Polibek deště 12 - KONEC

KIM
Když jsme přišli domů a já si sundával kabát, vzpomněl jsem si na číslo, které jsem si schoval do kapsy. Když jsem ho vyndával, letmo jsem se na něj podíval. Bylo na něm napsáno devět číslic ryze dívčím rukopisem. Všiml jsem si, že Asuka namalovala na konec srdíčko. Pousmál jsem se nad tím a lísteček položil na stoleček k telefonu. Otočil jsem se a všimnul si, že mě Ryu celou dobu pozoruje opřený o futra. Chtěl jsem se na něj usmát, ale výraz jeho tváře mě od toho odradil. Vůbec jsem ho nepoznával. Tenhle pohled je tak chladný, odtažitý, plný zlosti. Jestli je na mě naštvaný kvůli těm chlapům nebo kvůli tomu, že jsem chodil s jeho sestrou…. Ale bojím se ho zeptat. Mám strach z toho, že se naštve a odejde.
Jenom tam stojí a propaluje mě tím zlostným pohledem. A já se nedokážu ani pohnout. Je mi to nepříjemné, ale připadám si jako v kleštích. Svírá mě svým tvrdým pohledem a já se cítím stále víc stísněný.
Pohnul se, vydal se směrem ke mně. Ucouvnul jsem před ním, ale narazil jsem na zeď. Byl jsem v pasti. Určitě byly moje oči vyděšené, jako nějakého loveného zvířete. Ale jeho to nezastavilo. Stále se pomalu přibližoval. Jeho pohled už však nebyl tak tvrdý. Občas mu v očích bleskla bolest. A já jsem vůbec nechápal co se děje. Připadám si jako ve snu. Všechno se odehrává tak zpomaleně. Všechno je tak neobvyklé a neuvěřitelné, že to nemůže být skutečnost.
Ryuu stojí naproti mně. Mezi námi je asi půl metru mezera. Ještě pořád jsem ovládán jeho pohledem, ale nemám takový strach. Jeho oči už nevyzařují zlost a chlad, ale bolest. Mám o něj strach. Zvedl ruku a pohladil mě něžně po ráně na tváři. Podíval se mi pevně do očí a pak na papírek na stolku. Vzal ho do ruky, podíval se na číslo a znovu na mě. v jeho očích stále přetrvávala bolest.
„To myslíš vážně?“ konečně promluvil, ale já nechápu co tím myslí.
„Co myslím vážně?“
„To číslo. Ty si ho necháš?“
„A proč ne?“ O co mu jde…
„A ještě jí zavoláš, ne?“ Zlost se mu začínala vracet.
„Proč bych nezavolal, je to moje kamarádka.“ Zavřel oči a chvíli je tak nechal.
„To si myslíš asi jenom ty..“ Stále měl oči zavřené
„Jak to myslíš?“ otevřel je a podíval se na mě jako na dítě, které nic nechápe. No, já si tak nakonec připadal.
„Ona je do tebe zamilovaná, a když jí zavoláš, bude to brát jako rande, už to chápeš?“
„Jak jsi na to přišel, to není možné…“ přistoupil ke mně ještě blíž. Ruku si opřel o zeď vedle mojí hlavy a naklonil se ke mně.
„To jak se na tebe dívala…. Já jsem myslel, že se zblázním, a ty jsi s ní flirtoval. A pak to číslo. Není možné, aby sis toho nevšimnul….“ Takže on žárlí! Ted už chápu ty jeho pohledy.
„Opravdu jsem si toho nevšimnul...“ Sklopil jsem pohled k zemi.
„To vidím. Ale ty jsi můj. Víš co to znamená být můj?“ přitisknul se ke mně těsněji a políbil. V jeho polibku bylo znát rozrušení. Takhle drsně mě ještě nelíbal, ale bylo to svým způsobem vzrušující. Přitiskl jsem si ho blíž k sobě a on zasténal. Zajel mi rukou do vlasů a líbal mě ještě uspěchaněji, jako kdyby se bál, že se před ním rozplynu, že mě ztratí.
Byl stále drsnější a mě se to přestávalo líbit. Přestal jsem mu oplácet polibky, a když se odtáhl, aby se podíval co se děje, políbil jsem ho po svém. Ne tak uspěchaně a tvrdě. On pochopil a polibky mi oplácel se stejnou trpělivostí. Hladil jsem ho po těle, stejně jako on mě. Rukou jsem mu vískal vlasy a druhou hladil po zádech. On mi jednou přejížděl po hrudníku a druhou jemně svíral obličej.
Jeho polibky se přesunuly na krk a já zasténal. Byly tak příjemné a vzrušující. Pomalu jsme se podél zdi sunuli k zemi. A oběma nám bylo jasné, jak dnešek skončí. Proto jsem také navrhnul, abychom se přesunuli do ložnice. Ryuu se nechal odvést, ale jakmile vstoupil do místnosti, znejistěl.
„Děje se něco?“ Zeptal jsem se, když si prohlížel moji ložnici.

RYUU
Jeho ložnice je nádherná. Uprostřed má obrovskou manželskou postel. Napravo je veliká šatní skříň a nalevo okno. Na stěnách pár obrázků. Nic víc není potřeba. Jeho ložnice je nejútulnější z celého bytu a přesto se tady cítím zvláštně. Možná to jsou výčitky svědomí z toho, že jsem o sobě Kimovi neřekl všechno. To co mu musím říct, bych nejradši zatajil. Tak moc se za to stydím, ale on si to zaslouží vědět.
„Hmm, trochu. Když jsem ti říkal o své minulosti, tak jsem ti neřekl všechno, ale chci, abys to věděl.“ Nedokázal jsem se na něj ani samou hanbou podívat. Nejspíš seděl na posteli.
„Dobře, tak povídej.“
„Jde o to, že kdybych ti to neřekl, cítil bych strašnou vinu. Musíš to vědět před tím, než se spolu vyspíme. „ Pořád jsem stál otočený k oknu.
„Tak mi to řekni.“ Jeho hlas byl trochu netrpělivý.
„Víš, potom co jsem odešel z domu, tak jsem se choval strašně. Chodil jsem po barech, odkud jsem nikdy neodešel sám. Postupem času mi bylo dokonce jedno, jestli se vyspím s mužem nebo ženou. Nechtěl jsem se vázat. Chtěl jsem být svobodný. Ale strašně se za to stydím. Nejradši bych to vymazal z hlavy, ale potřebuju, abys to věděl…“ chvíli bylo ticho. Slyšel jsem Kima, jak se posunul na posteli a pak promluvil.
„Pojď sem.“ Otočil jsem se. Seděl na bližší straně postele a natahoval ke mně ruku. Přešel jsem k němu a za tu ruku ho chytnul. On si na posteli kleknul a podíval se mi do očí.
„Děkuju.“ Když pronesl tohle slovo, v očích se mu odrážela radost a dojetí.
„Za co? To já bych měl děkovat tobě…“
„Děkuju ti za to, že jsi mi to řekl. Muselo to pro tebe být těžké, ale i přesto ses mi svěřil.“ Usmál jsem se na něj a on pokračoval v mluvení.
„Víš, ty mi připomínáš démona. Ne tím jaký jsi, ale protože máš kolem sebe jenom temno.“ Objal mě. Hlavu mi položil na hrudník na stranu, kde mám srdce.
„A ty jsi můj anděl…“ Opíral se o mě a já ho objímal. Užíval jsem si tenhle moment. Moment, kdy mě Kim přijal takového, jaký jsem. Už před ním nemusím mít žádná tajemství.
„Srdce ti tluče tak rychle….“ Pronesl potichu Kim, stále opřený o mou hruď. Zvedl jsem mu hlavu a donutil ho, aby se mi podíval do očí.
„To kvůli tobě.“ A políbil jsem ho. Něžně a pomalu, aby mě zase nemusel odstrčit jako na chodbě. On mě chytl za tričko a pomalu stahoval na postel k sobě. Když si úplně lehnul, klečel jsem nad ním a znovu ho políbil. V momentě, kdy se naše rty setkali, jsem zapomněl na všechno. Na minulost, na budoucnost na to, že kolem nás je svět. Cítil jenom jeho rty, doteky, teplo jeho vzrušeného těla. Náš dech se zrychloval, stejně jako naléhavost dotyků a polibků. Kim mi přejel dlaněmi po bocích, chytnul konec trička a svlékl mi ho. Nadzvedl se, abych mohl svléknou i jeho. Potom jsem ho zase položil na postel a pomalu si razil cestičku z polibků po jeho hrudi. Jakmile jsem se dostal k jeho bradavkám, zavzdychal a malinko se prohnul v páteři. Jednou rukou mi svíral vlasy a druhou přejížděl po zádech.
Pokračovali jsme ve svlékání. S každým kouskem oblečení, který jsme odhodily, narůstalo naše znatelné vzrušení, ale i jistota a důvěra v toho druhého. Byli jsme nazí. Okouzlovala mě krása Kimova nahého těla, ležícího pode mnou, toužícího po mých dotecích a polibcích. Vypadal tak smyslně i nevinně. Přímo se mi vybízel, abych se ho dotýkal, abych ho nenechával čekat. Natáhl se a políbil mě. V jeho polibku byla znatelná nervozita, ale jeho doteky dokazovaly opak. Dotýkal se mého obličeje, hladil mi hrudník a záda a já mu je se stejnou něžností oplácel. Jemně jsem ho donutil si znovu lehnout. Laskal jsem jej, hýčkal a rozmazloval. Reagoval vzdechem na každý můj polibek, kterým jsem ho obdaroval.
Chytnul mě za bradu a přitáhl si k sobě, aby mě mohl políbit. Cítil jsem jeho pevné mužství. V jeho polibku byla znát touha a odhodlání. Odpoutal jsem se mu od rtů a zase jsem laskal jeho tělo. On slastně přivíral oči a občas zavzdychal.
„Opravdu to chceš? Bojím se, abych ti neublížil.“ Zeptal jsem se ho mezi polibky a ani potom jsem nepřestával laskat jeho tělo. Místo odpovědi se mi dostalo jeho slastné zavzdychání. Ujistil mě tím, že i on si přeje užít naše milování až do konce.
Můj dech se zrychlil, když se o mě začal třít. To už jsem byl vzrušený i já, ale nesmím spěchat. I přestože po něm toužím celým svým tělem i duší. Jenom myšlenka na naše milování mě neskutečně vzrušuje, musí to být pomalé s něžné. Nechci mu nijak ublížit, protože on je pro mě vším….
Vyměnily jsme si role. Kim ted laskal moje tělo. Líbal mi krk, hrudník, bříško… jemně vzal do rukou můj penis a začal ho líbat, sát, olizovat… Věnoval mi všechnu péči a já slastí sténal a zarýval prsty do postele. Když přestal, zase putoval polibky po mém těle směrem ke rtům.
Políbil mě na znovu na rty. Naše polibky byly tak žádoucí a vášnivé. Bylo z nich znát, že už to nemůžeme dál odkládat.
Kím si lehl zase na záda. Já si naslinil prsty a začal si ho připravovat. Když ucítil první prst, sykl bolestí. Snažil se zvyknout si. Líbal jsem ho na bříšku, laskal jeho penis. Když se úplně uvolnil, přidal jsem druhý prst. Snažil jsem se, aby to pro něj bylo do nejméně nepříjemné. Stačil by jeden bolestivý sten, nebo výraz a hned bych přestal. Nechtěl bych být ten, kdo mu ublížil. Přesunul jsem se k jeho hrudníku a potom na rty. Potichounku, mezi vzdechy mi zašeptal, že je už připravený.
Roztáhl nohy a já se mu boky mezi ně vklínil. Pomalu jsem do něj vniknul. Jeho výraz se změnil na bolestivý, ale ne natolik, abych musel přestat. Zalapal po dechu a já jsem počkal, než si na mě zvykne. Nepřestával jsem ho hladit a něžně jej políbil na rty. On se mi zarýval prsty do zad.
Když jsem ho nelíbal, podíval jsem se mu do tváře. Měl zavřené oči a jeho výraz byl slastný. Ten náznak bolesti, kterou jsem spatřil, když jsem do něj pronikal, úplně zmizel a to bylo znamení, že můžu pokračovat.
Pomalu jsem začal přirážet a pozoroval jsem Kima, jestli mu tím nezpůsobuji bolest. Jeho výraz mi však napovídal, že je v pořádku. Přirážel jsem se stále větší intenzitou. Na Kimovi bylo vidět, že si na mě už úplně zvykl a dokonce si to i užívá. Hladil mě po zádech, občas mi do nich zaryl prsty a já ho na oplátku líbal na krku, na rty. Naše steny se utápěly v polibcích.
Po pár minutách jsem cítil nastupující extázi. Moje přírazy zrychlily, moje pohyby podněcovaly jeho a během chvilky jsem dosáhnul slastného vyvrcholení. V moment, kdy jsem dospěl k extázi jsem ho vášnivě políbil. V tom polibku byla promítnuta všechna láska, kterou k němu cítím. Vznášel jsem se v nebi. Nebyl jsem schopný určit, kde jsem, ale věděl jsem s kým a to mi stačilo. Už vím, že ho miluju. Vystoupil jsem z něj celou svou délkou. I on se blížil k vyvrcholení, ke kterému jsem mu pomohl ústy. Prohnul se v zádech a naposledy zasténal tíhou jeho extáze.
Nikdy nikomu nedovolím, aby nás jakýmkoli způsobem rozdělili. Kim je jenom můj. Teď v tenhle okamžik jsem cítil mnohem silněji, jak moc ho miluju, jak moc pro mě znamená a že ho ve svém životě potřebuju, aby měl nějaký smysl. Byl jsem mu plně oddán a vždy budu.
Bylo po všem. Avšak ty pocity, které jsem při našem aktu objevil přetrvávaly. Lehl jsem si vedle něho a jedno rukou ho objal. On se mi opřel o rameno. Zůstali jsme nehybně ležet vedle sebe a náš dech se pomalu uklidňoval, stejně jako tlukot srdcí. Byli jsme jako jeden.

KIM
Páni…. Ani nemůžu myslet, po tom co se tu odehrálo. Samozřejmě, že nelituju ničeho, co se stalo. Jsem rád za každý polibek, dotek… za všechno. Bylo to to nejkrásnější milování, které jsem kdy zažil. Jako bychom úplně splynuly…. Nevnímal jsem čas, prostor, nic…. Jenom nás dva, naše vzrušená těla, která splynula v jedno. A ani bolest nekazila moje dojmy. Vlastně, je proti tomu, jak se teď cítím, úplně nepodstatná.
Už mu nikdy nedovolím odejít. Nikdy ho nesmím ztratit. Ne po tom co se dneska stalo. Ne po tom, co jsem si uvědomil, že ho miluju víc, než cokoli. Ted už není cesty zpět.
„Anděl zhřešil a démon se stal svatým.“ Potichounku mi zašeptal do ucha. Zprvu jsem nechápal co tím myslí, ale vzpomněl jsem si na náš rozhovor před milováním, kdy jsem mu řekl, že je jako démon a on mi odpověděl, že jsem jeho anděl.
„Miluju tě…“ Zašeptal jsem tak potichu, ani jsem nepředpokládal, že mě mohl slyšet. Ale jeho objetí zesílilo a políbil mě do vlasů. To bylo poprvé, co jsem někomu tahle slova řekl. Nikdy jsem se k tomu neodvážil, protože jsem si nebyl jistý svými city. Ale dneska to neplatí. Jsem si naprosto jistý, že Ryuua miluju a milovat budu. Jsem si jistý, že on mě nezraní, že mu můžu věřit a milovat ho.
„Já tě taky miluju, tak na to nezapomínej, protože už jsi jenom můj.“ Chápu, na co naráží. Pořád se trápí kvůli tomu číslu na stolečku u telefonu. Nadzvednul jsem se na lokti, abych mu viděl do tváře. Když jsem ho spatřil, myslel jsem, že se mi samou radostí a láskou rozskočí srdce. Je pro mě tak nějak krásnější…. Jako anděl….. Představa, že dřív nebo později, budeme muset vylézt z postele je pro mě hrozná. Chtěl bych tu s ním ležet navždy.
„To číslo vyhodím, protože odteď jsem jenom tvůj…“ Na znamení toho, že to myslím vážně, jsem ho políbil.
„Miluju tě….“ Zašeptal mezi polibky, se kterými jsme nedokázali přestat