SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Pomsta IX.

Ráno se Hinata probudila sama, ale na polštáři vedle ní ležela cedulka se vzkazem.

Jsem na jednání. V půl jedné budu zpátky a dáme si oběd na terase.

Budík ukazoval sotva deset hodin. Dívka klesla z pátky do peřin a pomalu si začínala vybavovat, co se stalo předchozí večer. Přeplněný, dusivý sál a Sasuke, jehož slova vyvolala zasuté vzpomínky.
Měl pravdu. Nejspíš to byl zpožděný šok, uvědomila si. Tak dlouho se snažila být silná...
dokonce ani její matka nevěděla o všem, co se tehdy v Konoze stalo. Neměla tušení o plánu, který si chystala, pro případ, že by je Hiashi pronásledoval. Jakmile ale přišel na to, že Uchiha o plánu na svou likvidaci ví a nehodlá to nechat jen tak, neměl otec na jejich sledování, ani pomyšlení.
Svým způsobem je tedy Sasuke před Hiashiho hněvem zachránil. Taková ironie.
A když se sním teď znovu setkala, všechno se jí připomnělo... nevyhnutelně se zhroutila.
Pak si ale vybavila, jak byl Sasuke něžný, jak jí k sobě tiskl...
Tělem se jí rozlil blažené teplo, ještě teď cítila ten pocit naprostého bezpečí. Jak toužila, aby to bylo skutečné...
Věděla však, že jestli si nedá pozor, znovu podlehne tomu nebezpečnému snu. Znovu uvěří, že by jí mohl milovat...
Nemilosrdně tedy tyto myšlenky potlačila a vydala se do sprchy.
Nemiluju ho, přesvědčovala se. Vážně! Vlastně ho ani nemám ráda! Ale tehdy sis myslela, že ho miluješ... Dokážeš to jen tak hodit za hlavu? Ozval se hlásek v její hlavě.
V půl jedné už seděla na terase, před sebou stolek obložený vybranými delikatesami, a čekala.
Pak zaslechla klapnutí dveří. Neklidně se zavrtěla a tep se jí zrychlil, jako pokaždé, když ho uviděla.
"Jak ti je?" zeptal se odměřeně.
"Dobře. Mnohem líp. A pokud jde o ten včerejšek, mrzí mě to, ještě nikdy se mi to nestalo..."
"To je v pořádku." zvedl netrpělivě ruka a Hinata poslušně zmlkla. Očividně se o tom nechtěl bavit. Možná se zlobil, že spolu nespali? Možná si myslel, že to celé jen sehrála, aby se tomu vyhnula?!
"Nemyslíš si přece, že bych... že jsem to udělala naschvál..." Zarazila se a polil jí studený pot. Možná, že i proto její tělo odmítlo poslušnost.
"Ne, jasně že ne." Vyhrkl překvapeně. Byla to pravda. Ani na okamžik ho to nenapadlo a teď si to neochotně uvědomil.
"To jsem ráda" Kývla nepřítomně.
Uchiha neodpověděl a pustil se do otvírání vína, které potom nalil do hlubokých sklenek.
"Tak, co máme v plánu později? Další večeři?" Pokusila se o sebevědomý výraz.
"Bohužel ano, ale jestli se na to necítíš, můžeš zůstat tady..." Ujistil jí.
Jeho ohleduplnost jí dojala a dokonce pronikla i stěnou, kterou si kolem sebe pracně stavěla.
"Ne, budu v pořádku. Normálně takhle neomdlívám, vážně!" Dokonce i teď měla potřebu se před ním obhajovat.
"Už se těším na ty sympatické dámy ze včerejška, nebo na ty hovory o knížecí rodíně..." S úsilím nasadila bezstarostnou masku. Teprve teď Sasuke pochopil, jak se musela celý večer cítit. Hrdlo se mu stáhlo. Ovládl se, ale nedokázal potlačit smutný úsměv, který se mu usadil na tváři a na chvíli ji tak změnil a vzal Hinatě dech. Vypadal teď mnohem mladší.
"Je i to líto, ale to nejhorší už máš za sebou. Ty ženské nevidí mě, ale jeny a nablýskaný svatební prsten pro své dcerunky..." dodal.
Omluva? To bylo to poslední, co by od něj čakala. Ale v jednoum se spletl, on pro ně nebyl jen vidinou peněz...
"Copak ty se nechceš oženit?" Vylétlo z ní. Ale nejraději by si dal pár facek, když viděla, jak se mu rty stáhly do tenké přísné linky a v očích se objevil zvláštní stín.
"S tím, co jsem viděl? To těžko. A pokud ano, bude to ryze obchodní záležitost" Odfrkl si. Při jeho slovech se zachvěla, a ve snaze zabránit hádce, začala mluvit o všem možném.
Sasuke se opřel a mlčky jí sledoval. V jednoduchém tílku a plátěných kalhotách vypadala půvabně. Něco mu na oblečení ale nesedělo. Jenže než si uvědomil co, zaujalo ho jak při vyprávění nadšeně gestikuluje a krčí nosík. Už dvě noci spolu strávili v posteli... a přitom spolu nespali.
To zažil poprvé. A věděl, že už to dlouho nesnese. Během předchozí noci se několikrát vzbudil a jednou si dokonce musel dát studenou sprchu. Znovu.
"... a to bylo všechno." Hinata se rozpačitě odmlčela, když viděla, že jí neposlouchá.
"Promiň, zamyslel jsem se..." poposedl si.
"To nevadí." usmála se nuceně.
Nejraději by se nakopl, když viděl jak se jí jeho nezájem dotkl. Ale divil se, jak na to zareagoval. Proč mu to nevyčítá? Proč už mu dávno nesedí na klíně a neláká ho do postele, aby si jí usmířil?
Zavrtěl hlavou. Je tak dobrá, že se ani nemusí snažit něco předstírat. Znovu mě vodí za nos!
"Co se děje?" zeptala se skoro ustaraně.
"Nic!..." odsekl a prudce vstal "... neměla by ses dnes přepínat." poznamenal.
Hinata se ale nenechal vyvést z míry.
"Je mi dobře, vážně. Odpoledne si chci vyrazit do města." Uchiha nedbale pokrčil rameny.
"Třeba se sem už vůbec nevrátím..."
"Jistě bys našla někoho, kdy by tě sem dovezl..." přimhouřil zlostně oči.
Jiného milence?... takhle to myslel?
"O tom nepochybuju." Ujistila ho s úsměvem, i když potlačoval touhu hájit se před takovým nesmyslným obviněním.
"Uvidíme se večer. Vyrážíme v půl sedmé..."
Večer se jí zdálo, jako by se podruhé ocitla na tom včerejším večírku. Ti samí lidé, bavící se o těch samých věcích. A přece tu tentokrát bylo něco jinak.
Sasuke se jí držel u sebe a majetnicky jí objímal kolem pasu. Zapojoval jí do hovoru a všem dával jasně najevo, že je tam s ním.
Nemohla zapomenout na pohled, jaký jí věnoval, když se mu ukázala nových šatech. Sama by si nic takového nevybrala, ale prodavačka v obchodě jí ujistila, že tohle bude na takovou příležitost to pravé. Vlasy měla svázané do volného drdolu a v kombinaci s tím, působila róba poněkud jednoduchým dojmem. Vysoký rovný výstřih jí vepředu neodhaloval téměř nic, zato vzadu se propadal do jemně nabírané látky a odkrýval celá záda. Vždycky se za svou postavu styděla, ale teď se Sasukeho ruku kolem boků si připadala... skoro krásná, poprvé ve svém životě.
Aniž by si to uvědomila, zavedl jí Sasuke na terasu, odkud pokračovali až na její konec, kdy byl malý altánek.
"Co... co tady děláme?" vykoktala překvapeně.
"Něco, co jsem chtěl udělat celý večer..." zašeptal jí do ucha "... tyhle šaty mě přivádějí k šílenství..." Zachraptěl a prudce si jí k sobě přitáhl. Hinata zalapala po dechu, jakmile ucítila jeho vzrušení tvrdě se tisknoucí na její podbřišek. Horkými rty jí bloudi po obnaženém krku a ona cítila , jak se její myšlenky kamsi vytrácí a zůstává pouze nenasytná touha. Širokými dlaně mi klouzal po nahých zádech a beze spěchu zkoumal každou křivku jejího dokonalého těla.
Z hedvábné kůže její šíje se mučednicky pomalu přesunul k mírně pootevřeným ústům a rozkošnicky po nic přejel těmi svými. Jazykem několikrát ty dva vábivé polštářky obkroužil a pak se na ně hladově přisál. Nesmlouvavě vnikl dovnitř a jejich jazyky se konečně setkali.
Lačně se setkávaly a proplétaly, dokud nebyli nuceni se od sebe odtrhnout.
Stále omámená Hinata se k němu tiskla a on už najednou nedokázal dál odolávat. Jednou rukou zajel pod nařasenou látku na jejím zadečku a vyhledal lem jejích hedvábných kalhotek.
Dívka tiše vzdychla a křečovitě mu zaryla prsty do ramen.
Ještě jednou se na ní podíval a znovu se sklonil k jejím rtům. Naposledy přejel po drahém spodním prádle a pak pod něj vklouzl. Jemně jí laskal a hladil, přičemž se posouval stále níž a níž, až se dotkl jejího neintimnějšího místa.
Zapomněla dýchat. Neomylně jí dráždil a vzbuzoval v ní něco, co si zakázala cítit. Chtěla se osvobodit, ale on jí sevřel ještě pevněji a dál pokračoval ve slastném mučení. Slabě mu sténala do rtů a pak najednou ucítila jeho štíhlý prst v sobě. Projela jí vlna vzrušení a už se nedokázala bránit. Zaklonila hlavu a naprosto se mu odevzdala. Přerývaně vzdychala a ve spáncích jí zběsile bubnovala krev. Cítila jak se v ní pohybuje stále rychleji a neochvějně jí vede přímo k vrcholu. Pohlcená vášní nestydatě roztáhla nohy,aby mu tak umožnila lepší přístup a pak po několika zkušených pohybech dosáhla zdrcujícího orgasmu.
Jakmile se svět vrátil opět do původních barev, vrávoravě od Sasukeho ustoupila. Stále otřesená tím, že dopustila, aby se stalo něco takového. Potřeboval se odsud dostat pryč.
"Omluv mě... musí na toaletu..." pípla rozpačitě a vydala se do budovy.
Sasuke se posadil na lavičku a dívala se za ní. Těžce dýchal a v tříslech ho pálila neukojená touha.
Nevěřícně zavrtěl hlavou.
Chtěl jí jenom políbit. Ne se na ní takhle vrhnout. Co se to sním děje? Nevzpomínal si, že by kdy takhle vyváděl. Jenže ten opojný náznak hrané nevinnosti ho připravoval o rozum. A to se jí sotva dotknul! Pořád ještě cítil, jak se k ně mu celá rozechvělá tiskla, takže se jen stěží dokázal ovládat. Stejně to probíhalo i tenkrát v Konoze... jenomže to ho zastavila...právě v čas, aby se sám dokázal vzpamatovat. Možná, že se to celé jen opakuje. Možná ho jen znovu dráždí, aby ho mohla srazit na kolena!
Ale to už se opakovat nebude! Tentokrát se nenechá zastavit! Věděl, že jí vzrušuje a byl rozhodnutý jí zlákat tak daleko, že už nebude moct couvnout.

Odhodlaně se tedy zvedl a šel jí hledat. Bylo na čase vybrat si odměnu.

______________________________________________________________

https://discord.com/invite/wCP6Uhc9x4

0