Přátelství nebo láska 6 2/2

****

Nervózní mladík se rozhlédl kolem sebe. Stál opřený o sloup pouliční lampy, popotáhl z rozkouřené cigarety, kterou přesto po chvíli odhodil na zem a zašlápl. Přešlápl z nohy na nohu a na chvíli sklopil zrak k zemi, kde se nedopalek povaloval.
„Nazdááár!“ přivítal ho veselý výkřik. Pohlédl tím směrem. Přímo k němu si vykračovala trojice – jeden chlapec, obklopený dvěmy dívkami, které se k němu tiskly jako kdyby měl nastat konec světa. Zrzavá dívka se, jakmile drobného chlapce uviděla, zastavila a nervózně si promnula ruce. „Já... já, bych se chtěla!“ nedomluvila, protože černovláska se vedle ní zastavila, chytila ji za rukáv a přitáhla ji blíž k Mattimu. „Podej mu ruku,“ šeptla. Druhá dívka zrudla a udělala vše přesně tak jak jí poradila kamarádka před hodinou než se za mladíkem vydali. „Moc se omlouvám za své chování,“ vyhrkla a zavřela oči.
Matti jen pozvedl obočí. Poté si povzdechl a stiskl její ruku ve své. „V pořádku, nic se přeci nestalo, ne!“
Pohlédla na něj a zrudla ještě více. „Dě-děkuji,“ vzlykla.
„Ahoj,“ usmála se na něj černovláska a natáhla k němu ruku, „ty jsi Matti, že? Hodně jsem o tobě slyšela.“ Mladík se pousmál a naklonil hlavu na stranu aby si mohl neznámou dívku prohlédnout. „A ty určitě budeš Rukia. Ta...“ na okamžik se odmlčel a podíval se na Mattea, „...ta prostě úžasná holka.“
Dívce roztomile zrudla líčka a pak se podívala upřeně Mattimu do očí. „To někdo jen rád přehání, nejsem zase tak úžasná.“
„Dokonce i skromná.“ dodal s úsměvem, „rád tě poznávám.“
Černovláska mávla rukou a nasadila rozmařilý úsměv, jen její oči opět zůstaly smutné a prázdé. Což blonďáčka udivilo. Proč se tak přetvařuje? „To zas ne! Nejsem skromná, jen... upřímná! Matteo o tobě říkal, že máš neuvěřitelný talent a on tě nemá šanci nikdy překonat...“
„Ruki...“ snažil se ji přerušit černovlasý mladík. Dívka se však jím nenechala vyrušit a pokračovala dál: „Ale já jsem pár jeho děl viděla a musím říct... je fakt nadaný. Nemohu mluvit za tebe a tvá díla, ale on ten talent má!“
„Zvláštní,“ Mattiho úsměv se rozšířil. „zajímalo by mě, kdy se náš rozhovor stočil na Mattea. Já mluvil o tobě, že prý jsi herečka.“
„Snažím se!“ opět jí přes tvář mihl stín, i když se stále usmívala. „Je to asi dva týdny kdy jsem dostala malou roličku v připravovaném filmu. Možná tě někdy pozvu na plac!“
„Díky,“ mávl rukou, „ale předvádět se není mým šálkem čaje. Já jsem spíš introventní typ, těžce se s lidmi seznamuji a pak... jsem ve velké společnosti nervózní. Klepou se mi ruce, koktám a hned se spotím.“
„Ach, škoda. Máš totiž skvělou postavu a jsi... fotogenický.“
Jejich výměnu názoru dvojice sourozenců sledovala se široce roztevřenými ústy. Možná se jim to jen zdálo, ale atmosféra mezi těmi dvěmi byla přímo vražedná. Šířili kolem sebe dusno a...
Matteo položil ruku na blonďákovo rameno a stáhl si jej k sobě. „Jdeme,“ následován nechápavě se tvářící sestrou. Rukia se jen pousmála. Když byla trojice od ní vzdálena o dva kroky vyrazila pomalu za nimi.
„Nejsem nemocnej, dokážu jít sám!“ naštvaně se vytrhl z černovláskova sevření a zrychlil své kroky až téměř běžel. Po několika metrech se zastavil a začal zhluboka oddechovat. „Děje se něco?“ za okamžik se vedle něj objevil starostlivý obličej jeho přítele. „Neměl by ses přemáhat, nedávno jsi přece byl v...“ Pohled který mu Matti věnoval jej v další pokračování věty zastavil.
„Co se ti stalo?“
Mávl rukou, ale neodpověděl jí. Něco mu říkalo, že by té holce neměl věřit. Objevila se z ničeho nic a už je s Matteem nejlepší kamarádka a on ji vidí jako úžasnou... Ne, nežárlí! Zavrtěl hlavou a opřel se dlaněmi o stehna. „Jak je to ještě daleko?“
„Fakt skvělá náhoda,“ ozvala se po nekonečně dlouhé době Caprice, „zastavil jsi před vstupem!“
Blondýn se postavil a otočil se čelem k divadlu, kterého si v téhle ulici nikdy nevšiml. Dnes by však už kolem něj nevšímavě nepřešel. Jakmile se jeho oči zastavily na fasádě budovy do očí se mu nahrnuly slzy a po zádech mu přejel ne nepříjemný mráz. Připadal si jako doma.
„V poho?“ druhý mladík jej znovu objal kolem ramen. Ani na tohle však nereagoval a vešel co nejrychleji to šlo, dovnitř. „Zvláštní,“ odvětil Matteo tiše a chytil svoji sestru za ruku. „Pojď, ať nám zase neuteče.“

Seděli v první řadě a v očekávání vyhlíželi zpěváka.
Jakmile se ozvala hudba, Mattiho srdce se na okamžik zastavilo. Tahle melodie mu přišla až vtíravě známá, a pak se na podiu objevil ten na koho čekali.
Mladíkovo srdce se roztlouklo o poznání rychleji než předtím. Následně ze zpěvákových úst zazněla první slova písně a oči jednoho z diváků se zalily slzami. Na okamžik sklopil hlavu, ale přesto neodolal a vzápětí se jeho oči upřeně zaměřily na charismatického muže na podiu.
„Jsi v pohodě?“ zaznělo mu tiše zleva do ucha z přítelových úst. Přikývl a setřel si z tváře slzy o kterých ani neměl ponětí že je tam má.
Nikdy!
Nepamatoval si, že by jej někdy takhle moc dostala jedna prostá písnička, kterou tak dlouho neslyšel. Ano, naposledy mu ji zpívala jeho matka, když ještě žila.
Olízl si oschlé rty a ztěžka polkl.
„Fakt jsi v pohodě?“
„Jo.... Tahle píseň.... Pokud si to dobře pamatuji, je to o zakázané lásce, která dopadla tragicky. Je to něco podobného jako Shakespearova hra – Romeo a Julie. Jen s tím rozdílem, že jako první se doopravdy zabije chlapec. Dívka je, jako pomsta jeho rodiny, zaživa zazděna spolu s ním.“
„Snad pohřbena, ne?“
„Možná,“ trhl rameny a upřeně se zadíval na zpěváka, který jeho pohled opětoval. Vzápětí se na jeho tváři objevil úsměv: „Matti,“ němě zaartikuloval jeho jméno.
Téměř celý koncert jej neúprosně sledoval a snažil se v jeho vystoupení najít sebemenší trhlinu. Ale nedařilo se mu to. Byl jako vždy... dokonalý... bez chyby.

„Je skvělý, co říkáš?“
Matti kolem sebe slyšel jen samá slova chvály. Místo toho, aby ho to štvalo... Jo, mělo ho to štvát ...byl uvnitř neskutečně šťastný. Nechápal to, ale bylo tomu tak. Už s prvním akordem zpěvákovi písně se dostal do neuvěřitelného světa, stejně jako většina zúčastněných.
Sice zpíval jen několik písní, ale zanechaly v tobě otisk jeho duše a nepustily tě do té doby, než...
„Fakt jsi tady a já mu blbec nevěřila!!“ vyrušil jej z přemýšlení nadšený výkřik. Matti se ohlédl tím směrem odkud hlas přicházel a ve tváři se mu rozhostil úsměv. Dívka se rozběhla a skočila mu do náruče. „Nedáš o sobě ani vědět, kdybych se tvého otce nezeptala tak ani nevím, že jsi byl v nemocnici. Co se stalo?“ šeptala mu měkce do ucha.
Ošil se, ale neodpověděl jí. Nechtěl, aby věděla o tom, že... že je tady i Loki – neodustila by mu to! „Byla to malá nehoda, nic závažnýho!“
„Nekecej!“ odtrhla se od něj a z pod převřených víček se na něj naštavě zadívala. „Mohls umřít!“
„A co ty a...“
„Neodbíhej od tématu!“ uhodila jej do ramene. „Co bych dělala, kdybych o tebe doopravdy přišla!“
„Našla by sis jinou vrbu.“ odvětil. Chtěl ji jen poškádlit, ale ona to vzala doslova.
„Blbče,“ uraženě se otočila na druhou stranu. „Jsi můj jediný... opravdový... přítel.“
Položil ji ruku na rameno a donutil ji aby se mu stulila do náruče, což více než ochotně udělala, aby se vzápětí rozbrečela a nechala slzy skrápět svoji tvář a vsakovat je do mladíkovi košile. Chlácholivě ji hladil po vlasech a šeptal klidným hlasem slova útěchy.
„Tady jsi, už jsem si myslel žes vypadl!“ zavolal na něj Matteo, který viděl jen přítelova záda přes která neměl šanci menší postavu zahlédnout. Když se po něm však Matti ohlédl jen si před pusu dal ruku, aby nadšeně nevypískl jako puberťačka. „Vy jste, vy jste... Aliisa, ta světoznámá modelka! Nikdy by mě nenapadallo, že--“
Matti si nemohl pomoci, ale... málem se rozesmál pokud jej nezchladil hlas, který zaslechl za sebou. „Co je tohle sakra za šarádu?“ zavrčel kdosi a přitáhl si jej do náruče. „Mohla bys mi říct, co tady děláš a ty Matti... proč jsi tady s ním?“
„L-Loki?“ zachvěl se blonďákův hlas a pokusil se vyprostit z jeho obětí.
Dívka založila ruce v bok a pohled ji těkal z jednoho mladíka na druhého. Tohle vypadalo na milostný trojúhelník a taky hodně žhavej. Jen aby se tady neobjevil...! Bohužel se však stalo to čeho se obávala, když se ozval další laskavý hlas. „Aliiso, zastavilas.... Matti?“
„Co tady děláš? Neříkej mi žes mě sledoval!“ nyní jeho hlas zněl opravdu naštvaně. Ne, nemínil se zrovna před ním nechat ponižovat.
„N-...,“ trhl hlavou a přitáhl si jej zpět do náruče, aby jej políbil za ucho. Moc dobře znal všechna jeho citlivá místa a náležitě toho využíval. „Kdo je tohle!“ kývl hlavou směrem k muži, kterého prozatím neznal. Ten si jej přeměřil téměř vražedným pohledem, ale stále zachovával svůj ledový klid.
Mattiho tvář se rozzářila, takhle nadšeného ho dlouho neviděl, nechápal to. Jak to, že může být tak šťastný když je s někým jiným než s ním... s Lokim, svou životní láskou. Vždyť ví, že ho miluju! Mihlo se mu hlavou, ale to by v hlavě nesměl mít toho malého ďáblíka. „Myslíš? Jak by to asi tak ty idiote mohl vědět, když mu jen ubližuješ! S Tebou nikdy nebude tak uvolněný, tak šťastný!“
„Paavo. Spolužák ze střední Sibeliovi v Helsinkách, hyung!“
„Cože?“
„Starší spolužák, prezident školní rady a nejlepší student a taky děsnej prudič!“
„Ty máš co mluvit!“ doplnil jej nadšeným hlasem. Vyprostil Mattiho z Lokiho sevření a objal jej. „Tolik si mi chyběl,“ mazlivě otřel jeho tvář o svou. Mladší to nečekal a tak zrudl, teď vypadal ještě rozkošněji než předtím. Musel se ovládat, aby ho před všemi nesnědl. Tak sladký! Pohled který Lokimu věnoval by si nezadal s pohledem diktátora, který svému podřízenému sděluje, že jej nechá popravit.
Skupina se začala hromadit a to se k nim ještě nepřidala Matteova sestra.
Matteo se zmateně rozhlédl kolem sebe, až teď mu došlo, že tady někdo chybí. Těkal očima kolem sebe a pak se bouchl do čela. „Promiňte,“ chytil Mattiho za ruku, „mi musíme jít, brzy ráno vstáváme do školy!“
„Pravda,“ přikývl Matti a sevřel jeho ruku ve své. „A... uvidíme se pak! Byl to úžasný zážitek, doufám že tě ještě někdy uslyším zpívat!“
Ty vždy! Chtěl říct, ale včas se zastavil – nemůže tohle malé škvrně takhle strašit. Ne potom, co se dozvěděl od Aliisi a když uviděl toho malého jednookého bastarda, který si myslel že si může Mattiho přivlastnit. Ne, nemůže dokud do toho on bude moci co mluvit. Ten hajzl si tohle zlatíčko nezaslouží!
„Stačí říct!“
„Fajn,“ usmál se zpět a nechal se Matteem odvést pryč.
Loki byl zcela zaskočen a probral se až ani po jednom z nich nebylo kolem ani památky.
„Chtěl bych ti říct!“ ozval se ledově chladným neosobním hlasem Paavo. „Pokud ještě Mattimu ublížíš, budeš mít co dočinění se mnou, já nejsem tak laskavý jako ON.“ dodal ještě a byl pryč.
„L-Loki, co se s tebou stalo?“ zmatený hlas dívky, která jako jediná zůstala však zůstal bez odezvy. Mladík odešel aniž by dívce věnoval byť jen jeden jediný pohled.

****

Gay, ne on není gay jen se mu tenhle kluk líbí. Jo, to je ono! Přesně jak řekla matka – jen ho obdivuje. Nikdy nechtěl být stejný jako jeho bratranec a navíc – Rukia je taky sexy!
„Matteo! Pojď už, za deset minut nám jede bus!“ vyrušil jej naštvaný sestřin hlas. „Chceš ho zase dobíhat na poslední chvíli?“
Za chvíli se k ní přidal další hlas a jestli jej správně přiřadil k osobě tak patřil Henrymu. „Já vás do školy hodím autem, jestli chcete!“
„Jasně, Henry bude rád, alespoň uvidí tu vaši super školu o které všichni tak nadšeně mluví. Že ano, lásko?“
Na to následoval srdečný smích a pak obrovská rána. Matteo během pár vteřin byl dole. To co uviděl by si nepředstavil ani v těch nej... snech. Přímo před ním se vášnivě líbali dva kluci, i když mu ve výhledu stála jeho sestra, viděl tu nejpodstatnější část, to kde jim mizeli ruce. Přehodil si přes rameno tašku, chytil svoji sestru za paži, vůbec se nebránila – jen zírala a z koutku úst ji tekla slina, a odtáhl ji ven. „Mi jdeme na ten autobus!“ štěkl směrem k nim. Jeden z nich, v tom spleteném klubku těl nepoznal který to byl, se jen mihla ruka, která kývla na souhlas a černovlásek už po sobě zavíral dveře. „A ty zavři tu pusu než ti do ní něco vlítne!“
„Vi-vi-viděl jsi to?“ vykoktala ze sebe. Jestli se nemýlil, zněla natěšeně. „O-o-ni se lí-...“
Zakroutil hlavou a neubránil se úsměvu. „Jo, líbali se a pokud bychom tam vydrželi tak by nezůstalo jen u toho líbání.“
„Tohle měla vidět Ruki!“
„A proč?“ houkl na ni. Teď už autobus museli dobíhat a jemu nezbývalo nic jiného než za sebou sestru táhnout. Ještě že nezapomněla jak se chodí, potažmo běží! Mihlo se mu hlavou a myšlenky se mu nebezpečně zatoulaly k Mattimu. Jaké by to bylo, kdyby...
Vběhli do busu a zničeně se svalili na nejbližší sedadlo, aby se z té nečekané ranní tělesné aktivity vzpamatovali. „Brácho, jak daleko na tom jsi s Mattim? Už ste se lí-...“ přitusknutá dlaň na jejích ústech jí zabránila aby mohla pokračovat. A tak jen do dlaně dohuhlala zbytek slova: „...bali?“
„Co?“
„Hmmm,“ snažila se mluvit.
Povzdechl si a ruku odstranil, aby obě složil do klína. „Jsme jen přátelé a navíc... Rukia je moc milá, že?“
„Heeej, neodbíhej od tématu!“
„Já neodbíhám, jen... ono je to složitější. Nikdy předtím se mi kluci nelíbili, to víš,“ koutkem oka se na ni podíval a když přikývla, pokračoval. „Jenže on je tak... sladký... v životě by mě nenapadlo, že tohle někdy řeknu o klukovi, ale... vidělas ho přeci!“
„Máš pravdu, kdyby nebyl... ty víš co, tak bych si taky dala říct. Je k sežrání!“