Pro hrdost Tvého srdce 5- Fotbálek 1/2

Ráno jsem se vzbudil do krásného dne.
Nebylo sice moc teplo ale za to slunečno. Na začínající podzim to není vůbec špatné. Neměl jsem sice pojem o čase, ale obvykle se budím kolem té desáté tak bych to odhadoval na něco kolem této doby. I když obvykle po ránu nejsem tak svěží to mě připadalo trochu divné, ale připsal jsem to místnímu klimatu. Nakonec globální oteplování není tak špatné.
Oblékl jsem si bílé triko a tmavé kapsáče, které jsem měl na hromádce s novými věcmi. Musím říct, že ta osoba co to kupovala (pravděpodobně to byla asi Kamila) má vkus a dost slušný odhad. Ještě jsem si trochu pročísl vlasy, umyl se a seběhl jsem dolů.
V kuchyni jsem našel nějaké ovocné čaje tak jsem dal vařit vodu a přitom jsem mazal rohlík máslem a nutelou.
Potom jsem vzal všechno do obýváku. Nerad jsem snídával sám, když doma jsem to dělal v jednom kuse, abych si aspoň u jídla dopřál trochu klidu, ale tady to nebylo zapotřebí. A navíc jsem se chtěl podívat na televizi.
Ale měl jsem zase smůlu, v obýváku bylo plno.
James a Kate seděli na gauči a dívali se na nějaký film. Chtěl jsem si sednout do rožku ke konferenčnímu stolku, ale vybídli mě, abych se k nim přidal. I když jsem se výhradně věnoval své snídani, nemohl jsem si nevšimnout, jak se Kate s Jamesem pořád otřásají smíchy. Trochu mě to rušilo tak jsem se taky zaměřil na film, abych zjistil, co jim na tom připadá tak směšné.
Po chvíli jsem poznal ten údajný film. Bylo to Zatmění (třetí díl ságy Stmívá-ní). Nevěděl jsem, co jim připadalo tak směšné, ale oni to všechno vlastně prožívají na živo tak tomu rozumí.
Ale při scéně když hlavní postava Bella Swanová vysvětluje svému otci strážníkovi Swanovi, že je ještě panna jsme byli vysmátí všeci. Až do té míry že když kolem nás prošla Kamila tak nám věnovala dost nemilé pohoršené pohledy.
Na to jsme se všichni uklidnili a zbytek sledovali už v poklidné atmosféře. James to chtěl vypnout, ale Kate prohlásila, že se aspoň dodíváme na tu část, kdy Edwardovi řekne „ano“. Mě to bylo celkem jedno, ale aspoň jsem našel další romantickou duši.
James moc spokojený nebyl, ale už se smířil s tím, že proti Kate nemá šanci uspět. Zvláště v hádkách ne. Její důvtip v těchto sporech jasně vynikal.
Zbyl mě ještě jeden rohlík tak jsem ho slušně nabídl Kate.
Ta poděkovala a zdvořile mě odmítla narážkou, že už jedla.
S tím ránem jsem se zmýlil, slunečno bylo ale teplo také takže vlastně nád-herné ráno a ideální den. Vzápětí jsem si vzpomněl na další filmy o upírech a zvláště před chvílí zmíněné Zatmění. Tam přece upíři na slunce nemohli a dneska byla obloha skoro bez mráčku.
Podělil jsem se o tento poznatek s Jamesem a ten jen mávl rukou. „Právě teď jsou naše síly vyrovnané, večer bys už na takovou příležitost neměl.“ Řekl s mírným úšklebkem.
Kate jen zakroutila hlavou. „ Měli bychom už jít vy mistři světa, jinak si vůbec nezahrajem, takže za hodinu sraz u zadních dveří na slosování kdo, tam nebude má smůlu.“
Myslím, že si srandu nedělala tak jsem sebou hodil s ranní sprchou a pelášil jsem k zadním dveřím.
Došel jsem tak akorát. Týmy byli ze začátku ve formaci: já a James proti Adriánovi a Kate. Kamila pískala.
Hráli jsme v lidském tempu, takže mi zdejší rozpoložení vyhovovalo. Adrian mi během hry stihl vysvětlit, jak to myslel James s tím počasím.
„Když je takhle slunečno, jako teď jsme oslabeni a naše síly jsou srovnatelné s lidskými, což je nepříjemné. Za to za šera a v noci se naše síly násobí, takže můžeme v klidu s plnou spokojeností tyto síly využívat.“ Řekl klidně a dál se věnoval hře.
Následující hru jsme měly hrát s Kate spolu. Docela jsem se na to těšil. S Jamesem jsme nebyly do teďka špatní a proti ní s Adriánem jsme byly, vy-rovnaní soupeři. Takže kombinace mě a jí by mohla být celkem drtivá.
A taky že byla. S Kate jsme byly plně sehraní. Ona byla útočný typ a obraný pokud bylo třeba a já to měl přesně naopak.
Duo otec a syn sice taky nebylo špatné, ale na nás byli krátký. Když jsem hrál s Kate jako by hra byla jenom v pozadí mého zorného pole, protože v popředí byla ona.
Každý její pohyb byl v souladu s mým. Když jsme útočily, když jsme se bránily nebo, když šlo jenom o nahrávky. Přesně jsem věděl kam jí tu kulatou bílou věc přihrát tak aby dala gól.
S Kate jsme to tudíž vyhrály na plné čáře, ale byl jsem tak unavený, že po sprše a obědě, který nám tentokrát připravila Kamila, úplně vytuhl dole na gauči u televize.
Probudil jsem se až na konci filmu, který jsem sledoval (popravdě nesledoval) společně s Jamesem a s Kate. Za hlavou jsem měl, měkký polštář aby mě nebolelo za krkem, pro sebe jsem se pousmál.
Vedle mě seděl z jedné strany James a z druhé Kate a dívaly se na konec Hvězdných válek, které jsem celé prospal. Byl už to sice starší film, ale to mu ani zdaleka neubíralo na kvalitě.
Mého bdělého stavu si všimly až když se moje chrápání (jinak lehké odde-chování) neladilo s dýcháním Dartha Vadera.
Kate se na mě usmála a do ucha mi pošeptala: „Víš, že jsi docela roztomilý, když spíš?“ Malinko jsem se začervenal. Samozřejmě že jsem věděl, jak spím. S ústy malinko pootevřenými ústy a zvláště na židli s hlavou padající ze strany na stranu. Takže paráda.
„Musel si, být po tom fotbálku když si takhle vytuhnul jak kus špalku.“ S úšklebkem okomentoval James můj dobře strávený odpolední klid. Na-padla mě na toho našeho génia záludná otázka tak jsem mu ji rychle sdělil, aby taky měl nad čím uvažovat.
„Unaví se vůbec upíři?“ Zeptal jsem se zvědavě. James jen nadzvedl jedno obočí a krátce se zasmál.
„Samozřejmě jen to na nás není tak vidět. Naše únava se projeví na ztrátě kyslíku, takže musíme častě dýchat.“ Potom se škodolibě pousmál. „Ale není to jako u lidí, kteří funí jak parní lokomotiva.“
S Kate se hlasitě rozesmáli, no jo jen si dělejte srandu. Tak jsem přidal na svou obranu.
„No když z tebe leje jak z vola, tchoř je proti tobě navoněnej frajer a nohy máš jako z olova takže se divíš, jak vůbec ještě můžeš chodit.“ Nadechl jsem, se a dodal. „Ano pak můžeš funět jako parní lokomotiva a spát celé odpoledne.“ Dořekl jsem a podíval se, jak můj proslov zapůsobil.
Nejdřív byli zaraženi, ale pak se James ušklíbl. „Tak hrozný to přece být ne-může, to by ses tady s náma nevykecával a chrápal bys dál.“ Usmál jsem se a popravdě mu odpověděl.
„Jo to by, jsme musely hrát celý den.“ Řekl jsem škodolibě.
Kate hrál na tváři šibalský úšklebek, který se mi ani trochu nezamlouval. Vždycky to totiž znamenalo problémy.
„Tady je někdo moc velký simulant, tak bacha aby ses nerozpustil.“ Jen co to dořekla, skočila mi na záda a začala mě lechtat. Od přírody jsem, hodně lechtiví a tak mi tato situace nepřišla, vůbec vtipná jako se zdála ostatním.
No super skoro jsem se pochcal smíchy, než mě konečně milostivě pustila.
Všichni v místnosti byli vysmátí mým utrpením. Skvělé takže další plusové body pro mě já tu Kate snad zabiju. Podíval jsem se na dotyčnou a zpražil ji nenávistným pohledem. To ji k mé smůle vůbec nevadilo a dál se tvářila vítě-zoslavně.
Její pohled mi jasně říkal: „Já nic já muzikant.“
Podíval jsem se zpátky na ostatní a až teď jsem si všiml, že smějících je víc. Přišla Kamila, Adrian a ještě sebou někoho vedli.
Byl to muž, mohl být tak o půl hlavy vyšší než já, měl trochu delší vlasy barvy něco mezi hnědými a blond. Z pod poměrně vysokého čela se na mě upírali dvě šedé bystré očka, které hráli veselím. Mohl být tak ve středních letech ale co já vím James, přece říkal, že upíři dospívají kolem dvaceti až pětadva-ceti.
Kamila si odkašlala. Všiml jsem si, že to vždy dělala, když chtěla mluvit vážně, proto jsem zpozorněl.
„Dane, představuji ti Breta, je to náš dobrý přítel.“ Usmál jsem se a ani ne-chtěl hádat jak dlouho.
Bret ke mně napřáhl ruku a já ji přijal přátelským stisknutím.
„Rád vás poznávám, jsem Daniel.“
„Ahoj jsem Bret a prosím tykej mi, takhle si připadám jako starý dědula,“ řekl se starostlivým hlasem a všichni jsme se rozesmáli.
Přátelskou atmosféru narušil k mému rozzuření James.
„Jsem nevěděl, že si od přírody takoví ulechtánek.“ Řekl posměšně a s Kate se zborově rozesmáli.
Tak oni si nedají pokoj. Se zbytky důstojnosti jsem odkráčel do svého pokoje. Nic jiného mi konec konců nezbývalo. Aspoň že u Kamily a Adriana si ti dva zkazili reputaci, když jsem odcházel tak jsem ještě zaslechl, jak je Kamila začíná sekýrovat. Taky že si to zasloužili.
V pokoji jsem ale neměl co dělat tak jsem zamířil zase dolů. Aspoň si něco uvařím, když už nic. Vaření mi vždycky zvedlo náladu tak toho využiju. A řízky s bramborovým salátem nejsou vůbec špatná volba, aspoň si u toho klepání vybiju vztek na ty dva.
Cestou do kuchyně jsem, ale musel projít kolem dveří do obýváku, což byl problém, ale ignoroval jsem to.
Když jsem tama procházel a zadíval se Kate do očí, její výraz se od té chvilky co jsem je opustil, naprosto změnil. Tvář měla zahalenou do smutku a v očích se jí zrcadlil soucit a zklamání nad sebou samou. Její oči mi říkali skrze tyto emoce něco ve smyslu: „Omlouvám se, je mi to líto.“
Ale já na to nebral ohled, ještě si nezasloužila moje odpuštění ještě ne. Mož-ná že bych jí dokázal odpustit cokoli, ale nebudu ze sebe dělat hlupáka, kte-rému jenom stačí říct o odpuštění a on se jako milostivý bůh hned smiluje. Ne všechno má svůj čas a já jí dopřeju tolik času, aby si to uvědomila.
Po Jamesovi bych něco takového nechtěl, protože ten na to nemá buňky, aby to pochopil.
Rozumu sice moc nepobral, ale nemůžu ho vinit za něco co si ani neuvědomí, navíc prej jsou na světě dvě nekonečné věci vesmír a lidská blbost. A on zrovna patří k těm, kteří se řadí do té druhé přihrádky i přesto že je upír.
Otevřel jsem lednici a koukl se do jejího obsahu.
Dneska by to opravdu chtělo něco dobrýho a kořeněnýho s čerstvým salá-tem co byl v ledničce už udělaný.
Sotva jsem zapl plotnu přišla za mnou Kate. V půlce místnosti se zarazila a čekala. Já se ovšem staral o svou večeři a tak jsem ji ignoroval. Pokud to brala jako aroganci vůči její osobě tak tím líp. Aspoň měla šanci zjistit, na čem si stojí, protože tenký led se většinou zkoumal důkladně a obezřetně.
V hlavě mi znělo pokárání které na mě mí milovaní rodiče vždy vytahovali když jsem byl malí. „Činy si vždy nesou určité následky “ to říkával otec vždycky s odměřeným hlasem, který používal, když mě chtěl pokárat.
Teď mi to přišla jako ironie, že jsem si na to vzpomněl.
Jen ať si to milá Kate vyžere.
Po chvíli odešla. Asi jí došlo, že nemám náladu s ní mluvit. No chytrá holka tu svou hlavičku asi nemá jen na nošení klobouku.
Nakonec jsem k jídlu zvolil přece jenom řízek.
Když jsem byl s jídlem skoro hotový, přišel mě okukovat Bret. No jo mělo mě napadnout, že vyšlou neutrální stranu.
„Co to vaříš?“ Ptal se mě hned se zájmem a už zvedal pokličku, aby se sám podíval na můj výtvor. Kdyby to byl James nebo Kate praštil bych je hned přes ruky, ale u něj jsem to toleroval. Je přece jenom nově příchozí a moc ho neznám.
Asi si všiml mého neklidu a poodstoupil od hrnce s řízkama.
Povzdychl jsem si a odpověděl jsem mu na nedočkavou otázku.
„Vepřový řízek s bramborovým salátem jídlo, které má tady v Čechách dlouholetou tradici a je to tradiční český pokrm.“ Sypalo se to ze mě jak z kuchařky.
Dneska jsem asi trochu přetažený to, že se takhle musím zlobit na Kate, mě vyčerpávalo a neskutečně štvalo.