Nemilovaní 01

1.

Naposledy se prohlédl v zrcadle, točíc se kolem dokola a pak na sebe mrkl, jakmile se ujistil, že vypadá dost dobře až téměř k nakousnutí. Na jednu stranu tohle nenáviděl, ale miloval tu hru – nejvíce ty nechápavé výrazy, když jim podřízl ten nechutně odulý krk poté co je nechal aby mu pořádně projely jeho nenasytnou díru.
To srandovní chroptění a následné uvolnění všech otvorů – většinou se podělali bolestí, protože jim ještě uřízl jejich ptáky a narval jim je do pr**le.
Smál se tomu vždy i druhý den jen si na to vzpomněl.
Otec – sice nebyl jeho biologický otec, ale protože ho zachránil z toho odpornýho bordelu, bral ho tak – mu vždyčky vyčinil, když musel ten bordel uklízet, ale proto, aby se nic z toho nestalo nikomu jinému by udělal cokoli, to věděli oba.
Dnes měl být jejich „obětí“ jakýsi kongresmen se svojí ženou, kteří si kupovali mladé kurvičky a užívali si s nimi krásy života. Občas některá z nich zařvala. Nezvládla totiž jejich zvýšený sexuální apetit a jejich zvrácené choutky. Někdy mladé děvky vykrvácely z natržených otvorů protože nezvládly ten tlak zvířecích údů.
Dělalo se mu jen zle z pomyšlení na to, že by se měl nechat ošukat od jejich obrovské německé dogy. Byl jedním z jejich tří oblíbených chlapců.
Měli totož raději mladé a těsné kundičky než chlapecké zadečky, ale ON byl nadaný.
Vždy musel nějakou dobu pracovat než mohl zakročit aby jej snad někdo nepodezříval. Ta hra na kočku a myš jej vzrušovala víc než, když se ten odpornej vorvaň snažil o to z chlapce dostat nějaké sperma sladké jako ten nejlepší med.
Ženě to vždy přišlo odporné, ale přesto se ráda dívala na výraz v chlapcově tváři. Ten odpor, když ho její muž šukal totiž nedokázal skrýt.
Kraťoulinké kraťásky si trochu stáhl níž. Nechtěl poslouchat tan nadržený hvízdot. Ale když udělal krok odhalily jeho kulaťoučký zadeček který lákal k doteku a nejenom tomu.
Cesta do jejich honosné vily trvala pět minut a chlapec musel několikrát odmítnout návrhy zamindrákovaných buranů. Stačil však jeho vražedný pohled a všichni ustoupili. Mezi lidmi z ulice byl znám pro svoji agresivitu což ti zazobaní nevěděli a to bylo výrazným plusem pro jeho práci v terénu.
Občas se mu myšlenky ztratily, když si vzpomněl na mladinké bratry, které otec přivezl asi dva dny po něm. Oba dva se třásly byť jen uslyšeli mužský hlas a nenechali na sebe šáhnout. Dokonce otec to párkrát odnesl modřinou, či řeznou ranou.
Křičeli ze sna až měl občas nutkání jim k obličeji přitisknout polštář a udusit je ve spánku.
Po týdnu se však dozvěděl o jejich osudu a tak se stal jejich ochráncem.
Měl štěstí, že si ho všimli až v pozdějším věku, ale i přesto měl za s sebou sex již ve čtrnácti, kdy ho znásilnil jeho starší bratr se svojí přítelkyní. Samozřejmě to řekl rodičům, ale ti mu nevěřily a pak se vše noc co noc opakovalo. Stal se málomluvným a známky ve škole se mu zhoršily, ale je jako kdyby to nezajímalo.
Bratr měl totiž firmu, která je zaměstnávala.
Stačilo by slovo... Tohle mu říkali se slzami v očích když je polil benzínem a škrtl zapalovačem.
Odsoudili ho k několika letem v pasťáku, kde se téměř všechno opakovalo. Oblíbil si ho totiž pedofilní ředitel, který si tímto řešil svůj mindrák z toho, že jej kdysi také někdo znásilnil.
Ano. Vše v jeho životě bylo navrženo tak, aby se opakovalo.

Na policejní stanici dva týdny poté, co starší z bratrů zabil
„Seržante, to nemyslíte vážně! Někdo z našich lidí by přeci neudělal něco takového. Máte nějaké důkazy,...“ Rozhodný ženský hlas na to ihned argumentoval. „Jistě, jinak bych s tím nezačínala. Byl to jeho bratr a tak by mělo být jeho povinností převzít zodpovědnost za jeho rodinu.“
„To je určitě pádný důvod, ale proč by měl být podezřelý, že zabil svého bratra!“
„Neříkejte, že vás to nenapadlo! Vždy a za všech okolností zásadový člověk, který zjistí že je na někom páchána nespravedlnost. I když to zvíře bylo jeho bratrem...“
„Je to vražda! On by tohle nikdy neudělal, myslel jsem že...“
„Jistě,“ vykřikla a bouchla pěstí do stolu, „obdivuji jeho práci a to jak je pro to zapálený, ale... vy nevíte co bylo na těch záběrech. Nerada to přiznávám, ale pokud by tam nezdechl! Zabila bych ho vlastníma rukama.“
„Budu dělat, že jsem nic neslyšel a bych bych rád...“
Po chvíli třískly dveře a z šéfovi kanceláře vyběhla žena, vlasy ji vlály kolem souměrného obličeje, když se naštvaně posadila na své místo a třískla zbraní o stůl. „Vysrat se na to!“
Žena sedící naproti ní ve své kóji se k ní s úsměvem otočila. „Zase ses nechala vytočit! Víš přeci jak to tady chodí a tak...“
„Vím,“ povzdechla si v odpověď. „ale měli bychom pátrat i tímto směrem.“
„Nicky, ty se nikdy nepoučíš. Neříkal ti Patrik...“ v tu chvíli se chytla za pusu a kousla se nervózně do rtu. „Promiň, já zapomněla, že...“
„Zapomeň na to, JJ. Je to minulost.“ mávla rukou v odmítavém gestu. I když jen vyslovení toho jména vyvolávalo v jejím těle nepříjemné změny, nenechala to na sobě znát.
„Myslíš, že naše prorodiče někdy napadlo, že nesmrtelnost není zase tak daleko?“ nečekala na reakci své parťačky a pokračovala dál, „slyšela jsem, že našli nějaké léky které by mohly....“
Zde ji Nicky přerušila: „Nechci zklamat tvé nadšení, ale některé vědecké kruhy se daly slyšet, že má tahle látka jeden podstatný efekt... zvýšenou sexuální touhu a ta není nic příjemnýho. Na testovaných subjektech se objevovaly i násilnické sklony a je vysoce návyková.“
„A samozřejmě je pro horních několik tisíc, možná jen desítek, co?“
„Nechci Vás nějak rušit, děvčata, ale já zase slyšel, že za ten zvýšený nárůst sexuálních zločinů může právě tahle látka, která je za velký peníze k mání na černém trhu.“ přidal se k jejich hovoru bývalý parťák muže o kterém před chvílí byla řeč. „Dan se zmínil, že...“ v tu chvíli ztlumil hlas, „...jeho brácha měl u sebe dost skleniček s těmito tabletami.“
V tu chvíli se rozječela siréna, která oznamovala že v budově se rozhořel požář.

Trvalo hodinu než se zjistilo, že to byl jen planý poplach a tak se všichni vrátili zpět na svá místa. Když se Nicky posadila za svůj stůl, s hrůzou v očích se po chvíli – jakmile otevřela svůj šuplík – rozječela a odskočila od stolu jako kdyby v něm našla mrtvou krysu. Tahle myšlenka nebyla daleko od pravdy, protože v malé krabičce na ručně vyšívaném kapesníku si to trůnilo modré oko.
V laboratoři po několikahodinovém zkoumání zjistily, že jde o oko několik týdnů hledaného muže, který byl podezřelý z toho, že unášel znásilňoval a vraždil malé děti. Za celou dobu svého působení prý měl nasvědomí tři desítky zločinů. Některé byly naštěstí jen pokusy, ale jeho oběti si nesly tuto odpornou zkušenost na svých berdech až do smrti. Pár si jich totiž vzalo raději život než žít s tím, že oni byli ti kteří přežili.
A tak podezřelých bylo více než dost.
Další dílek do skládačky.
Kdo vraždí tyto zrůdy a tím tak naplňuje cestu spravedlnosti, když je policie na tyto stvůry tak krátká.

„JJ, není jisté, že je mrtvej.“
„Tím chceš říct, že se tady někde producíruje bestie s jedním okem a touhou po mladým mase? Nezdá se ti, že máš zvrácenej smysl pro humor?“
„Jasně, a kdo s tím začal!“
„Okamžitě přestaňte a běžte něco dělat. Nemíním si večer z novin přečíst, že jsme neschopní policajti, kteří nedokáží ochránit děti, naději naší budoucnosti!“
„Jasně, jasně,“ zasalutovala JJ a posměšně mrkla na Nicky, „pane!“
Obě dvě se jako na povel zvedly. Do pouzdra si strčily zbraně, oblékly si kabát a vyrazily do laboratoře. Musely se zeptat na pár indícií, které mohly koumácí z labáku najít na jednom oku a tím jim osvětlit jestli to oko bylo vytaženo z těla posmrtně anebo zaživa.
„Nechci kazit vaše naděje, ale z jednoho oka vám toho moc neřekneme. Podle DNA jsme schopní potvrdit jeho identitu, ale... nervy byly v pořádku. To sice ukazuje, že během vyjmutí byl tento muž naživu, ale nemůžeme s určitostí říct jestli je tomu stále tak.“
„Jasně,“ přikývla starší z vyšetřujících. „Člověk bez oka přeci žít může, ne?“
Šéf laborky přikývl, ale poté se zachmuřil. „Jedna věc mi ale vrtá hlavou a to... slyšel jsem že je to asi týden co se ztratil chlapec, který přesně zapadá do jeho profilu. A rohovka na tomhle oku vysychá... řekl bych, že pokud najdeme toho chlapce... mohl by to být on, kdo mu to udělal.“
„Myslíš...“
Nicky nenechala JJ domluvit. „Oko za oko!“ dořekla místo ní. Vzápětí se otočila na podpatku a zmizela z laboratoře jen se za ní zaprášilo.
„Měli byste tady vytřít. Papá,“ zamávala jim a následovala svoji mladší kolegyni.