SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Pomsta III.

Hinata se bezmocně svezla zpátky na židli a utrápeně vzhlédla k Sasukemu, který bez váhání přistoupil ke stolu a posadil se na místo uvolněné panam Hatakem. Ačkoli měl na sobě oblek, sálala z něj nezkrotná mužnost, jež si tak dobře pamatovala. Při té myšlence se jí opět vybavily vzpomínky na jejich společnou noc, strávenou v hotelovém pokoji, a i když mezi tím uběhlo mnoho měsíců, cítila, jak jí do tváří stoupá barva.
Sasukemu se dařilo udržet odměřený výraz jen díky železné vůli. Vidět Hinatu na vlastní oči bylo až příliš opojné, a uvnitř tak chladný zůstat nedokázal. Všiml si, jak při pohledu na něj znatelně pobledla. Jednoduchá černá blůza a rovná černá sukně sotva zakrývaly dokonalou postavu, jejíž každý detail si tak dobře pamatoval, a kterou mu tenkrát tak nestydatě nabídla. Teď se ovšem zdála mnohem štíhlejší. Křehčí. Zničehonic se v něm ozval ochranitelský instinkt, s nímž se mu připomněl i okamžik, kdy jí viděl poprvé: drobnou dívku se záplavou tmavě fialových vlasů a smetanově bílou pokožkou, která, jak teď s uspokojením pozoroval, mizela pod návalem rumělce. Kdyby před půl rokem nezjistil pravdu, možná by jí uvěřil. Možná by podlehl té lákavé představě o její nevinnosti. Ale neudělal to, protože už téměř od samého počátku věděl, s kým má tu čest.
"Vy…vy jste nám vzal úplně všechno." Vydechla slabě dívka a upřela na něj své levandulové oči.
"Jak průhledné…" Uchechtl se v duchu Uchiha. Nic ho nemohlo potěšit tak, jako představa, že jí konečně připraví o všechen ten luxus, na který byla zvyklá. Pohledem letmo přelétl celou místnost, a pak se znovu obrátil k ní.
"Ano slečno Hyuugová. Od této chvíle jsem vlastníkem veškerého majetku vašeho otce, včetně tohoto domu. Přirozeně jsem odmítl převzít některé z jeho pochybných podniků. Ty v současné době prověřuje konožská kriminálka, takže vám v nejbližší době přijde zřejmě pškně tučný účet." Řekl posměšně černovlásek a sledoval Hinatu, jak se zvedá a obrací na právníka.
"Je to pravda?" Zeptala se roztřeseným hlasem. Stříbrnovlasý muž ale jen nešťastně přikývl.
"Ale…ale jak je to možné? Jak to, že jsme to nevěděly?" Vzpomínala horečně na všechno, co se od jejich útěku stalo. Pravda, Hiashiho neviděly celé měsíce, ale…
"Pane Hatake…" Zaprosila úpěnlivě a právník jí okamžitě přispěchal na pomoc.
"Je mi líto, Hinato…" Pronesl omluvně Kakashi a pomohl jí posadit se na pohovku.
"…ale je to pravda, pokud se ukáže, že Hiashi provozoval nekalé obchody, je možné, že vaše matka bude splácet obrovské dluhy." Povzdychl si Hatake. Vyčerpaně si přitiskla ruku na čelo. Bylo to čím dál horší. Sasuke se pomalu zvedl a nedbale si upravil manžety košile. Hinata ho nedůvěřivě pozorovala zpod hustých řas.
"Hatake, zbytek nechám na vás. A slečno Hyuugová, vám už nemám co říct. Očekávám, že se odsud odstěhujete do dvou týdnů. To by vám mělo stačit. Mohl bych sice uplatnit své právo na dům okamžitě, ale bude mi stačit, když budete pryč do té doby, než se nastěhuju." Usmál se chladně Uchiha.
"Než se nastěhujete?" Opakovala bezvýrazně dívka.
"Přesně tak. Pár měsíců strávím v Konoze a tenhle dům mi bude vyhovovat…" Opovrživě se kolem sebe rozhlédl. "…samozřejmě po nějakých úpravách." Dodal uštěpačně. Hinata se opět postavila, ale rozechvělá vztekem. Takový zásah do jejich soukromí už byl příliš.
"Jak se opovažujete jen tak se sem přijít a takhle se mnou mluvit, v den pohřbu…copak nemáte trochu slušnosti?!" Vykřikla pohoršeně.
"Slušnosti? Vy máte ale drzost, když mluvíte o slušnosti…nebo bych snad měl tady našemu příteli objasnit, jak jste vy sama k této situaci přispěla?" Zasmál se černovlásek pohrdavě, rty zkroutil očividným znechucením a bez jediného slova rozloučení odešel. Tak tohle je ta jeho pomsta. Nejdřív zničil jejího otce a teď je řada na ní.
"Jak vidíte, tentokrát si váš otec vzal příliš velké sousto. Každopádně se budu snažit vás z toho dostat. Něco vymyslíme, uvidíte…" Dodal konejšivě jednooký muž a taktéž opustil dům.
Když před Sasukem padla na semaforu červená, zabrzdil tak prudce, že se po něm ostatní řidiči ohlíželi, ale jakmile se objevila zelená, opět sešlápl plyn až na podlahu. Co si sakra myslel? Nadával si v duchu. Před půl rokem Hinatě řekl, že už jí nikdy v životě nechce vidět a nakonec jej jen pár hodin po svém příletu na cestě k ní…aby se pokochal a vychutnal si svou pomstu. Mohl to nechat na právníkovi, tak proč se sem tak hnal? Aby se přesvědčil, že už je mu lhostejná? V tom se ale šeredně spletl. Jeho tělo mu jednoznačně a nemilosrdně dalo najevo, že ho Hinata nepřitahuje o nic míň. On se jí teď ale konečně pomstil, tak proč se nedostavila radost, jak očekával? A jak teď dokáže přežít dva měsíce v Konoze, když ví, že ona je tu taky? Ve vzpomínkách se vrátil zpátky k oné noci. Zachovala se naprosto podle jeho podezření. Zavedla ho do pokoje a svedla ho. Přesně, jak tušil.
"Ale nakonec s tebou nespala…" Připomněl mu posměšně hlásek v jeho hlavě. Možná to bylo tím. Nikdy předtím se nevzdal ženy, po které toužil, ale on toho večera od ní odešel. Pořád si ještě nebyl jistý proč, kdyby chtěl, mohl jí mít. Viděl tehdy, jak je vzrušená a celá se pod jeho doteky chvěje, ale když ho nakonec sama zarazila…nemohl se přinutit.
"Sakra!" Zaklel potichu a snažil se potlačit touhu, která v něm opět začala narůstat. Bude si muset najít milenku-brzy-a jednou provždy vyhnat Hinatu Hyuugovou z hlavy.
Druhý den ráno ležela Hinata na pohodlné posteli s očima zarudlýma od probdělé noci. Nemohla usnout. V mysli si stále dokola přehrávala večerní rozhovor s matkou. Když jí pověděla o otcových nepoctivých obchodech a propadnutí majetku Uchihovi, málem se z toho zhroutila. Naneštěstí jí nestačila říct o jejich domě, to by nejspíš nepřežila. Jak ale z téhle situace ven? Obavy, které se jí honily hlavou, nabyly tvar mužské tváře. Věděla, co musí udělat. Jinudy cesta nevedla. O chvíli později už vešla do kuchyně, kde nehybně seděla její matka a jí došlo, že vlastně nemá na vybranou. Potichu k ní přešla a opatrně otočila její obličej k sobě.
"Pojedu na chvíli do města, mami. Něco tam musím zařídit, vrátím se nejpozději zítra ráno." Oznámila jí klidně.
"Snad přivezu dobré zprávy…" Pomyslela si a vyšla ven.
Hned jak v starém oprýskaném minicooperu dorazila do města, zamířila za panem Hatakem, aby od něj vyzvěděla adresu Sasukeho kanceláře.
"Nebude snadné se k němu dostat. Je to vytížený muž…" Varoval jí právník, ale ona na jeho radu jen hluše přikývla a vydala se na ono místo. Když se asi po hodině vymotala z dopravní zácpy, stála před budovou, ve které sídlila Uchihova společnost. Na recepci jí nasměrovaly do nejvyššího patra, jež si Sasuke zabral celé jen pro svou potřebu. Nastoupila tedy do výtahu, a když se jeho ručička s cinknutím zastavila na čísle 28, poslušně vystoupila. Rozhlédla se po prostorné hale, až jí zrak padl na štíhlou červenovlasou dívku s kostnatými brýlemi. Na okamžik zaváhala, ale nakonec se vydal směrem k ní.
"Promiňte, chtěla bych mluvit s panem Uchihou." Usmála se mile Hinata.
"Máte domluvenou schůzku?" Odsekla odměřeně dívka a nespouštěla pozornost ze svých pěstěných nehtů, které si právě pilovala.
"Tedy…ne tak docela, ale když mu řeknete mé jméno, možná si na mě najde pár minut. Nezdržím ho dlouho." Ujistila dívku rychle.
"Řeknu mu to, ale dnes má jedno jednání za druhým. Možná budete čekat dlouho." Oznámila jí bez zájmu rudovláska a z šuplíku vytáhla lak na nehty.
"To je v pořádku." Špitla tiše Hinata, posadila se na volnou židli a už jen čekala.
Asi po osmi hodinách se dveře jeho kanceláře opět otevřely a z nich vyšel další hlouček obchodníků, tentokrát ovšem následovaný majitelem této organizace. Když si to Hinata uvědomila, ihned vyskočila na nohy. Sasuke šel k výtahu, aniž by se díval kolem sebe.
"Sasuke…" Kousla se do rtu "…pane Uchiho-počkejte!" Zavolala na něj. Ten právě mačkal tlačítko výtahu, když jí uviděl, obličej se mu nehezky zachmuřil.
"Pane Uchiho, čekám tu na vás celý den. Vím, že máte hodně práce, ale byla bych vám moc vděčná, kdybyste mi věnoval několik minut." Zvedla odhodlaně hlavu.
"Karin mi řekla, že jste tu, ale věděla, že nemám čas…" Ignoroval jí černovlásek.
"Trvala jsem na tom, že zůstanu…Doufala jsem, že byste si mohl najít volnou chvilku." Zkusila Hinata.
"Jak vidíte, tak nemohl…A teď, když mě omluvíte…Zavolejte si zítra, možná vám sekretářka domluví schůzku." Odpověděl jí arogantně Uchiha a nastoupil do otevřené kabiny výtahu. Hinata bezradně zalapala po dechu. Teď si přece nemůže jen tak odejít! Zoufala v duchu. Pak se ale vzchopila a rukou zastavila zavírající se dveře výtahu.
"Prosím pana Uchiho, vyslechněte mně, nezdržím vás víc, než několik minut. Čekám tu už od rána, musím s vámi mluvit." Naléhala dívka.
"Tak dobře. Pět minut." Svolil nakonec černovlásek a zamířil zpět do své kanceláře. Hinata ho mlčky následovala. Sasuke došel k malému baru, kde si nalil sklenku saké, a pak se pohodlně usadil v koženém křesle.
"Takže?" Protáhl znuděně Uchiha a zkoumavě si jí prohlížel.
"Jedná se o náš dům." Vydechla nervózně.
"Chtěla jste říct můj dům." Opravil jí nevzrušeně Sasuke. Hinata lehce přikývla, ale v duchu zuřila nad jeho arogancí.
"Ten dům patřil mé matce. Hiashi jí ale nějak přesvědčil, aby ho na něj přepsala. Vždycky byl její. Já, nevím, jak se mu to povedlo, vždycky mi říkala, že…" Zarazila se.
"Když jí ho seberete, potrestáte jenom mojí matku a ta s tou věcí nemá nic společného. Trpěla už dost…" Zanaříkala.
"Jako manželka multimilionáře? Nechtějte mě rozesmát! To si vážně myslíte, že vám na to skočím? Chcete jen něco urvat…!" Vyplivl zhnuseně Sasuke.
"Tak to není! Prosím, musíte mi věřit…" Bránila se.
"Mám vám věřit? Takovou chybu už neudělám! Povězte, kolik dalších mužů jste nalákala do otcovy pasti? Deset? Dvacet? Dopřála jste jim rozkoš, kterou jste mě odepřela?" Chrlil ze sebe, přičemž obešel stůl a zastavil se kousek od ní. Hinata se v tu chvíli probrala a dřív, než si to stačila uvědomit, stála těsně u něj s rukou napřaženou. Sasuke byl však rychlejší a pevně stiskl její zápěstí.
Při tom pouhém dotyku se jí zrychlil tep a proti své vůli k němu vzhlédla. Pohledem klouzala po jeho dokonalé aristokratické tváři, havraních vlasech a smyslných rtech, stažených do tenké linky. Nejvíc jí však přitahovaly jeho oči-tak černé a hluboké, až měla pocit, že se v nich ztratí.
"Nechte si to divadélko." Zavrčel muž a štítivě jí pustil.
"Skutečnost je taková, že když nám tenhle dům vezmete, mou matku to zabije. Byl její jedinou jistotou…" Pronesla trpce, když se konečně trochu vzpamatovala a nepřítomně si mnula bolavé zápěstí.
"Moc dobře vím, že mé slovo pro vás nic neznamená, ale ujišťuju vás, že matka neměla s obchody jejího manžela nic společného, a už vůbec ne s jeho plánem…
Můžete se zeptat kohokoli, kdo ho znal. Třeba pan Hatake, ten vám to potvrdí. Nedělám to pro sebe, ale pro svou matku. Žádám vás, abyste nechal dům znovu přepsat na její jméno…
kvůli ní!" Vyhrkla chvatně Hinata a tiše sledovala Uchihovu reakci.
"Takže vaše matka žila celou tu dobu v blažené nevědomosti? Co má být zase tohle? Hnulo se vám svědomí a chcete napravovat chyby?" Zasmál se ironicky černovlásek, ale pak se zamyslel.
"Řekněme, že bych udělal to, co po mě chcete, ale jak si můžu být jistý, že matce skutečně pomůžete? A hlavně, co z toho budu mít já?" Zeptal se zvědavě.
"Udělám všechno, co budete chtít…všechno!" Vykřikla hlasitě dívka. Sasuke se nenuceně opřel o desku stolu a založil si ruce na prsou. Vlastně, proč ne? Proč nevyužít toho, že jí tu má před sebou bezradnou a ochotnou udělat cokoli. Tak zoufale po ní toužil. Víc než po jakékoli jiné ženě, se kterou se kdy setkal. A věděl, že tentokrát jí dostane…
"Zaprodala byste duši ďáblu?" Zeptal se Sasuke tlumeným hlasem.
"Ano, kdybych musela…" Odvětila bez zaváhání Hinata.
"A prodala byste své tělo mě…?"

______________________________________________________________

https://discord.com/invite/wCP6Uhc9x4

0