapomene. Stejně jako nikdy nezapomene na to, co bylo potom. Zamračil se a ruku ze rtů přesunul do vlasů. Nahmatal nepatrnou jizvu schovanou ve vlasech. Čtyři stehy. Vztekle mlaskl a položil ruku zpět na postel. Otočil se na bok směrem k oknu a zadíval se ven. Byla už tma. Stejně jako tenkrát…

„A ty bys chtěl?“ zeptala se Tina, když se konečně nadechla a došlo jí, co ji tu Alex navrhuje.
Ten jen přikývl hlavou. Chtěl a byl by moc rád, kdyby i ona chtěla. Líbila se mu od samého začátku, co spolu začali chodit do stejné třídy. S žádnou jinou holkou zatím nechodil a ani nechtěl. Teď jen netrpělivě čekal na její odpověď.
Tina se na něj ještě chvilku dívala. Pak si bez dalších slov stoupla na špičky a políbila Alexe.
Jeho srdce začalo radostí divoce tlouct. Chytil ji do objetí, ale než ji stihl polibek opětovat, uslyšel rychlé kroky. Chtěl otočit hlavu, jestli to není Tomáš, ale v tu chvíli ucítil tvrdou ránu do hlavy a tiše se sesunul na zem.
„Alexi!“ vykřikla Tina a snažila se ho zachytit.
„Pusť ho, ku**a!“ zařval kluk, který stál vedle nich s baseballovou pálkou v ruce.
Tina otočila hlavu po hlase. Když viděla, kdo vedle nich, s rozzuřeným výrazem ve tváři, stojí, roztřásla se a nemohla se strachy ani nadechnout.
„Co jsem ti říkal!“ chytil ji Robi surově za ruku a vytáhl na nohy.
„Robi, prosím tě,“ krčila se před ním Tina strachy. Bála se ho. Věděla, jak moc surový dokáže být. „Prosím tě, pusť mně. To bolí,“ snažila se druhou rukou zmírnit ten tlak na své paži a vyprostit se z jeho sevření. Podívala se znovu dolů k zemi. „Alexi!“
„Jasně jsem ti řekl, že na tebe nemá nikdo z nich šahat!“ prskal vzteky Robi. „A ty se tu s ním olizuješ jako nějaká dě.vka!“ odhodil pálku, chytil ji pod krkem a přirazil ke zdi domu tak prudce, až ji vyrazil na moment dech. Sledoval je celou dobu, co vyšli z kina a ve chvíli, když viděl, jak se líbají, se šíleně rozzuřil.
„Robine!“ chytila ho Tina za ruku, která jí svírala krk a snažila se ji servat dolů. „Dusíš mně!“ začala chroptět pod tím silným stiskem.
Ale ten, jako by neslyšel. Jen přitlačil ještě víc. Byl úplně vzteky bez sebe. Nejspíš ani nevnímal, co v tuto chvíli dělá. „Proč se tu ku.rvíš s takovým šmejdem?“ mávl volnou rukou za sebe.
V místě kam ukázal, se Alex právě probíral a chvíli nechápal, co se to vlastně děje. Nevěděl v první moment, proč leží na zemi a proč ho tak strašně bolí hlava. Zajel si rukou do vlasů. Pod prsty ucítil něco teplého a lepkavého. Dal ruku před oči a nevěřícně koukal na krev, která byla jasně vidět i v tom mdlém osvětlení. „Co se to sakra stalo?“
„Robi… prosím…“ chroptěla Tina, které už docházel vzduch. Ruce měla slabé a nemohla se dostat z toho silného sevření. Bolel ji celý krk i hlava, jak narazila na zeď. „Prosím…“ jen chroptivě šeptala a z očí jí už tekly slzy.
Ale stačilo to na to, aby ji zaslechl Alex. V tu chvíli si okamžitě vzpomněl. Rozhlédl se kolem sebe. Vedle něj na zemi ležela odhozená baseballová pálka. Natáhl se pro ni.
Měl zamlžené vidění, a bylo mu zle. Přesto se, i když s menšími obtížemi, co nejrychleji postavil a bez rozmýšlení se rozmáchl proti Robinovi. Pálka tvrdě dopadla na jeho nohy.
Robin pod tím nečekaným úderem poklesl v kolenou a pustil Tinu ze svého likvidačního sevření. Rychle se narovnal a otočil.
„Hajzle, zku.rvenej!“ zařval a chtěl se na Alexe vrhnout. Jenže ten na nic nečekal a znovu se rozmáchl. Tentokrát šel úder na břicho. I když se Robin zkroutil bolestí, stihl pálku zachytit a vyrvat ji Alexovi z ruky. Neudržel ji však a ona se odkutálela s rachotem někam do tmy.
Skočili po sobě a rvali se jak dva vzteklí psi. Alex, otřesený z té rány do hlavy, měl co dělat, aby se vyhýbal úderům, které na něj dopadaly. Ale přesto se je snažil vracet. Nejednou s Tomem zkoušeli různé chvaty a kopy, když se nudili a uměl se docela dobře rvát. Jeho ruce a nohy mířily přesně. Robi schytal pár pořádných kopanců a několik úderů, směřující na jeho obličej. Byl překvapen Alexovou sílou. Nepočítal s tím a pomalu se místo útoku začal jen bránit.
„Přestaňte!“ křikla na ně Tina a chtěla mezi ně skočit. Jenže v ten moment se po ní Robi ohnal a ona dopadla zpátky na stěnu baráku, po které se sesunula dolů k zemi. Seděla otřeseně na zemi a držela se za hlavu. Prsty jedné ruky měla zamotané ve svých dlouhých vlasech, druhou rukou se opírala o zem a snažila se z toho nárazu vzpamatovat.
„Zabiju tě, hajzle!“ zařval Alex, když to viděl.
Teď už se opravdu neznal. Robi v tu chvíli už ani nestíhal uhýbat, natož mu vrátit jakýkoli úder. Všechno ho bolelo, nejspíš měl i naražené žebra, protože nemohl popadnout dech. Klesl k zemi a jen se rukama kryl před Alexovými kopanci.
„Alexi! Tíno!“ ozval se z konce uličky Tomův hlas. Jen co do ní vešel a viděl celou tuhle scenérii, na nic nečekal a rozběhl se k nim.
„Tome!“ zavolala na něj Tina. S jednou rukou se držela za hlavu a druhou se podpírala o stěnu a snažila se postavit na nohy.
Alex zaslechl volání a na moment se otočil. Byl celý špinavý a mikinu měl kolem krku od krve, která mu skapávala z rozbité hlavy. V tuhle chvíli, kdy adrenalin a vztek kompletně zatemnil celý jeho mozek, však bolest nevnímal. Viděl, jak se Tina zvedá na nohy a zcela zapomněl na ležícího Robina. To se mu však stalo osudným. Robin sáhl za opasek a vytáhl nůž. Vyskočil rychle na nohy a ohnal se po Alexovi.
„Pozor!“ zařval Tom, který viděl záblesk nože ve světle lampy.
Alex se otočil, ale stačil už jen před sebe dát ruku, aby zabránil úderu, vedenému na jeho břicho.
Ostrá bolest projela jeho pravým předloktím. Rozříznutý rukáv se hned začal barvit do ruda. Alex jen nevěřícně koukal na tu zkázu. Zavrávoral a udělal krok zpět.
Robin se po něm ohnal ještě jednou, ale tentokrát to nedokončil. Tomáš už byl u něj a pořádným kopancem mu vyrazil nůž z ruky. Druhý rychlý kop ho poslal k zemi, kde zůstal bezvládně ležet.
Tina, která už konečně stála na svých roztřesených nohách, se rozběhla k Alexovi. Viděla jak klečí na zemi a drží se za ruku a tiskne si ji k tělu. I přes to všechno snažení, se pod Alexem tvořil barevný flek.
Začalo se mu dělat mdlo.
„Ukaž mi to!“ křikl na něj Tomáš, který k němu doběhl současně s Tinou.
Alex nebyl schopen promluvit jediné slovo. Jen cítil, jak mu mezi prsty protéká krev a dělaly se mu mžitky před očima. Dosedl na zadek, na ty studené dlaždice.
„Je mi špatně,“ mumlal.
Tomáš ho opatrně chytil za ruku a natáhl ji sobě. „Volej sanitku!“ křikl na Tinu, když viděl tu pohromu.
Alexova ruka byla celá od krve. Po celém předloktí se mu táhla ošklivá hluboká rána. Silně to krvácelo a pod nimi už nebyl jen krvavý flek, ale menší krvavá louže.
Tina s roztřesenýma rukama vytočila číslo na záchranku a s pláčem sdělovala, co se děje. Operátor na lince se ji snažil uklidnit, že tam hned posílá rychlou a policii, ale marně. Byla v šoku, stejně jako kluci.
Alexovi bylo čím dál víc špatně, dělalo se mu čím dál víc slabo. Tmělo se mu před očima a pomalu se sunul na bok.
Jen matně vnímal, jak si Tomáš sundává svou mikinu a snaží se zastavit to silné krvácení. Jako by zdálky, už jen slyšel zvuk houkačky přijíždějící sanitky.

„Do háje,“ povzdechl si Alex, když si pod tíhou těch vzpomínek promnul pravé předloktí. Často míval pocit, jako by ho ta jizva bolela. Připomínala, co všechno se tenkrát stalo. I při tom všem si však uvědomoval, jaké měl vlastně tenkrát štěstí.

Hluboká rána dlouhá patnáct centimetrů jen zázrakem minula tepnu. Přesto však byl na sále docela dlouhou dobu, než mu to sešili. Stehy se daly spočítat pouze na rozbité hlavě. Jeho táta s mámou chodili celou dobu po chodbě, nervózní jako tygři v kleci. Tomáš čekal na Tinu na pohotovosti, než ji zkontrolují a ošetří.
Týden v nemocnici, pak výslechy, vyšetřování, soud. To všechno pak následovalo a trápilo je několik měsíců. Tomáš si dlouho vyčítal, že se tenkrát zakecal s Davidem. Kdyby s nimi šel, nemuselo se to stát.

„Zasr.aný Robin,“ zaklel znovu potichu Alex. Posadil se a natáhl se pro hrnek s kávou, která už pomalu chladla. Trochu se napil a postavil hrnek zpátky na stolek. Veškerá chuť do učení, byla ta tam. Ještě chvilku seděl a přemýšlel co dělat. Nakonec se natáhl pro telefon a vytočil číslo.
Chvíli to zvonilo a už chtěl telefon odložit, když se na druhé straně ozval ospalý Pájův hlas.
„Aáálexi?“ nedokázal Pavel zabránit zívnutí.
„Promiň, vzbudil jsem tě?“ podíval se Alex na hodinky. Bylo něco po deváté a většinou Pája v tuhle dobu nespí.
„To je v pohodě,“ uklidnil ho. „Jen jsem toho měl trochu moc a nějak jsem tu nad tím usnul. Ještě že jsi zavolal, jinak bych měl oslintané papíry.“
„Nechci tě rušit, jestli máš hodně práce,“ Alex přesto v duchu zadoufal, že to Pájovi nebude vadit. Moc rád poslouchal jeho hlubší chraplavý hlas, který měl vždy, když usínal, nebo se vzbudil. Rád si nechával večer něco vyprávět a dobře se mu u toho usínalo. Povzdechl si. Nejraději by teď ležel vedle něho ve vyhřáté posteli. A v tuhle chvíli, kdy byl nervózní ze všeho toho učení i z nepříjemných vzpomínek, to bylo víc než žádoucí.
„Jsem rád, že jsi mně vzbudil, stejně tu ještě musím něco dodělat. Ale taťka se zítra vrací, tak už to nebude taková honička,“ povzdechl si Pája, protože už opravdu z toho všeho začínal být dost unavený. „A co tvoje učení? Dobrý?“
„Ani mi to nepřipomínej. Ještě čtyři dny a bude po všem,“ lehl si Alex zpět do postele, přímo na své poznámky. Díval se do stropu a i přes zmínku učení, se stále nemohl zbavit touhy být právě v tuhle chvíli někde jinde. „Už mně docela bolí záda, jak tu pořád do toho čumím,“ povzdechl si. „Potřeboval bych pořádnou masáž.“
„Udělám ti ji, až se vrátíš,“ řekl Pája svým klidným hlasem. „Nejdříve tě pěkně nahřeju a pak vezmu postupně celé záda od krku, až k…“ Tónem, z kterého Alexe mrazilo po celém těle, začal popisovat celou proceduru.
Zatím co Alex poslouchal, jak postupně budou Pájové ruce masírovat a hladit jeho záda od krku až k poslednímu obratli, přejel si rukou po krku a mířil s ní níž. Pohladil se po prsou a mírně podráždil své vztyčené a tvrdé bradavky. Nasál vzduch mezi zubama, protože tyhle doteky ho vždycky dokázaly během chvilky pěkně rozpálit. Tělem mu projela vlna vzrušení. Stáhl ruku dolů a sevřel ji mezi stehny. Už tak s Pájou nebyl celý týden, chtěl by s ním teď být a on mu ještě navíc řekl tuhle větu, která okamžitě nastartovala jeho představivost až tak živě, že ruku přitlačil na svůj rozkrok a víc ji mezi stehny sevřel.
„Sakra,“ zašeptal sotva slyšitelně, ale Pájovým uším to stejně neuniklo. „Nemůžeš mi mluvit o tom, že mi uděláš masáž, když jsi tak daleko!“ zaskučel Alex teď už dost zřetelně.
„Máš malý, nebo velký problém?“ zeptal se Pája o něco tišeji.
„Ne… nevím… asi moc velký…“ Alex povolil sevření své ruky a zajel s ní pod prádlo. Stiskl si svou narůstající erekci. Ve spojení s Pájovým hlasem, svou představivostí a tím co právě cítil, byl v koncích. Sakra, potřebuje to… Hlasitě si povzdechl a pod tlakem toho všeho se stočil na bok do klubíčka a několikrát promnul v ruce svůj penis. Telefon pod hlavou křečovitě tiskl k uchu, aby mu neuniklo ani jediné slovo pronášené člověkem, kterého tak miloval.
„Pájo, prosím…“ zaskučel znovu do telefonu. „Potřebuji tvé ruce.“
„Jsou tam… přesně v těch místech, kde to máš rád,“ pokračoval Pája svým odzbrojujícím hlasem, pod kterým mizely veškeré Alexovy zábrany.
Mírně se narovnal a pohyby ruky, která postupně zrychlovala frekvenci svých pohybů, potáhl kalhoty níž.
„Je tak velký… pevný…“ poslouchal další slova a pomalu se v tom začal ztrácet. Už nevnímal okolí. Kdyby právě Met vešel, ani by o tom nevěděl. Jeho tělo se začalo třást a dech se zrychlil.
„Ještě chvilku…“ Ani Pája už nebyl tak klidný, jak před pár minutami.
„Chci tě…“ zašeptal Alex, když slyšel vzrušení v jeho hlase. „Chci si… chci ho…“
„Alexi…“ zachroptěl Pája a zřetelně bylo slyšet šustění látky. Stejně jako jeho milenec na druhém konci telefonu, byl v koncích. Jedna ruka schovaná pod stolem projížděla jeho penis pravidelnými tahy. Narovnal se a zapřel se o opěradlo židle. Zaklonil hlavu a s představou, jak si Alexe bere, ještě víc sevřel svou chloubu v ruce a zintenzivnil tření.
„Jseš tak těsný,“ vydechl prudce, když jím projela první vlna, předznamenávající příchod orgasmu.
Po těch slovech Alex stáhl hýžďové svaly, jako by opravdu prožíval to spojení. Zatajil dech a jen s mírným třasem ve svalech a hlasitým oddechováním propouštěl mezi prsty své uspokojení.
V tuhle chvíli bezmyšlenkovitě drtil v ruce telefon a s očima vytřeštěnýma někam do prostoru jen naslouchal, jak Pája rychle a nahlas oddychuje.
Ten už pár vteřin neřekl ani slovo. Hlavu měl zalomenou přes opěradlo židle a nohama se křečovitě zapíral o podlahu. Jeho pánev se mírně nadzvedla, když ho vědomí, že Alex právě prožívá svůj orgasmus, dohnalo k tomu samému.
„Krucinál…“ zaklel tiše, když si projev jeho vyvrcholení našel cestu ven a skončilo na jeho kalhotech. „Proč mi to děláš?“
„Protože… protože tě… miluji…“ odpověděl Alex. Rychle oddychoval a snažil se jemnými tahy své pomalu opadající erekce uklidnit.
„Myslím, že ti nebudu zvedat telefon,“ zavrčel Pája. Postavil se a jednou rukou se snažil vecpat penis zpátky do kalhot. Ještě že už byl doma. Těžko by něco takového vysvětloval, kdyby byl v kanceláři. Vytáhl papírový kapesníček a začal čistit kalhoty. Jen to ale víc zhoršil a bílé flíčky víc rozmazal a roztáhl po džínové látce.
„Proč?“ Alexovo rychlé oddychování se již zklidnilo a on svou nadílku jen utřel do tepláků. Natáhl si je zpátky a otočil hlavu ke dveřím. Teprve teď si uvědomil, že mohl mít nevítaného návštěvníka.
„Protože musím teď vyprat kalhoty,“ zamračil se Pája do telefonu, jako by to Alex mohl vidět.
„A co myslíš, že budu dělat já?“ začal se Alex smát.
„Nemáš myslet na blbosti. Jseš, doufám, sám v pokoji?“
„Jsem. Myslíš si, že bych před Metem…“
„Jen aby,“ přerušil ho Pája.
„Pájo, prosím tě, snad bys nežárlil,“ tentokrát se zamračil Alex. „Snad mi věříš, ne? Jsme spolu už dost dlouho na to, abys věděl…“
„Vím,“ znovu ho Pája přerušil. „Promiň, jen…“
„Pájo?“
„Já prostě… víš, jak to bylo s Ondrou, a nechci…“
„Nesrovnávej mě s ním!“ vyjel Alex. „Nejsem jako on, to bys měl vědět,“ zamrzelo ho, že to Pája vůbec zmínil. Pokazil celou tu hezkou chvilku.
„Nezlob se!“ uvědomil si Pája, co způsobil. „Jen… nechci o tebe přijít.“
„Nepřijdeš,“ řekl Alex už o něco tišeji.
Pája ho miloval, to je jasná věc a i když se mu nelíbilo, co před chvílí řekl, stejně se pousmál, když slyšel poslední větu. „Miluji tě.“
I když to slyšel už tolikrát, stejně se Pájovi při těch dvou slovech rozbušilo srdce. „Já tebe taky,“ odpověděl po chvilce.
Pár vteřin mlčeli. Nejraději by byli teď spolu, aby si to mohli říct do očí.
„Ještě týden…“ povzdechl si Alex.
„Uteče to jako nic,“ ozvalo se na druhé straně telefonu. „Už se těším, až pojedeme na tu chatu.“
„Já taky…“
„Musím končit, Alexi. Mám tu ještě hodně práce, co musím do zítra udělat.“
„A já se musím ještě učit,“ otočil hlavu Alex ke dveřím, když uslyšel kroky blížící se ke dveřím jejich pokoje.
„Zavolej, když budeš mít čas, ok?“ řekl Pavel o něco tišeji. Nechtělo se mu hovor ukončovat. Bylo mu po Alexovi smutno, ale přesto to nechtěl dát najevo.
„Zavolám… Miluji tě,“ zašeptal Alex, protože se dveře právě otevřely.
„Já tebe taky.“
V telefonu se ozvalo klapnutí a pak ztichl.

„Sex po telefonu? Myslel jsem, že se chceš učit,“ řekl pobaveně Met, když vešel do pokoje a viděl Alexovy červené tváře. „Škoda, že jsem nepřišel dřív, mohl jsem se přiučit.“
„Jseš de**l,“ odložil Alex telefon na stolek vedle hrnku se studenou kávou. „Myslíš jen na sprosťárny. Prostě jsem jen telefonoval.“
„Haha, to mi chceš namluvit?“ dál se Met bavil nad Alexovou rozpačitostí. Dobře viděl, že neví co s rukama a kam s očima. „Stačí se pořádně nadechnout, je toho plný pokoj,“ natáhl nosem vzduch a s úsměvem přimhouřil oči.
„Jseš deb.il,“ zopakoval Alex a vstal z postele. „Proč raději nejdeš otravovat jinam? Neměl jsi slavit ukončení zkoušek?“ otevřel skříň, vytáhl si čisté kalhoty a ručník.
„Zrušil jsem to. Domluvili jsme se, že to uděláme až po vašich zkouškách. Stejně mám kámoše, který je dělá ve stejný den, jak vy dva.“ Met se posadil ke svému stolu a zapnul si počítač. „Nevadí, když budeme tady u nás?“
„Mně to nevadí. Ještě se ale zeptáme Tiny, ať potom nenadává.“
„Tak jo. Jen když chceš provozovat sex, tak se neválej na skriptech. Z čeho se pak budeš učit?“ ukázal prstem na postel.
Alex už skoro chytal za kliku, ale po těch slovech se zastavil a otočil ke své posteli. Opravdu. Některé poznámky, byly dost pokrčené. Ještě že je nezašpinil.
„Vždyť jsem to říkal,“ začal se Met znovu smát.
„Jdu se sprchnout,“ zamračil se Alex a než zmizel za dveřmi, ještě potřetí zopakoval Metovi, že je fakt deb.il.