Pomsta XV.

Dobré ráno." uslyšela blízko sebe a rozespale zamumlala odpověď. Ihned poznala Sasukeho hlas a taky si vzpomněla na minulou noc. Na to, jak se cítila opuštěná, když skoro utekl z postele, hned potom, co se pomilovali. A najedou, tu ležel vedle ní s hlavou podepřenou dlaní a bedlivě ji pozoroval. Vlastně to bylo poprvé, co se probudila a měla ho takhle vedle sebe.
To se ještě nestalo. Většinou, když se probudila, byl už dávno pryč.
Srdce se jí rozbušilo.
"Nemusíš do práce?"
Sasuke povytáhl obočí.
"Chceš se mě zbavit?" Hinata rychle zavrtěla hlavou a sklouzla pohledem k jeho odhalené hrudi. Ucítila šimravé vzrušení v podbřišku a tep se jí zrychlil. Znovu se mu podívala do tváře.
Usmíval se. Ale ona se zamračila. Ať jde k čertu s tou svojí namyšleností! S tím svým nesnesitelným klidem!
"Bohužel do práce musím… i když bych radši zůstal tady a díval se, jak se probouzíš…" vtiskl jí rychlý polibek a vyskočil z postele. Hinata si povzdechla a znovu se zachumlala do vyhřáté peřiny. Když se pak o chvíli později Sasuke vrátil, předstírala, že spí. Kdyby se s ním teď milovala, už by před ním své city neodkázala skrýt.
"Já vím, že jsi vzhůru, Hinato. Vrátím se v sedm. Jdeme dnes na večírek."
Když pak odešel, Hinata otevřela oči a podívala se z okna. Všechno je při starém. Povzdechla si. Večírky… plesy… a tenhle byt, ze kterého se postupně stávalo vězení. Už jen dva týdny… Posadila se na posteli. Už jen dva týdny a pak SVOBODA!

***
Už se stmívalo a Hinata, jen v županu, zrovna vycházela z koupelny, když se před ní objevil Sasuke. Pod očima měl tmavé kruhy a ona najednou zatoužila ho obejmout, utišit, říct mu, že nikam chodit nemusí. Ale nemohla. Neměla na to právo.
"Měly bychom vyrazit tak za půl hodiny." oznámil jí stručně, jen aby zakryl nervozitu, s kterou bojoval celý den. Neustále na ni musel myslet. Už skoro nedokázal nic jiného.
"Budu připravená." Odpověděla tiše, zraněná jeho odměřeností.
O chvíli později, když vešel do haly, stála už Hinata u okna. Otočená zády k němu přesto vycítila jeho onyxový pohled, jak pátravě přejíždí po křivkách jejího těla zahaleného v šatech z tmavošedé pleteniny. Trochu sebou trhla a otočila se. Sasuke kriticky zhodnotil její vzhled, až očima sklouzl k hlubokému výstřihu. Zarazil se. Proč nenosí šperky, které jí dal? Ačkoli se předtím ptala, jestli si je může nechat, musel ji skoro nutit, aby je nosila. Nikdy si je sama nevzala-jen další přetvářka, říkal si.
Ale něco mu říkalo, že to tak není. Že je to další věc, kterou u ní nedokáže vysvětlit…
Většina jeho bývalých milenek přímo žadonila o další a další šperky. Větší, blyštivější, křiklavější. Tak proč ona ne?! Zmateně zavrtěl hlavou. Tímhle se teď nemohl zabývat.
Došel k ní a podal jí dlouhou sametovou krabičku. Hinata se na ni smutně podívala. Váhavě si jo od něj vzala a otevřela ji. Vytřeštila oči. Uvnitř byl starožitný náhrdelník doplněný náušnicemi, celý vysázený modrými diamanty zasazenými v bílém zlatě a oslnivě se leskl.
S trpkým úsměvem vzhlédla k Sasukemu.
"Další cetky pro tvou milenku?"
Je na to zvyklá, napadlo ho. To je ono. Nudí ji to! To zjištění ho sice ranilo, ale zároveň mu přineslo jistou dávku úlevy. Vyndal náhrdelník z krabičky a nasadil jí ho. Pak vzal náušnice a podal jí je.
"Přesně tak…"
Vzala je do roztřesených prstů a nemotorně si je nasadila. Sasuke ustoupil a spokojeně si ji prohlédl. Zamrazilo ji v zádech.
"Nádhera…" přimhouřil oči.
Připadala si jako chovná klisna. Byla tu jen pro potěšení, a pokud ji chtěl zahrnovat šperky, musela se s tím smířit. Ale každý dotyk chladného šperku jí připomínal, že už to brzy celé skončí. Sasuke si najde jinou milenku. Bude jí říkat ta samá slova, bude jí zahrnovat dalšími a dalšími cetkami, až se možná jednou najde taková, co ho změní. Pronikne pod jeho chladnou slupku… a získá jeho lásku. Srdce jí tou představou v hrudi ztěžklo jako kámen.
"Pojďme." Vyzval ji a ona beze slova poslechla. Jeho pomsta byla dokonána, aniž by o tom věděl.
***
Večírek se navlas podobal těm odešlý. Všichni se, alespoň na okamžik, toužili přiblížit charizmatickému Sasukemu Uchihovi a dotknout se jeho slávy a ona znovu musela snášet nevraživé pohledy nabubřelých paniček, v nichž se zračilo očividné podivení nad tím, jak se mezi nimi tak najednou ocitla, navíc po jeho boku.
S maminkou a Hiashim do společnosti moc nechodila, přesto si však už od příchodu stačila všimnout několika Hiashiho bývalých obchodních partnerů. Při pohledu na ně se jí zvedal žaludek, jeden z nich jí byl ale obzvlášť odporný. Modlila se, aby si jí nevšiml. Ovšem po Sasukeho boku a s všeobecnou pozorností, kterou na sebe strhával, v nic takového doufat nemohla.
***
Jakmile bylo po večeři, hosté se přesunuli do rozlehlého očního sálu. Hinata se omluvila a šla hledat toalety. Když se ale vracela, zarazil ji čísi hlas. Nepříjemný úlisný hlas, který se jí zarýval pod kůži.
"Ale ale, jestlipak to není Hinata Hyuugová? Málem bych tě byl nepoznal, stala se z tebe fakt kočka." Hinata se váhavě otočila.
"Pane Danzou?"
Danzou Shimura byl podsaditý starší muž s vyvalenýma očima, kterýma si ji teď bez skrupulí prohlížel jako nějaké výstavní zboží. Byl to jeden z nejlepších přátel jejího nevlastního otce, a celé ty roky se kolem ní motal a nepokrytě jí nadbíhal.
Náhle však musela uvolnit místo, aby kolem nich mohl někdo projít, takže teď stála těsně u něj. Zoufale se snažila nedat najevo narůstající strach. Nenápadně se rozhlížela po Sasukem, ale nikde ho neviděla.
"Hledáš svého… přítele?" zeptal se muž.
"Ano… ráda jsem váš viděla, pane Shimuro, ale teď už vážně musím…" v tom ji nevybíravě popadl za ruku a zatáhl ji za roh.
"Co to děláte…?!" vykřikla. Danzou si ji změřil chlípným pohledem.
"Ještě jsem neměl možnost ti vyjádřit upřímnou soustrast, Hinato. Muselo tě zdrtit, když ses dozvěděla o Hiashim… Tvá matka ho nechala odvézt a pohřbít tak rychle, že jsem se s ním ani nestačil rozloučit. To není fér, nemyslíš? Ale teď to můžu napravit." ušklíbl se.
Hinata se na něj vyděšeně dívala, výhružka v jeho hlase nešla přeslechnout. Cítila, jak se jí odkrvuje ruka a bolest v ní se stupňuje.
"Nechte mě být!!" vyštěkla.
"Měla bys vědět, že Hiashi by si tě našel, kdyby si Uchiha s tou pomstou tak nepospíšil. Bylo mu jasné, žes všechno vyžvanila. To tys ho zabila! Všechno jsi zpackala!!"
Hinata se na chvíli ztratila v minulosti. Všechen strach se vrátil a propojil se s tím současným. Jenže tahle bolest přece nebyla určena pro ni, tak proč ji teď cítila?
Vzpamatovala se.
Tohle přece není Hiashi, ten je pryč. S tímhle surovcem si poradit dokážu. Nemůže mi ublížit, říkala si.
Rychle sebou škubla, vytrhla mu ruku ze sevření a pak muže před sebou udeřila vší silou do břicha. Danzou zalapal po dechu a celý zrudl. Pořád byl ale hrozivě blízko.
"A já si říkal, kam jsi zmizela…" uslyšela za sebou známý hlas.
Sasuke. Málem se rozesmála úlevou, ale když se k němu otočila, radost vyprchala. Z jeho zachmuřelého výrazu bylo ihned poznat, jak si celou scénu vyložil.
Shimura se dal přihrbeně na ústup, ale ještě vrhl kradmý pohled na Sasukeho a zlomyslně poznamenal: "Jen si ji nechte, pane Uchiho, na mě je trochu moc divoká…"
Teď už Sasuke zuřil. Popadl Hinatu za ruku a ta jen tiše sykla, protože ji chytil přesně v místě, kde ji předtím svíral Danzou.
"Kdo to je a jak to, ž mě zná?!" zavrčel a aniž by jí dal čas na odpověď, vyvlekl ji z budovy, před kterou se za pár vteřin objevilo jejich auto. Strčil ji dovnitř a nastoupil za ní. Hinata byla v šoku - nemohla uvěřit, že si celou situaci vyložil tak špatně.
"Byl to Hiashiho přítel… a zná tě tu každý…" odpověděla mu konečně.
Sasuke se držel, aby něco neřekl, v autě ale mluvit nechtěl. Za několik minut už však byly zpátky v bytě.
Hinata na něj hleděla s ustrašeným a snad i provinilým výrazem. Sasuke se opřel o stěnu a ruce si zabořil hluboko do kapes.
"Tak… nechceš mi říct, co to mělo znamenat? Už si hledáš náhradu? Tentokrát sis vybrala někoho, koho znáš?" měřil si jí ledovým pohledem.
"Je mi z tebe na nic. Tohle nemusím poslouchat…" otočila se a chtěla odejít, ale on k ní přiskočil a chytil ji za ruku, znovu na tom samém místě. Teď už bolest skrýt nedokázala.
"Co se děje?" vyjel na ni, když viděl, jak pobledla.
"Nic…" zamumlala plačtivě. Všiml si, jak se jí v očích zaleskly slzy.
"Hinato, tak co se k čertu děje?!" zvýšil hlas.
"Nic, Sasuke…" odsekla. "…jestli ti to není jasné, nemá cenu nic vysvětlovat." Vytrhla se mu a utekla do ložnice. Dlouho ale sama nebyla.
"Tak co se děje!" zaútočil na ni znovu. "Jsi naštvaná, protože jsem měl pravdu? Jak jsi mohla, Hinato! Ten chlap je odporný… Řekni, políbila jsi ho?!" přerývaně vydechl, nepříčetný žárlivostí. "Jasně, že jo! Bože! To se ti vážně tak líbí?!! Vypadá jako někdo, kdy to má rád drsně…"
Nejspíš by byl pokračoval dál, ale najednou si všiml, že Hinata strnula. Zděšeně, ztrápeně se na něj dívala, neschopná slova. Okamžitě pochopil, že zašel příliš daleko. Chtěl se k ní přiblížit, ale ona před ním ucouvla, zakopla a spadla na zem. Ve vteřině byl u ní a pomohl jí na nohy. Když ji ale vzal za zraněnou ruku, málem omdlela bolestí.
"Co se děje?" vyhrkl naléhavě.
"Moje… ruka… to bolí…"
Hned ji pustil a posadil na postel. "Hinato, ublížil jsem ti? Ukaž…"
"Ty ne… to on…" zavrtěla malátně hlavou.
Sasuke hlasitě zaklel. Opatrně jí stáhl ramínko šatů a prohlížel si několik modřin, které jí na světlé kůži přímo křičely.
"Proč jsi mi nic neřekla?"
"Nedal jsi mi možnost…"
Měla pravdu. Copak se mohl tak splést? Pamatoval si jen to, že když je našel spolu, viděl rudě! Nebyl zvyklý plést se vůbec v ničem. Natož pokud šlo o ženu, které ublížil nějaký pobuda. A teď šlo o Hinatu.
Měl chuť toho Shimuru najít a seřezat ho jako psa.
"Co se stalo, Hinato?" ona mu ale neodpověděla. Místo toho ho jen požádala o léčivou mastičku. Sasuke hned zamířil do koupelny, odkud pak malou dózičku přinesl. Něžně jí vmasíroval krém do kůže a Hinata se znovu rozplakala. Slzy jí tekly po tvářích a ona už se je ani nepokoušela zastavit. Nechtěla už snášet Sasukeho bezcitnost. Unavovalo ji neustále se před ním hlídat a nebyla si jistá, jestli v tom předstírání dokáže pokračovat.
Ale když jí pak jemně pohladil po tváři, prstem jí setřel slzy a skoro neslyšně vydechl promiň, cítila, jak znovu roztává.
Ano, mohla by mu říct pravdu, co se stalo. A kdyby to udělala… už by nemusela snášet jeho opovržení. Všechno by to skončilo. Protože věděla, že by jí pohrdal ještě víc, kdyby mu prozradila, že se do něj bezhlavě zamilovala. A teď, když se jí tak opatrně, něžně dotýkal, naposledy se toho zoufale chytla…aspoň na chvíli.
Tu noc se nepomilovali. Sasuke si jí k sobě jen přivinul, tak aby neležela na poraněné ruce a pevně ji objal. A pro ni bylo o to těžší si držet odstup. Zítra, bude se tím zbývat zítra. Znovu si kolem sebe postaví obranou zeď, ale teď… teď chtěla na všechno zapomenout.